Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-27
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1998-004A 29.01.1998 25.08.1998 207d12h50m Mir 25


Posádka Sojuzu TM-27
Posádka : Musabajev,T.A.[VE](Kazachstán) | Budarin,N.M.[PI] | Eyharts,L.[KV](Francie)
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]

Popis letu :

Pohled do kabiny Sojuzu TM-27 při startuCílem letu bylo střídání dlouhodobých posádek na Miru (Musabajev a Budarin vytvořili 25. základní posádku Miru) a experimenty v rámci mezinárodní spolupráce Ruska s Francií (program Pégase). Eyharts se vrátil 19.02.1998 v Sojuzu TM-26 spolu se Solovjovem a Vinogradovem (24. základní posádka Miru).

Sojuz TM-27 úspěšně odstartoval podle plánu, tedy 29.01.1998 v 16:33 UT (17:33 SEČ) z kosmodromu Bajkonur. V tu dobu byl raketoplán Endeavour STS-89 ještě připojen k Miru. Na oběžné dráze se tedy nacházely 3 kosmické lodi (Sojuz TM-26, Endeavour STS-89, Sojuz TM-27) a 13 kosmonautů. Pouhých 24 minut poté se Endeavour odpojil od Miru a obletěl ho. Pak se vzdálil a začal se připravovat na sobotní přistání (31.01.1998 ve 22:35 UT).

Znak programu PégaseProtože bylo třeba uvolnit místo pro přilétající Sojuz TM-27, byl 30.01.1998 ve 12:53 UT odpojen Progress M-37 od modulu Kvant (port +X) a vzdálen od Miru. Sojuz TM-27 se připojil k Miru (na port +X) v sobotu 31.01.1998 v 17:55 UT (18:55 SEČ). Nedlouho poté byl otevřen průlez a posádka Sojuzu přestoupila na Mir.

V dalších dnech se Eyharts se svými kolegy věnoval experimentům v rámci programu Pegase (Rusko - Francie).

Eyharts, Solovjov a Vinogradov po přistáníSojuz TM-26 se Solovjovem, Vinogradovem a Eyhartsem přistál u Arkalyku v Kazachstánu 19.02.1998 v 09:10 UT, tedy přesně v den, kdy byl před 12 lety vypuštěn základní blok Miru (v roce 1986).

Po odletu Sojuzu TM-26 (19.02.1998) z portu -X, přeletěl 20.02.1998 Sojuz TM-27 s posádkou na jeho místo. K odpojení od portu +X došlo v 08:48 UT a po obletu Miru v maximální vzdálenosti 60 m Musabajev ručně připojil Sojuz TM-27 k portu -X Miru v 09:32 UT. Dotek byl tak jemný, že Thomas později prohlásil, že vůbec necítil ani neslyšel charakteristické "drcnutí" na které byl z předchozích spojení zvyklý.

23.02.1998 se pak Progress M-37 opět připojil k portu +X na modulu Kvant Miru.

Znak letuV úterý 03.03.1998 se měl uskutečnit další výstup na povrch stanice za účelem opravy poškozeného solárního panelu na modulu Spektr. Kosmonauti měli ke zlomenému centrálnímu nosníku panelu připevnit jakousi "dlahu" a tak zabránit případnému úplnému odlomení panelu, které potenciálně hrozí. Musabajev a Budarin se připravili na výstup z přechodové komory v modulu Kvant-2 a začali uvolňovat zámky průlezu. Uvolnili 10 primárních zámků a 9 sekundárních. Poslední zámek se jim uvolnit nepodařilo a Budarin na něm postupně zlomil jak speciální, tak i univerzální klíč. Výstup proto musel být odvolán. Po návratu do základního bloku stanice se kosmonautům podařilo nalézt ještě jeden univerzální klíč správné velikosti, takže v případě potřeby, by bylo možno zámky na průlezu uvolnit. Řídicí středisko však rozhodlo, že až do příletu nejbližšího Progressu (start 14.03.1998), se další pokus o výstup neuskuteční a odložili ho na duben. V dubnu se také uskuteční tři výstupy do kosmu kvůli výměně pohonného systému VDU na modulu Kvant-1.

Thomas se stále věnuje řadě experimentů.

V sobotu 14.03.1998 ve 22:46 UT z Bajkonuru úspěšně odstartovala raketa Sojuz-U s nákladní lodí Progress M-38. V neděli 15.03.1998 v 19:16 UT se pak od Miru oddělil předchozí Progress M-37 a později byl naveden k zániku do atmosféry (nad Pacifikem). Progress M-38 se k Miru připojil v úterý 17.03.1998 v 0:31 UT (v automatickém módu). Kromě obvyklých zásob přivezl i novou sadu klíčů pro otevření zaseklého zámku průlezu v přechodové komoře Kvantu-2, a také nový pohonný systém VDU. Kvůli externí pohonné jednotce VDU (Vynosnaja Dvigatělnaja Ustanovka), musel být Progress M-38 speciálně upraven. VDU byla totiž připevněna na speciálním nosiči na povrchu Progressu M-38, v prostoru mezi nákladním a servisním modulem (místo obvyklých nádrží s palivem).

Kosmonauti při některém z výstupů do kosmu odmontují VDU z povrchu Progressu M-38 a přemístí ho na konec nosníku Sofora na modulu Kvant. Původní jednotka VDU (která byla v provozu od roku 1992 a ve které už došlo palivo) bude z nosníku sejmuta. VDU jsou na jednorázové použití a nemají možnost doplnění paliva.

Na duben 1998 bylo plánováno celkem 5 výstupů na povrch stanice (oprava solárního panelu na Spektru, montáž VDU). Američan Thomas zůstal při všech výstupech uvnitř stanice.

První výstup proběhl 01.04.1998 mezi 13:35 a 20:15 UT (15:35 - 22:15 SELČ). Průlez se sice podařilo otevřít bez větších problémů, ale pak nastaly jiné potíže. Musabajev a Budarin se dostali do skluzu a v daném čase se jim podařilo připravit pouze úchyty pro ruce a jednu ze dvou opěrek pro nohy. Tyto součásti jsou nezbytné pro úspěšné provedení opravy, která spočívá v instalaci 1,5 m dlouhé kovové "dlahy" na zlomený nosník solárního panelu na modulu Spektr. Pro nedostatek času však tato operace byla odložena až na příští výstup, plánovaný na pondělí 06.04.1998.

Druhý dubnový výstup proběhl 06.04.1998. Budarin a Musabajev při něm úspěšně dokončili opravu solárního panelu. Nejprve si připravili i druhý úchyt pro nohy a pak instalovali kovovou "dlahu" na nosník panelu. Podle plánu se pak měli pustit do příprav pro příští výstupy (především instalace VDU), ale vzhledem k tomu, že v jednom z manévrovacích systémů Miru právě došlo palivo a bylo třeba přepnout na jiný, řídicí středisko výstup zkrátilo a kosmonauti se vrátili do stanice. Výstup trval celkem 4 hodiny a 15 minut.

Musabajev a Budarin na nosníku Sofora po odhození VDUVýstup 11.04.1998 začal v 09:55 UT (11:55 SELČ). Kosmonauti se nejprve přemístili na konec téměř 14 m dlouhého nosníku Sofora na modulu Kvant. Poté z něho odmontovali starou jednotku VDU a odhodili ji do prostoru. Očekává se, že do roka jednotka zanikne v horních vrstvách atmosféry. Kosmonauti se pak vrátili k základnímu bloku Miru a zkotrolovali vnější ventil kyslíkového generátoru, který už několikrát selhal. U ventilu byly nalezeny jakési zbytky nečistot a proto byly zatím odloženy plány na zaslepení vývodu a výměnu ventilu. Na miru je k dispozici ještě jeden záložní kyslíkový generátor. V průběhu výstupu přestalo řídicí středisko přijímat informace z Musabajevova skafandru, takže bylo třeba dělat častěji přestávky a vizuálně kontrolovat stav systémů skafandru. Výstup byl ukončen v 16:20 UT (18:20 SELČ), tedy po 6 hodinách a 25 minutách.

V pátek 17.04.1998 pokračovaly práce ve volném kosmu, související s instalací VDU. Začátek výstupu se zpozdil o 15 minut, protože Budarin měl potíže s radiovým přenosem hlasu ze svého skafandru. Po odstranění závady byl v 07:40 UT (09:40 SELČ) otevřen průlez přechodové komory. Nejprve kosmonauti demontovali některé vědecké přístroje připevněné k vnějšímu plášti lodi, aby vytvořili prostor pro přesun motoru. Potom se přemístili k Progressu M-38 a vyklopili VDU z vnitřní schránky na povrch nákladní lodi. Vlastní montáž VDU bude provedena při následujícím výstupu 22.04.1998. V 14:12 UT (16:12 SELČ) byl výstup ukončen (trvání 6 hodin 32 minut).

22.04.1998 se skutečně podařilo instalaci VDU dokončit. Kosmonauti vystoupili na povrch stanice v 05:34 UT (07:34 SELČ). Postupně sklopili 14 metrů dlouhý příhradový nosník Sofora tak, že jeho konec se přiblížil k Progressu M-38, kde byla nová jednotka VDU umístěna. Potom VDU připevnili k nosníku a propojili všechny potřebné kabely a konektory. Po potvrzení úspěšného propojení z pozemního řídicího střediska nakonec nosník Sofora i s VDU opět vztyčili do pracovní polohy. Jednotka bude aktivována během několika příštích dnů a Mir tak opět získá další prostředek pro udržování správné orientace v prostoru. VDU obsahuje asi 400 kg pohonných látek a může fungovat několik let. Úspěšný výstup byl ukončen v 11:55 UT (13:55 SELČ), tedy po 6 hodinách a 21 minutách.

VDU byl z řídicího střediska úspěšně aktivován v pátek 24.04.1998.

V polovině května přišla řada na další nákladní kosmickou loď. Progress M-39 odstartoval z Bajkonuru ve čtvrtek 14.05.1998 ve 22:13 UT. Následující den, 15.05.1998 v 18:41 UT, se předchozí Progress M-38 odpojil od Miru a na jeho místo (k modulu Kvant-1) se 16.05.1998 ve 23:50:34 UT připojil Progress M-39. Na Mir přivezl obvyklé zásoby a kromě toho dodatečné palivo pro postupné snižování dráhy Miru a také 15 mloků a 80 šneků pro experimenty v mikrogravitaci.

Koncem května 1998 se posádka stanice začala připravovat na přílet raketoplánu Discovery STS-91. Plánované spojení ohrozil výpadek hlavního palubního počítače Miru (v sobotu 30.05.1998 ráno), který se však po třech dnech podařilo znovu zprovoznit (v pondělí 01.06.1998 večer). Discovery STS-91 tak odstartovala podle plánu 02.06.1998 ve 22:06:24 UT (03.06.1998 0:06:24 SELČ).

Brzy po úspěšném navedení na oběžnou dráhu se projevila porucha na hlavní anténě (pásmo Ku). Anténa sice správně přijímala všechna data z řídicího střediska, ale neposílala zpět TV signál a vysokorychlostní telemetrii z nákladového prostoru. Protože však anténa pro pásmo S pracovala bez problémů, pokračovalo přibližování k Miru podle předpokladů.

Ke spojení se stanicí Mir došlo ve čtvrtek 04.06.1998 odpoledne v 16:58 UT (18:58 SELČ). Po otevření průletu a uvítání velitelů se na Mir dostal i Valerij Rjumin, který měl za sebou už tři lety k Saljutu 6, z toho dva dlouhodobé. Rjumin byl na Miru sice poprvé, přesto byla jeho hlavním úkolem důkladná inspekce stanice pro potřeby dalšího plánování akcí v řídicím středisku (CUP). Konstatoval, že Mir je přeplněn různým zařízením, dráty a zásobami, takže prostor je velice stísněný a je obtížné zde pracovat.

V dalších dnech pak probíhalo už tradiční překládání nákladu pro Mir z raketoplánu a výsledků experimentů naopak z Miru do Discovery. Thomas se stal oficiálně členem posádky STS-91.

V sobotu 06.06.1998 byl učiněn další pokus o nalezení netěsnosti v poškozeném modulu Spektr. Kosmonauti modul napustili zeleným fosforeskujícím plynem a pokoušeli se pozorovat jeho únik. Žádnému z nich se však nepodařilo nic zahlédnout.

Překládání nákladu trvalo celé čtyři dny a celkem bylo přeneseno kolem 500 kg vody a přes 2000 kg zásob, experimentů a dalšího materiálu. Pak už přišlo na řadu rozloučení a odlet Discovery. K uzavření průlezu mezi oběma tělesy došlo v pondělí 08.06.1998 v 13:07 UT (15:07 SELČ) a k odpojení v 16:01 UT (18:01 SELČ) při přeletu nad Ruskem. Oficiálně tím tak byla zakončena Fáze 1 přípravy mezinárodní kosmické stanice ISS. Fáze 2 - výstavba ISS - by měla začít na podzim 1998.

Po odpojení odmanévroval raketoplán do vzdálenosti cca 75 m od Miru a zahájil jeho oblet. Musabajev a Budarin opět napustili Spektr fluorescenčním plynem a posádka Discovery se pokoušela zahlédnout jeho únik. Opět zcela neúspěšně. Po ukončení obletu a vzdálení se raketoplánu se posádka Miru vrátila ke každodenní práci.

Snižování dráhy Miru je naplánováno tak, aby k zániku Miru došlo ještě před koncem roku 1999. Poslední pracovní dráha bude ve výši 150 km.

Let další základní posádky na stanici Mir byl zahájen úspěšným startem Sojuzu TM-28 ve čtvrtek 13.08.1998 v 09:43 UT (11:43 SELČ). K Miru se Sojuz TM-28 připojil v sobotu 15.08.1998 v 10:56 UT (12:56 SELČ). Přiblížení proběhlo automaticky, ale v závěru spojovacího manévru posádka přešla na ruční řízení. Zhruba jeden a půl hodiny po úspěšném připojení kosmonauti otevřeli průlez a obě posádky se setkaly v základním bloku Miru.

Baturin, bývalý Jelcinův poradce, provedl řadu experimentů a také inspekci Miru. Po 12 dnech pobytu na stanici bylo jeho křeslo přeneseno do Sojuzu TM-27. Společně s Musabajevem a Budarinem se 25.08.1998 v 02:05 odpojil od Miru a Sojuz TM-27 pak úspěšně přistál v 05:23 UT (07:23 SELČ) poblíž Arkalyku v Kazachstánu.


Aktualizováno : 04.11.2001

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM | Sojuz TM-26 | Sojuz TM-28 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.