Eněrgija
Raketa byla vyvinuta po ukončení programu měsíční superrakety N-1. K centrálnímu druhému stupni na kapalný kyslík a vodík jsou připojeny 4 silné startovací bloky na kaplaný kyslík a kerosen. Startovací bloky (které jsou používány jako první stupeň rakety Zenit) obsahují každý 4 motory RD-170. Motor RD-170 je výkonem srovnatelný s motorem F-1, použitým v prvním stupni rakety Saturn V. RD-170 je čtyřkomorový motor s dodatečným spalováním generátorového plynu. Pracovní tlak ve spalovací komoře je 24,5 MPa, maximální tah 7904 kN. Specifický impuls při zemi činí 3020 Ns/kg, ve vakuu 3295 Ns/kg. Čtyři kyslíkovodíkové motory RD-120 druhého stupně jsou zase plně srovnatelné s hlavními motory SSME raketoplánu STS. Každý z nich má tah téměř 2 MN a specifický impuls přes 4400 Ns/kg. Nosnost rakety Eněrgija na nízkou dráhu je nejméně 88000 kg. Startovní hmotnost cca 2400 tun, celková délka 81 m. První start 15.05.1987 nebyl zcela úspěšný a užitečné zatížení (Poljus) nedosáhlo plánovanou oběžnou dráhu. Druhý a poslední start se uskutečnil 15.11.1988 a raketa Eněrgija při něm úspěšně vynesla na oběžnou dráhu raketoplán Buran k jedinému, bezpilotnímu, ale úspěšnému tříhodinovému letu.

Eněrgija-M
Redukovaná raketa Eněrgija pouze se dvěma startovacími bloky a s jediným motorem RD-120 ve druhém stupni. Byla plánována jako komerční varianta rakety Eněrgija, ale pro nedostatek vhodných užitečných zatížení byl vývoj zastaven.