Daniel Lazecký

Toto je vyprávění tak trochu o mně samém - mé maličkosti. Podobnost se dá, ale najít také u mých kolegů, kamarádů a známých. Kdo vlastně jsou všichni tito lidé a jak by se dali popsat, nebo definovat? Název tohoto článku již silně napovídá - jsou to sběratelé. Jsou to lidé zapáleni k věci, lidé, kterým kosmos a kosmonautika stejně tak učarovala jako vám zde na MEK, a stala se jim zálibou číslo jedna. Jde při tom všem o hobby - zálibu, která se většinou s člověkem vleče celý život. Hodnota, která tuto zálibu presentuje má vysokou prioritu pro valnou většinu z nich. Každá záliba je často jako droga, a ten správně postižený člověk tou svou zálibou mnohdy pak již ani neregistruje své okolí ...

Sbírat přitom lze snad vše na co si lze momentálně vzpomenout. Sběratelé se pak takto díky tomu rozlišují a různě specializují. Jen si představte, že tito lidé, ať již vědomě a nebo nevědomě tvoří vlastními prostředky a to hlavně finančními ty nejúžasnější sbírky a archívy. Díky nim se dovídáme o časech minulých a slávou zašlých, časech píšící historii lidského konání v mnoha směrech bytí. Sbírky zachycují mnohdy velice zajímavé a neopakovatelné momenty a kuriózní exponáty. Podotýkám, že každý sběratel se na první pohled může jevit jako podivín a divous, ale věřte, že uvnitř jeho duše je to dobrák a veliký nadšenec.

Nejčastěji jak sami asi již víte se dnes sbírají různí Pokemoni, vybité telefonní karty, krabičky od zápalek, pivní tácky, ubrousky ... atd. Jak se tak zamýšlím vlastně všichni jsme sběratele s donucení - každý a rád sbírá peníze - a mám tím na mysli hlavně ty co platí ..., ale zpět. Ze svého mládí se mi vybavuje, sbírání fotografií Vinetua a Oldšetrhenda, a kdo tak nečinil nebyl s dobou - nebyl tedy in jak se dnes říká. Můj spolužák sbíral například pivní etikety a známky, další zase v plechové krabičce od bonbonů z Tuzexu stále sbíral oblázky a barevné kamínky - ostatně právě ty jsme z nějakých dnes již neznámých důvodů nejvíce záviděli ... Stejně tak se dělo i v mém případě, a mé záliby s věkem také měnily směry mých zájmů. V určité době však nastal jakýsi předělový zlom, a začal mne doslova fascinovat kosmos a kosmonautika. Vše co se kolem těchto dvou slov dělo, a dodnes se také děje mne až magicky přitahuje a také zajímá. Jak jsem již tedy napsal, tato vlastnost a nebo chcete-li tato nemoc mi zůstala dodnes. Dáli pak i svatý Petr bude se tak dít po dlouhá léta až do posledních dní ...

Možnosti takového klučiny jakým jsem byl, byly dost omezeny a to hlavně finančně a pak co si budeme povídat i tehdejší společenské zřízení státu Československé socialistické republiky toho moc nedovolovaly. Naráz mne velmi zajímala hlavně fyzika, geometrie, technika ... velmi intenzívně jsem začal sledovat starty raket a lety posádek do vesmíru. Byl na to čas. Nebylo výstřižku z novin, který bych neměl, kupoval jsem kde jakou knížku, která se točila kolem kosmonautiky pilotovaných letů. Mými hrdiny nebyl Čuk a Gek, Meresjev, ale kosmonauti, astronauti a konstruktéři ... stroje těch báječných mužů objevující pro nás všechny vesmír. Vždy jsem si vážil autorů našich knížek Pacnera, Codra a Toufara. Znal jsem ale také pany Krupičku, Vítka a jiné. Díky všemu na tehdejší dobu chaotického sběru informací jsem si do budoucna pořídil jistý archív, ze kterého čerpám nejen náměty, ale i potřebné informace.

Jak tak plynul čas, došel jsem k závěru, že nejsem zcela sám fascinován vesmírem a hlavně kosmonautikou. Mým počinem, bylo si dopisovat s kýmkoliv, kdo kosmonautiku má rád stejně jako já. Chtěl jsem si s někým podebatovat o kosmonautice, a své poznatky a informace vyměnit a nebo podat dále. Stalo se tedy, že v někdejším čísle časopisu Letectví a kosmonautika jsem v rubrice inzerce podal inzerát. Inzerát - výzvu ke všem, kteří se kosmonautikou zabývají a mají chuť si dopisovat ať na mou adresu napíší co jsou zač. Nečekal jsem popravdě mnoho odpovědí, ale sám jsem byl překvapen. Tehdy mi napsalo cca 200 lidí různé věkové kategorie, a já se učil psát na psacím stroji. Všem jsem odpovídal a co hlavně investoval z vlastní kapsy učňovského platu cca 150 korun měsíčně. Zhruba do rčení J.S.Koziny - roka a do dne se lidé vytříbili do celkového počtu 50. Pak další, kteří vydrželi cca 10, pak zájem opadal a zůstali 4. Nyní je stav asi takový, že díky tomuto inzerátu dodnes jsem poznal svého Havířovského kolegu Jaroslava Navaru. S tímto kolegou se o kosmonautice a jiných věcích dní všedních a nevšedních bavíme a scházíme dodnes. Zhruba do stejné doby roku 76 bych řadil i návštěvu výstavy autogramů osobností světa, a hraje v mém sběratelství důležitý moment. Tato výstava se konala nejdříve v Ostravě a pak také i v Havířově. Navštívil jsem obě. Proč? - úchvatnost a něco dalšího a nepopsatelného - to si musí každý takový nadšenec prožít doslova na vlastní kůži. Výstava patřila Ostravskému sběrateli podpisů osobností světa. Byly zde podpisy světových herců - mohu-li napsat pak se zmíním o Ch.Chaplinovi, G.Peck, G.Lolobrigida, z politiků J.F.Kennedy, H.Kisinger, Chruščov, Brežněv ... našlo by se mnoho hokejistů, gymnastů a ... také kosmonautů a astronautů. Ten pocit mi doslova vyrazil dech. Oči jsem mohl nechat na podpisech a fotografiích, které byly signovány by NASA. Pochopitelně zde byli i ruští kosmonauti. To co jsem viděl mne doslova přikovalo, upřímně jsem záviděl. Přede mnou naráz byli lidé legendy, o kterých jsem jen vždy četl a slyšel. Fotografie a jejich podpis, kousek jejich já jsem nyní měl před svými očima.

Mladistvé odhodlání v podobě hlodavého červíčka s nepokojným chováním mne nakazil. To musím mít taky. Byl to úkol pro mne jako bych byl vesmíru blíž ... vždyť mít něco podobného doma by znamenalo alespoň symbolicky s těmito lidmi být v neformálním byť krátkém kontaktu. Také pro pocit - joooo to tenkrát v osmdesátém mi přišel podpis od Armstronga a v osmdesátém pátém zase od Coopra a v ..., znal jsem ty pány a hodně jsem o nich četl atd. Stejně tak jako řada jiných sběratelů shromažduje něco pro příští generace, uchovávají jistou hodnotu materiální a také duchovní. Mnohdy nastupující generace již jen těžko kupříkladu ví kdo do vesmíru letěl jako první a kdo si na Měsíc vyšlápl ... Nehovořím o tom, že všichni z uvedené generace ignorují vesmír - to bych byl vedle jak ta jedle. Sami jsme s kolegou zorganizovali putovní výstavu ku příležitosti 30ti let prvního přistání lidí na Měsíci. Mohu sdělit, že až nad očekávání jsme byli mile překvapeni. První den jsme uváděli sami a pak začaly den co den chodit školy, při samotném promítání bylo údajně ticho jako v hrobě, všichni se zájmem sledovali. Celkově se i výstava líbila a také na sebe vydělala, mimo jiné výstava také byla ve Valmezu - ale tam jste mnozí nebyli. Vraťme se však zpět, a to ke sběratelství.

Časem i u mne vznikala celkem slušná sbírka fotografií a podpisů. Vše jsem začal třídit a také zakládat do složek. Jak jsem psal o podpisy? To je asi také otázka, která by vás pokud tyto řádky někdo čtete mohla zajímat. Jak víte s ruštinou před rokem 89 nebyl problém. Dokonce jsem tento jazyk svým způsobem měl a mám doposud rád. Sám jsem si skládal dopisy pro ruské a tzv. internacionální kosmonauty a také jsem si řadu let dopisoval s jistým panem Molčanovem - než se mi za nevyjasněných okolností zcela přestal ozývat. Díky tomuto příteli a kolegovi jsem jisté věci věděl s jistým předstihem. Dovídal jsem se také technické informace dřív než vyšly tiskem i u nás. Ruština mi také pomohla na kosmickém aerosalonu LeBourget. Ruština mi zde otevřela také jisté cesty ke kvalitním informacím, viz kupříkladu článek Moloděc Ankara. Na LeBourget jsem díky slušné domluvě získal i jisté rarity do sbírky, které si i zde můžete sami prohlédnout na fotografiích. Každý dopis byl také i ode mne originál - psal jsem jej ručně a posílal v obálkách ku různým příležitostem - obálky tištěné. Četnost odpovědí ze spřátelené země byla velká a tak mohu konstatovat, že zde sbírka rostla rychlým tempem .

S dopisy na stranu západu tedy většinou do USA jsem měl již potíže. Nejprve to byla mladistvá naivita přeložit slovo od slova do angličtiny s úmyslem, že tomu na druhé straně nějak porozumějí a vyhoví mi. Když mi však takovýto dopis jednou zkontrolovala moje přítelkyně smála se k nezastavení. Totiž asi i na druhé straně zřejmě pochopili o co jde, a asi se i oni celkem dobře pobavili. Vše se dalo do pořádku, přítelkyně mi dlouho pak dopisy skládala, takže jim bylo rozumět. Dodnes však angličtinu neumím a jen z několika slov zvažuji obsah. Navíc na svém notebooku mám překladače, a mohu nyní použít placených služeb překladatele. Tuto službu většinou použiji jen tehdy pokud píši na oficiální místa v NASA a nebo NASDA či ESA. Vždy se tedy bylo a je možné dovědět nějakou zajímavou adresu a to ať již se jedná o písemnou formu a nebo odkaz stránky Internetu. Počátky byly skromné, ale pak se vše rozeběhlo jako na drátkách a materiály chodily v hojném počtu.

Nyní je má zkušenost taková, že právě častější jsou odkazy v síti Internet, ale podepsané a nebo jiné fotografie ještě celkem dobře chodí. Při dopisování a žádostech o materiály a podpisy je nepsaným pravidlem žádat laskavě a to velmi zdvořilou formou . Nevnucovat se, není vhodné psát sáhodlouhé dopisy. Stručnost, zřetelnost a zdvořilá forma působí jak na samotné kosmonauty a astronauty, tak na jejich sekretáře vyřizující jejich agendu, tak na místa označené jako Public Relations. Jde o způsob, který alespoň z 80 % zaručuje váš úspěch ve vaší snaze něco získat. Netvrdím, že vždy vaše snaha dojde k jistému vítězství. Stane se, že dopis přijde zpět jako adresát neznámý, změněná adresa a podobně, ale to je to krásné dobrodružství každého sběratele získat určitou věc do své sbírky i jinak. Jinak znamená výměnou, prodejem a nebo koupí za účelem získat prostě to co mi ve sbírce chybí a nebo bych chtěl mít. Ze strany bývalého SSSR je dnes situace složitější, malá ochota a více jak nedostatek financí způsobuje, že sice do Rusi dopisy chodí, ale skoro téměř nic se nevrací. Už i ruští kosmonauti zjistili sílu komerce, ale zase ne všichni. Pravda je i taková, že jsou i rádoby sběratelé, kteří se za podpisy honí doslova za vidinou jistého zisku. A také si takto přivydělávají. Kšeftování s podpisy, většinu sběratelů velmi mrzí, neboť ať je to astronaut a nebo kosmonaut, všichni tito lidé ví, že se s jejími podpisy obohacují lidé, kteří se sběratelstvím nemají nic společného, a zde se kouzlo sběratele vypařuje do nicot.

Mnozí z astronautů a kosmonautů si vedou databázi kdy a komu svůj podpis zaslali, a tak se snadno stane, že jejich podpis prostě již mít nebudete a dopis se vám vrátí zpět ...

Mnohé sbírky by dnes byly také velkou vzácností pro muzea - specializovaná muzea které se váží ke kosmonautice. Valná většina sběratelů si svých výdobytků pochopitelně velmi váží a nedali by je z rukou za žádnou cenu - je to správné pevné jádro sběratelů v této zemi. Stane se také pochopitelně, že některý sběratel již není mezi námi, a o jeho sbírku nejbližší nejeví zájem. Rodina pak po různých sběratelích vše rozprodá a vznikne nepsaný koloběh všeho co do sbírky patřilo, ale to je již jiná historie.

Každý sběratel má ve své sbírce věci, kterých si sám osobně cení - velmi. Stejně i já takového věci ve sbírce mám a cením si jich, i když to u jiných třeba tak nebudí patřičnou pozornost. Nechci se zde celkově chlubit a nebo celkově popisovat dopodrobna celou svou sbírkou. Chci jen ukázat co mne v tom 76ém roce tolik udivilo na výstavě ostravského sběratele a co jsem nasbíral i mimo podpisy kosmonautů. Jít dál ve sběratelství mne láká dále. Všichni jste si mohli prohlédnout například fotografie pořízené před dvěma léty na LeBourget, tento rok budou mimo jiné další ... dále, sehnat něco co jen tak někdo v republice mít nebude - fragment tepelné ochrany z Buranu (resp. vzorek materiálu - doma jsem zkoušel nad sporákem), dary od astronautů, koupě nášivek - kvalitních, žádné napodobeniny, odznaky, známky, korespondence od kosmonautů, části raket ... atd. Vše čím bych se chtěl pochlubit bude zde na MEK a to díky Alešovi Holubovi, který se uvolil mi zde publikovat. Najdete zde fotografie toho co si cením. Mimo jiné připravuji CD kde by měla být do puntíku celá sbírka k určitému datu posledního příchozího exponátu do sbírky. A také doufám, že si to někdo přečte.

Co říci stručně závěrem? Sběratelé, ti opravdoví sběratelé jsou každým pádem spřízněné duše s vámi všemi, kteří se kosmonautiku zabýváte. Hodně z nich udělá vše a téměř nemožné, aby to co si žádá jeho druhé já mělo ve své sbírce. A proto, pokud nějakého takto postiženého člověka potkáte, pak věřte, že i s ním si dobře poklábosíte právě o kosmonautice, ale i věcech všedních. Pakliže se přidá i setkání nejen sběratelů, ale lidí do kosmonautiky zblázněných, můžete je zde porůznu potkat a seznámit se s nimi tak jak to bylo nedávno v Lázních Bohdaneč KOSMOS PARTY 2001.

S přátelskými pozdravy takto jeden postižený, se s vámi loučí

Daniel Lazecký

Korespondence je jakousi mnou ctěnou částí sbírky. Ne vždy Vám kosmonaut a nebo astronaut napíše. Přes to vše se mi podařilo zachovat nějakou korespondenci. Jestliže píši, že se mi podařilo zachovat pak mám na mysli to, že dříve jsem korespondenci, kteroukoliv z let minulých nebral vážně. To znamená, že některou vzal ďas a skončila v koši na odpadky. Tak trochu později jsem si vlastně uvědomil, že mimo podpis bych měl a nebo mám i rukopis osobnosti. Tedy snad již od nepamatujícího data tedy schovávám i korespondenci. Mohu-li vyjmenovat:

• bývalý letový ředitel STS - George Abbey
• astronaut Kervin
• kosmonaut - náhradník ČSSR - O.Pelčák
• kosmonaut CUBY T.A.Mendez
• gen.řed.NASA D.Goldin
• astronaut Lllewelyn - nikdy neletící
• astronaut Leroy G.Cooper

ke korespondenci lze zařadit různé zdvořilostní poděkování o kosmonautiku ESA, NASA, NASDA, které také potěší.

Ke trojhranku naší vlaječky se váže příhoda. V knížce pana Pacnera jsem se dověděl, že astronaut Cernan dovezl do republiky naší vlaječku, která byla s ním na Měsíci za letu Apollo 17. Jak víme Cernan byl vlastně poslední Měsíčňan - pozemšťan, který se procházel po Měsíci. Tak nějak jsem ve věku pubertálním zatoužil tomuto astronautovi poslat naší vlaječku naší. Věděl jsem, že má české předky a tak jsem doufal, že když mu jí věnuji za sebe, nechá si jí na památku, ke vlaječce jsem přiložil i dopis. Stalo se však co jsem nečekal. Cernan vlaječku podepsal a poslal jí obratem zpět na mou adresu - asi mne tenkrát nepochopil.

pan Lllewelyn - astronaut ve výcviku od dob Apollo, a jeden z kandidátů na let STS - nikdy nevzlétl do vesmíru. Napsal jsem mu v období jeho opuštění oddílu aktivních astronautů. Poslal omluvný dopis s kartičkou a podpisem. Omlouvá se mimo jiné, že posílá sice podpis, ale fotografii při sobě nemá. S přívětivým odkazem, že si mám o fotografii napsat do NASA. Byl jsem i tomuto úlovku rád - dejme tomu dle hesla díky pane bože za každé nové ráno.

Něco vynímečného přišlo od astronauta L.G.Coopera. Psal jsem mu ještě za totality na jeho adresu do firmy, kde měl jistou funkci technického poradce a podílníka. Žádal jsem tenkrát o podepsanou fotografii, ta skutečně přišla k mému potěšení i s listem papíru A4 velikosti. To co na něm přišlo, mne sice velmi potěšilo, ale dostat se to tenkrát nějakému cenzorovi do rukou asi by nebylo hejsa ... posuďte sami.

Mnoho korespondence je tzv. zdvořilostní ... jde vesměs o kartičky s oficiálním poděkováním za váš zájem o kosmický výzkum té či oné země - státu. Jsou zde také odpovědní formuláře, které hlavně NASA vypracovala na základě velmi četné korespondence z celého světa. Sami uznejte, že pokud by se NASA měla věnovat každému individuálně asi by jen a jen psali a psali.

Kosmonaut z CUBY je velkou vyjímkou, který byl velice vstřícný. Nevím jak tomu je po letech nyní. Psával jsem mu v létech před rokem 1989, a to jsme ještě byli velicí braši a rodina tzv. socialistických států pevně semknuté dělnické třídy. Mohl mne odbýt jedním zdvořilostním dopisem a konec, ale ne. Ukazuji kompletní korespondenci, kterou od něj mám a vážím si jí. Pane Mendez děkuji za laskavost ...

Kosmonaut - náhradník ČSSR kosmonauta V.Remka. Pan Oldřich Pelčák - velmi laskavý a lidový člověk. Vždy odepsal a trpělivě odpovídal. Díky němu jsem vyvázl bez škrábnutí ze spáru politruka na vojně. Tak tedy alespoň část korespondence ... také pane Pelčák díky za vše ...

Na astronauta Kerwina jsem několikrát vznesl dotaz, kolem evakuace posádky ze startovního - palebného postavení. Tento astronaut jistou dobu byl ředitelem KSC. I tento člověk velmi ochotně odpověděl, ale tady jsem jaksi tehdy nenašel dostatek drzosti jej obtěžovat - dodnes si samozřejmě vážím jeho odpovědi.

George Abbey - šéf letové skupiny prvního letu raketoplánu Columbia a mnoho dalších. Přišla fotografie i s věnováním a písemný dík ve formě zdvořilostního dopisu podepsaného.

Materiál z tepelné ochrany raketoplánu Buran. Koupeno na výstavě LeBourget v roce 99 - místo činu - stánek RKA. Cena 60FF. Velikost krabičky zápalek Solo Sušice. Nejedná se o imitaci, vyzkoušeno doma na plotně. Po zahřátí téměř do bíla lze kostku mezi dvěma prsty udržet zcela bezpečně bez následků popálení se.

Nášivky - emblémy z letu. Většinou získáno opět na LeBourget, koupeno. Velmi dobrá kvalita, a při porovnání s originálními barvami skutečných emblémů k nepoznání. Výroba made in Thaiwan, přesto udělá radost.

Odznaky: sběr materiálů pro radost pokud na ně narazím koupím za přijatelnou cenu. Původ je vesměs z burz kuriozit, LeBourget, a od kosmonauta V.Remka.

Stejně tak je to se známkami a obálkami různého druhu s motivy kosmonautiky, které mi jaksi doplňují sbírku, a raduji se z každého kusu - sběratel je vlastně divnej brouk ...

Pokud bych se měl zmínit o darech od kosmonautů a astronautů pak se věc má asi takto. Nikdy bych si ani ve skrytu duše nepřipustil, že díky laskavosti kosmonautů a nebo astronautů chcete-li, něco získám na památku. A stalo se tak k mé veliké radosti. Od kanadského kosmonauta M.Garneau to byla nášivka z overalu, astronaut Irwin zaslal podepsané fotografie, materiály baptistické církve ve které byl a knížku s věnováním. Kosmonaut CUBY Mendez poslal balíček známek podepsaný jeho rukou, astronaut Hadfield - Canada, fotografii z tréningu, astronaut Japonska Wakata fotografie z tréninku a aktivit NASDA. Kosmonaut V.Remek odznak společného letu, a vlastně když se to tak vezme pro mne je každý podpis, který dostanu jistý dárek mé maličkosti.

Jednou z rarit, kterou jsem získal nedávno - ale tu jsem koupil v Německu je knížka H.Obertha a je uvnitř vlastnoručně podepsaná. Jistou raritou je také to, že jsem zcela nevědomky poslal kosmonautovi Poljakovovi žádost o podepsanou fotografii. Jako přídavkem jsem poslal malý kalendářík na celý roky. Byl to takový ten maličký do peněženky. Po absolvování jeho rekordního pobytu na stanici MIR jsem dostal podepsanou fotografii s krátkým vzkazem. Děkuji za kalendářík, vzal jsem si jej na palubu, když jsme letěli. Takže český kalendářík sloužil kosmonautovi Poljakovovi jako metr na vojně ... jak dále skončil to, ale již nevím. Pravděpodobně s odpadky přes palubu.

Pro ukázku jsem pro vás již připravil, alespoň setinový náhled na stránkách MEK. Tady je jakási další porce, ale s tím rozdílem, že jsou zde snímky autogramů kosmonautů, kteří již ve vesmíru byli a nyní jsou z nich legendy. Jak jsem již uvedl není to vše, na kompletní prohlídku sbírky by bylo zapotřebí zřídit nové WWW.

Do budoucna chystám CD ROM s kompletní katalogizací sbírky, a obdoba by měla být na mých vlastních www. Jsou to, ale plány do budoucna, jaksi mne již předběhl můj kolega M.Halousek, kterého asi již znáte.

Na fotografii vidíte plynové kormidlo z rakety, ale neznám označení. Sloužil jsem na vojně u nich, ale viděl jsem je tak málo. Přesto vše jsem měl štěstíčko. Rok 1986 byl rokem odzbrojovacím a část raket se demontovala a posílala do Ruska na zničení. U jednoho kusu rakety to tedy nebylo zapotřebí - už jsem jí zničil zde na našem území. Toto kormidlo je mi stálou vzpomínkou na vojančení a můj vztah k raketám. Materiál je armaturně vyztužený uhlík. Nyní slouží jako těžítko na stole u počítače.