[ Zaměření modulu ] [ Konstrukce ]
[ Systémy dovybavení ]

Vědecké vybavení
[ Inkubator-2 ] [ MKF-6MA ] [ ASP-G-M ] [ MMK-1 ] [ Epsilon ] [ Volna-2 ]
[ VEP, Komplast, ERE ]

[ Hlavní charakteristiky modulu ] [ Obrázky a nákresy ]

Na palubě modulu je sprcha a umývárna, fotografická kamera pro multispektrální snímkování MKF-6MA, biologický komplex pro pěstování japonských křepelek v beztíži Inkubator-2 a další aparatury.

Dovybavovací modul doplní systém řízení a systém zajištění životaschopnosti orbitálního komplexu Mir novým zařízením, která sníží jeho dosavadní zatížení "nevědeckými" úkoly. Patří k němu systém orientace využívající gyroskopů, který nepotřebuje palivo, a nový systém zajištění životních podmínek (zařízení Elektron a Vika), který nevyžaduje posílání nových zdrojů kyslíku na palubě. Díky tomu bude možné zmenšit množství a objem nákladů dopravovaných na stanici.

Modul má také vlastní zdrojový systém se dvěma panely slunečních článků a zařízení pro autonomní pobyt kosmonautů v otevřeném vesmíru - reaktivní "křeslo" SPK.

Dovybavení komplexu Mir vědeckými přístroji umožní splnění rozsáhlého programu národohospodářských a vědeckých výzkumů a experimentů během kosmického letu. Například na automatizované stabilizované plošině ASP-G-M československé výroby, která umožňuje zaměření vědeckých přístrojů na vybraný objekt a jeho sledování, bude instalována vědecká aparatura, která bude na palubě kosmického stroje poprvé.

Konstrukce modulu.

V přechodové kabině jsou soustředěny všechny nezbytné aparatury a zařízení pro činnosti v otevřeném kosmickém prostoru, včetně "křesla" pro autonomní pohyb kosmonauta v prostoru, jehož reaktivní systém pracuje se stlačeným vzduchem a rovněž aparatura KAP-350, určená k činnosti současně s komplexem pro dálkový průzkum Priroda-5.

Uprostřed pozorovacího vědeckého úseku jsou dvě okénka - k jednomu je připevněn fotoaparát, druhé slouží k vizuální kontrole podmínek snímkování a uskutečnění řady experimentů.

Základní část všech aparatur je uložena v unifikovaném nákladovém úseku. Jsou zde schránky s jídlem a surovinami k jeho přípravě, rovněž nádrže se 300 litry vody a v kulových nádržích vně modulu 28 kg stlačeného vzduchu.

Systémy dovybavení základního bloku.

Systém řízení pohybu na modulu funguje současně s aparaturou orbitálního komplexu Mir a zajišťuje orientaci, stabilizaci a navigaci. Používají se k tomu výkonné gyroskopy.

Dodávku elektřiny pro modul a rovněž pro ostatní části komplexu zajišťují dva panely slunečních článků (plocha každého z nich 26.6 m2) o kapacitě 6.9 kW a šest akumulátorů.

Systém orientace slunečních článků zajišťuje automatickou orientaci jejich aktivní plochy na Slunce a rovněž zajišťuje elektrické spojení mezi aktivními elementy slunečních baterií a systémem spotřeby elektřiny uvnitř modulu.

Systém zajištění činnosti motorů slaďuje součinnost motorů Miru a motoru dovybavovacího modulu. V tomto režimu se využívají stabilizační a korekční motory modulu, jimiž je řízen v době, kdy je připojen k Miru z boku.

Prostředky zajišťující výstup jsou určeny k současnému výstupu dvou kosmonautů, kteří uskuteční vědecké, opravárenské a údržbářské práce. Přitom kosmonauti používají nový skafandr Orlan-DMA s autonomními prostředky spojení, telemetrie a zdroji zásobování. Skafandr může být nepřetržitě používán 6 hodin.

Aby se při přípravě k výstupu a po návratu ušetřily vlastní zásoby skafandru, vytvářejí se nezbytné životní podmínky pro kosmonauty za pomoci palubních systémů modulu. Celková doba činnosti skafandrů v součinnosti s palubními systémy představuje při jednom výstupu 2.5 hodiny.

Spojení mezi kosmonautem, který je v otevřeném prostoru, a Zemí probíhá pomocí systému Korona. Přenos telemetrických informací o stavu skafandru a lékařských parametrech na Zemi zajišťuje autonomní telemetrický systém Tranzit-A. Elektrokardiogram, rychlost dýchání a teplotu těla sleduje aparatura lékařské kontroly Beta-8, instalovaná ve skafandru Orlan-DMA.

Možnosti kosmonautů rozšiřuje a jejich efektivnost při výstupu do prostoru zvyšuje použití prostředku pro autonomní pohyb (ruská zkratka SPK). Kosmonaut se s ním může vzdálit od orbitálního komplexu na 50 m, točit se na místě, atd. Jestliže se jeden kosmonaut pohybuje pomocí SPK, druhý kontroluje jeho činnost. Později se může SPK využít v případě mimořádné situace k převozu zachraňovaného kosmonauta. SPK je umístěn ve speciálním přechodovém úseku v kompletním stavu. Před novým použitím SPK se vyměňují zdroje elektřiny, doplňují se pneumatické bloky a dělá se kontrola systémů. Příprava SPK k novému výstupu trvá 2 hodiny.

Vědecké vybavení.

Fotoaparatura MKF-6MA má sloužit ke snímkování povrchu Země a atmosféry současně v 6 oblastech spektra. Může být řízena jak ručně, tak automaticky.

Pro vědecké účely a experimenty vyžadující vyhledávání, zaměřování a sledování pozorovaných objektů jak na zemském povrchu, tak ve vesmíru, byl pro vesmír poprvé vytvořen dálkově řízený videospektrální komplex. Jeho součástí je čs. automatická stabilizovaná plošina ASP-G-M se souborem přístrojů (černobílá i barevná TV kamera, infračervený spektrometr ITS-7D, analyzátor rentgenového záření ARIZ, mnohapásmový spektrometr MKS-M-2) a rovněž řídicí aparatura. Současně s těmito přístroji mohou fungovat přístroje Faza, MKF-6MA, Spektr-256, Skif. Získané údaje se zaznamenávají na videomagnetofon, který je na orbitálním komplexu, a současně se přenášejí do CUPu a na pracovní místo kosmonauta.

Ke studiu meteorických rojů ve vesmíru a k ohodnocení průbojnosti mikrometeoritů je na vnějším povrchu modulu instalována mikrometeorická aparatura MMK-1. Výzkum meteorické situace v průběhu letu a odhad průbojnosti mikrometeoritů umožňuje zpřesnit model meteorického nebezpečí.

Kalorimetrické zařízení Epsilon slouží k operativnímu sledování práceschopnosti a ke kontrole pracovních charakteristik termoregulace pláště orbitálního komplexu. Rovněž dovoluje získávat experimentální údaje pro vytváření perspektivních tepelných plášťů kosmických plavidel. Tato aparatura je instalována na vnější straně modulu a skládá se ze tří elementů citlivých na teplotu a z teplotních detektorů.

Aparatura Volna-2 je určena k experimentálnímu vývoji vně modulu umístěných kapilárních zařízení palivových nádrží za podmínek dlouhodobého vlivu beztíže. Tato zařízení budou použita v perspektivních kosmických plavidlech. Součástí aparatury, která má hmotnost 250 kg, jsou určeny výměnné modely kapilárních zařízení pro práci vně modulu, filmový materiál a papír.

Na vnějším povrchu dovybavovacího modulu jsou instalovány panely VEP-3 a VEP-4 o hmotnosti 0.75 kg, určené ke studiu vlivu faktorů kosmického prostředí na vzorky ochranné tepelné izolace a rovněž panely aparatury Komplast a ERE se vzorky konstrukčních materiálů a elektronických rádiových prvků. Po skončení pokusů panely snímají anebo vyměňují kosmonauti během výstupu do prostoru.

Hlavní charakteristiky modulu Kvant 2.

-----------------------------------------------------------------
Hmotnost pro připojení k Miru                              19.5 t
Délka tělesa                                               12.4 m
Maximální průměr tělesa                                    4.35 m
Teplota v obytné části                                   18-28 °C
Dopravovaný užitečný náklad                                   7 t
-----------------------------------------------------------------

Aktualizováno: 29. 9.1996