---

Posádka : Solovjov,A.J.[VE] | Vinogradov,P.V.[PI]

---

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]

V důsledku kolize Progressu M-34 s Mirem bylo změněno složení posádky. Prioritou se stala oprava stanice Mir. Francouzský kosmonaut Léopold Eyharts byl proto 21.07.1997 z původní posádky vyřazen. Podle údajů letového střediska by Eyhartsova účast na této expedici neměla smysl, protože pro francouzské pokusy není kvůli poškozenému modulu Spektr dostatek energie. Eyharts poletí v pozdějším termínu (Sojuz TM-27).

Původní plán letu

Program nové expedice má několik etap. V první etapě, od 7. do 14. srpna, nová posádka oficiálně převezme od svých kolegů "práci" na palubě orbitálního komplexu. Pak Ciblijev a Lazutkin ukončí po 185 dnech svůj pobyt ve vesmíru a vrátí se na Zem v lodi Sojuz TM-25.

V druhé etapě bude na programu oprava porouchaného modulu Spektr. První výstup kosmonautů do otevřeného kosmického prostoru se má uskutečnit 20.srpna. Druhý výstup do otevřeného kosmu je plánován na 3.září.

Další etapy opravy modulu budou naplánovány podle toho, co se kosmonautům podaří zjistit a především opravit při prvních dvou výstupech, uvádí pozemní řídící středisko. Na palubě Miru je nyní i americký astronaut Michael Foale, který se do opravy modulu má rovněž zapojit. S jeho střídáním se počítá koncem září nebo začátkem října. Měl by ho vystřídat americký astronaut David Wolf.

Skutečný průběh letu

Sojuz TM-26 se Solovjovem a Vonogradovem odstartoval z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu 05.08.1997 v 17:36 SELČ. Startu byli v řídícím středisku přítomni ruský ministr obrany armádní generál Igor Sergejev a tajemník Rady obrany Jurij Baturin. Devět minut po startu byla kosmická loď navedena na oběžnou dráhu. Sojuz TM-26 se s Mirem spojil ve čtvrtek 07.08.1997 večer v 19:03 SELČ.

Předávání funkcí proběhlo bez problémů. Američan Foale, který přiletěl na Mir již v květnu raletoplánem Atlantis (STS-84), se připojil k nové posádce.

Vasilij Ciblijev a Alexandr Lazutkin opustili po 185 dnech pobytu v kosmu 14.08.1997 v 8:55 UT orbitální stanici Mir a zamířili k Zemi. Kosmonauti přistáli v lodi Sojuz TM-25 podle plánu 14.08.1997 ve 12:17 moskevského času (14:17 SELČ) v předem určené oblasti, která leží 168 kilometrů jihovýchodně od Džezkazganu. Ciblijev a Lazutkin byli v kosmu 185 dnů. "Doufejme, že všechno špatné končí s naším odletem," řekl Lazutkin, když opouštěl Mir. Toto přání se bohužel nesplnilo.

Po odletu Sojuzu TM-25 přišlo na řadu přeparkování Sojuzu TM-26 a Progressu M-35. Sojuz TM-26 se všemi kosmonauty na palubě přelétl 15.08.1997 bez problémů a po odpojení od modulu Kvant ve 13:29 UT se ve 14:13 UT připojil k přednímu spojovacímu uzlu Miru. Spojení Progressu s Mirem však muselo být o den odloženo kvůli poruše počítače na nákladní lodi. Spojení se mělo uskutečnit 17.08.1997 v 15:55 SELČ. Počítač na Progressu vysadil asi tři hodiny předtím. V červnu skončil pokus o spojení Miru s jinou nákladní lodí Progress srážkou, která způsobila Miru největší problémy za jedenáct jeho existence. Nová nákladní loď Progress, která v červnu přivezla na Mir zásoby, byla odpojena, aby uvolnila místo pro loď Sojuz, jíž přiletěla na Mir nová ruská posádka. Spojení se na rozdíl od nešťastného červnového, které bylo prováděno s pomocí ručního řízení, mělo uskutečnit s pomocí automatiky. Později se ukázalo, že automatické spojení se nepodařilo, protože pozemské ústředí zadalo do počítače instalovaného v nákladní lodi chybné údaje.

18.08.1997 bylo proto provedeno ručně řízené připojení Progressu M-35 k Miru. Bezprostředně po úspěšném spojení však selhal hlavní počítač na Miru, takže orbitální stanice ztratila orientaci na Slunce a posádka byla nucena odpojit centrální systémy. Přestože se počítač podařilo brzy opět uvést do provozu, bylo rozhodnuto odložit plánované opravy orbitální stanice Mir o dva dny.

Pokus o vstup do modulu Spektr se tedy uskutečnil v pátek 22.08.1997. Americký kosmonaut se oprav nezúčastnil a v lehkém skafandru vyčkával v lodi Sojuz, která může v případě nebezpečí dopravit posádku bezpečně na Zem. Solovjov a Vinogradov si oblékli těžké skafandry Orlan. Dehermetizace přechodového úseku byla zahájena v 09:59 UT. Kvůli dvěma problémům - netěsnící rukavici palubního inženýra Vinogradova a problémy s tlakem uvnitř spojovacího úseku mezi základní částí komplexu a Spektrem, musel být úsek znovu natlakován a Vinogradov si levou rukavici skafandru vyměnil za náhradní. Druhý pokus byl zahájen kolem 10:45 UT. Průlez do Spektru byl otevřen v 11:14 UT.

"Modul pracuje. Vidím, že se některé ventilátory otáčejí a některá čerpadla pracují. Slyším zvuk žijícího modulu," oznámil Vinogradov pozemnímu středisku během počátečních fází složité operace. "To je dobrá novina. Ruské zařízení je schopno pracovat dokonce i v naprostém vakuu," zněla odpověď pracovníků pozemní kontroly, provázená smíchem.

Přibližně ve 13:00 UT Vinogradov dokončil připojení všech 11 kabelů od slunečních panelů a začal neúspěšně hledat trhliny v modulu, poškozeném červnovou srážkou s nákladní lodí Progress. Ve 14:00 UT se stáhl z odhermetizovaného modulu Spektr do prostoru před ním a společně se Solovjovem nainstalovali nový vstupní poklop průlezu. Ve 14:30 UT bylo zahájeno opětné tlakování přechodového úseku a v 15:03 UT se oba kosmonauti mohli vrátit zpět do hlavní části Miru. Během oprav kosmonauti filmovali vše, co bylo na dohled, aby umožnili kontrolnímu středisku co nejlépe odhadnout rozsah škod.

Americký astronaut Michael Foale svým kolegům i pozemnímu středisku blahopřál. "Je to skvělý den. Zvládli jsme všechno, co jsme si naplánovali, a ještě víc," prohlásil. Kosmonauti byli podle analytiků přítomných ve středisku pro řízení kosmických letů dobře naladěni, a dokonce i žertovali. "Uvnitř je ideální pořádek," hlásil Pavel Vinogradov po vstupu do modulu Spektr. "Poletují tu jen nějaké bílé krystalky, něco jako mýdlo. Michael Foale se domnívá, že je to jeho šampon."

Modul Spektr sloužil původně k ubytování amerického člena posádky. Při červnové srážce Miru s nákladní lodí Progress, při níž byl Spektr poškozen, přišel Foale o osobní majetek i vědecké přístroje umístěné v modulu. Některé z nich mu teď Vinogradov vrátil.

Několik dnů po opravě se ukázalo, že Mir dostává méně než polovinu energie, v jejíž dodávky posádka po opětovném spojení kabelů solárních panelů poškozeného modulu Spektr s komplexem doufala. Informovala o tom mluvčí ruského střediska pro řízení kosmických letů Rufina Amosová. Stanice dostává od připojení kabelů dodatečných 140 ampérů energie, jíž je využíváno k opětovnému uvedení vědeckých přístrojů modulů Kvant-2 a Kristall do chodu. Třetí vědecký modul - Priroda - zatím nebyl reaktivován. Odborníci očekávali, že po náročném výstupu do poškozeného modulu Spektr bude Mir dostávat dalších 300 ampérů energie. Porucha malého motoru, který pohybuje některými solárními panely a udržuje jejich orientaci na Slunce, to však znemožnila. Vědci však byli potěšeni, že některé jejich vědecké přístroje jsou po dvouměsíční přestávce opět funkční. Jakmile bylo veškeré vědecké zařízení přezkoušeno, mohl astronaut Michael Foale znovu zahájit některé experimenty.

V sobotu 05.09.1997 Solovjov a Foale vystoupili v 01:00 UT (03:00 SELČ) do otevřeného vesmíru, aby přesně zjistili rozsah poškozeného vědeckého modulu Spektr. Třetí člen posádky Pavel Vinogradov sledoval a filmoval činnost obou kosmonautů z paluby orbitální stanice.

Po návratu obou kosmonautů na palubu Miru v 07:07 UT (09:07 SELČ) pozemní řídící středisko oznámilo, že kosmonauti na povrchu Miru nejdříve lokalizovali oblast, kde by mohly být předpokládané trhliny, kterými unikal ze stanice vzduch. Solovjov vybaven speciálním nožem na několika místech zkontroloval izolaci povrchu, ale žádné praskliny nenašel. Podle jeho zjištění je povrch stanice v pořádku. Záhada, kudy unikal vzduch z orbitálního komplexu, zůstává tedy stále nevyřešena.

Kosmonauti se poté dali do práce na čtyřech slunečních panelech, které byly při srážce poškozeny, a nešlo je automaticky nasměrovat ke Slunci. Po odmontování krytů se kosmonautům podařilo vyčistit elektromotory a nastavit panely do potřebného úhlu. Celá operace byla velmi náročná a byla provedena s pomocí zařízení, které kosmonauti nazvali "bagrem". Očekává se, že dva ze čtyř poškozených slunečních panelů budou nyní opět fungovat bez potíží.

Před návratem na palubu Solovjov a Foale ještě odmontovali dva americké dozimetry značky Benton. "Byl to náročný výlet, ale pracovalo se nám velmi dobře," prohlásil Solovjov po návratu na palubu. Kosmonauti vystoupili do otevřeného kosmu přes největší poklop, tzv. hlavní vchod, který má průměr jeden metr a na rozdíl od jiných poklopů se otevírá ven, nikoli dovnitř komplexu. Je určen pro výstup na tzv. kosmické motorce, která byla použita za jedenáct let existence komplexu pouze dvakrát. Kosmonauti však na motorce nejeli, neboť ta byla jako "nepotřebná" již před časem vrácena na Zemi.

Podle střediska řízení letu byl výstup kosmonautů do otevřeného vesmíru označen za užitečný a úspěšný.

Posádka Miru se v následujících dnech musela potýkat s dalším problémem. Byly to poruchy palubního počítače. Několikrát po sobě vypověděl službu, Mir ztratil dkonalou orientaci na Slunce, a kosmonauti proto pokaždé museli odpojit zařízení, která mají velkou spotřebu energie, včetně kyslíkového systému Elektron. Počítač se vždy do druhého dne podařilo opravit, obnovit maximální dodávku energie a v polovině září 1997 mohl být dokonce aktivován výzkumný modul Priroda, který byl od havárie 25.června nefunkční.

16.09.1997 oznámilo ruské středisko pro řízení kosmických letů, že jedna americká družice proletěla v pondělí večer (15.09.1997) ve vzdálenosti necelých 500 metrů od ruské orbitální stanice Mir. Posádka byla údajně nucena podniknout opatření pro případný návrat na Zemi. Mluvčí střediska Věra Medvědkovová řekla, že jde o první případ, kdy určitý objekt takovým způsobem minul stanici Mir. Americká družice, "nepochybně vojenská družice protiraketové obrany", minula Mir ve vzdálenosti 470 metrů, uvedla mluvčí. Ruští odborníci na Zemi zjistili postup americké družice a varovali tři kosmonauty na palubě, aby se raději přemístili do modulu, který je stále připraven k naléhavému návratu na Zemi. Operace přesto podle mluvčí nezpůsobila nijak zvláštní znepokojení, neboť "se vědělo, že (americká družice) se (komplexu) nedotkne".

17.09.1997 bylo rozhodnuto, že americký raketoplán Atlantis (STS-86) dopraví na ruskou orbitální stanici Mir nový počítač. Informoval o tom zástupce ředitele ruského Střediska pro řízení kosmických letů Viktor Blagov. Podle jeho slov Atlantis, jehož start je plánován na 25.září, dodá posádce Miru nový počítač, který zřejmě nahradí vadný přístroj. Druhý náhradní počítač, který bude "v rezervě", dopraví na vesmírný komplex v říjnu nákladní kosmická loď Progress. Blagov poprvé připustil, že posádka Miru má nedostatek náhradních dílů k opotřebovanému stávajícímu palubnímu počítači, který letos již několikrát vypověděl službu. Podle Blagova nelze vyloučit, že se posádce nepodaří nynější počítač v případě další poruchy znovu opravit. Tato skutečnost přiměla Rusko požádat americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), aby k nákladu raketoplánu přidala i nový počítač. Bylo rozhodnuto poslat původní model počítače a nikoli jeho modernější verzi, protože vzhledem k tomu, že jde o novou technologii, mohlo by být pro posádku složitější ho instalovat a oživit.

Atlantis k letu STS-86 úspěšně odstartoval 26.09.1997 v 02:34 UT (04:34 SELČ) a byl naveden na základní oběžnou dráhu. Po bezchybném průběhu přibližování, se připojil k Miru v sobotu 27.09.1997 v 19:58 UT (21:58 SELČ). Velitel amerického raketoplánu Atlantis Jim Wetherbee a jeho protějšek z ruské orbitální stanice Mir Anatolij Solovjov ve 21:45 UT (23:45 SELČ) otevřeli spojovací tunel mezi oběma tělesy. Na palubu ruské stanice se pak z Atlantisu postupně přechodovým modulem přemístilo všech sedm kosmonautů. Podle starého slovanského zvyku byli všichni přivítáni chlebem a solí.

Mezi prvními předměty, které z raketoplánu putovaly na palubu Miru, bylo na míru vyrobené křeslo pro Američana Davida Wolfa.Opačným směrem pak putovalo křeslo, vědecké záznamy a osobní předměty Michaela Foaleho, jenž na Miru pracoval více než čtyři měsíce.

Raketoplán přivezl celkem 2720 kilogramů nákladu - více než kdykoli v minulosti. Mimo jiné čerstvé zásoby pitné vody, nové elektrické baterie, speciální kryt, který by měl pomoci utěsnit poškozený modul Spektr, a především nový palubního počítač, který má nahradit nespolehlivý starý výpočetní systém Miru. Přesluhující počítač způsobil vrásky kosmonautům i řídícímu středisku naposledy jen několik hodin před spojovacím manévrem, když část systému začala vykazovat chyby. Zbývající část počítače nicméně dokázala udržet stabilitu Miru, bez čehož by spojení s Atlantisem bylo nemožné.

Počítač byl úspěšně vyměněn ve středu 01.10.1997, těsně před výstupem do kosmu, při kterém Parazynski a Titov ze spojovacího modulu Miru (Docking Module) odmontovali zařízení experimentu MEEP (Mir Environmental Effects Payload) a přenesli ho do raketoplánu k dopravě na Zemi a k vyhodnocení. Výstup trval 5 hodin a 1 minutu a kosmonauti při něm ještě ke spojovacímu modulu připevnili zařízení Solar Array Cap pro použití při budoucích ruských výstupech do kosmu za účelem oprav modulu Spektr. Nakonec Parazynski a Titov otestovali několik funkcí manévrovacích jednotek SAFER (Simplified Aid for EVA Rescue).

Po dokončení překládání nákladu a oficiálním rozloučení uzavřeli velitelé raketoplánu a Miru ve čtvrtek 02.10.1997 v 22:45 UT, po šesti dnech společného letu, průlezy přechodového modulu. Atlantis se odpojil od Miru v pátek 03.10.1997 v 17:28 UT (19:28 SELČ). Po 134 dnech na palubě ruské stanice se tak vrací na Zem americký kosmonaut Michael Foale, kterého nahradil na zhruba stejnou dobu David Wolf.

Ještě než Atlantis opustil Mir, oblétal tři čtvrtě hodiny kolem Spektru, a to ve vzdálenosti asi 80 metrů. To posádce vybavené speciálními teleobjektivy umožnilo, aby pod všemi úhly bedlivě sledovala modul poškozený 25.června při srážce se zásobovací lodí Progress. Během uvedených 45 minut velitel Miru Anatolij Solovjov dvakrát vpustil do modulu stlačený vzduch, aby posádce Atlantisu umožnil lokalizovat místo, kudy uniká ze Spektru atmosféra. Atlantis ukončil inspekční oblet Miru ve 20:16 UT a poté se definitivně od komplexu vzdálil.

Podle NASA obě posádky zaznamenaly únik vzduchu doprovázeného úlomky, ale přesnější určení poškozeného místa bude možné až po důkladné analýze snímků, které pořídili američtí kosmonauti.

Plán práce na Miru se zatím nemění. Po 17.-18. říjnu se kosmonauti vydají do Spektru, aby připojili ještě několik elektrických kabelů. Pak přijde na řadu výstup do otevřeného kosmu, při němž bude instalována nová sluneční baterie, která nahradí baterii porouchanou při červnové kolizi orbitálního komplexu s nákladní kosmickou lodí. To umožní obnovit vědecké experimenty v celém rozsahu a teprve poté začnou kosmonauti pátrat po trhlinách v modulu.

V neděli 05.10.1997 v 19:08 moskevského času (17:08 SELČ) úspěšně odstartovala z kazašského kosmodromu Bajkonur nákladní loď Progress M-36. Na orbitální stanici by měly být dopraveny mimo jiné součástky nezbytné k opravě modulu Spektr, ještě jeden náhradní palubní počítač, 500 kilogramů paliva, 300 litrů vody, kyslík a vědecké zařízení. Posádka orbitální stanice Mir měla obdržet kosmický náklad v úterý. V pondělí proto měla být od Miru odpojena nákladní loď Progress M-35.

Plánované odpojení Progressu M-35 se však bohužel nepodařilo. Posádce se (pozorováním z modulu Kvant, k němuž je Progress připojen) podařilo zjistit příčinu - neuvolnil se jeden ze 16 zámků, přidržujících nákladní loď u Miru. Po ručním uvolnění zámku se Progress M-35 odpojil v úterý kolem 14:00 SELČ, vzdálil se od Miru a v noci zanikl v hustých vrstvách atmosféry..

Progress M-36 se ve středu 08.10.1997 úspěšně připojil k orbitálnímu komplexu Mir. Podle oficiálních zdrojů se spojení uskutečnilo s pomocí automatiky v 21:07 moskevského času (19:07 SELČ), šest minut před plánovaným termínem. Progress M-36 dopravil na oběžnou dráhu téměř třítunový náklad. včetně potravin a hygienických potřeb. Jako dárek kosmonauti dostali maketu první umělé družice Sputnik v souvislostí se 40.výročím jejího vypuštění. Ruské pozemní kosmické vedení očekává, že kosmonautům se díky dodaným náhradním dílům podaří do konce letošního roku přesluhující 11letý komplex Mir plně opravit.

Práce na opravě pokračovaly v pondělí 20.10.1997. Ruští kosmonauti Pavel Vinogradov a Anatolij Solovjov vstoupili v 09:45 UT (11:45 SELČ) po krátkém odkladu do porouchaného, dehermetizovaného modulu Spektr. Cílem bylo připravit zprovoznění ovládání tří solárních panelů na modulu. Bylo třeba zapojit nové kabely, které umožní propojit řídicí počítač v modulu Kristall s pohonem panelů na Spektru. Kosmonauti nejprve pečlivě upevnili sedm volně létajících předmětů na stěny modulu a pak se pustili do zapojování kabelů. Nejprve bez větších problémů připojili všechny tři kabely k pohonům solárních panelů. K novým konektorům v průlezu Spektru do Miru se jim však podařilo zapojit jen dva kabely. Třetí kabel se jim, ani v prodlouženém čase, bohužel nepodařilo připojit. Je pravděpodobné, že součástky, dodané ze Země, neodpovídaly přesně stavu na stanici a neohrabané rukavice těžkých skafandrů Orlan nedovolily tuto překážku překonat. Oba kosmonauti se do základního úseku stanice vrátili po více než 6,5 hodinách, tedy o hodinu později, než se původně plánovalo. Američan Wolf byl po celou dobu připraven v kosmické lodi Sojuz TM-26.

K dokončení celé akce bylo ještě třeba připojit dlouhými kabely příslušné konektory na průlezu do Spektru k počítači v modulu Kristall.

Další výstup do otevřeného kosmu se na Miru uskutečnil 03.11.1997. Anatolij Solovjov a Pavel Vinogradov při ní úspěšně odstranili starý solární panel z modulu Kvant a provedli některé další opravy. Nový panel má být instalován ve čtvrtek při další vesmírné "procházce". Kosmonauti pracovali rychle a výkonně a s pozemním řídícím střediskem komunikovali jen málo. Po odmontování solárního panelu provedli přípravy na instalaci nového systému odstraňování kysličníku uhličitého z paluby Miru a z pláště stanice odebrali výsledky několika vědeckých experimentů. Výstup začal s dvouhodinovým zpožděním, které způsobil výpadek měřičů tlaku a teploty na oděvu velitele Miru Solovjova. Pozemní Středisko pro řízení kosmických letů přesto rozhodlo, aby kosmonauti do vesmírného prostoru vystoupili. Zástupce šéfa řídícího střediska Igor Gončarov zdůraznil, že kosmonauti nebyli přes problémy se skafandrem v žádném nebezpečí. "Solovjovův kosmický skafandr funguje bezvadně. Jediným problémem je komunikační blok," informoval. Výstup trval šest hodin a čtyři minuty, o 34 minut déle, než se původně plánovalo. Zajímavostí bylo také ruční vypuštění funkčního modelu družice Sputnik 1. Je postavena v měřítku 1:3 a bude vysílat na frekvenci 145,820 MHz (FM).

Ve čtvrtek 06.11.1997 opravy opravdu pokračovaly. Solovjov a Vinogradov při dalším výstupu do kosmu namontovali na Kvant nový solární panel, který byl uskladněn v pouzdru na povrchu stanice. Američan Wolf, který z vnitřku Miru pořizoval fotodokumentaci, pak stiskl tlačítko, spouštějící rozevírání panelu. Zhruba v polovině délky se však rozevírání zastavilo. Oba ruští kosmonauté se museli vrátit ke Kvantu a rozevírání dokončit ručně. Výstup začal v 00:12 UT a skončil v 06:36 UT.

V pátek večer 14.11.1997 přestal opět fungovat centrální počítač. Výpadek v činnosti počítače vedl ke ztrátě orientace vesmírného komplexu na Slunce. Příčinu poruchy odborníci dosud nezjistili. Během víkendu se podařilo posádce počítač opravit (vyměnit za záložní kus), vyzkoušet a znovu uvést do provozu. Podařilo se také zcela zlikvidovat následky této poruchy.

Rusko-americká posádka stanice se jinak věnuje plánovaným vědeckým výzkumům a rovněž montáži druhého rezervního systému Vozduch, určeného k likvidaci kysličníku uhličitého na palubě Miru.

Koncem listopadu 1997 bylo rozhodnuto, že výstupy do kosmu, plánované na prosinec, budou odloženy až na leden. Důvodem bylo poskytnout kosmonautům více času na přípravu. 09.01.1998 se totiž počítá s původně neplánovaným výstupem (Solovjov a Vinogradov) za účelem opravy vnějšího uzávěru průlezu na modulu Kvant-2, který se při předchozím výstupu nepodařilo dokonale uzavřít a kosmonauti na něm objevili zbytky neznámé bílé látky. Při dalším výstupu do kosmu (14.01.1998) Wolf a Solovjov sejmou z povrchu Miru několik zařízení a experimentů.

Po opravách se stanice konečně dostala do tak dobrého stavu, že v pondělí 01.12.1997 kosmonauti mohli zapojit i energeticky náročné experimenty, jakým je například krystalizační pec.

Zajímavé bylo vypuštění malé družice Inspektor z nákladní lodi Progress M-36, po jejím odpojení od Miru 17.12.1997. Inspektor je (podobně jako Sprint na palubě raketoplánu Columbia při letu STS-87) volně létající kamera (vyrobená v Německu ve spolupráci s Ruskem), se kterou se počítá při monitorování výstavby mezinárodní stanice ISS Alpha. Nyní měla být experimentálně použita k dvoudenní detailní prohlídce povrchu Progressu a Miru (počítalo se i s pokusem najít místa poškození na modulu Spektr). Krátce po vypuštění se však hlavní kamera satelitu zaměřila opačným směrem než se zamýšlelo, a přístroj také náležitě nereagoval na povely z Miru. Experiment proto musel být odvolán. Inspektor se nyní pohybuje v bezpečné vzdálenosti od Miru. Progress M-36 byl do atmosféry Země naveden 19.12.1997.

Start Progressu M-37 s dalším nákladem pro Mir proběhl podle plánu 20.12.1997 a o dva dny později, 22.12.1997 v 10:22 UT, se k Miru úspěšně připojil (na port +X modulu Kvant). Konec roku 1997 tak proběhl celkem v poklidu.

Hned na počátku roku 1998 se však objevily staré problémy. Prvního ledna kolem šesté hodiny odpolední našeho času totiž opět vypověděly činnost všechny systémy lodě, vč. těch udržujících životní podmínky. Hardwarový problém byl naštěstí během několika hodin úspěšně vyřešen: teplota, orientace i tlak vzduchu se vrátily k normálu. Nicméně sluneční panely Miru asi šest hodin nemíříly na Slunce a tak se následky závady projevovaly několik následujících dní. Obdobné závady se objevily v minulém roce celkem sedmkrát.

V pátek 09.01.1998 v 00:20 SEČ Solovjov a Vinogradov zahájili další výstup do otevřeného kosmu. Nejprve prozkoumali vnější průlez na modulu Kvant-2, který od posledního výstupu nebylo možno hermeticky uzavřít. Zjistili, že jeden z 10 zámků je zlomen a brání dokonalému dosednutí víka. Protože na průlezu je dalších 10 pomocných zámků, bude snad možno víko dokonale uzavřít a utěsnit i zevnitř modulu. Kosmonauti se proto v další části výstupu průlezu už nevěnovali a sejmuli z povrchu stanice několik amerických testovacích materiálů, vystavených působení kosmického prostředí. Wolf vše z vnitřku Miru dokumentoval fotograficky a snímal televizní kamerou. Celý výstup trval 3 hodiny 6 minut.

Později bylo rozhodnuto, že pokus o utěsnění průlezu na modulu Kvant-2 uskuteční až příští posádka Miru.

Druhý plánovaný výstup do kosmu v roce 1998 se uskutečnil 14.01.1998. Solovjov a Wolf výstup zahájili ve 21:12 UT (22:12 SEČ), když Mir přelétal nad jižním Pacifikem. Tentokrát se věnovali především podrobné prohlídce povrchu stanice. Zkoušeli přitom nový americký fotoreflektometr. Mimo jiné nafilmovali a přesně označili poškozené místo na průlezu Kvantu-2. Po klidném průběhu vycházka skončila po 3 hodinách a 52 minutách. Solovjov tak už má na svém kontě téměř 80 hodin při 16 výstupech do otevřeného kosmu (nejvíce na světě). 7 z nich uskutečnil při svém nynějším pobytu na Miru.

V pátek 23.01.1998 v 02:48 UT odstartoval z KSC (LC-39A) raketoplán Endeavour k letu STS-89, jehož hlavní náplní bylo 8. spojení s Mirem. Po normálním průběhu setkávacích manévrů se raketoplán připojil k Miru v sobotu 24.01.1998 ve 20:14 UT. Po prověření hermetičnosti byly ve 22:25 UT otevřeny průlezy a velitel raketoplánu T.Wilcutt jako první vplul do Miru, kde ho přivítal A.Solovjov jako velitel 24. základní posádky Miru. Poté do Miru přestoupili i všichni ostatní členové posádky Endeavour. Brzy po oficiálním uvítání byla zahájena překládka materiálu na Mir a výsledků experimentů do raketoplánu. Hlavním bodem programu ale bylo střídání američanů v dlohodobém pobytu na Miru. D.Wolfa nahradil A.Thomas. Neobešlo se to ale bez problémů. Při kontrole se ukázalo, že ruský skafandr Sokol, určený pro Thomase je malý. Skafandr, určený pro Wolfa, byl sice Thomasovi o něco větší, ale protože byl v pořádku a svůj úkol by v případě potřeby splnil, bylo rozhodnuto, že Thomas může na Miru zůstat. Později se však přece jen podařilo Thomasův původní skafandr povolit tak, aby se do něj pohodlně vešel.

Po dokončení překládky materiálu byly ve středu 28.01.1998 ve 22:34 UT uzavřeny poklopy průlezů a obě posádky se tak opět rozdělily. Na Miru zůstala 24. základní posádka v novém složení, když Wolfa nahradil Thomas.

Endeavour se od Miru oddělil 29.01.1998 v 16:57 UT, pouhých 24 minut po startu Sojuzu TM-27 s novou posádkou pro Mir (Musabajev, Budarin, Eyharts) z Bajkonuru. Poté raketoplán odmanévroval do vzdálenosti kolem 110 metrů a provedl kompletní inspekční oblet Miru. Přitom byla získána řada pěkných snímků obou kosmických těles.

Protože bylo třeba uvolnit místo pro přilétající Sojuz TM-27, byl 30.01.1998 ve 12:53 UT odpojen Progress M-37 od modulu Kvant (port +X) a vzdálen od Miru. Sojuz TM-27 se připojil k Miru v sobotu 31.01.1998 v 17:55 UT (18:55 SEČ). Krátce poté jeho posádka přestoupila na Mir.

V dalších dnech se Eyharts se svými kolegy věnoval experimentům v rámci programu Pegase (Rusko - Francie).

Sojuz TM-26 se Solovjovem, Vinogradovem a Eyhartsem přistál u Arkalyku v Kazachstánu 19.02.1998 v 09:10 UT, tedy přesně v den, kdy byl před 12 lety vypuštěn základní blok Miru (v roce 1986). Sojuz TM-26 se od Miru odpojil přesně v 05:52:50 UT. Brzdicí motor byl zapálen v 08:16:20 UT a hořel asi 260 s. V 08:41:35 UT byla odhozena orbitální sekce. V místě přistání bylo poměrně špatné počasí (silný vítr a mráz), takže záchranné operace trvaly déle, než je obvyklé.

Po odletu Sojuzu TM-26 (19.02.1998) z portu -X, přeletěl 20.02.1998 Sojuz TM-27 s posádkou na jeho místo a 23.02.1998 se Progress M-37 opět připojil k portu +X na modulu Kvant Miru.