Historie kosmického střediska na ostrově Wallops se začala psát už v sedmnáctém století, kdy sem zavítal prospektor John Wallop. Nemohl tehdy tušit, že nevelký ostrov (dlouhý 9,5 kilometru a široký pouhých 800 metrů), který po sobě pojmenoval, se stane jednou z bran lidstva na cestě do vesmíru. V roce 1945 zde vznikla Výzkumná stanice bezpilotních prostředků, kterou spravovala agentura NACA, předchůdce NASA. Čtvrtého července 1945 zde byl startem rakety Tiamat zahájen pravidelný provoz.

Podobně jako pro všechna státní kosmická střediska ve Spojených státech je i pro kosmodrom Wallops významné datum prvního října 1958. Tehdy byl založen Národní úřad pro letectví a kosmický prostor - NASA, pod jehož správu byla základna zařazena. Šestnáctého února 1961 odtud vzlétla první kosmická raketa Scout s šest a půl kilogramu těžkou družicí Baby-Echo alias Explorer-9.

Dodnes odtud bylo vypuštěno něco přes dvě desítky raket typové řady Scout - toto číslo se už nezvýší, protože v květnu 1993 byla z kalifornské základny Vandengerg AFB vypuštěna poslední raketa tohoto typu (v pořadí již 118.). Přesto je na Wallopsu sedm vypouštěcích komplexů, vybavených většinou rampami určenými ke startům sondážních raket - těch odtud ročně vzlétá kolem tří set.

Neznamená to, že by provoz na Wallopsu utichl - naopak, díky blízkosti významného Goddardova kosmického střediska (stát Maryland), jemuž je také tento kosmodrom přímo podřízen, základna stále vzkvétá. Goddardovo středisko je totiž na samém předměstí Washingtonu D.C. a uskutečňovat zde některé pokusy není prostě z bezpečnostních důvodů možné. Ty se tedy odehrávají na nejmenším z amerických kosmodromů.

Občas odtud také startoval letoun L-1011 Stargazer s kosmickou raketou Pegasus v podvěsu.

Od roku 2013 z Wallops startují rakety Antares, většinou k Mezinárodní kosmickou stanici ISS s nákladní lodí Cygnus.

V roce 2023 začaly z Wallops létat také rakety Electron.

Wallops Flight Facility má čtyři hlavní zóny. První představuje administrativní středisko celé základny, odkud se řídí a sleduje chod všech částí základny. Je tu také hlavní komunikační centrála a letiště se dvěma 2750 metrů dlouhými drahami (zde jsou testovány např. nové mikrovlnné naváděcí systémy letadel, nové povrchy přistávacích ploch). Druhou je sledovací centrum s 24 metrů vysokou věží radaru SPANDAR, kterým lze sledovat vzlétající rakety i družice přímo ve vesmíru s přesností na několik desítek metrů až do vzdálenosti 50 000 kilometrů.

Nejdůležitější část základny tvoří technická a vypouštěcí postavení s montážními dílnami, čističkou odpadních vod, se sklady pohonných látek a vlastních raket. Je zde sedm již zmíněných vypouštěcích komplexů, na nichž je rozmístěno 25 vypouštěcích ramp. Nejvytíženější je přitom komplex s pořadovým číslem 2, odkud se uskutečnil i historicky první start z této základny před půlstoletím. U vypouštěcích komplexů je i meteorologická stanice s dvojicí věží (60 a 75 metrů).

Čtvrtou a poslední částí základny je návštěvnické středisko. Ve Spojených státech totiž státním institucím ukládá zákon poskytovat daňovým poplatníkům informace o nakládání se státními prostředky - není-li to v rozporu se zájmy národní bezpečnosti. A proto má každá pobočka NASA na území USA své vlastní návštěvnické středisko (těch je celkem jedenáct), kde se každý Američan může na vlastní oči přesvědčit (samozřejmě zdarma), kamže to proudí peníze z jeho kapsy.

V návštěvnickém středisku na Wallopsu jsou vystaveny především fotografie dokumentující vznik a vývoj základny; zaujme snad jen původní skafandr astronauta Russella Schweickarta (Apollo-9 březen 1969) a úlomek měsíční horniny získaný v průběhu mise Apollo-17. Za zmínku dále stojí model rakety Conestoga a pár dalších více či méně zdařilých maket (X-15, kosmický raketoplán aj.). Zajímavější je prostor kolem hlavní budovy návštěvnického střediska - naleznete tu několik maket sondážních raket, experimentální raketu Little Joe k testování záchranného systému lodí Mercury v úvodních fázích letu rakety, kosmickou raketu Scout (vše samozřejmě ve skutečné velikosti) a dnes již vyřazený letoun Sundown-180 NASA-504.