---

Posádka :
Scobee,F.R.[VE] | Smith,M.J.[PL] | Resnik[ová],J.A.[MS] | Onizuka,E.S.[MS] | McNair,R.E.[MS] | Jarvis,G.B.[PS] | McAuliffe[ová],C.S.[TE]

---

STS-51L Challenger

Největší tragedie v historii amerického vesmírného programu

Let raketoplánu Challenger STS-51L, dvacátá pátá výprava, začal 28.ledna 1986 v 11 hodin 38 minut východoamerického času. Skončil o třiasedmdesát sekund později, explozí vnější nádrže a kosmického letounu, v němž zahynulo všech sedm členů posádky.


Doprava a montáž dílů raketoplánu pro start 51L, začal o mnoho měsíců dřív.
Segmenty startovních motorů na pevné pohonné látky (SRB) byly dopraveny do Kennedyho střediska po železnici.
Byly na místě překontrolovány, a ve speciální budově částečně smontovány.

Poté byly segmenty přesunuty do montážní budovy VAB, kde je postavili na transportní plošinu.


Vnější nádrž připlula lodí, a v montážní hale VAB byla po kontrole připojena ke startovním blokům SRB.


Poté co byl v přípravné budově naposledy překontrolován Challenger, odvezly ho 16.prosince 1985 do VAB, a pak 22.prosince byla celá kombinace přesunuta na startovní komplex.

Transportéru to trvalo šest hodin. Start byl plánován už na 22.ledna avšak několikrát odložen, naposledy předchozího dne.
Nakonec k němu došlo 28.ledna 1986.

Přesně podle předpovědi počasí bylo jasno ale velmi chladno, noční teploty klesly na více než šest stupňů pod nulou. Plnění vnější nádrže začalo v 1 hodinu 25 minut po půlnoci. Několik vodních systémů bylo pomalu otevřeno a odkapávající voda zmrzla. Během noci se na rampě vytvořily vrstvy námrazy. Teplota vzduchu při startu byla kolem dvou stupňů, což bylo mnohem méně než při jakémkoli předchozím startu.

Před startem a po startu

Pak už hrály roli jen zlomky vteřin. Špička pravého bloku SRB se zabořila do vnější nádrže a rozdrtila ji. Během následující desetiny sekundy explodovala palivová nádrž obsahující ještě několik desítek tun kapalného vodíku. Přesto přístroje dál vysílaly telemetrické informace, a hlavní motory stále fungovaly, když spalovaly zbytek pohonných látek z potrubí.

Z mohutného oblaku rozptýleného vodíku začaly vylétávat části raketoplánu. Identifikovatelné bylo levé křídlo, části hlavních motorů, kabina s posádkou a oba startovní bloky SRB. Oba bloky SRB po destrukci pokračovaly v neřízeném letu, a byly zničeny povelem ze země bezpečnostním důstojníkem 110 sekund po startu.

Pátrací a záchrané akce

Do pátrání po troskách bylo zapojeno celkem 22 lodí, 600 podmořských pátracích plavidel a 33 letadel. Nejprve bylo posbíráno vše co zůstalo na vodní hladině. K vyhledání potopených částí byla nasazena celá flotila ponorek, která prohledávala oceán, až do hloubky 400 metrů. Pátrání probíhalo v pobřežní oblasti na ploše celkem 250 000 kilometrů čtverečních po dobu tří měsíců. Vyzvednuté trosku byly dopravovány do speciální budovy, kde byly skládány tak, aby se na nich mohly ověřovat závěry vyšetřovatelů.
Zvláštní budova byla jak pro konstrukci kosmického letounu, tak pro vnější nádrž a startovní bloky SRB. Nalezeno bylo asi 45 procent letounu, 30 procent vnější nádrže a 50 procent startovních bloků SRB. Ve speciálním skladišti byly umístěny motorové části, některé obsahovali ještě nevyhořelé palivo.

Závěr Prezidentské komise

Díra v segmentu SRB, byla výsledkem netěsnosti pravého startovního bloku, a to bylo skutečnou příčinou tragické havárie. Prezidentská komise došla k závěru, že příčinou havárie Challengeru, bylo selhání tlakového těsnění ve spojení zadního pole pravého motoru. Selhání bylo způsobeno chybnou konstrukcí, při níž bylo použito těsnění bez ohledu na jeho nepřijatelně nízkou odolnost vůči působení řady činitelů. Tyto faktory zahrnují vliv teploty, fyzikální rozměry, charakter materiálů, vliv opakovaného používání, únavu materiálu a reakce na spojené dynamické zatížení.

STS-26SM

Dvacátá šestá výprava do vesmíru, první po havárii Challengeru. Co bylo jejím hlavním cílem?? Bezpečný start a bezpečné přistání. To se také snažili vyjádřit emblémem.

Červený vektor převzatý z oficiálního znaku NASA potvrzuje, že stále stavíme na tradiční síle NASA. Sedm hvězd velkého vozu připomíná našich sedm kamarádů kteří zahynuli v Challengeru. Východ slunce představuje nový počátek.

V průběhu měsíců které uplynuly od tragické havárie došlo ke stovkám konstrukčních změn které se netýkaly jen startovních bloků ale i samotného raketoplánu a vnější nádrže na pohonné látky.
29.září 1988 Discovery opouští startovní rampu a Amerika se vrací do vesmíru.
Startovní jednotky na pevné pohonné látky pracovali perfektně, dlouhá a obtížná práce s jejich vylepšením přinesla svoje ovoce. Fungují přes dvě minuty a ve výšce 45 kilometrů se oddělují, a však dál zůstávají v činnosti hlavní raketové motory raketoplánu na kapalné pohonné látky. Šest a půl minuti poté už měl Discovery rychlost osm kilometrů za sekundu a pohyboval se po oběžné dráze ve výšce téměř tři sta kilometrů. Po následující 4 dny čekalo posádku 16 východů a 16 západů slunce. Než se vrátí urazí cestu dlouhou přes dva a půl milionů kilometrů. Jedním z hlavních úkolů na oběžné dráze bylo vypuštění velké spojové družice (TDRS) NASA.

Při tomto letu posádka Discovery vzpomněla na kamarády z Challengeru slovy:
Dovolte nám abychom vzpomněli posádku Challengeru jehož výprava byla tak tragicky krátká.
Drazí přátelé, vaše ztráta způsobila že můžeme znovu začít.
Kamarádi, váš duch a vaše sny zůstávají navždy v našich srdcích.