V 70. letech vypustil Sovětský svaz sérii vesmírných stanic SALJUT (obíhaly na oběžných drahách kolem země celé roky a na nichž pracovaly po dobu několika měsíců posádky vyslané ze Země). Západní kosmičtí a vojenští odborníci měli podezření, že pod názvem Saljut se v SSSR provádějí dva projekty, a to jeden civilní a jeden vojenský, zahrnující také špionáž z vesmíru. Rusové poskytli nákresy a fotografie lodi a dokonce umožnili přístup do tréninkového trenažéru. Pokud jde o druhou verzi, pak teprve v roce 1997, tedy až téměř čtvrt století poté, co Saljuty provedly první lety, se mohli novináři seznámit se simulátory určeného pro vojenské poslání. Důvod tohoto zpoždění byl nasnadě; tato vesmírná stanice totiž měla ve své výbavě masivní špionážní kameru, které měla za úkol fotografovat vojenské cíle USA. V zadní části trupu byla vystřelovací komora pro krabice a filmy, které v určitých intervalech dopravovaly nasnímaný materiál na Zemi, zatímco stanice pokračovala v obletech zeměkoule.

HVĚZDNÉ VÁLKY

Pojem "hvězdné války" sice vznikl v USA, nicméně sovětská strana na tento program reagovala přípravami vlastního programu. Bylo to počátkem 80. Let. Tehdy v SSSR odložili projekt raketoplánu BURAN a pozornost techniků a vojenských odborníků se soustředila na pokyn ze stranického a státního centra na první raketu Eněrgija. Ta byla totiž shledána za optimální prostředek pro vynesení účinných obranných mechanismů do kosmu.

Prostředky měly být umístěny v lodi Poljus (Pól), jejíž užitečné zatížení, tj. hmotnost vesmírných obranných zbraňových systémů, byla 100 tun. Tvarem byl Poljus de facto válec dlouhý 37 metrů o průměru 3,1 metr. Na konci měl namontován tzv. kosmický remorkér, sloužící ke spojování se vesmírných stanic, obstarávání servisu atd. Poljus byl vybaven systémem pohotovostního zaměřování cílů a velkými nádržemi s plyny, které se měly vypouštět do ionosféry. Byl v tom také instalován aparát zvaný Skif-DM, pravděpodobně protidružicový laser, a podle některých sdělení také rychlopalné kosmické dělo.

Tento projekt byl v první polovině 80. Let schválen stranickým a státním vedením SSSR. Pokud jde o osobu Michaila Gorbačova, panuje mezi západními odborníky dojem, že o projektu zprvu nebyl svými předchůdci podrobněji informován, teprve když v květnu 1987 přicestoval na Bajkonur, aby se účastnil vypuštění Poljusu, zhrozil se údajně toho, že SSSR vypouští "smrtící hvězdu", která může vážně ohrozit jeho politickou a diplomatickou kampaň ve světě proti zbrojení a samozřejmě i proti americkým hvězdným válkám. Proto sice dovolil, aby Poljus odstartoval, ale zároveň nařídil, aby technika v něm instalována nebyla po navedení na oběžnou dráhu aktivována.

Američtí odborníci se nicméně domnívají, že kdyby se v programu Poljus pokračovalo, značně by to obohatilo tehdejší sovětskou vesmírnou a vojenskou techniku, ale zároveň by to bylo vystrašilo USA, které by dříve či později tento projekt identifikoval. A to by vedlo k novému kolu zbrojení v kosmu.

Poljus sice vzlétl z kosmodromu, ale pro poruchu na inerciálním řídicím systému se nedostal na plánovanou oběžnou dráhu, takže brzy zanikl v atmosféře a jeho zbytky dopadly do Tichého oceánu.

Na první uvedenou stránku někdejšího ruského kosmického programu se dnes navozuje, např. při spolupráci Ruska s jinými státy na přípravě společné vesmírné stanice. Pokud jde o tu druhou, je dobře, že dnes už patří do DĚJEPISU!!

POKUSY O LET NA MĚSÍC

Závody mezi USA a Sovětským svazem v 60. Letech o to, kdo z nich se pomocí letu vesmírné lodi dostane jako první na povrch Měsíce, sice nikdy oficiálně neexistoval, ale o to napínavější byl pod povrchem všedního dění. Když Američané slavili na tomto poli úspěchy svými lety lodí Apollo v letech 1968 - 1969, SSSR popřel, že by vůbec uvažoval o tom, že vyšle člověka na Měsíc.

Skutečnost byla jiná. Sovětští inženýři zkonstruovali kosmické plavidlo s úmyslem použít je pro expedici na Měsíc, podle původních předpokladů dokonce ještě dříve než se to povedlo Američanům. Šlo o loď Zond (Sonda), kterou měla z kosmodromu Bajkonur vynést do vesmíru obří raketa Proton. Zond byl koncipován jako předstupeň další lodě, jež měla vynést k Měsíci dvoučlennou posádku.

Protože se však v letech 1967 - 68 vyskytlo až příliš mnoho problémů s odpalovacím systémem rakety a celkově s vesmírnými plavidly; Sověti projekt vyslání Zondu na Měsíc odložili, a již se k němu nevrátili. Nicméně pro účely postupného přibližování se k Měsíci upravili a zmodernizovali orbitální loď Sojuz. Ta měla vynést na oběžnou dráhu kolem Měsíce dva kosmonauty a dopravit je zpět na Zemi. Takto upravená loď byla nazvána L-1. Testovací let byl proveden v roce 1969 - nevyšel (loď explodovala). Rusové vyvinuli miniaturní lunární modul pro jednoho člověka, který se v něm měl spustit na povrch Měsíce - jmenoval se L-3 a testy byly na oběžné dráze kolem Země bez posádky.