STS-97/ISS-4A

STANICE ROZEPJALA KŘÍDLA

Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc., Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.

Raketoplán Endeavour odstartoval ke 101. expedici do vesmíru 1. prosince 2000 v 03:06:01,043 UT. Od okamžiku, kdy se 22. února vrátil z letu STS-99 uplynulo víc jak 9 měsíců. Během té doby byl nejprve odstrojen, a především vybaven novou sadou motorů SSME s výr. č. 2043, 2054 a 2049. Hlavním a prakticky jediným užitečným zatížením připravovaného letu se stala integrovaná příhradová konstrukce ITS-P6, sestávající v podstatě ze tří stavebních dílů, které byly zpočátku připravovány odděleně. Kompletace nejdůležitější části, vlastních panelů fotovoltaických článků, byla zahájena na Cape Canaveral v polovině května 2000 a ukončena v posledních dnech srpna. Poté došlo ke spojení jednotlivých částí bloku P6 a k vyzkoušení celého energetického systému. Dne 27. října bylo užitečné zatížení prohlášeno za schopné letu.

Mezitím příslušní pracovníci dokončili přípravy družicového stupně i sestavování dvojice pomocných startovacích motorů SRB (výr. č. BI-103PF/R074-99), k níž byla v budově VAB v hale č. 1 ještě připojena vylehčená odhazovací nádrž ET (výr. č. ET-105A/SLWT). V úterý 24. října sem byl převezen i družicový stupeň a následujícího dne připojen k SRB a ET.Konečně po obvyklých zkouškách putoval 31. října na rampu LC-39B.

Zde ve dnech 7. a 8. listopadu proběhlo zkušební odpočítávání TCDT za účasti letové osádky, kterou tvořili velitel freg. kpt. US Navy Brent W. Jett (STS-72 v lednu 1996 a STS-81 v lednu 1997), pilot pplk. USAF Michael J. Bloomfield (STS-86 v září 1997), letový specialista č. 1 (MS-1) Joseph R. Tanner (STS-66 v listopadu 1994 a STS-82 v únoru 1997), kanadský astronaut Marc Garneau (STS-41G v říjnu 1984 a STS-77 v květnu 1996) jakožto MS-2 a konečně MS-3 pplk. USMC Carlos I. Noriega (STS-84 v květnu 1997). Snížení počtu členů osádky na pouhých pět členů způsobila mimořádná hmotnost nákladu, takže se spořilo s každým kilogramem. Plánovači dokonce jeden čas uvažovali o tom, že z kabiny raketoplánu vymontují palubní záchod. Astronauti by pak pro veškeré svoje potřeby museli používat plastikové pytlíky, stejně jako v dobách prvních letů člověka do vesmíru. Nakonec však k tak drastickému kroku - k úlevě celé osádky Endeavour - přece jen nedošlo.

Po té co TCDT proběhl bez problémů, bylo v úterý 14. listopadu užitečné zatížení v klimatizovaném kontejneru přepraveno z budovy SSPF na startovací rampu. Zde je technici prozatímně umístili v přípravném prostoru PCR v obslužné věži a o dva dny později je přemístili do nákladového prostoru Endeavour. V pátek proběhla oponentura FRR, která konstatovala připravenost raketoplánu k letu a stanovila datum startu na 30. listopadu 2000 ve 23:04 místního času (EST). V pondělí 27. listopadu odpoledne dorazila na Cape Canaveral opět letová osádka a v noci z pondělka na úterý, v 01:00 místního času (EST, tedy 06:00 UT) se rozběhlo jako obvykle od T -43 hodin ostré odpočítávání. Meteorologové byli tentokrát více než optimističtí: na plánovaný okamžik startu (čtvrtek 22:06 EST, pátek 03:06 UT) dávali neuvěřitelných 90 % pravděpodobnosti dobrého počasí a to nejen přímo na Floridě, ale i na záložních letištích ve Španělsku a v Africe.

Ve středu dopoledne dokončili technici plnění nádrží kapalným kyslíkem a vodíkem pro palivové články v trupu a uzavřeli poslední přístupy do motorového prostoru raketoplánu Endeavour. Kolem deváté hodiny místního času byla letová osádka probuzena a zahájila závěrečné přípravy na misi. Na rampě zatím technici připravovali plnění nádrže ET kapalným kyslíkem a vodíkem, které mělo začít krátce po poledni místního času. Hodiny zatím stály na T -6 hodin.

Během tohoto plánovaného přerušení se objevil první technický problém. Pozemní personál zjistil, že na přístupové věži je uvolněna jedna nosná konsola potrubí hasicího systému. Existovalo nebezpečí, že by se při vzletu raketoplánu mohla uvolnit, spadnout a poškodit levé křídlo družicového stupně. Proto bylo plnění nádrží pohonnými látkami pro hlavní motory SSME odloženo, přístupový můstek byl odkloněn od raketoplánu a k věži byl pak přistaven jeřáb, který k tomuto jinak nepřístupnému místu dopravil montéry, kteří uvolněnou součástku odstranili. Teprve po opětovném přistavení přístupového můstku mohlo kolem 14:51 EST s téměř tříhodinovým zpožděním započít plnění ET. Časová ztráta se však naštěstí dala dohnat, protože countdown s něčím takovým počítá, např. v T -3 hodiny, kdy dochází k dalšímu plánovanému dvouhodinovému přerušení.

Aby na jedné komplikaci nebylo dost, začala v blízkosti rampy hořet tráva, takže se do příprav na misi zapojili i místní hasiči, což ovšem průběh odpočítávání neovlivnilo. V 17:35 EST byly obě nádrže ET plné a z pozemních zásobníků se již jen doplňoval úbytek paliva i okysličovadla, zaviněný odpařováním.

V průběhu inspekční obchůzky raketoplánu týmem FIT vyrazili astronauti v mikrobusu z místa svého přechodného ubytování a na rampu se dostali v 18:35 EST. O čtyři minuty později už začali zaujímat svá místa na palubě - jakožto první velitel Jett.

V té době upřesnilo řídicí středisko na základě posledních radiolokačních sledování stanice ISS optimální čas vzletu. Kompletní startovní okno v trvání 9 minut 59 sekund se otevíralo v 03:01:02 UT a končilo tedy v 03:11:01 UT, ale ve skutečnosti bylo zkráceno na pouhých 5 minut, se začátkem v 03:06:01 UT. Tento okamžik totiž z energetického hlediska představoval nejoptimálnější čas vzletu. Připomeňme si, že náklad, který Endeavour měl vynést na oběžnou dráhu, byl už blízko horní hranici nosnosti systému STS.

V 19:17 EST zaujal svoje místo na obytné palubě Kanaďan Marc Garneau jako poslední člen osádky a tým pozemní obsluhy OCC¹⁾ začal s uzavíráním vstupního průlezu. V průběhu posledního přerušení došlo k závadě na pozemním vysílači SDTRX²⁾, jehož úkolem by bylo vyslání povelů pro destrukční nálože umístěné na motorech SRB, pokud by hrozil jejich nekontrolovaný pád do obydlených prostor v případě havárie raketoplánu během startu.Tuto závadu se však podařilo vyřešit včas a jednotliví odpovědní činovníci dali souhlas ke startu. Montážní let ISS-4A mohl započít.

Na první pohled byl průběh startu zcela normální a hladký: V T +2 minuty se oddělily motory SRB, aby dokončily svoji pouť na padácích přistáním ve vlnách Atlantského oceánu, odkud je čekající lodě dopravily do Port Canaveral. Při jejich poletové inspekci však přišli technici na závadu, která mohla mít katastrofální následky. Zjistili totiž, že jedna z primárních náloží ve výbušných svornících, poutajících levostranný SRB k nádrži ET na zádi selhala. Naštěstí její úkol převzala o zlomek sekundy později záložní nálož a motor se úspěšně oddělil. Chybělo jen málo k tomu, aby Endeavour nehrozil osud nešťastného Challengeru³⁾.

O tom ovšem v té době neměla osádka Endeavour ani ponětí. Pod odhození motorů na tuhé pohonné látky se let jako obvykle zklidnil a hladina hluku v kabině pronikavě klesla. V T +165 s byly na dobu 102 sekund zapojeny oba motory OMS⁴⁾, aby svým tahem pomáhaly vynést mimořádný náklad na oběžnou dráhu. Osm a půl minuty po startu počítače vypojily motory SSME, ale to už se raketoplán nacházel na suborbitální dráze ve výši 74 až 325 km, se sklonem 51,6° k rovníku. O deset sekund později došlo k odpojení rychlospojek palivových potrubí mezi družicovým stupněm a odhazovací nádrží a výbušné nálože přerušily nosníky, které dosud poutaly ET k raketoplánu.

Ten mezitím stoupal paralelně s odhozenou nádrží až do apogea suborbitální dráhy. Tam v T +41 minut byly zapáleny motory OMS, jejichž osmasedmdesátisekundové hoření uvedlo raketoplán na výchozí dráhu ve výši 164 až 325 km. Stíhání stanice ISS mohlo započít.

Po obvyklých prověrkách systémů družicového stupně dostala osádka Endeavour souhlas k operacím na oběžné dráze. Kolem 04:30 UT otevřeli astronauti dveře nákladového prostoru a vyklopili anténu pro spojení v pásmu Ku, která slouží též jako anténa setkávacího radiolokátoru.

V té době se osádka na palubě stanice ISS chystala na odpojení nákladní lodi Progress-M1 4, jež by překážela raketoplánu při připojování na stykovací uzel na přechodovém tunelu PMA-3⁵⁾.

První plný den letu (1.-2. prosince) začal budíčkem v 16:06 UT. Hlavním úkolem osádky Endeavour - nepočítáme-li manévry pro setkání - byly důkladné prověrky dálkového manipulátoru RMS⁶⁾, jenž měl sehrát důležitou roli při usazování nové části vesmírné stanice, a také při následujících výstupech astronautů do volného prostoru. Tanner a Noriega se pustili do podrobných kontrol skafandrů - v terminologii NASA označovaných jako EMU⁷⁾ - i záchranných jednotek SAFER⁸⁾. K odpočinku se astronauti uložili kolem 06:06 UT.

To už se osádka ISS bez problémů zbavila nepotřebné nákladní lodi⁹⁾ a netrpělivě čekala na přílet raketoplánu. Poslední dny jí totiž přinesly neplánované problémy: bylo zapotřebí opět opravovat klimatizační systém v modulu Zvezda.

Druhý den letu (2.-3. prosince) byl budíček astronautů posunut již na 13:06 UT, aby se pracovní den rozvinul podle potřeby setkávacích manévrů. Vlastní přibližovací manévr Ti¹⁰⁾ byl totiž naplánován už na 17:33 UT, kdy 8 sekund chodu levostranného motoru OMS přivedlo družicový stupeň na dráhu, končící 180 metrů pod kosmickou stanicí.

Ta se mezitím kolem 18:00 UT zorientovala do polohy vhodné pro setkávací manévr. Dosud letěla v orientaci označované X-POP¹¹⁾, při níž je osa X, procházející od ruského modulu Zvezda k americkému modulu Unity, kolmá na rovinu oběžné dráhy. Při této orientaci je sice aerodynamický odpor stanice značný, ale stanice má minimální rotační moment. Osa Z, probíhající od příhradové konstrukce ITS-Z1¹²⁾ k tunelu PMA-3, při tom míří směrem k Zemi.

Přechod do orientace X-VV¹³⁾ pro spojení znamenal otočení stanice kolem osy Z o 90° tak, aby osa X ležela ve směru letu kolem Země, s přechodovým tunelem PMA-2 mířícím dopředu.

Po čtyřech drobných korekcích dráhy dospěl raketoplán Endeavour do bodu přímo pod stanicí a vyrovnal zde rychlost s ISS. Na rozdíl od předchozích setkání neoblétal tentokrát stanici tak, aby se k ní přiblížil se shora, ale závěrečné přibližování, řízené ručně velitelem Jettem, probíhalo přímo zezdola, tedy modifikovanou metodou R-bar¹⁴⁾.

V 19:12 UT klesla již vzdálenost mezi oběma tělesy na necelých 170 m. Nyní zahájil i Endeavour sedmiminutový manévr v bočení o 180°. Jeho záď teď mířila ve směru letu, takže se pohyboval jakoby pozpátku. Mezitím, v 18:21 UT byly panely slunečních baterií na ruském modulu Zarja nastaveny povelem ze Země tak, aby svoji hranou mířily proti přilétajícímu raketoplánu, vyjádřeno leteckou terminologií "postaveny do praporu". To proto, aby povrch fotovoltaických článků byl co nejméně vystaven spalným zplodinám z trysek RCS¹⁵⁾ na raketoplánu.

Jett ho nyní opatrně přibližoval ke stanici. V 19:43 UT již činila vzájemná vzdálenost pouhých 25 metrů a rychlost přibližování klesla na 30 mm/s. V 19:50 UT se stanice dostala do zóny rádiové slyšitelnosti z ruských pozemních stanic a raketoplán dostal souhlas k závěrečnému přibližování. Jett ověřil správné zaměření stykovacího mechanismu na uzlu ODS¹⁶⁾ a pokračoval v příletu, když si předtím jako správný námořní kapitán vyžádal svolení od velitele stanice, také bývalého námořníka:

"Alpha, zde Endeavour!"

"Endeavour, zde Alpha," ozval se na pásmu ultrakrátkých vln Shepherd, "slyším vás."

"Endeavour letí ve formaci ve vzdálenosti 30 stop. Žádáme o povolení přirazit a připoutat se k PMA-3."

"Endeavour, zde Alpha. Jakmile se přiblížíte, povoluje se přirazit k PMA-3."

"Příjem. Připlouvám vzhůru po R jako Romeo. Zahajujeme závěrečné přibližování," oznámil Jett.

V 19:58 UT, když stykovací uzly dělily pouhé 3 metry, byly vypojeny řídicí trysky stabilizačního a orientačního systému stanice, aby nežádoucím manévrem nenarušily proces zachycení stykovacích uzlů.

Minutu před dvacátou hodinou světového času se příruby obou těles konečně dotkly a západky zaklaply. Komplex o hmotnosti 184 990 kg, byť dosud spojený jen částečně, v té době přelétal kazašskoruské hranice ve výši 378 km. Ve 20:02 UT, po utlumení kmitů, vyvolaných nárazem se příruby začaly přitahovat a nakonec se roztočily servomotory, které vačkovými mechanismy utáhly zámky stykovacího uzlu. Proces pevného spojení raketoplánu a stanice byl ukončen ve 20:10 UT. Řízení stabilizace a orientace komplexu převzal nyní raketoplán a otočil ho opět do orientace X-POP, neboť v ní bylo zajištěno dobré sluneční prohřívání čtyř silových setrvačníků, umístěných na konstrukci ITS-Z1, jímž chlad příliš nesvědčí¹⁷⁾.

Pracovní den však dosud nekončil. Bylo nutno napustit vzduch do prostoru mezi poklopy průlezů a ověřit, že spojení je vskutku hermetické. Ve 20:30 UT však byly zkoušky hermetičnosti dokončeny a osádka raketoplánu dostala ze Země souhlas s otevřením průlezu a se vstupem až do modulu Unity. Zatím se však neměla s první dlouhodobou osádkou stanice setkat, protože v prostorách raketoplánu byl v rámci příprav na montážní výstup do volného prostoru snížen atmosférický tlak na 10.2 psi, což bylo přibližně o 5 psi méně, než ve stanici.

Zatímco se Tanner a Noriega věnovali stykovacímu uzlu, piloti Jett a Bloomfield uskutečnili experiment DTO-261¹⁸⁾, při němž sledovali odezvu konstrukce komplexu a zvláště stykovacího mechanismu na opakované zážehy motorů stabilizačního systému (RCS).

Kanaďan Garneau mezitím oživil "kanadskou ruku" a připravoval se na vyzdvižení příhradové konstrukce ITS-P6¹⁹⁾ z útrob raketoplánu. Ve 22:17 UT uchopil tento šestnáctitunový objekt o délce téměř 15 metrů za kotvičku na boku konstrukce a po uvolnění zámků ji ve 22:32 UT vyzvedl nad nákladový prostor. Manipulace vyžadovala krajní opatrnost, protože přímo nad raketoplánem se nacházel modul Unity a přechodový tunel PMA-2. RMS bylo nutno orientovat tak, aby se ITS-P6 dostal do volného prostoru mimo nákladový prostor, kde byl prozatím ponechán v závěsu v prostoru, aby se jednotlivé části jeho konstrukce rovnoměrně prohřály ve slunečních paprscích.

Kolem 22:35 UT, kdy manévrování s ITS-P6 bylo v plném proudu, ohlásili Tanner a Noriega dokončení příprav k otevření průlezu do ISS. K tomu však došlo až ve 22:52 UT. Astronauti vstoupili krátce do Unity, kde nechali náhradní díly k počítačům, čerstvou kávu, speciální kombinačky, plastikové vaky CWC²⁰⁾ s vodou z palivových článků a další drobný náklad, včetně pošty pro osádku. Pak se vrátili zpět a opět hermeticky uzavřeli průlezy do raketoplánu, aby osádka stanice mohla po úpravě tlaku v Unity předměty vyzvednout.

Ke třetímu pracovnímu dnu (4.-5. prosince) byla osádka Endeavour probuzena ve 13:36 UT písní "Sluneční záře tvojí lásky". Konstrukce ITS-P6 přečkala "noc" tři metry nad nákladovým prostorem v pořádku a vše tedy bylo připraveno na připojení panelů slunečních baterií ke stanici ISS.

"Dobré ráno, Endeavour," ozval se spojař Gerhard Thiele z Houstonu. "Speciálně dobré ráno Carlosovi a Joe T.

"Dobré ráno, Houstone," zazíval Tanner, "a díky za hudbu. A taky dík tisícům lidí, kteří pracovali řadu let, aby si mohlo Slunce posvítit na tyhle panely. Ujišťuji vás, že nenajdete žádnou pětici lidí, kteří by byli dychtivější tento sen dneska uskutečnit."

Přípravy k již jedenáctému montážnímu výstupu na ISS se rozběhly naplno. Po ranní hygieně a snídani si Tanner a Noriega nasadili dýchací masky, aby mohli vdechovat čistý kyslík a urychlili vyplavování zbytků dusíku z krve. Pak osádka Endeavour prodiskutovala se střediskem MCC plán práce na tento den. Na žádost z ruské strany bylo usazení ITS-P6 posunuto na dřívější dobu; vzhledem k orientaci stanice bylo třeba pomoci ruským panelům slunečních baterií v zásobování ruského segmentu stanice elektřinou. Zatímco se Tanner a Noriega oblékali do skafandrů, přesunul Garneau manipulátorem RMS konstrukci nad ITS-Z1 a ve vertikální poloze ji zavěsil asi metr nad ní.

V 18:18 UT uzavřela osádka raketoplánu vnitřní průlez do přechodové komory EAL²¹⁾ a po uzavření hledí přileb u skafandrů začala dekomprese komory. Když v 18:24 UT klesl tlak na 5 psi, bylo další vypouštění vzduchu dočasně přerušeno, aby astronauti mohli prověřit hermetičnost svých skafandrů. Vše bylo v pořádku, takže po dalším poklesu tlaku v komoře otevřeli Tanner a Noriega vnější průlez do nákladového prostoru a v 18:35 UT přepojili svoje skafandry na vlastní baterie. Tím byl oficiálně zahájen v pořadí již devadesátý čtvrtý výstup amerických astronautů do volného prostoru, z raketoplánu již padesátý pátý.

Oba astronauti se přemístili ke konstrukci ITS-Z1, aby zde ze skříněk, umístěných jejich předchůdci vylovili nářadí, potřebné pro dnešní práci. Pak se posunuli ještě výše,až k metrové mezeře, která zatím dělila ITS-Z1 a ITS-P6. Pochválili Garneaua, že nasměrování nového dílu je perfektní, a Kanaďan pak v 19:27 UT začal sunout tento díl blíž ke kontaktním bodům na ITS-Z1. V 19:32 UT došlo k dotyku a oba astronauti se pustili do zamykání záchytných čelistí. Dále bylo třeba zpevnit spoje čtyřmi šrouby, které Tanner a Noriega umístili v rozích konstrukce.

Nový díl, nesoucí označení ITS-P6, sestává ve skutečnosti ze tří stavebních částí: Postupujeme-li odspodu, pak je prvním z nich distanční díl LS²²⁾, který v budoucnosti poslouží k udržení dostatečného odstupu mezi fotovoltaickými bateriemi P6 a P4. Na něj navazuje blok s elektronikou a akumulátorovými bateriemi IEA²³⁾ a konečně zcela nahoře se nachází vlastní konstrukce fotovoltaických, čili slunečních článků PVAA²⁴⁾. Umístění ITS-P6 na ITS-Z1 je dočasné; v konečném uspořádání komplexu ISS bude P6 situován na levém konci příčného nosníku stanice.

Uchycení šrouby bylo úspěšně dokončeno ve 20:09 UT. Nyní na montéry čekalo propojení "zemnicích" spojů a devíti datových i silových kabelů, které měly prozatím dodávat proud do segmentu P6, aby bylo možno oživit jeho elektroniku ještě před rozvinutím vlastních slunečních panelů. Bloomfield, který vystřídal Garneaua při ovládání RMS, vyzvedl Noriegu na plošině PFR²⁵⁾ vysoko k ITS-P6. Astronaut zde uvolnil smotané kabely, zatímco Tanner odmontovával bezpečnostní úchyty, poutající čtyři pouzdra o rozměrech 9 x 0,5 x 0,5 m se složenými slunečními panely k bokům ITS-P6 během vzletu raketoplánu, aby je mohl později spolu s otočnými závěsy BGA²⁶⁾ vyklopit do horizontální polohy, nejprve na pravoboku, pak na levoboku stanice.

Noriega mezitím ve 21:19 UT dokončil elektrické propojení P6 a Z1 a přesunul se opět nahoru, aby zde pomohl Tannerovi v práci se slunečními panely. Až do tohoto okamžiku probíhalo vše jako na drátkách, lépe než při simulacích na Zemi. Nyní však začaly drobné obtíže. Po uvolnění zajišťovacích šroubů se sice BGA na pravoboku ve 22:08 UT vyklopilo do horizontální polohy, ale ve vyklopené poloze je zajistily jen dvě ze čtyř západek. Teprve při použití rohatkové řemenice se oběma astronautům spojenými silami podařilo přitáhnout BGA natolik, že zapadla alespoň třetí západka. Čtvrtá však ne a ne zaskočit.

Po dalších šesti minutách marného zápolení je ve 22:39 UT pozemní středisko ujistilo, ž tři západky postačí k udržení stability BGA a hnalo je k tomu levostrannému. Tady se Tannerovi naráz podařilo zajisti vyklopenou pozici BGA třemi západkami, zatímco Noriega na druhé straně sklápěl pouzdra SABB²⁷⁾ se složenými panely. Tanner ho na levé straně následoval o něco později.

Středisko pak přikázalo pilotům raketoplánu, aby přemanévrovali celý komplex do orientace vhodné pro vysunutí kabelů. Tanner a Noriega uklidili nářadí a přesunuli se zpět do přechodové komory, kde vyčkávali, jak proběhne vysunutí prvního panelu. Výstup prozatím neukončili pro případ, že by bylo při vysunování potřeba jejich pomoci.

V řídicím středisku mezitím zjistili problém s přenosem signálů v ovládací elektronice pravostranných slunečních panelů, jež měly být vysunuty jako první. Aby středisko získalo dodatečný čas na řešení potíží, způsobených nejspíš programovým vybavením, bylo operativně rozhodnuto vysunout nejprve panel na levé straně. Zde se však rovněž objevily problémy s ovládáním.

Tanner a Noriega byli informováni z Houstonu, že se jejich výstup pravděpodobně prodlouží o plnou hodinu, a proto se v EAL připojili na zásobování skafandrů kyslíkem a elektrickou energií ze zdrojů raketoplánu. Středisko mezitím restartovalo řídicí počítače na P6-IEA, ale zámky na pouzdru SABB na levé straně se podařilo odemknout až na druhý pokus, v 00:36 UT.

Poté byli Noriega a Tanner kolem 00:40 UT vysláni znovu do nákladového prostoru, aby se vizuálně přesvědčili, že se všechny závlačky, udržující panely uvnitř schránky skutečně zatáhly. Astronauti to potvrdili u panelů na levé straně, pak se však Noriega musel vrátit do EAL, protože mu začaly docházet zásoby kyslíku. Tanner prozkoumával pravostranný panel. Teprve kolem 01:17 UT si byl Houston jist, že vše je připraveno k vysunování prvního, pravostranného panelu. O šest minut později byl konečně vydán povel k vysunování nosníku FAST²⁸⁾, jenž začal vytahovat první z 84 panelů tvořících každou ze dvou částí SAW²⁹⁾. Proces vysouvání se automaticky zastavil v 01:36 UT, při čemž to vypadalo, že je vše v pořádku. Brzy se však ukázalo, že jeden ze dvou pruhů není zcela napnut, což by mohlo vadit zejména při dynamických operacích, jako je připojování raketoplánu ke stanici, ale i při korekcích dráhy; panel by se mohl potrhat a zkraty při poškození by mohly napáchat dalekosáhlé škody.

V daném okamžiku se s tím nedalo nic dělat, montérům docházely zásoby kyslíku i baterie ve skafandrech, takže je středisko zahnalo do přechodové komory. Oficiální konec první vycházky v trvání 7 hodin a 33 minut nastal zahájením tlakování EAL v 02:08 UT.

Mezitím MCC dálkovými povely cvičilo se závlačkami na pouzdrech SABB druhého křídla slunečních baterií, dokud se vše nezdálo v pořádku. Přesto však bylo vysunování křídla odloženo, aby technici mohli vyřešit problémy, které nastaly u prvního panelu. Nic však nebránilo vyklopení panelu radiátoru PVR-P6³⁰⁾, který slouží k odvádění odpadního tepla z elektroniky IEA. Povel k rozevírání radiátoru vydala osádka Endeavour v 04:13 UT a celá operace byla hladce ukončena v 04:21 UT.

Během následného odpočinku dospěli technici na Zemi k rozhodnutí, že druhý panel bude vysouván po částech, aby se stačil dobře rozkládat.

Při ranním brífinku dalšího pracovního dne (4.-5. prosince) se ukázalo, že nad stávajícími problémy si nelámalo hlavu jen středisko, ale i astronauti.

"Čím déle se díváme na levý panel a hlavně na napínací lana," řekl velitel Jett, "tím je jasnější, že lanka nejsou prasklá. Spíš to vypadá, že jsou nějak mimo, že vypadla z napínacího mechanismu. Co kdybychom použili nějaké svorky na připevňování nákladu a nějaká jisticí lana, co vydrží podmínky kosmického prostoru?"

Nadechl se a pokračoval:

"Druhá věc, o které jsme přemýšleli a myslím, že vy také, je jak vysunout druhý panel. Co to udělat ručně, takže by hoši venku hlídali rychlost vysouvání?"

"Díky, Brente," odpověděl spojař Gerhard Thiele. "Uvažujeme podobně. V současné době hodláme dělat během rozkládání druhého panelu přestávky."

Tento den na dráze se tedy stal přípravou na budoucí činnost: Tanner a Noriega vyčistili skafandry a připravili je ka dalšímu výstupu, stejně jako jednotky SAFER. Všichni však netrpělivě čekali na souhlas s vysunutím druhého panelu, ale dočkali se až po půlnoci světového času a povel k vysouvání dal Jett v 00:52 UT. Tentokrát trvalo mnohem déle, díky pauzám a bylo pozastaveno v 02:04 UT, kdy se zjistilo, že poslední dílce panelu na obou pásech jsou poněkud vzpříčeny, jak zřejmě ztuhly chladem. Proto středisko rozhodlo počkat, až Slunce panely dostatečně prohřeje.

Operace se znovu rozběhla v 02:32 UT. Příhradová konstrukce byla nejprve o něco málo zasunuta zpět, dokud se panely nesrovnaly, a pak vysouvání pokračovalo dále a v 02:46 UT bylo konečně úspěšně dokončeno.

Zbývalo vyřešit problém s prvním panelem, jenž zůstával stále prověšený a mírně zkřivený.

Další pracovní den (5.-6. prosince) začal vcelku příjemnými zprávami: obě křídla fotovoltaických článků dávala proud a všech dvanáct baterií v IEA bylo plně nabito. Tanner a Noriega se s chutí pustili do přípravy na druhý výstup do volného prostoru, který začal v 17:21 UT.

Prvním úkolem montérů bylo přemístění parabolické antény pro pásmo S z jejího dočasného místa na konstrukci Z1 o něco výše na P6, což zabralo přibližně první hodinu pobytu mimo raketoplán. Pak se Noriega přesunul k panelům slunečních baterií, aby zblízka prozkoumal napínací lana. Řídicí středisko si přitom velmi pochvalovalo ostré záběry z televizní kamery, umístěné na astronautově přilbě.

Tanner mezitím přepojoval kabely vedoucí mezi P6 a Z1. Při práci astronauti zpozorovali šrám na jedné z chlazených nosných desek elektroniky na konstrukci ITS-Z1.

"Vypadá to jako stopa po nárazu, bodová deformace," hlásil Tanner do střediska.

"Můžeš odhadnout hloubku a průměr?" zeptal se Garneau z kabiny raketoplánu.

"Tak asi jako kdybys tam dloubl kuličkovým pérem," odhadoval Tanner. "Od toho pokračuje škrábnutí šestnáctinu palce (1,5 mm) dlouhé a pak ve stejném směru jde dál téměř palcová (25 mm) rýha. Je to tak malé, že to neuvidíte, dokud na to vhodně nesvítí Slunce."

Po úspěšné práci na anténě se Tanner připojil k Noriegovi, zkoumajícímu panely.

"Vnější napínák nejde přes tažnou kladku," řekl na adresu střediska. "Vidíš? Z mého úhlu se to dá jasně vidět... Myslím, že u vnitřního to bude to samé."

"Sice přímo nevidím, jak to jde, " konstatoval Noriega, "ale vypadá to tak, protože úhel pod nímž to lano vede je jiný, než odpovídá kladce."

"Nahodit to tady na tu kladku půjde snadno," soudil Tanner, "ale u druhého lanka to bude fuška."

Kolega astronaut Jerry Ross, který byl rychle poslán na poradu k firmě Lockheed Martin do Sunnyvale v Kalifornii, kde byly panely vyrobeny, požádal Noriegu, aby se podíval na druhý pás baterií, tvořící zbývající část pravobočního panelu.

"Vodicí lana vypadají dobře," hlásil Noriega, "napínací jsou obě stejně napnuta. Napínací rám taky vypadá v pořádku, stejně jako poutací pásky."

"OK," ozval se z MCC Ross, "platí to pro vnější i vnitřní systém?"

"Souhlas."

"OK, chlapi," řekl Ross, "to, co jste nám řekli o té části co není dobře napnuta, je přibližně to, co předpokládali hoši v Sunnyvale a myslím, tedy doufám, že máte na palubě nástroj, který můžete použít k opravě."

"Výborně!"

Po tomto neplánovaném, ale velmi důležitém intermezzu, se Tanner pustil do propojování trubek pro kapalný amoniak chladicího systému mezi P6 a Z1. Toto potrubí povede nakonec až do laboratoře Destiny, odkud bude čpavek odvádět teplo do radiátorů PVR-S2 a S4, dočasně umístěných na ITS-P6. Při této práci, vyžadující mimořádnou pečlivost, aby rychlospoje byly dokonale těsné, mu radou pomáhal Garneau v roli koordinátora výstupu:

"OK, odblokuj objímku, stiskni ten čudlík a pomalu tlač na páčku západky až zaklapne," předříkával z návodu Kanaďan.

"Ok. Jak říkával můj táta, tady neprojde ani pšouk," komentoval svoji práci Tanner. "Objímka uvolněna, tlačítko zmáčknuto... pomalu posunuju. Ať to těsní... těsní... Páčka je na doraz, knoflík vyskočil."

"Uzamkni objímku," připomínal Garneau. "Objímka uzamčena."

Noriega zatím pracoval trochu stranou na dokončování kabeláže a pak pustil do demontáže jisticích svorek a šroubů, které během vzletu držely radiátory S4 a S2 na bocích konstrukce ITS-P6 ve složeném stavu, zatímco Tanner instaloval tzv. H-kabely, jež povedou elektrický proud z P6 do ruského segmentu. Uvnitř stanice připravoval toto propojení její velitel Shepherd.

V závěru výstupu instalovali montéři na trup stanice opěrky pro nohy PFR, které poslouží při instalaci laboratorního modulu Destiny při dalším montážním letu. Nakonec Tanner a Noriega uklidili nářadí, vrátili se do přechodové komory po výstupu v trvání 6 hodin a 37 minut.

V té době již šla osádka stanice spát. Při večerním brífingu požádal Shepherd MCC v Houstonu, aby během jejich odpočinku probralo s ruskou stranou důkladně plán na další dny. Žádal, aby čas osádky ISS byl vyhrazen především potřebám letu 4A.

"Shepe," odpověděla mu spojařka Joan Higginbothamová, "mám to poznamenáno. Úplně s tebou souhlasíme a uděláme vše možné, abychom věci netýkající se 4A škrtli z vašeho časového plánu."

Další den kosmického letu (6.-7. prosince) zahájili astronauti na palubě Endeavour ve 12:36 UT. To už osádka ISS byla v plné práci. Zatímco ruští kosmonauti Gidzenko a Krikaljov se snažili opravit porouchanou klimatizační jednotku, v níž zase nefungoval odlučovač vlhkosti, Shepherd se pustil do sisyfovské práce - uklidit v modulu Unity. Situaci mu komplikovala právě ta nefungující klimatizační jednotka. V Unity byla tak vysoká vlhkost vzduchu, že hrozilo orosení kapkami vody. Proto řídící středisko Shepovi povolilo pracovat zde nejvýše šest hodin.

Astronauti na raketoplánu měli naproti tomu klidný den, věnovaný především přípravám skafandrů na poslední, třetí výstup a kontrole zařízení FPPU³¹⁾, které měli namontovat na P6 a osobnímu volnu.

Následující pracovní den (7.-8. prosince) začal ve 13:06 UT. Tanner a Noriega si opět oblékli skafandry. Původně proponovaná velmi krátká vycházka, zahájená v 16:13 UT dostala zcela novou a zásadní náplň: napnout levostranné křídlo slunečních baterií. Kolem 16:50 UT byl již Tanner u panelu a v závěsu za ním se držel Noriega. Piloti úplně vypojili stabilizační systém raketoplánu, aby náhodný zážeh motorků RCS nezkomplikoval montérům práci.

Postup, který vymysleli technici v Houstonu a v Sunnyvale, Tanner a Noriega na Zemi nikdy nevyzkoušeli. Přesto po necelých pěti minutách mohli v 16:56 UT nahlásit Houstonu, že první z lanek je opět nasazeno do kladky. U druhého, přestože hůře přístupného lanka to šlo ještě lépe:

"Dokončili jsme práci s kladkou na vnitřní straně," oznámil do MCC Garneau, který práci koordinoval z kabiny, "šlo to podobně jako s vnější a vypadá to už normálně."

"To je bez debaty vynikající práce," pochválila astronauty spojařka Shannon Lucidová.

"Joe a Carlos jsou prostě prvotřídní parta," souhlasil Garneau, "ale musíme dodat, že k tomu přispělo i to, jak jste dole zabrali při vymýšlení celého postupu opravy."

"Jo, ten postup, který jste nám dali byl fantastický," potvrdil Noriega.

"Dobře. Endeavour, zde Houston, Země je nadšená," uzavřela komunikaci Lucidová.

Noriega a Tanner se pustili do usazení kabelu pro připojení televizní kamery, která bude zapotřebí při instalaci modulu Destiny v lednu 2001. Posledním bodem programu bylo umístění měřícího přístroje FPPU na vrcholku konstrukce ITS-P6. Toto zařízení bude sloužit k měření úrovně elektrostatického náboje, který se může hromadit na panelech slunečních baterií působením okolního prostředí. Aby se tomu zabránilo, je každý modul fotovoltaických článků vybaven dvěma tzv. plazmovými kontakty PCU³²⁾, v podstatě iontovým dělem, které vysílá do okolního prostředí ionty xenonu a tím odnáší z konstrukce přebytek kladného náboje. Jinak by to mohlo ohrozit bezpečnost astronautů, pracujících vně stanice při náhlém výboji statické elektřiny.

Přestože funkce plazmových kontaktů byla v malém měřítku odzkoušena již při několika předchozích kosmických letech, nikdo nemohl zaručit, že bude dostačující i pro "uzemění" takovéto obrovské konstrukce. Proto byl dodatečně instalován FPPU, aby ověřoval správnost předpokladů konstruktérů.

Poté co astronauti umístili anténu FPPU na modu Unity, vylezli oba pracovníci až na vrchol konstrukce, kde situovali vlastní měřicí jednotku. Plastikový pytel, v němž zařízení transportovali nahoru, měl na sobě namalovánu jedličku a astronauti jej umístili jako "glajchu" na dokončenou stavbu.

Po instalaci dalších opěrek PFR na různých místech konstrukce a po celkovém úklidu se Tanner a Noriega ve 21:19 UT vrátili do EAL. Výstup oficiálně skončil ve 21:23 UT, po 5 hodinách a 10 minutách. Všechny úkoly, které měla osádka STS-97 v plánu, byly beze zbytku splněny.

Další den letu (8.-9. prosince) byl zahájen ve 12:08 UT. O dvě hodiny později se začali všichni astronauti připravovat na vstup na palubu stanice, k čemuž došlo ve 14:39 UT vysoko nad jižním Pacifikem.

Jak se sluší a patří na bývalé námořní kapitány, drželi se při této příležitosti oba velitele, Shepherd i Jett, tradic amerického námořnictva.

"Alpha, zde Endeavour," ozval se krátce před vstupem Jett, "osádka žádá o svolení vstoupit na palubu."

"Endeavour," odpověděl Shepherd, "povoluje se."

Pětice astronautů v čele s Jettem pak vplula do Unity, rozesmátí si navzájem potřásli rukama se starousedlíky a nechyběla ani přátelská objetí.

"Jménem osazenstva Alpha bych rád pochválil Endeavour a jeho osádku za mimořádný technický výkon i výsledky při montáží pé šestky," ohlásil Shepherd na Zemi. "Skutečně to oceňujeme. Nemyslím si, že by některá jiná mise v minulosti byla tak náročná. Místy to nahánělo hrůzu."

Pak osádka ISS následovala svoje návštěvníky na letovou palubu Endeavour, odkud byl stropními okénky dobrý výhled na nově instalovaná křídla slunečních baterií.

Když se role obrátily, Shepherd a jeho dva ruští kolegové uspořádali pro osádku Endeavour exkurzi po ruských modulech. Po krátké instruktáži o bezpečnostních pravidlech, se všichni pustili do překládky nákladu, jehož tentokrát moc nebylo. Šlo hlavně o odeslání vymontovaných poškozených dílů stanice zpět na Zemi. Na palubu ISS putovaly prakticky již jen další plastikové vaky CWC s vodou z palivových baterií.

Součástí společně prožitého dne byl i slavnostní oběd, samozřejmě fotografování či filmování a odpoledne společná tisková konference.

V průběhu dne piloti uskutečnili v rámci experimentu DTO-257 a 261 několik zážehů motorků RCS, aby se zjistilo, jak přitom budou reagovat křídla slunečních baterií. Jejich dynamické chování bylo však plně v souladu s předem vypočtenými teoretickými hodnotami.

Do provozu byl také uveden přístroj FPPU. Jeho první měření potvrzovala, že plazmové kontakty pracují dle očekávání, a že k hromadění statického náboje na stanici nedochází.

Budíček pro následující pracovní den (9.-10. prosince) byl pro osádku Endeavour vyhlášen na 12:06 UT. To již jejich kolegové na palubě ISS strávili několik hodin v práci³³⁾ a připravovali v Unity poslední předměty i odpad k odeslání na Zemi.

"Už se těším na to, jak si prohlédneme stanici z dálky," ozval se krátce po budíčku pilot Bloomfied, "i když včerejší návštěva u Shepa a jeho osádky na ISS taky nebyla marná."

Dopoledne uběhlo až příliš rychle - a poté přišlo rozloučení, opět v rámci námořnických tradic i se zvoněním na lodní zvon:

"Houstone," ozval se Jett, "osádky STS-97 a stanice Alpha hlásí, že všechny úkoly v rámci fáze výstavby 4A jsou splněny, společné činnosti ukončeny a osádka STS-97 opouští stanici."

"Houston to bere na vědomí," odpověděla spojařka Lucidová. "Děkujeme vám."

"Kapitáne Shepherde, osádka STS-97 žádá o souhlas s opuštěním paluby stanice Alpha."

"Povoluje se, povoluje se, " vydal souhlas velitel stanice a zpíval: "Endeavour odplouváááá!"

Prozatím šlo jen o proplutí pětice astronautů tunelem PMA-3 do nitra raketoplánu a o hermetické uzavření průlezů, k němuž došlo v 15:53 UT.

Po nezbytných prověrkách hermetičnosti a vypuštění vzduchu z nitra stykovacího uzlu, po natočení všech panelů slunečních baterií, včetně těch nových povely ze Země hranou proti družicovému stupni, přišel na řadu odlet. V 18:45 UT oživili piloti Endeavour mechanismus stykovacího uzlu a v 18:58 UT dostali souhlas z obou středisek - z Houstonu i z Koroljova - k odpojení lodi od stanice.

V 19:11 UT přehodil Jett dva spínače, servomotory začaly pootáčet vačkami a zámky, dosud poutající příruby k sobě, se začaly odemykat.

"Houstone, fyzické odpojení," ohlásil pilot Bloomfield. Bylo 19:13 UT. Endeavour, odstrčen silou stlačených pružin zahájil odsun rychlostí asi 0,2 metru za sekundu od ISS směrem dolů k Zemi. Pohyboval se nad Střední Asii, zhruba v prostoru hranic mezi Kazachstánem a Čínou.

V 19:29 UT, ve vzdálenosti asi 120 až 135 metrů Bloomfield další vzdalování zastavil a o dvě minuty později zahájil třičtvrtěhodinový oblet stanice - dopředu, nahoru, dozadu a zase dolů pod ni.

Původně se počítalo s tím, že astronauti pořídí záběry stanice širokoformátovou filmovou kamerou IMAX, ale ta se předchozího dne se porouchala. K dokumentaci změněného vzhledu stanice, vybavené novými panely o rozpětí 73 metrů musely postačit jen fotoaparáty a televizní kamery.

Po dosažení bodu přímo pod stanicí - tentokrát ve vzdálenosti asi 175 metrů, byly zapojeny motory OMS a raketoplán přešel na samostatnou dráhu, po níž se od ISS vzdaloval rychlostí přibližně 130 km za oběh.

Poslední celý den na oběžné dráze (10.-11. prosince) začal ve 12:06 UT. Jako obvykle byl věnován jednak důkladným prověrkám systémů raketoplánu, včetně zkušebního zapojení jednoho ze tří čerpadel hydrauliky, prověrkám navigačního a naváděcího systému a zkušebním zážehům všech trysek RCS. Dále pak nácviku přistávacího manévru na simulátoru PILOT a samozřejmě i úklidu vnitřních prostor raketoplánu. Na pořadu dne byla i nezbytná tisková konference.

Den přistání byl zahájen ve 13:06 UT písní z Houstonu "Budu doma na Vánoce" a Shannon Lucidová to doprovodila slovy:

"Dobré ráno, Endeavour, máme nádherný den pro cestu domů."

"Dobré ránou, Houstone," odpověděl Jett. "Díky za pěknou muziku k budíčku."

Předpověď počasí pro první ze dvou možností přistání na Floridě byla tak na hranici přijatelnosti vzhledem k možnosti deště v okruhu 30 námořních mil (55 km) kolem letiště SLF³⁴⁾.

V 19:09 UT dostala osádka povolení k uzavření dveří nákladového prostoru, což splnila o 7 minut později. Piloti nahráli do propojených palubních počítačů GPC programy potřebné pro řízení přistání, ověřili nastavení stovek spínačů a přepínačů na palubní desce, všichni si oblékli lehké skafandry a upoutali se v křeslech.

Raketoplán se natočil zádí proti směru letu a břichem do vesmíru a ve 21:12 UT začal pilot Bloomfield připravovat čerpadla APU ke startu. Ve 21:37 UT ředitel letu pro návrat Leroy Cain dal k brzdicímu manévru souhlas. Zbývaly poslední kroky příprav. Osádka vypojila záchod, uzavřela odvětrávací ventily a dokončila zkoušky vychylování motorů OMS. Ve 21:54 UT Bloomfield spustil APU č. 2 a ve 21:58 UT byl zahájen vlastní brzdicí manévr. Oba motory OMS pracovaly 165 s a snížily rychlost družicového stupně o 94,8 m/s.

Ve 22:06 UT otočili piloti raketoplán o 180° podle příčné i podélné osy a spustili zbývající dvě čerpadla hydrauliky.

Pomyslnou hranicí atmosféry prolétl Endeavour ve 22:32 UT nad Tichým oceánem. Řízení letu postupně přebíraly aerodynamické prvky - elevony a kormidlo - jak se raketoplán propadal hlouběji a hlouběji do atmosféry. Přelétl přes Střední Ameriku, přes Mexický záliv, pak přes Floridu a po vykroužení levotočivé zatáčky o 256° nasadil na přistání na dráhu 15, jíž se raketoplán dotkl hlavním podvozkem ve 23:03:25 UT. O devět sekund později následovalo příďové kolo, pak přišel na řadu brzdicí padák a ve 23:04:20 UT se Endeavour zastavil po letu trvajícím 10 dní, 19 h 57 min 25 s.

Následujícího dne byl přetažen do haly č. 2 budovy OPF k odstrojení a přípravám k letu STS-100 alias ISS-6A, plánovanému předběžně na 19. dubna 2001.
-------------------
1) Orbiter Closeout Crew.
2) Safety Destruct Transmitter.
3) Vyšetřování příčin této závady přispělo k odkladu vzletu raketoplánu Atlantis k letu STS-98 alias ISS-5A.
4) Orbital Manuevering System.
5) Pressurized Mating Adapter.
6) Remote Manipulator System.
7) Extravehicular Mobility Unit.
8) Simplified Aid For EVA Rescue.
9) Viz L+K 1/2001.
10) Terminal Initiate.
11) X-axis Perpendicular to Orbital Plane.
12) Integrated Truss Structure - Zenith One.
13) X-axis in Velocity Vector.
14) R s pruhem je označení radiusvektoru.
15) Reaction Control System.
16) Orbiter Docking System.
17) Po uvedení fotovoltaických baterií P6 do provozu byl dostatek elektrické energie k tomu, aby temperování gyroskopů převzalo elektrické topení.
18) Detailed Test Objective - označení technických experimentů.
19) Integrated Truss Structure - Port Six.
20) Contingency Water Container.
21) External Airlock.
22) Long Spacer.
23) Integrated Equipment Assembly.
24) Photovoltaic Array Assembly.
25) Portable Foot Restraint.
26) Beta Gimbal Assembly. Toto zařízení o rozměrech 2,4 x 2,4 x 0,6 m má tři účely: v prvé řadě jeho servomotory slouží k natáčení vysunutých panelů fotovoltaických baterií podle osy kolmé k podélné ose nosníku P6, za druhé zajišťuje přenos elektrické energie z panelů na stacionární část konstrukce a to do maximálního výkonu 35 kW a konečně jeho servomotor slouží k vysunování a zasunování nosníku panelů FAST (Folding Articulate Square Truss). Alpha Gimbal Assembly bude umístěno mezi segmenty P3 a P4 na levé straně příčného nosníku a S3 a S4 na jeho pravé straně a bude sloužit k natáčení konců nosníku podle osy shodné s osou nosníku.
27) Solar Array Blanket Box.
28) Folding Articulate Square Truss.
29) Solar Array Wing.
30) Photovoltaics Radiator - Port Six.
31) Floating Potential Probe Unit.
32) Plasma Contactor Unit.
33) Pracovní den na ISS začínal budíčkem v 06:00 UT a končil večerkou ve 21:30 UT.
34) Shuttle Landing facility.