Dnes z historie víme, že sověti svého prvního hrdinu vynesli do kosmu legendárního data 12.4.1961 na kosmické lodi Vostok. Následovala modernější verze Voschod. Rychlejší, jednodušší a spolehlivější nosič., s těmito požadavky se museli týmy konstruktérů opět vyrovnat. S těžkostmi a tragédií-resp. ztrátou lidského života se rodil program s názvem Sojuz. Dnes víme, že je to nyní a zatím poslední nosná platforma raketových nosičů intenzívně používaných. Ruská strana se poučila z chyb a zdokonalila Sojuz do dnešních podob a to hned v několika modifikacích . Tento nosič sice slouží mnoho let spolehlivě, ale připusťme si, že je na čase modernizovat. Pro Sojuz hovoří mnoho vyvezeného materiálu na orbitu včetně posádek. Počítá se s tímto nosičem i do budoucnosti a to při zabydlování posádek na ISS orbitální stanici. Zde má plnit úlohu transportního prostředku a hlavně jakési evakuační kapsle pro nouzové opuštění ISS. Jak jsem na úvod napsal...jak ten čas letí a letí., tak si i Rusové plně uvědomují, že sice mají k dispozici prostředek pro dosažení kosmických "dálav", ale poněkud už trochu zastaralé koncepce.

Dnes je ruská kosmonautika v hluboké ekonomické krizi-bohužel-stejně tak jako valná většina země a jejího průmyslu...... Finanční injekce se nedostávají v hojné míře a investoři ze zahraničí se obávají své peníze investovat, neboť jim nikdo nezaručí patřičnou návratnost. Stejně tak daňoví poplatníci Ruska dnes již nepřikládají kosmickému výzkumu zdaleka tak důležitý význam jako v minulosti. Lidé v Rusku žijí prostě svými problémy,které se jen kupí a tak se tedy není čemu divit. Všude se šetří, dotace se neustále krátí a vlastně nanic nejsou peníze, vše se promítá do průmyslu a národního hospodářství a tím i do kosmonautiky . Jak ? Tu není na zaplacení pronájmu startovacího zařízení Barkonuru, tu není na elektřinu jindy na platy vojáků a na vyslání posádky k MIRu a nebo na údržbu orbitální stanice MIR........ zdržuje se start modulu Zvězda. Přitom všem ,ale nezapomínejme co v ruských konstruktérech dříme za potencionál . Myslím tím hlavně ,že chybí ty proklaté finance proto mnohdy konstruktéři spojení s kosmonautikou emigrují za lepším........ Ale zpět!

Přes tyto potíže se ruské konstrukční kanceláře kosmických raket snaží co jím síly a finance dovolí. Tak se stalo, že veřejnost v Rusku a ve světě, se dovídá o nové řadě konstrukcí nosných raketových prostředků. Tuto presentaci a hlavní seznamovací úlohu s veřejností sehrála také mezinárodní prestižní výstava resp. aerosalón konaný v roce 1999 na pařížském letišti Le Bourget ve Francii. Nutno napsat, že poprvé se o nových nosičích dovídá veřejnost již v roce 1995. Mimo jiné reportáž si na těchto internetových stránkách můžete dodatečně též přečíst. Zde nové představované rakety mají postupně vystřídat původní nosiče, které jsou již konstrukčně překonané., a již s velkou pravděpodobností nic nového již nepřinesou. Některé koncepce konstrukcí raket se takto doplní o novější a to především tzv. komerčně orientované. V Rusku vznikly přirozeným vývojem rakety nové a rakety upravované z vojenských vysloužilých nosičů. Jde tedy o jakýsi krok ve směru k lepšímu a také za účelem maximálně ušetřit investice, které se tak přesunou - přelejí do náročnějších projektů. Tady se konečně dostáváme k jedné nové konstrukci kosmických raket, které nesou stejný název jako tento článek tedy ANGARA-nový raketový bohatýr.

Nový raketový nosič ANGARA se zrodil na základě státní objednávky,která stanovila vyprojektovat a později také zrealizovat nový,modernější a úspornější raketový nosič. Dalším požadavkem objednávky byla jistá universálnost a široké měřítko použití -viděno hlavně ve váhových limitech těchto nosičů. Takto se tedy lze dovědět , že konstrukční kancelář resp. Chruniščevovy závody přišly s koncepcí od nejlehčí verze přes střední až po tzv. těžkou verzi rakety ANGARA. V rámci konstrukce a vývoje ANGARY bylo rozhodnuto hned o několika typech s různou koncepcí využití nosiče. Nosiče s unifikací jednotlivých modulů. Tou zmíněnou universálností je ústřední raketový blok neboli také universální raketový blok. Nemyslete si prosím, že je projekt Ankary zcela u konce, opak je pravdou. Dále se rozvíjí a do své dokonalosti se stále modernizuje..... Vzniklo již dost variant této perspektivní rakety, která v budoucnu bude velmi úspěšně konkurovat v celosvětovém měřítku. Tato vzniklá konkurence se hlavně zaměřuje na vynášení různých nákladů až po vynášení zařízení s lidskou posádkou.

Angara svou konstrukcí je pojata jako jistá stavebnice z unifikovanými bloky,kde základem těla raketového nosiče je universální raketový blok-modul. Tento bude tedy používán u všech možných verzích dalších odvozených typů jako stupeň č.1. Projekt připouští použití vícero těchto universálních bloků (příště jen UB), a tedy dle nich se liší také jednotlivé typy Ankar, které se takto dělí do tří hlavních skupin-kategorií. Kategorie lehkých typů jsou zastoupeny doposud známými variantami ANGARA 1.1.,1.2 a 1V., kategorie střední -zde je presentace Ankary 5A a 5I., a konečně nejtěžší kategorie má být ANGARA 4.,4I a 4E. Existuje podle posledních zpráv také varianta ANGARA 3I, která patrně bude jakýsi předěl v typové řadě a tedy na přání zákazníka dle váhového limitu. Jak vidíte sami číselné rozdělení je trochu chaotické a nikde se mi doposud nepodařilo se dopátrat proč tomu tak je, ale ruské údaje z Le Bourget 99 tomu tak přitakávají. Sám se domnívám, že to bude něco na způsob číslování USA Shuttle, jinak v tom smysl nevidím. Vraťme se zpátky k Ankaře.

Dohromady je tak tvořena "rodinka"nových raketových nosičů s nosností od 1.5 -30 tuny užitečného zatížení dopraveného na nízkou oběžnou dráhu. Ostatně vše vysvětluje tabulka. Podívejme se tedy na Ankaru blíže, alespoň tak jak mi dovolily dostupné informace o tomto nosiči.

1. stupeň -tzv. Universální raketový blok - příště jen URB

Pohonné látky tohoto stupně tvoří kombinace kapalného kyslíku a kerosinu. Jmenovitý průměr a délka URB vychází z možných kapacit Chruniščevových závodů ,kde se komponenty pro Ankaru vyrábějí. Je to tedy maximálně 2.6m v průměru na jeden segment. Nádrž je pak svařována a několika dílců (zatím nikde neuvedeno z kolika ). Srdcem a pohonem všech hlavních universálních bloků je raketový motor nesoucí označení RD-191M. Je to motor-vzpomínka, protože se jedná o příbuznou verzi se čtyřkomorovým motorem RD-170. Tyto motory ukázaly svou sílu při startech rakety Eněrgija a také Zenit. Dá se tedy usoudit, že se jedná o silné srdce tohoto stupně. Jak pak by také ne-vždyť vynést 30tun nákladu na nízkou dráhu nebude maličkostí.

2. stupeň- bloky I.......

Tvoří u 1.stupně tedy základní varianty blok I, tento se používal na raketě SOJUZ 2 a nebo také novinka tedy blok s názvem BRIZ-KM. Briz se dnes používá hlavně u nosičů,které jsou známy jako ROKOT. Konstruktéři zvažují také možnost stupně s motorem,který svou progresívní konstrukcí bude spalovat palivo v podobě zkapalněného zemního plynu.

S ohledem na finance a postupné realizování nové konstrukční řady raketových nosičů ANGARA bude právě k realizaci nejblíže ANGARA 1.1 a 1.2.

Realizace tohoto nosiče bude s odhadem vypadat takto:
#hlavní tělo nosiče-tj. universální modul
#druhý stupeň vytvoří urychlovací bloky BRIZ-KM a nebo blok I

Konstruktéři mysleli na zesílení konstrukce a to v rámci zvýšení nosné kapacity. Jak? Přidali k universálnímu modulu urychlovací bloky,které budou zavěšeny po stranách a po splnění svého úkolu odpadnou. Modelové zkoušky prokázaly možnosti závěsu 4ks na 1.stupni a 2 kusy na stupni druhém. Řešení podvěsů pomocných startovacích motorů příznivě pomůže nosiči ,neboť se tak účinně zredukuje jeho celková délka.

Nosiče z klasifikace střední a těžké třídy jsou myšleny jako ANGARA 3-4. Tyto nosiče budou mít v 1.stupni více universálních raketových bloků. Plány hovoří, že u ANGARY 3 to budou 3 bloky a u ANGARY 4 to budu tedy 4 bloky. Druhý stupeň bude tvořit blok I. Let ANGARY 5I jejíž datum startu se plánuje někdy na rok 2003, ale jak dnes víme nemusí být dodrženo. ANGARA 4 a 5 v budoucnu nahradí rakety Zenit 2 a Proton třídy K a M. Komerční podnikání v tomto směru se nevyhnulo ani Rusům., a jak je vidět je jim to celkem k duhu. Zde bych chtěl vzkázat pesimistům ruské kosmonautiky ,aby svůj pesimismus poněkud přehodnotili. Události příštích cca 5ti let jim nedá klidného spánku.

Těžká třída ANGARA I a 4E budou mít dle původních záměrů v 1.stupni nosiče až 4 universální bloky. ANGARA 4I bude mít druhý stupeň tvořený z bloku I (konec konců je to i ve značení). Varianta ANGARA 4E bude mít v konfiguraci universální modul, který požene vzhůru kyslíko-vodíkový motor s typovým označením RD-120. Uvedený motor by měl být spuštěn ve stejný okamžik společně s moduly 1. stupně. Tato varianta poletí,ale až někdy na konci roku 2005 ? .............a konec konců ANGARA 5V bude mít v prvním stupni čtyři universální moduly ,2.stupněm bude raketový blok s pohonem 2x třísložkový raketový motor RD 750.

Práce na projektu ANGARA se hnuly dopředu natolik, že se přesunuly z rýsovacích prken a zkušebních stavů do fáze realizací, které lze vystihnout asi takto :

-únor 1999 - byla dokončena výchozí dokumentace, a byla zahájena výroba prvních letových kusů s označením ANGARA 1.1 a jejich start byl předběžně naplánován na konec roku 2000.

-další starty prototypů ANGARA 1.1 a1.2 by měly být realizovány do května roku 2001 a nebo srpna 2001.

Souběžně jsou ve výrobě 3 exempláře raket této verze pro tzv. stendové zkoušky-tedy na zkušebních stavech. Jeden exemplář byl také vystaven na aeroshow v Paříži na letišti v Le Bourget . Fotografie si také můžete prohlédnout, protože jsem je pořídil na výstavišti. Tato raketa totiž stála hned proti vchodu na letiště a velmi působivě poutala pozornost návštěvníků.

Varianta ANGARA 1VA bude mít vícenásobně použitelný 1.stupeň nosiče. Ten se má dle záměrů po oddělení od nosné rakety snést a přistát na místo startu, ale ne na padácích. Toto část nosiče přistane jako klasický letoun ! Vícenásobně použitelný stupeň bude dodatečně dovybaven speciální konstrukcí křídla. To bude při startu složeno podél trupu,a po vyčerpaní hmot se vyklopí do letové polohy. Ocasní část raketového stupně bude opatřena říditelnými stabilizačními plochami. Přední část bude obsahovat dva proudové motory , které zajistí patřičnou rychlost pro optimální návrat na místo startu. Pro vlastní přistání na letištní ploše, bude do konstrukce zamontován i zatahovací podvozek. Vzletová hmotnost ANGARY 1VA bude 158 tun se schopností dostat se na dráhu se sklonem 63° do výše cca 200km a dopraví tak 2.7 tuny nákladu. Všimněte si ,že je to o cca 1t nákladu méně než u varianty A-1.2. Toto je právě kvůli 1.stupni nosiče, který se bude vícekrát využívat a vypouštět prakticky na všechny užívané sklony drah. Navíc se zde zaručuje větší bezpečnost. Starty se mají uskutečňovat z palebného postavení na Bajkonuru a nebo z Plesecka. Uvažuje se také o startech z jiných kosmodromů než z předcházejících dvou., ale nejvíce připadá v úvahu starý dobrý Bajkonur. Na Plesecku se zatím staví a vybavuje palebné postavení pro lety ANGAROU . Je to pochopitelné nejen z postavení kosmodromu, ze kterého startují i Sojuzy ,ale zde hraje důležitou roli jeden argument. Argument finanční-jak víme Bajkonur již jaksi neleží na území Ruska., a to musí Kazachstánu platit nemalé peníze za pronájem,provoz a za každý jednotlivý start. Rusové tak vidí v Plesecku jistou úsporu vykázanou právě v oblasti kosmonautiky...........

(((****Pleseck-nejmladší kosmodrom Ruska a bývalého SSSR. Určený pro starty se sklony dráhy 65°-82°. Jsou zde palebné postavení pro Vostok,Sojuz a varianty nosičů Kosmos. Z tohoto kosmodromu byla vypuštěna naše první a tehdy Československá autonomní družice MAGION. Střelecký sektor kosmodromu se táhne směrem na sever do oblasti Barentsova moře. Kosmodrom zatím není uzpůsoben pro starty nosičů s lidskou posádkou .-----z Malé encykl.kosmonautiky-str. 113 P.Lála-A.Vítek****)))

Pokud vím existuje ještě jedno zajímavé využití konstrukce ANGARY. Je to v souvislosti s programem OREL. Celková koncepce existuje zatím jen ve fázi výkresové dokumentace, počítačové prezentace a modelové verzi. Jde o velmi náročný projekt nejen technicky ,ale hlavně finančně......zase ty finance. Rusové by do tohoto projektu museli "napumpovat"tolik co do dnešní kosmonautiky s klasickými nosiči. Takže se tohoto nápadu resp. realizace již pravděpodobně nedočkáme, ale přibližme si co program Orel skrýval.

Koncepce využití ANGARY spojuje vlastně dva rozlišné nosiče-objekty. Jedním je tedy již zmíněná ANGARA resp. jen jeden URB v patřičné délce ,nesoucí na svém povrchu závěs v podobě miniraketoplánu MAKS. Tím druhým nosičem byla zvolena speciálně upravená varianta těžkého letounu AN 124 Ruslan.

K raketovému nosiči ANGARA 3I -druhý stupeň-by tak měl být připojen adekvátně zmenšený kosmoplán MAKS se skládacím křídlem. Na palubě by měli být přítomní dva členové posádky a celkový náklad o váze cca 4.2 tuny., a nebo místo něj dalších 7 pasažérů. Původní konstrukce MAKSE měla mít však dvojnásobnou nosnost. AN 124 Ruslan bude mít větší nádrže paliva a co hlavně zdvojené ocasní plochy pro lepší stabilizaci pro vypuštění. Ve výšce kolem 10km by došlo k odpojení ANGARA/Maks od AN 124 úhybným manévrem. V téměř ve stejný okamžik by došlo k zážehu ANGARY 3I (motor RD 704 -třísložkové KPH) ,která by miniraketoplán MAKS dopravila na orbitu. Startovací hmotnost sestavy by měla činit odhadem málo přes 430 tun,z této váhy na ANGARU a MAKS připadá asi 130 tun.

Jak jsme se již nejednou přesvědčili, řešení využití ANGARY nemusí být konečné. Čekejme trpělivě na další novinky, pokud se ukáží alespoň v nějakém tisku ! Sám si vzpomínám například na x-té mnoho variant ve vývoji USA raketoplánu Space Shuttle, než jsme se dočkali finální dnešní podoby. Pokud se podívám do jisté knížky o Shuttle ze své sbírky, jsem skálopevně a nabetón o dalších proměnách přesvědčen. Čas ukáže sám nakolik byly odhady a původní plány blízko realizace. Mimo to o všem dnes rozhodují instituce a v nich sedící lidé, ale i peníze. Hodně peněz, ke všemu musí být dost času a jisté podmínky. Všichni víme ,že to vše lze jen v bohatém a politicky vyspělém státě, se spokojenými občany,kteří ze svých daní budou výzkum vesmíru příznivě podporovat. Nutno tedy přiznat ,že Rusko dnešních dní má dost svých starostí uvnitř státu. Státu kde ekonomika taktak drží tuto zemi nad vodou, navíc se vyčerpává politickými ambicemi a nesmyslnou válkou v Čečensku. Přesto vše jde vidět jak je tento národ silný a stále tvoří a myslí., a to nejen v oblasti kosmonautiky . Já sám za sebe, pokud to tak mohu napsat přeji kosmonautice tohoto státu všechno nejlepší-tedy štastnější a radostnější "životaschopnost". Čas nám také dá za pravdu, na co vše bylo a nebylo,a co nás čeká a nemine. Stejně tak nabetón vím najisto, že kosmonautika Ruska není, nebyla a nikdy nebude pozadu !

v Havířově

Daniel Lazecký
spacedaniel@post.cz
Pátek, 7. Duben 2000

údaje v článku byly použity z :
#RKA -Ruské kosmické Agentury z WWW.internetu
#RKA-materiálů z Le Bourget 99
#sylabuse přednášky p.Mgr. Jiřího Kroulíka ze dne 26.-28.11.1999 Val.Meziříčí
#brožura Z historie a současnosti kosmických raketoplánů -Františka Martínka 1997
#kniha Rakety a kosmodromy -B.Růžička + L.Popelínský 1986