Posádka : Titov,V.G.[VE] | Manarov,M.Ch.[PI] | Levčenko,A.S.[KV]

      Loď dopravila na stanici Mir posádku, která zajistila první kompletní výměnu bez přerušení pilotovaného režimu letu. Velitelem posádky byl plk. Vladimir Georgijevič Titov (nar. 1.1.1947 ve Sretensku, v oddílu kosmonautů od r. 1976, druhý kosmický let, volací znak Okean), palubním inženýrem Musa Chiramanovič Manarov (nar. 22.3.1951 v Baku, národností Lak, v oddílu od r. 1978, první let, konstruktér) a kosmonautem-výzkumníkem zasloužilý zkušební letec Anatolij Semjonovič Levčenko (nar. 21.5. 1941 v Krasnokutsku, v oddílu od r. 1978, první kosmický let).

      Nosná raketa byla vypuštěna v předem oznámenou dobu 12.18 SEČ. Po standardních korekcích dráhy se loď připojila ke spojovacímu uzlu modulu Kvant 23.12. ve 13.51 SEČ. po prověření hermetičnosti spojení přestoupili kosmonauti v 15.20 na palubu stanice, kde se setkali s J. Romaněnkem a A. Alexandrovem. Hlavním účelem společného letu pěti kosmonautů bylo předání celé stanice a jejího vybavení nové posádce bez přerušení pilotovaného provozu. Kromě toho byly prováděny komplexní lékařské výzkumy. Na technologickém zařízení AJNUR byly pěstovány krystaly bílkovin a RUČEJ byl využit k čištění biologicky aktivních preparátů. pracovní den posádky trval obvykle od 6 do 21 h SEČ. Kosmonauti také přenesli individuální křesla do lodi Sojuz TM-3 a začali ji připravovat k návratu. Do lodi byly uloženy i všechny dosud získané výsledky (během celé expedice bylo např. získáno 270 snímků oblohy ultrafialovým dalekohledem GLAZAR a 500 intervalů měření aparaturou RENTGEN). K přistání se připravili J. Romaněnko (startoval v lodi Sojuz TM-2), A. Alexandrov (start v lodi Sojuz TM-3) a A. Levčenko (start v lodi Sojuz TM-4).

      V letu na stanici Mir pokračovala nová posádka V. Titov a M. Manarov s volacím znakem Okean. Dne 30.12. v 10.10. SEČ se kosmická loď Sojuz TM-4 s oběma kosmonauty na palubě oddělila od zadního spojovacího uzlu stanice. Během letu od Řecka nad Černé moře se stanice otočila o 180° a loď se v 10.29 SEČ automaticky připojila k přednímu spojovacímu uzlu. Zadní uzel tím byl uvolněn pro další lodi (Progress 34 se k němu připojil 23.1. 1988). Orbitální stanice se poprvé dostala do oblasti, kde se slavil na Zemi Nový rok, 31.12. ve 12.57 SEČ nad Novým Zélandem a o půlnoci moskevského času prolétala nad mysem Dobré naděje.

      Nákladní loď Progress 34 (1988-003A) odstartovala z Bajkonuru 20.1. ve 22.51.54 UT. Po standardní setkávací proceduře se spojila s pilotovaným komplexem 23.1. v 00.09.09 UT s nákladem přibližně 2 tun pohonných látek, potravin, vody, přístrojů a materiálu pro další experimenty. Nechyběla ani pošta. V průběhu vykládání Progressu 34 se posádka věnovala pravidelným materiálovým experimentům (příprava polovodičových materiálů), pokusům na zařízení Pion (termokapilární jevy v beztíži), pokusům s vytvářením galvanických kovových povlaků na zařízení Eri, geofyzikálním experimentům se spektrometrem Marija (sledování toků vysokoenergetických nabitých částic v okolí komplexu) astrofyzikálním pozorováním přístroji modulu Kvant. Ultrafialovým dalekohledem Glazar byly pořizovány snímky mladých hvězd, jasných galaxií a hvězdokup při vlnové délce 164 nm. Jednotlivé expozice měly trvání až 8 min, což umožnilo zachytit velmi slabé objekty až do hvězdné velikosti 17m. Velikost zorného pole přístroje je 1,3°. Film kosmonauti pravidelně vyměňovali pomocí malého přechodového prostoru v Kvantu.

      V průběhu roku byly pozorovány různé části oblohy, především okolí hvězd Altair (alfa Aql) v souhvězdí Orla a alfa Lup v souhvězdí Vlka; dále byly sledovány oblasti souhvězdí Panna (Virgo), Lev (Leo), Havran (Corvus), Severní koruna (Corona Borealis), Velká medvědice (Ursa Maior), Lodní kýl (Carina), Orion, Malý medvěd (Ursa Minor), Eridan (Eridanus), Holubice (Columba) a Lodní záď (Puppis). Mezinárodní observatoří Rentgen byly průběžně sledovány zajímavé zdroje rentgenového záření, především pozůstatky supernovy SN1987a ve Velkém Magellanově mračnu, kvasar 3C 274, černá díra Cyg X-1 a Cyg X-3 (obě v souhvězdí Labutě), rentgenový pulsar Her X-1 v souhvězdí Herkula a zdroj Cep X-4 v souhvězdí Cefea.

      Dne 12.2. se komplex pohyboval po dráze 51,6°, 91,32 min, 337 - 371 km. Téhož dne zahájilo pozemní řídicí středisko (CUP) v Kaliningradu u Moskvy instruktáž posádky k chystanému výstupu do volného prostoru. Od 17.2. byly prakticky všechny vědecké experimenty pozastaveny, aby se posádka mohla plně věnovat přípravám na výstup. Dne 23.2. kosmonauti přenesli výstupové skafandry do přechodového úseku a v průběhu dalších 2 dnů provedli jejich komplexní prověrku. Průlez do volného prostoru byl otevřen 26.2. v 09.30 UT nad Tichým oceánem východně od Austrálie mimo zónu rádiového spojení s pozemními stanicemi. Kosmonauti nejprve přenesli nářadí na pracovní plošinu v blízkosti slunečních panelů, namontovaných kosmonauty Romaněnkem a Lavejkinem v červnu 1987. Úkolem Titova a M. Manarova byla výměna jednoho ze dvou spodních panelů novým, nesoucím jednak 6 baterií se zdokonalenými slunečními články, jejichž připojením byl zvýšen elektrický příkon o 20%, jednak 2 baterie z nových vývojových polovodičových materiálů, které jsou používány pouze k experimentálním účelům a nejsou připojeny na elektrický rozvod stanice. Jejich účinnost je sledována telemetrií. Při montáži kosmonauti nejprve složili spodní část panelu, demontovali starý panel a po montáži a elektrickém propojení opět panel rozložili na plnou délku. Před návratem do stanice pořídili videozáznamy povrchu stanice, vyklopených panelů a antén (zejména antény setkávacího radaru Progressu 34, která se po navedení na dráhu pomalu vyklápěla) a povrchu transportní lodi Sojuz TM-4 a umístili na povrch stanice blíže neuvedený počet vzorků materiálů a zařízení pro studium dlouhodobého vlivu kosmického prostoru. Během práce na nočních částech oběhu používali kosmonauti malých reflektorů připevněných na přilbách. Výstup trval 4 h 25 min. Po něm byly registrovány na oběžné dráze tři nové úlomky.

      Po přečerpání pohonných látek byl 4.3. v 03.45.09 UT Progress 34 odpojen od stanice a téhož dne v 06.45.00 UT byl zážehem motoru naveden do atmosféry.

      Během první poloviny března kosmonauti pokračovali v experimentech na zařízeních Pion, Maria, Rentgen, Glazar a ostatních. Zahájili také využívání nové zrcadlové pece, používané ke zpracování materiálů do teploty 1000 °C. V polovině března uskutečnili sérii pozorování a snímkování vysokohorských oblastí Pamíru a Ťan-šanu s cílem inventarizace množství sněhu a rozsahu ledovců v souvislosti s možností využití těchto vodních zásob k zavlažování středoasijských republik SSSR. Zdravotní stav kosmonautů byl velmi dobrý; stěžovali si pouze na zvýšené množství prachu a nepříjemný pach v atmosféře komplexu. Dne 17.3. uskutečnili nový experiment Akustika, zaměření na sledování celkové úrovně hluku působeného přístrojovým vybavením a zejména ventilátory klimatizačního systému v obytných prostorách. Kosmonauti také zahájili testování nového telefaxového zařízení nainstalovaného na Miru.

      Dne 21.3. oslavil Manarov 37. narozeniny; v souvislosti s tím měla posádka neplánovaný den volna. Progress 35 (1988-024A) odstartoval 23.3. ve 21.05.00 UT a o dva dny později 25.3. ve 22.22.00 UT se připojil ke stykovacímu uzlu na modulu Kvant. V obvyklé zásilce potravin (400 kg) byla zahrnuta i čerstvá zelenina a ovoce.

      Při zdravotní prohlídce dne 29.3. byla u velitele Titova naměřena tepová frekvence 67/min a krevní tlak 110/70 Torr (14,7/9,3 kPa); u palubního inženýra Manarova 73/min a 115/70 Torr (15,3/9,3 kPa). Titov zhubl o 1,5 kg, zatímco Manarov přibral 3,5 kg na tělesné hmotnosti.

      V prvním dubnovém týdnu pokračovali kosmonauti v astrofyzikálních pozorováních na Kvantu, v lékařskobiologických experimentech, v dálkovém průzkumu Země a studiu vysokých vrstev zemské atmosféry fotometrem EFO-1.

      Na zařízení Pion M prováděli pokusy z oblasti mechaniky kapalin a přenosu tepla v beztíži. Na československém krystalizátoru ČSK-1 bylo uskutečněno několik testových pokusů. V rámci pravidelné technické údržby kosmonauti také nainstalovali nové telekomunikační zařízení pro zvýšení kapacity spojení mezi družicovým komplexem a pozemními stanicemi. Posádka se také zúčastnila na komplexním programu Caribe - Interkosmos '88, zaměřeném na dálkový průzkum Karibského moře a území Kuby, především zkušebních polygonů v provincii Havana, v údolí řek Cauto a Guantanamo a šelfové zóny v souostroví Los Cannareos. Kromě stanice Mir se na experimentu účastnily bezpilotní družice Kosmos 1766 a 1869 (1986-055A a 1987-062A), sovětská a kubánská letadla, lodě i pozemní stanice a bóje v moři. Program je součástí projektu "Sledování dynamiky geosystémů metodami dálkového průzkumu" programu Interkosmos. Nabitý program v té době způsobil, že se kosmonauti s některými pracemi začali opožďovat proti harmonogramu. Přesto do 12.4. uskutečnili celkem 330 experimentů, z čehož plných 276 byla zaměřeno na astrofyziku. Dne 15.4. činily parametry dráhy 51,5°, 91,39 min, 338 - 365 km.

      V druhé polovině dubna kosmonauti pokračovali v materiálových pokusech na zařízení Pion M. V té době se začaly projevovat na detektoru rentgenového dalekohledu TTM problémy. Bylo proto rozhodnuto v blízké budoucnosti se pokusit o jeho opravu. Dne 22.4. se uskutečnila motorem nákladní lodi korekce dráhy komplexu, jejíž parametry pak činily 51,6°, 91,4 min, 340 - 366 km. Progress 35 byl po naložení odpadem ze stanice odpojen 5.5. v 01.36.03 UT a v 06.01.30 UT naveden motorickým manévrem do hustých vrstev atmosféry.

      V následujících dnech posádka pokračovala v dálkovém průzkumu Země a ve snímkování vybraných oblastí nebe dalekohledem Glazar. Dne 11.5. byla dráha komplexu 51,5°, 91,36 min, 333 - 361 km.

      Progress 36 (1988-038A) byl vypuštěn z Bajkonuru 13.5. v 00.30.25 UT a připojil se ke stykovacímu uzlu na Kvantu 15.5. v 02.13.27 UT. V nákladu bylo tentokráte větší množství vědeckých přístrojů a materiálu, zejména pro chystaný sovětsko-bulharský let.

      Kosmonauti se v této době věnovati především vykládce nákladní lodi. Na jejich žádost zvětšil CUP množství zábavných pořadů vysílaných na palubu komplexu. Dne 26.5. kosmonauti oznámili, že veškeré přístrojové vybavení pro mezinárodní let je již nainstalováno. Koncem května byly přečerpány pohonné látky do nádrží stanice Mir z nákladní lodi Progress 36. Kosmonauti obnovili vědecké experimenty. V zařízení Svetoblok T syntetizovali polyakrylamidový gel pro účinnější elektroforetické dělicí metody, používané k přípravě biologicky aktivních látek na Zemi. Obnoveny byly také biologické experimenty s vyššími rostlinami (pšenice [Triticum aestivum L.], huseníček rolní [Arabidopsis thaliana (L.) Heynh.]).

      Dne 2.6. se uskutečnila motorem lodi Progress 36 korekce oběžné dráhy komplexu; 5.6. v 11.11.55 UT se nákladní loď odpojila od Kvantu a téhož dne ve 20.28.00 UT byla navedena do atmosféry.

      Od 9.6. do 17.6. pracovali kosmonauti na palubě Miru s druhou návštěvní posádkou kterou dopravila loď Sojuz TM-5. Po výměně anatomických křesel přistáli se "starší" lodí Sojuz TM-4.

      Dne 18.6. kosmonauti Titov a Manarov v 10.11.00 UT odpojili loď Sojuz TM-5 a po otočení Miru o 180° se s ní připojili v 10.27.00 UT na přední stykovací uzel Miru. Po dvoudenním odpočinku zahájili přípravy k výstupu ze stanice. Ten byl zahájen 30.6. v 05.33 UT. Hlavním úkolem byl pokus o výměnu porouchaného detektoru v rentgenovém dalekohledu TTM (experiment připravila University of Birmingham). V průběhu výstupu byli v CUP přítomni britští a holandští specialisté. Titov a Manarov dopravili na vnější povrch Kvantu přibližně 40 kg nářadí. Nejprve se museli prořezat 20 vrstvami tepelné izolace, což byla velmi fyzicky namáhavá práce. Mimořádně obtížné bylo uvolnění šroubů, které přidržovaly kryt přístroje a které byly zality pryskyřicí (před startem se neuvažovalo o možné opravě). Pro poškození speciálního klíče se nepodařilo detektor uvolnit a kosmonauti se po 5 h 10 min bez výsledku vrátili zpět do stanice. Několik nejbližších dnů bylo věnováno odpočinku.

      V dalších týdnech pokračovala běžná rutinní práce. V oblasti dálkového průzkumu Země zaměřili kosmonauti pozornost na hledání možných ložisek užitečných nerostů na území SSSR. Pokračovali také v astrofyzikálních pozorováních z Kvantu a v pravidelné kontrole svého zdravotního stavu. Dne 20.7. činily parametry dráhy komplexu 51,6°, 91,37 min, 344 - 363 km.

      Progress 37 (1988-061A) byl vypuštěn 19.7. ve 21.13.09 UT a připojil se ke stykovacímu uzlu na Kvantu 21.7. ve 22.33.40 UT. V nákladu byly tentokráte především náhradní díly pro systém zabezpečení životních podmínek na komplexu. Jejich instalace zabrala posádce řadu dní. Dále byl na palubu dodán nový barevný televizní monitor, počítač a skafandry nového typu, které umožňují práci mimo stanici bez propojení hadicemi na klimatizační systém Miru. Progress 37 dopravil na Mir také potraviny, vodu, prádlo a oděvy a poštu. V nákladu byla již některá zařízení pro společný sovětsko-francouzský let.

      Na přelomu července a srpna kosmonauti pozorovali vznik rozsáhlých lesních požárů na Urale, v jižních oblastech Sibiře a na Dálném východě. Získaných informací bylo využito při jejich hašení.

      Ve dnech 7.-8.8. byly přečerpány pohonné látky do nádrží Miru. Současně se uskutečnila korekce oběžné dráhy komplexu (z 56,1°, 91,4 min, 346 - 353 km byla zvýšena na 91,6 min, 346 - 372 km). Progress 37 se odpojil od komplexu 12.8. v 08.31.54 UT a ve 12.51.30 UT byl motorickým manévrem naveden do atmosféry. Od 11.8. do 1.9. probíhala velká kampaň dálkového průzkumu seismicky aktivních oblastí pod označením Ťan-šan - Interkosmos '88. Pozornost byla zaměřena zejména na okolí Toktogulské vodní nádrže. Na přípravě programu se podíleli odborníci z BLR, ČSSR, MLR, NDR, PLR, RSR, SSSR a VSR. Kromě Miru byly do pozorování zapojeny i bezpilotní družice a letadla.

      31.8. se ke stanici připojila loď Sojuz TM-6 s další mezinárodní posádkou. Došlo nejen k výměně dopravních lodí Sojuz TM, ale i k doplnění základní posádky o dalšího člena - lékaře Valerije Poljakova.

      Kosmonauti Titov, Manarov a Poljakov 8.9. v 01.05 UT se s lodí Sojuz TM-6 odpojili od modulu Kvant a po otočení Miru o 180° se opět v 01.25 UT připojili na přední stykovací uzel Miru. Progress 38 (1988-083A) odstartoval z Bajkonuru 9.9. ve 23.34 UT a ke stykovacímu uzlu modulu Kvant se připojil 12.9. v 01.22 UT. Dopravil na stanici přes 2 tuny nákladu, včetně 300 kg potravin, mezi nimiž nechyběla čerstvá zelenina a ovoce. V nákladu byly dále pohonné látky pro komplex, voda a kyslík pro klimatizační systém, náhradní díly, vědecké přístroje a materiály pro experimenty. Přibaleny byly také nové přípravky pro opravu detektoru rentgenového dalekohledu TTM.

      Komplex se v té době pohyboval po dráze 51,6°, 91,5 min, 337 - 363 km. Vykládka lodi, zahájená 13.9., probíhala paralelně s lékařskými a astrofyzikálními experimenty, v jejichž rámci bylo opět obnoveno pozorování supernovy SN 1987a. Potvrdilo se při nich, že pokles intenzity rentgenového záření tohoto objektu přesně odpovídá rozpadu radioaktivního ⁵⁶Co (poločas 77 dní) vzniklého při výbuchu supernovy.

      Pokračovaly také experimenty v oblasti materiálového výzkumu. Na zařízení Birjuza kosmonauti sledovali zvláštnosti vytváření prostorových struktur při chemických reakcích v beztíži. V rámci dálkového průzkumu snímkovali stepní oblasti a sledovali koncentraci planktonu v různých oblastech oceánů. Dne 27.9. bylo zahájeno tankování nádrží komplexu z lodi Progress 38. 0 dva dny později poslala posádka komplexu Mir pozdravné poselství americkým kosmonautům na palubu raketoplánu Discovery. Dne 14.10. byly parametry dráhy komplexu 51,6°, 91,29 min, 341 - 363 km.

      Počátek října byl věnován přípravě nových autonomních skafandrů k výstupu do kosmického prostoru. Mají trup z hliníkových slitin a umožňují strávit delší dobu mimo stanici (až 7 hodin proti dosavadním 5 hodinám). Hlavním konstruktérem nových skafandrů byl G. I. Severin. Kosmonauti Titov a Manarov otevřeli výstupní průlez 20.10. v 06.59 UT Skafandry však nebyly použity v autonomním režimu, ale připojené na palubní systém zabezpečení životních podmínek. Kosmonaut Poljakov byl po dobu výstupu v návratovém modulu transportní lodi Sojuz TM-6, který by s ním automaticky přistál v případě nějaké havárie. Kosmonauti tentokráte s novým nářadím uvolnili detektor na první pokus a po několika pokusech se jim podařilo správně umístit do dalekohledu TTM nový detektor. Poté nainstalovali na povrchu stanice anténu pro radioamatérskou stanici (Titov měl volací znak U1MIR, Manarov U2MIR). Výstup trval 4 h 12 min. Opravě asistoval v CUP dr. G. Skinner z University of Birmingham. Do 25.10. se uskutečnily čtyři přehlídky silných rentgenových zdrojů ve středu Galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius).

      Dne 27.10. bylo oznámeno, že Titov a Manarov začali v rámci příprav k návratu na Zemi používat podtlakového obleku čibis. Pokračovalo měření toků nabitých částic v okolí komplexu magnetickým spektrometrem Marija a dálkový průzkum Země. Počátkem listopadu pracovali kosmonauti se zrcadlovou pecí, ve které připravili vzorky slitiny hliník-měď a monokrystaly zinku.

      Dne 11.11 ve 22.56 UT vyrovnali Titov a Manarov rekord J. Romaněnka (326 d 11 h 38 min) z roku 1987 (pro vytvoření nového rekordu je třeba překročení o 10%). Zdravotní stav obou byl dobrý, jejich tělesná hmotnost se lišila od normální asi o 2 kg. Dne 16.11. byly parametry dráhy komplexu 51,6°, 91,19 min, 324 - 352 km. 0 den později bylo dokončeno přečerpávání pohonných látek z Progressu 38. Dne 18.11. se čs. radioamatérovi O. Oravcovi z Košic podařilo spojení s radioamatérskou stanicí na Miru na frekvenci 145,550 MHz.

      Dne 23.11. byla dráha komplexu zvýšena motorem Progressu 38; parametry nové dráhy byly 51,6°, 91,6 min, 343 - 388 km. O den později se ve 12.13 UT Progress 38 odpojil a kolem 19.15 UT byl naveden do atmosféry.

      28.11. se ke stanici připojila loď Sojuz TM-7 se sovětsko-francouzskou posádkou. Během společných prací na palubě komplexu byl uskutečněn výstup francouzského kosmonauta do vesmíru a předávání stanice nové základní posádce.

      Kosmonauti Titov, Manarov a Chrétien přestoupili 21.12. do transportní lodi Sojuz TM-6, která se v 03.30 UT oddělila od komplexu. První pokus o provedení přistávacího manévru, plánovaný na 05.56 UT, byl odvolán, protože palubní počítač ohlásil přeplnění paměti při zavádění nově upraveného programu do operační paměti. Brzdicí manévr se uskutečnil za řízení záložním programem v 09.08.13 (trvání 270 s) nad jižním Atlantikem. Teprve potom v 09.21 UT byl odhozen orbitální úsek a v 09.33 UT i služební úsek s brzdicím motorem. Návratová kabina vstoupila do atmosféry v 09.36 UT a přistála v 09.57 UT 180 km JV od Džezkazganu.

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM ]