|
Raketa Zenit pochází z produkce ukrajinského závodu KB Južnoje. Moderní nosná raketa Zenit, jejíž první stupeň je příbuzný urychlovacím blokům rakety Eněrgija, je nabízena ve čtyřech verzích: Zenit-2, Zenit-3, Zenit-M3 a Zenit-M4, z nichž však byla realizována pouze první (Zenit-2 je dvoustupňový, Zenit-3 třístupňový). Modifikovaný Zenit-M má být vybaven novým třetím stupněm, který u verze M4 navíc doplňuje ještě stupeň čtvrtý.
Všechny stupně na KPL (kapalný kyslík - kerosen). V prvním stupni je jeden čtyřkomorový motor RD-171, ve druhém jeden motor RD-120. Nosnost přes 13 t na nízkou dráhu.
V této verzi je doplněn ve třetí stupeň s jedním motorem RD-58. Startovní hmotnost rakety Zenit-3 je cca 460 tun, průměr 3,9 m, délka 50 m. Ze 30 startů byly 4 neúspěšné (spolehlivost 86.67%). První start 13.04.1985. Nosnost na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO) je cca 6 t a na dráhu geostacionární 2,8 t.
Pro vypouštění z plovoucí základny Sea Launch je tato varianta rakety Zenit vybavena třetím stupněm DM-SL, který vyrábí RKK Energia. Nosnost na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO) je cca 6 t a na dráhu geostacionární 2,8 t.
Unikátní
vypouštěcí rampa pro rakety Zenit vznikla přestavbou plovoucí ropné těžní věže
o hmotnosti 30 000 t, je mobilní a může být dopravena do místa nejvhodnějšího
pro vypouštění (byly vybrány dvě oblasti, hlavní z nich je jižně od Havajských
ostrovů). Základem konstrukce jsou dva plováky (princip katamaranu), nesoucí
na sloupových podpěrách plošinu s přístřeškem pro raketu, obslužné jeřáby, hydraulický
zvedák pro ustavení rakety na vypouštěcí stůl, vlastní vypouštěcí stůl pro raketu
a další nezbytné příslušenství. Do plánovaného místa vypuštění je plošina vlečena
na hladině, pak jsou některé z komor zatopeny a plošina se ponoří na polovinu
své výšky pod hladinu, čímž výrazně získá na stabilitě.
Dalším článkem systému je plavidlo o výtlaku 34 000 t (délka 200 m), které plní funkci plovoucího řídicího střediska, montážní a zkušební haly a současně tahače plošiny. Je vybaveno automatizovaným kontrolním systémem, telemetrickými systémy, sálem pro obsluhu rakety i družice a rovněž dostatečně komfortním zázemím pro ubytování a činnost až 50 členů týmu zabezpečujícího vypuštění. Prověřená nosná raketa s družicí se z lodě na vypouštěcí plošinu překládá v přístavu
Vypouštěcí plošinu a velitelskou loď navrhla a postavila norská rejdařská firma Kvaerner, ukrajinská firma Južnoje dodává nosné rakety Zenit, ruská společnost NPO Eněrgija přispěla svým horním stupněm typu DM (třetí stupeň) umožňujícím vynášení družic na geostacionární dráhu, americká firma Boeing je integrátorem celého systému a současně hlavním investorem.
K prvnímu úspešnému startu rakety Zenit-3SL z kosmodromu Sea
Launch došlo 28.03.1999 (s testovacím nákladem DemoSat).
První komerční start pak byl uskutečněn 10.10.1999 s družicí DIRECTV-1R.
[ Obsah | Rakety a kosmodromy | Sea Launch ]