Ruská raketa pro vynášení těžkých nákladů. Nosnost až 25 tun.

Jde o raketu se standardním řazením stupňů. Oba stupně používají motory RD-253. Pohonnou jednotku tvoří čtyři motory, každý s vlastním turbočerpadlovým agregátem, poháněným generátorovým plynem o tlaku 39,4 MPa. Částečně vyexpandovaný generátorový plyn se dodatečně spaluje za tlaku 17,7 MPa ve spalovací komoře raketového motoru. Díky tomu se podařilo u dvousložkové kombinace oxid dusičitý + asymetrický dimetylhydrazin dosáhnout specifického impulsu v rozmezí 2795-3100 Ns.kg^-1 (vyššího než u Ariane).

Základní varianta Protonu byla dvoustupňová a měla nosnost 12200 kg. Od roku 1966 ze už nepoužívá.

V současné době je standardní verzí třístupňová raketa s nosnou kapacitou 19000 kg. Uplatňuje se při startech nejtěžších družic a bloků družicových stanic. Motor třetího stupně má tah 0,6 MN.

Pro vypouštění meziplanetárních sond a geostacionárních družic je Proton doplněn čtvrtým stupněm D a DM na kyslík a vodík s tahem 160 kN. Teoretická nosnost na nízkou dráhu je pak až téměř 25000 kg. Obvykle se ale raketou vynášely na LEO náklady o hmotnosti cca 20 tun a v poslední době tvoří převážnou většinu nákladů geostacionární družice (o hmotnosti až 5 tun).

Proton má délku 65-70 m a startovací hmotnost asi 950 tun.

V NPO Chruničeva vznikl také horní stupeň Briz (Breeze), používaný v současnosti jako třetí stupeň lehké nosné rakety Rokot, která vznikla přestavbou dvoustupňové mezikontinentální rakety označované v kódu NATO SS-19. Při třech experimentálních startech byla raketa Rokot vypouštěna ze sila na kosmodromu Tjuratam (Bajkonur), v budoucnu však pro ni bude vybudováno vypouštěcí zařízení na kosmodromu Pleseck (pochopitelně spolu s nezbytnou technickou pozicí zahrnující montážní halu pro předletové zkoušky rakety a připojení užitečného zatížení, kompresorovou a plnicí stanici, obslužnou věž apod.) a Svobodnyj (upravená sila mezikontinentálních raket). Raketa o vzletové hmotnosti 107 t má nosnou kapacitu 1850 kg na dráhu ve výšce 400 km. Stupeň Briz o délce 3,38 m a průměru 2,28 m váží při startu 6400 kg a je schopen opakovaného zážehu. Pohonnou látkou je asymetrický dimetylhydrazin a oxid dusičitý.

Proton M

Modernizací původního Protonu vznikla raketa Proton M. Výsledkem prací bylo zvýšení nosné kapacity na geostacionární dráhu, zvětšení prostoru pro užitečné zatížení pod aerodynamickým krytem, zvýšení spolehlivosti, atd. Proton M je podle potřeby opatřován urychlovacím blokem Briz M, a ve vývoji je i kyslíkovodíkový blok KVRB. S blokem Briz M má nosnost na geostacionární dráhu 3 t, s blokem KVRB až 4,2 t.

Blok Briz-M byl vyvinut v konstrukční kanceláři Saljut (součást GKNPC Chruničeva) a vyznačuje se originální kombinací původního strupně Briz s toroidálními dodatečnými palivovými nádržemi, které jsou na původní stupeň nasunuty a odhazují se ihned po jejich vyčerpání.

Kyslíko-vodíkový horní stupeň KVRB o délce 8,6 m a průměru 4 m rovněž vyvíjí NPO Chruničeva. Pohonnou jednotkou stupně bude restartovatelný (až 5 zážehů) motor KVD-1M o tahu ve vakuu 73,58 kN, doplněný dvojicí řídicích motorů výkyvných ve dvou osách. Nový horní stupeň by měl být použitelný i na raketách Angara, Zenit, Eněrgija-M.