|
M.označení | Start | Přistání | Délka letu | Poznámka |
---|---|---|---|---|
1988-104A | 26.11.1988 | 27.04.1989 | 151d11h08m | 4. základní posádka na stanici Mir |
Startu kosmické lodi v 15.50 UT přihlížel francouzský prezident F. Mitterrand. Tříčlenná posádka s volacím znakem "Donbas" byla navedena na oběžnou dráhu v 15.58 UT. Během čtvrtého a pátého oběhu se uskutečnila první dvouimpulsní korekce dráhy, jejíž parametry potom činily 51,62°, 89,88 min, 252 - 291 km. Další setkávací manévr se uskutečnil 27.11. na 17. a 18. oběhu. Závěrečný přibližovací manévr byl zahájen 28.11. na 32. oběhu. Na 34. oběhu se transportní loď přiblížila na vzdálenost 150 m. ze které byl zahájen stykovací manévr. V 17.16 UT došlo ke spojení a v 17.25 UT k plné hermetizaci stykovacího uzlu. Poté přešla posádka na palubu stanice, kde už od 23.12.1987 pracovala třetí základní posádka Miru, V.Titov a M.Manarov
Program letu francouzského kosmonauta s označením Aragaz sestával ze 14 experimentů. Dne 29.11, byly zahájeny lékařské experimenty s cílem získat další údaje o adaptaci lidského organismu na beztíži. Pomocí aparatury Echokardiograf (As de Coeur - Srdcové eso) se zkoumala srdeční činnost a krevní oběh ve vnitřních orgánech. Na modelu řízení létajícího aparátu v rámci experimentu Viminal hodnotili kosmonauti možnost jeho ovládání a součinnost zrakového systému a svalového aparátu v beztíži. Přístrojem Circeja (Circe), vybaveným proporcionálním počítačem, simulujícím reakci lidských tkání, se měřila úroveň ionizujícího záření v obytných prostorách komplexu. Stará posádka pokračovala v pozorováních supernovy SN 1987a observatoří Rentgen.
Dne 30.11. studovali kosmonauti hormonální regulace v organismu v rámci experimentu Minilab. Echografické vyšetření Chrétiena probíhalo za použití podtlakového obleku Čibis. Cílem experimentu Fizali (Meduza) bylo studium úlohy smyslových orgánů člověka při řízení svalového aparátu. Byly zahájeny experimenty s vyššími rostlinami a dalšími biologickými objekty.
Od 1.12. byla zahájena příprava k výstupu do kosmického prostoru. Pokračovaly lékařské a biologické experimenty. 2.12. proběhl další cyklus experimentů Echograf, Viminal a Fizali. Kosmonauti Titov a Manarov v rámci přípravy na návrat cvičili s oblekem Čibis. Pokračovalo také sledování supernovy SN 1987a. Při studiu rentgenového pulsaru v souhvězdí Plachet (Vela) byla zjištěna změna periody rotace této neutronové hvězdy. Ve dnech 3.-4.12. Volkov a Chrétien dekonzervovali skafandry a prověřili jejich systém zabezpečení životních podmínek a termoregulace. Příprava k výstupu pokračovala i v následujících dnech; 7.12. se Volkov a Chrétien podrobili důkladné lékařské prohlídce s vyšetřením kardiovaskulárního systému při fyzické zátěži. Uskutečnilo se také měření radiačního pozadí v komplexu aparaturou Circeja.
Vlastní výstup se uskutečnil 9.12 v 09.57 UT nad Japonskem. Kosmonauti Chrétien a Volkov vynesli na povrch zařízení a nářadí pro experimenty ERA a Obrazcy. Na kuželovou část přechodového úseku nainstalovali nosnou plošinu a na ni připevnili soupravu ERA. Jde o skládací konstrukci vyrobenou firmou Aérospatiale z tyčí z uhlíkového laminátu o délce 1 m s kovovými kloubovými spoji. Během transportu byla složena do válcového balíku o délce 1 m a průměru 0,6 m. Po instalaci byl z řídicího pultu uvnitř pracovního úseku stanice dán povel k jejímu rozložení; k němu však došlo až poté, co Volkov do nerozevírající se konstrukce kopl nohou. Konstrukce v rozloženém stavu má tvar šestibokého hranolu o průměru 3,8 m a výšce 1 m. Průběh rozkládání byl sledován televizní kamerou a mikroakcelerometry, které zjišťovaly také vibrace rozložené konstrukce. Po ukončení měření se konstrukce oddělila od stanice. Chrétien a Volkov upevnili na povrch stanice vzorky nátěrů a plastických hmot k sledování jejich degradace působením atomárního kyslíku a slunečního ultrafialového záření a detektor mikrometeoritů. Celková doba výstupu činila 6 h místo plánovaných 4 h 20 min.
V následujících dvou dnech Volkov a Chrétien uklidili skafandry a nářadí pro výstup a absolvovali lékařská vyšetření. Titov a Manarov pokračovali ve studiu supernovy SN 1987a. Do programu dálkového průzkumu bylo operativně zahrnuto sledování území Arménie, postiženého ničivým zemětřesením.
Dne 12.12. se uvnitř komplexu uskutečnil pokus Amadeus, během něhož se ověřovalo rozkládání makety panelu slunečních baterií nové konstrukce. Průběh byl registrován stereoskopicky dvěma televizními kamerami. O den později se mezinárodní posádka aktivně účastnila telemostu SSSR-Francie.
Ve dnech 14.-17.12. pokračovaly lékařské experimenty (Minilab, Echokardiograf, Fizali, Viminal, vyšetření kardiovaskulárního systému přístrojem Gamma 1). Pořizovaly se spektrogramy zemské atmosféry a měřila se úroveň radiace přístrojem Circeja. V kosmických sklenících Vazon a Svetoblok pokračovaly experimenty s vyššími rostlinami. V tomto období také Titov a Manarov zasvěcovali novou základní osádku, kosmonauty Volkova a Krikaljova, do zvláštností provozu palubních systémů.
Dne 17.12. Volkov a Manarov provedli analýzu chemického složení atmosféry v komplexu. Následujícího dne se uskutečnila tisková konference. Dne 19.12. byly společné experimenty na palubě Miru ukončeny a byla zahájena příprava lodi Sojuz TM-6 k návratu. Kosmonauti prověřovali systémy lodi a ukládali materiály z výzkumů do návratové kabiny. V průběhu dne se uskutečnilo přímé televizní spojení prezidenta F. Mitterranda s J.-L. Chrétienem.
Kosmonauti Titov, Manarov a Chrétien přestoupili 21.12. do transportní lodi Sojuz TM-6, která se v 03.30 UT oddělila od komplexu.
Dne 22.12 přešli kosmonauti Volkov, Krikaljov a Poljakov do Sojuzu TM-7, který se v 06.45 UT oddělil od stykovacího uzlu na Kvantu a v 06.59 UT se připojil k přednímu stykovacímu uzlu na Miru.
Další nákladní loď Progress 39 (1988-114A) byla vypuštěna 25.12.1988 v 04.12 UT a 27.12 v 05.35 UT se připojila ke stykovacímu uzlu na modulu Kvant. Nesla pohonné látky, vodu, potraviny, náhradní díly, přístroje a poštu. Poslední dny roku 1988 byly převážně věnovány vykládce této nákladní lodi.
Dne 2.1.1989 zahájili kosmonauti novou sérii dálkového průzkumu Země snímkováním a vizuálním pozorováním Sibiře a Dálného východu. V následujících dnech se též zabývali astronomickými experimenty: na bulharském zařízení Zagorka v rámci experimentu Poljarizacija pozorovali hvězdy, galaxie a planetární mlhoviny. V rámci experimentu Parallaks-Zagorka měřili optické vlastnosti a luminiscenci atmosféry ve vysokých, středních i nízkých zeměpisných šířkách i luminiscenci komplexu a jeho nejbližšího okolí. Pokračovala také astronomická pozorování ultrafialovým dalekohledem Glazar; týkala se zejména souhvězdí Vozky (Auriga), Kasiopeji (Cassiopeia), Orionu a Plachet (Vela). Rentgenová pozorování observatoří Rentgen na modulu Kvant se zaměřila na zdroje v souhvězdí Plachet (Vela) a Malém Magellanově mračnu. Poljakov pravidelně lékařsky vyšetřoval posádku s použitím sovětských a zejména francouzských přístrojů. Pro analýzu krve používal zařízení Retrofion, vyrobeného západoněmeckou firmou Boehringer Mannheim.
Dne 17.1. bylo oznámeno zahájení příprav k výstupu z lodi. Následujícího dne Glavkosmos sdělil, že start dalšího rozšiřujícího modulu D se uskuteční v průběhu prvního pololetí. Dne 24.1. byla korigována dráha komplexu motorem lodi Progress 39. Parametry nové dráhy byly 51,6°, 91,70 min, 340 - 376 km. Kosmonauti za použití holografického přístroje kontrolovali optické kvality průzorů stanice, které se pozvolna zvnějšku pokrývaly vrstvou nečistoty, částečně odstraňované během předchozích výstupů do kosmu.
Mezi 24. a 26.1. Kosmonauti vyměňovali díly termoregulačního systému; náhradní součásti byly dopraveny Progressem 39. Koncem ledna pokračovala astronomická pozorování. V přechodové komoře pokračovaly pokusy se zařízením Jantar; na umělohmotný film byl nanášen kovový povlak ze slitiny stříbro-palladium a hliník-wolfram.
Počínaje 1.2. posádka obnovila pravidelná pozorování území SSSR. V té době bylo oznámeno, že se plánovaný výstup posádky ruší. První dny měsíce byly též věnovány dalším pokusům se zařízením Jantar a lékařskobiologickým experimentům. Dne 7.2. v 06.45.34 UT se nákladní loď Progress 39 odpojila od komplexu a ve 12.49.00 UT byla nasměrována do zemské atmosféry.
Dne 8.2. byla zahájena další série pozorování ultrafialovým dalekohledem Glazar. Cílem bylo souhvězdí Býka (Taurus). Nákladní loď Progress 40 odstartovala v 08.53.52 UT a 12.2. v 10.29.34 UT se připojila k modulu Kvant. Komplex se v té době pohyboval na dráze 51,6°, 91,65 min, 347-364 km. V následujících dnech zahájili kosmonauti vykládku lodi.
Souběžně s tím prováděli vědecké experimenty, mj. měřili fyzikálně-chemické vlastnosti okolní atmosféry zařízením Diagramma, vysunutým z přechodové komory do kosmu. Dne 23.2. oslavili kosmonauti Den sovětské armády a námořnictva a připili (nealkoholickými nápoji) plk. Volkovovi na zdraví. Kosmonauti v té době pokračovali v lékařskobiologických experimentech a v dálkovém průzkumu Země.
Dne 24.2. byla dráha komplexu korigována motorem Progressu 40 na 51,6°, 91,99 min, 358 - 386 km. Koncem února bylo dokončeno přečerpání pohonných látek a pak kosmonauti zahájili plnění vyprázdněného nákladového prostoru v Progressu 40 odpadky. Dne 3.3. v 01.45.52 UT se Progress 40 odpojil. Krátce po odpojení se z boku nákladní lodi vyklopily dvě rozměrné konstrukce účinkem hnacích mechanismů využívajících zahřátí slitiny s tvarovou pamětí (Nitinol). Dne 5.3. v 01.08.00 UT byl Progress 40 naveden do zemské atmosféry.
V následujícím týdnu se kosmonauti především věnovali astrofyzikálním výzkumem s použitím dalekohledu Glazar. Pravidelně také měřili úroveň radiace spektrometrem Marija. Dne 15.3. zahájili kosmonauti čtyřdenní intenzívní cyklus pozorování centrální části naší Galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius).
Progress 41 byl vypuštěn 16.3. v 18.54.14 UT a připojil se k modulu Kvant 18.3. ve 20.50.45 UT. Komplex se v té době pohyboval po dráze 51,6°, 91,66 min, 349 - 363 km.
Vykládání lodi zahájila posádka 20.3. Vedle toho měřili kosmonauti spektra zemské atmosféry bulharským přístrojem Spektr-256 a úroveň radiace francouzským zařízením Circeja. Dne 26.3. se posádka zúčastnila voleb delegátů Sjezdu lidových zástupců. Téhož dne bylo oznámeno, že Krikaljov dostal několik předvolání na okresní vojenskou správu, přestože se nachází ve vesmíru.
Koncem března pokračovala posádka v astronomických pozorováních a v dálkovém průzkumu Země. Dne 4.4. zahájili kosmonauti záměnu částí systému zásobování elektrickou energií náhradními díly, dodanými lodí Progress 41. Dne 10.4. motorem Progressu 41 byla korigována dráha komplexu na 51,6°, 92,27 min, 372 - 400 km. Současně bylo oznámeno, že kosmonauti zahájili konzervaci komplexu, že připravují jeho převedení do automatického režimu práce a že se odkládá start Sojuzu TM-8 v důsledku skluzu v přípravě nových modulů stanice. V souvislosti s přípravou k návratu zahájili kosmonauti pravidelná cvičení s oblekem čibis. Další korekce dráhy (51,6°, 92,45 min, 373 - 416 km) se uskutečnila 16.4.
Dne 18.4. bylo přečerpáno palivo z nákladní lodi do nádrží komplexu. Dne 21.4. v 01.46.10 UT se Progress 41 oddělil od komplexu. Brzdicí manévr vzhledem k nedostatku pohonných látek byl několikaimpulsní, loď přešla na dráhu 51,6°, 98,65 min, 124-390 km a zanikla samovolně až 25.4. ve 12.02 UT nad jižní částí Tichého oceánu.
Kosmonauti A. Volkov, S. Krikaljov a V. Poljakov vyměňovali dosloužilé prvky palubních systémů, provedli řadu biologických experimentů a absolvovali lékařské vyšetřeni a trénink s oblekem čibis. Téhož dne Státní komise Rady ministrů SSSR schválila usnesení o plánu dalších prací na družicovém komplexu Mir. Ve dnech 24.-25. 4. byly dalekohledy observatoře Rentgen na družicovém komplexu Mir zaměřeny na rentgenový pulsar v souhvězdí Herkula a na zdroj Cyg X-1 v souhvězdí Labutě (Cygnus). Kosmonauti dokončovali sérii biologických experimentů na zařízeních Svetoblok-M a Rost-4. Zkoumal se vývoj pšenice (Triticum aestivum L.) a tkáňové kultury huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana Heynh.).
Dne 26.4. posádka dokončila syntézu polyakrylamidového gelu pro čištěni biologicky aktivních látek v pozemských podmínkách. V průběhu dne kosmonauti ukládali do návratové kabiny Sojuzu TM-7 materiály z experimentů a konzervovali palubní systémy komplexu podle plánu jeho převodu do režimu bezpilotního letu. V průběhu posledních dní se uskutečnila motorem Sojuzu TM-7 další korekce dráhy, při které bylo zvýšeno její perigeum na 388 km. Po prověrce systémů transportní lodi se Sojuz TM-7 oddělil 26.4. ve 23.28.01 UT od komplexu. Automatická návratová sekvence byla zahájena 27.4. v 01.02 UT. Brzdicí motor byl zapálen v 02.00.05 UT, pracoval 257,3 s a změnil rychlost lodi o 115,32 m/s. Návratová kabina přistála v 02.57.58 UT jižně od obce Tikenekty asi 140 km SV od Džezkazganu. Při přistávacím manévru se Krikaljov lehce zranil na noze nárazem na řídicí desku. V průběhu automatického letu pokračovaly astrofyzikální experimenty na modulu Kvant.
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]