|
ZÁCHRANNÁ MISE
Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Když se před čtyřmi roky začaly plánovat expedice amerických raketoplánů k ruské stanici Mir, nikdo nepředpokládal, že z rutinního letu určeného k výměně amerického astronauta na palubě stanice a k dodávce běžných zásob se stane vpravdě záchranná mise.
Řetěz havárií nejrůznějších životně důležitých systémů na palubě jedenáct let starého Miru, původně určeného k čtyřletému provozu na oběžné dráze, hrozil nutností evakuace osádky na Zemi. Svému osudu ponechaná stanice by v automatickém režimu nevydržela dlouho. Doprava náhradních dílů přitom nebyla v silách Ruské kosmické agentury RKA. Kapacita automatických nákladních lodí Progress-M je značně omezená a navíc Rusko není schopno počet startů pronikavě zvýšit. Bylo tedy na Američanech, aby dopravili na oběžnou dráhu nezbytné náhradní díly, především kompletní náhradní generátor kyslíku.
Astronaut Michael Foale, který má zůstat na stanici čtyři a půl měsíce a který nahradil na stanici Jerryho Linengera, prošel rychlokursem opravárenských prací. Je to vůbec poprvé, co Rusové něco takového připustili.
Raketoplán Atlantis se vydal z rampy 39A na svoji 19. cestu do vesmíru 15. května 1997 v 08. 07.48,003 UT, přesně na začátku sedmiminutového startovního okna. Jeho osádku tvořili velitel plk. USAF Charles J. Precourt, pilot pplk. USAF Eileen M. Collinsová a letoví specialisté dr. Edward T. Lu, mjr. USMC Carlos I. Noriega, Jean-Francois Clervoy, Jelena V. Kondakovová a dr. C. Michael Foale.
V době startu se stanice Mir nacházela západně od Austrálie, asi 21 300 km před raketoplánem, který byl v T + 8 min naveden manévrem OMS-2 na výchozí dráhu 157-294 km, se sklonem 51,66° k rovníku. V T + 45 min manévrem OMS-2 přešel na téměř kruhovou stíhací dráhu ve výši 270-297 km s dobou oběhu 90,18 min. Krátce poté byly otevřeny dveře nákladového prostoru a osádka zahájila aktivaci experimentů uvnitř zdvojeného přetlakového modulu Spacehab.
K setkání se stanicí došlo po řadě manévru ve večerních hodinách 16. května houstonského času. Raketoplán nejprve v 01.53 UT 17. května zaparkoval ve vzdálenosti 50 metrů od Miru a po poslední prověrce, trvající necelých deset minut, zahájil závěrečné přibližování, které bylo ještě jednou plánovaně zastaveno, když obě tělesa již dělilo pouhých 9 metrů. Pak již následovalo v 02.33 UT spojení obou těles, která se nacházela v té době nad Jaderským mořem na dráze ve výši 383-396 km. Po tlakování prostoru mezi průlezy a kontrole hermetičnosti spojení byly za necelé dvě hodiny, přesně v 04.25 UT, otevřeny dveře průlezů a podle tradice se velitelé obou kosmických těles - Precourt a Ciblijev - pozdravili přátelským objetím.
Prvním předaným "nákladem" byl Mike Foale, který si vyměnil místo i funkci s Jerrym Linengerem, takže nedošlo k přerušení již 14 měsíců trvající trvalé přítomnosti Američanů na Miru. Oficiálně k předání funkcí došlo ve 14.15 UT. Linenger strávil na stanici plné 123 dny. Foale má být nahrazen Wendy Lawrenceovou v září t.r.
Hned prvního dne přepravili astronauti na stanici také stopadesátikilogramovou náhradní jednotku "Elektron" pro výrobu kyslíku elektrolýzou vody, která nahradila havarovaný kus umístěný v modulu Kvant 1. Druhý exemplář, umístěný v Kvantu 2, který také nedávno selhal, se podařilo osádce Miru opravit ještě před příletem Američanů.
V následujících dnech dělila osádka Atlantis svoji pozornost mezi vědecké experimenty, prováděné ve Spacehabu, a překládku 249 položek nákladu. Jeho celková hmotnost obnášela 3318 kg, z toho 465 kg vody, 1169 kg náhradních dílů a materiálů dodaného z Ruska, 383 kg vědeckých přístrojů a materiálů pro pokusy z NASA aj. Kromě toho bylo do nouzových vaků přečerpáno přes 400 kg vody, získané z palivových článků Atlantis. Zpět měl raketoplán dopravit mj. 407 kg výsledků pokusů, které na družicovém komplexu uskutečnil Linenger a 531 kg materiálů pro agenturu RKA.
V průběhu společného letu byly studovány mechanické vlastnosti dvousettunového kolosu. Přitom byly střídavě zapojovány trysky na raketoplánu a stabilizační motory Miru. Získané poznatky budou zužitkovány při výstavbě stálé mezinárodní kosmické stanice ISSA.
Ve středu 21. května se osádka raketoplánu rozloučila s obyvateli Miru a ve 13.45 UT byly definitivně uzavřeny průlezy mezi oběma tělesy. K oddělení obou těles došlo přesně podle plánu 22. května v 01.04 UT. Narozdíl od předchozích expedic tentokrát Atlantis zamířil přímo od stanice, protože inspekční oblet družicového komplexu nebyl v plánu.
Během samostatného letu na dráze ve výši 377-393 km dokončovali astronauti experimenty ve Spacehabu a zahájili postupný úklid všech prostor před plánovaným návratem na Zemi.
Z povětrnostních důvodů bylo rozhodnuto odložit přistání na Floridě 24. května o jeden oběh. Motory OMS byly zažehnuty ve 12.23 UT na dobu 3 minut a 7 sekund, čímž snížily rychlost družicového stupně o 101 m/s. Raketoplán Atlantis dosedl na dráhu 33 letiště SLF ve 13.27.44 UT po letu trvajícím 9 dní 05 h 19 min 56 s.
Převzato z L+K 12/97 se svolením Mgr. Vítka.
[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-84 ]