Obsah > Pilotované lety > STS > STS-51L > Zprávy z dobového tisku

K článku o STS-51LVážení přátelé.

Roky ubíhají a stále v naších pamětech zůstává událost, která se sice stala dosti dávno, ale svým charakterem se zapsala do dějin kosmonautiky a podvědomí lidé na celém světě. Píši nyní o tragické havárii raketoplánu Challenger mise STS-51L. Pokud vezmu v úvahu, že již o této nešťastné události bylo napsáno mnoho, pak skutečně stojím za svým tvrzením. Nebudu tedy zde na MEK psát článek vlastní produkce, ale shromáždil jsem materiály ze své sbírky tak, jak jsem je zachytil v různém tisku s fotografiemi včetně. Reportáže z různého tisku není třeba dále komentovat - byly skutečně psány pod prvním dojmem z havárie, až po konečné vyšetřování a závěrečné konstatování o pravdě proč se vše stalo a jak se vše stalo.

Začtěte se tedy do dobových materiálů resp. jejich opisů.

Daniel Lazecký


Seznam literatury - opisů:

- Amerika prožila šok - Der Spiegel, Stern - Hamburg (Newsweek - New York)
- sloupce malých zpráv z časopisu Letectví a Kosmonautika - speciální díky panu A.Vítkovi (tedy roky: 1984, 1985, 1986, 1987, 1996, 1999)

Zprávy z dobového tisku

- RP (Rudé Právo)
- MF (Mladá Fronta)
- MS (Mladý svět)

- RP - 28.1.1986 - Tragická havárie raketoplánu Challenger
- MF - 1986 - Varování jménem Challenger
- ? - 31.1.1986 - Havárie raketoplánu je vážným varováním
- RP - 30.1.1986 - Soustrast do Washingtonu
- RP - 30.1.1986 - Po katastrofě raketoplánu Challenger
- RP - 30.1.1986 - Nejčernější den americké kosmonautiky
- RP - 31.1.1986 - Soustrast do USA
- RP - 4.2.1986 - Bude varování vyslyšeno ?
- MF - 27.2.1986 - Ředitel NASA před soud …
- RP - 12.3.1986 - B.Powers:Posádka má šanci 50:50
- RP - Tragedie z maličkosti
- RP - 19.8.1986 - Zkoušky SRB
- MS - 1986 - Závěrečná zpráva o příčině exploze Challengeru
- D.Lazecký - Seznámení s posádkou
- A.Vítek - Vesmír - Havárie raketoplánu Challenger

Další zdroje:

- Tom Přibyl - Let smrti - Nahrávka z Challengeru vydala své svědectví


AMERIKA PROŽILA ŠOK

K článku o STS-51LKdyž se devítiletý Scott loučil s mámou, dal jí do ruky svou oblíbenou hračku, gumovou žábu: "Prosím tě vem jí sebou do kosmu, ať mi odtamtud zamává". Šestiletá Caroline pověsila mamince na krk zlatý řetízek s křížkem, dárek k nedávným narozeninám. A od své třídy dostala učitelka Christa McAuliff dalšího maskota, miniskříňku na nářadí s kladívky a šroubováčky z plastu : "Kdybyste po cestě musela něco opravovat". Letecká společnost věnovala vzrušeným školáčkům skvělý dárek - výlet až ke startovací rampě na floridském Mysu Canaveral. Třiceti sedmiletá učitelka, vybrána z více jak 11 000 neprofesionálních zájemců o kosmický let se srdečně smála. S tou skřínkou se Vám to povedlo, řekla dětem, ale v raketoplánu se o zajištění a odstranění všech defektů stará počítač. Nemějte strach všechno dobře dopadne !

Úterý 28.ledna 1986, 11 hodin 38 minut. Start byl třikrát odložen : problémy s počasím a pak malé technické závady. Nové odpočítávání. Po dvojhodinovém zdržení Challenger konečně startuje na pěti ohnivých paprscích vzhůru k temně modrému nebi. "GO CHRISTA"!, hlásá vlajka, kterou děti mávají na tribuně pro návštěvníky, stejně jako na hokejovém zápase. Ve tvářích chlapců a děvčat i rodičů a sestry Christy, kteří se také přijeli podívat na její start je vidět napětí.

Napjati jsou i ostatní školáci z Concordu ve státě New Hampshire kde Christa učí, teď budou trávit celé hodiny u televizních obrazovek, stejně tak jako mnoho milionů jiných amerických dětí na slíbené televizní lekce, až jim bude paní učitelka vyprávět o dobrodružství kosmonautů přímo z vesmíru. Už to začalo ! Pronikavý hvízdot píšťalek v dětských pusách a rachejtle. 74 sec rutiny, běžný rozhovor mezi techniky. "Pozemní kontrola volá Challenger:Dejte plný tah". Challenger volá pozemní kontrolu : "Rozumím plný tah".

A potom náhlý konec expedice 51L, ohnivá koule, mohutný výbuch ve výši 16 km a vzdálenosti asi 8 km od floridského pobřeží explodoval Challenger s nákladem 600 tun pohonných látek jako puma. Děsivě krásný ohňostroj se mění v obří vír bílých mračen z něhož se rozlétavají na všechny strany bílé cáry. Bílé kouřová stopy obou pomocných startovacích raket, které již nikdo neřídí, ale přesto křivolace pokračují v cestě. Nechápavý úžas a v zápětí hrůza ve tvářích diváků.

K článku o STS-51LŽádná naděje na opravu, žádná na záchranu. Katapultovací křesla byla posádce k ničemu: učitelka Christa McAuliff a šest profesionálních amerických astronautů byli při explozi okamžitě rozerváni a stráveni ohněm. Teprve později NASA přiznal, že smrtelně mohlo o život přijít i mnoho jiných lidí. Obě pomocné rakety se bez jakékoliv kontroly řítily na pobřeží Floridy. Seržant Charles Milles z Mysu Canaveral - jinak dva vojenští letci pověření bezpečnostní službou zničili tyto agregáty pomocí roznětí výbušniny asi 20 - 30 sec po explozi Challengeru. To byla v té chvíli jediná možnost jak zabránit tomu nejhoršímu.

Letadla a lodě musely čekat téměř hodinu než mohly na místě katastrofy zahájit pátrání po troskách Challengeru - 56 minut padal z oblohy déšť úlomků, které sila exploze vymrštila vysoko do stratosféry.

Děti z Concordu oslavovaly zahájení cesty své učitelky do vesmíru i po neštěstí - domnívající se, že ten ohňostroj k tomu všemu patří. Zmateni byli i dospělí, někteří odmítají věřit svým očím, jiní si myslí, že se stali svědky útoku teroristů.Ale přímé záběry kamery z místa katastrofy, vysílá opakovaně a s příslušnými komentáři po celé hodiny všemi stanicemi, a ukázaly také nemilosrdnou pravdu.

K článku o STS-51LPresident R.Regan odložil plánovaný projev, poselství o stavu unie, který měl přednést v kongresu téhož dne večer. Chystal se nastínit optimisticky obraz přítomné a budoucí Ameriky, v textu bylo i pár slov, spíše v žertovném tónu o odvážné učitelce Christě McAuliffové.

Letošek měl být triumfálních amerických letů do vesmíru, nejdůležitějším rokem od zahájení éry kosmických výprav, jak řekl jeden z představitelů NASA. Naplánováno bylo 15 letů raketoplánů, tolik jako ve dvou předešlých letech dohromady, a navíc deset startů kosmických lodí vynesených na oběžnou dráhu nenávratnými raketami. S Challengerem ztratila Amerika jeden ze čtyř použitelných raketoplánu, tedy čtvrtinu své kosmické transportní kapacity.

"Na pláži jižně od Cocoa Beach byl objeven oranžový izolační materiál a téměř součastně s tím, k nám přišel anonymní občan z Indialantiku a přinesl modrou ponožku, k níž byl připečen kus spálené kosti,‘‘oznámil to policista z této obce. Ponožka a kost byly odvezeny do nemocnice na letecké základně Patrick a uloženy do lednice.

- zdroj článku z roku 1986 - 100 plus 1


Ze sloupce zpráv časopisu Letectví a kosmonautika

1984

- 27.8.

oznámil president Regan na slavnostním vyznamenávání 202 veřejných středních škol na ministerstvu školství USA, že koncem roku 1985 nebo počátkem roku 1986 uskuteční kosmický let na kosmickém raketoplánu jeden vybraný učitel ze základní nebo střední školy. Podmínky konkurzu vyhlásí ředitelství NASA.

- 8.11.

vypsalo ředitelství NASA celostátní konkurz na obsazení místa pozorovatele při některém z budoucích letů raketoplánů středoškolským učitelem.

1985

- 24. - 28.6.

K článku o STS-51Lprobíhaly ve Washingtonu pohovory 114 ti učitelů amerických základních a středních škol, vybraných z více než 10 000 přihlášených uchazečů ke kosmickému letu na raketoplánu.

- 1.7.

vybralo ředitelství NASA ve Washingtonu ze 114 ti učitelů základních a středních škol 10 finalistů, 6 žen a 4 muže, kteří projdou v nejbližších měsících základním výcvikem v JSC v Houstonu. Na podzim bude z nich vybrána jedna osoba, která se zúčastní ve funkci "účastníka kosmického letu " SFP - Space Flight Participant -startu STS-51L raketoplánu Challenger, který je předběžně plánován na leden 1986.

- 22.7.

oznámilo ředitelství NASA ve Washingtonu, že pro let STS-51L Challenger vybralo jako představitele amerických učitelů ženu. Bude representovat nový typ člena posádky s titulem "účastník kosmického letu" SFP Space Flight Participant. Sharon Christa McAuliffová učí na Concord High School v Concordu (stát New Hampshire) sociologii.

1986

- 6.2.

zahájila práci komise pro vyšetření havárie Challengeru, ustavená presidentem R.Reganem. Předsedou byl jmenován bývalý ministr vnitra W.Rogers.

20.2.

byl jmenován kontraadmirál Richard H.Truly, velitel kosmického velitelství amerického válečného námořnictva a bývalý astronaut, náměstkem ředitele NASA pro pilotované kosmické lety. V této funkci bude řídit projekt kosmického raketoplánu Jeho prvním úkolem bude vyšetřování příčin havárie raketoplánu Challenger.

- 3.3.

vystoupili na tiskové konferenci v Houstonu američtí astronauti H.Hartsfield, V.Brand, G.Fullerton a J.Engle. Vyjádřili rozhořčení nad tím, že řádný z nich se předem nedověděl o potížích s těsněním ve spojích startovacích motorů SRB, které vedly k havárii Challengeru.

- 6.3.

ustavil kontraadmirál R.Truly, náměstek ředitele NASA pro kosmické lety, pracovní skupinu pro analýzu projektu raketoplánu. Předsedou skupiny je Truly, jejími členy jsou jmenovitě astronauti R.Crippen aj.Kerwin. Úkolem skupiny je vypracovat ve spolupráci s komisí ustanovenou presidentem Reganem návrhy na odstranění příčin havárie, která vedla k zániku Challengeru.

- 6.3.

jmenoval president R.Regan na místo generálního ředitele NASA dr.Jamese C.Fletchera (nar.1919), který řídil v této funkci NASA v létech 1971 až 1977. Jeho jmenování potvrdil kongres.

- 2.4.

byl propuštěn z NASA na vlastní žádost vedoucí startovacích příprav kosmických raketoplánů na KSC S.Reinartz. Za důvod rezignace uvedl zdravotní potíže a osobní problémy, ale všeobecně se soudí na souvislost s havárií raketoplánu Challenger. Při vyšetřování presidentskou komisí přiznal, že věděl o odmítavém stanovisku techniků firmy Morton Thiocol ke startu za nízkých teplot, ale neinformoval o něm nadřízené složky NASA.

- 2.4.

oznámily NASA a Astronauts Memorial Foundation plán na postavení památníku v prostorách KSC na Cape Canaveral, který bude připomínat kosmonauty, kteří zahynuli při výcviku a kosmických letech (Scobee, Smith, Resnikovová, McNair, Onizuka, McAuliffeová, Jarvis, Grissom, White, Chafee, Bassett, See, Freeman, Williams a Givens). NASA poskytne pozemek, AMF bude financovat návrh, stavbu a v budoucnosti ošetřování, přebytečných finančních prostředků získaných dobrovolnými sbírkami bude využito k studijním stipendiím. Spolupředsedy AMF jsou kongresmani Garn a Nelson, kteří se účastnili kosmických letů.

- 8.4.

byly z Atlantického oceánu vyloveny poslední pozůstatky členů posádky Challengeru a většina zbytků pilotní kabiny. Tato část trosek byla objevena na dně již 3.března.

- 12.4.

byla naposledy prozkoumána oblast mořského dna, kde byly nalezeny zbytky kabiny Challengeru v hloubce kolem 30 metrů ve vzdálenosti 33 km severovýchodně od místa startu.

-13.4.

byla z Atlantického oceánu vylovena dvojtunová část pravého motoru SRB, definitivně potvrzující prohoření spoje mezi segmenty, které bylo příčinou havárie Challengeru.

- 18.4.

americké námořnictvo definitivně ukončilo práce spojené s vyzvedáváním zbytků pilotní kabiny raketoplánu Challenger.

- 18.4.

jednala ve Washingtonu presidentská poradní komise pro kosmonautiku SIG-Space, a doporučila zajistit finanční prostředky pro stavbu nového družicového stupně raketoplánu. Součastně se jednalo o nabídce společnosti Astrotech International General Space Corp. Soukromně financovat nový raketoplán, firma by ho pak pronajímala NASA. NASA však tento postup odmítla.

- 29.4.

byly rakve pozůstalých členů posádky Challengeru dopraveny letadlem Lockheed C-141 z Cape Canaveral na základnu Dover AFB ve státě Delaware, kde byly předány rodinným příslušníkům.

- 29.4.

byla zveřejněna nabídka firmy Aerojet General, že schopna zajistit ve svých závodech poblíže základny Homestead AFB na Floridě výrobu SRB se zrnem odlévaným v jednom kuse do předem sestavené vnitřně izolované spalovací komory. Kompletní motory o hmotnosti kolem 567 tun by byly dopravovány na Cape Canaveral lodí.

- 13.5.

K článku o STS-51Lse ujal funkce generálního ředitele NASA James C.Fletcher, který tuto funkci zastával již v létech 1971 - 1977 a který nahradil Jamese M.Beggse. Ve své nástupní řeči prohlásil, že obnovení letů kosmického raketoplánu se očekává v červenci 1987. Současně ustavil zvláštní komisi, která má prověřit stávající organizační strukturu NASA, odhalit její případně nedostatky a navrhnout reorganizační opatření.Předsedou komise se jmenoval generál ve výslužbě Samuel C.Phillipse, který v létech 1964 - 1969 pracoval v NASA jako ředitel projektu APOLLO.

- 18.5.

bylo oznámeno, že presidentská komise vyšetřující okolnosti katastrofy raketoplánu Challenger, dostala zprávy, že po tragedii byly zničeny některé dokumenty NASA. Předseda komise W.Rogers to oficiálně sdělil NASA s tím, že tato obvinění budou prošetřena. Mezi dokumenty, které by mohly přispět k objasnění příčin havárie, jsou týdenní výkazy inženýrů, ve kterých se psalo o problémech se startovacími motory SRB.

- 23.5.

bylo oznámeno, že pracovníci FBI ukončili vyšetřování údajného záměrného zničení týdenních výkazů inženýrů, připravujících SBR ke startu.Bylo prokázáno, že k jejich zničení nedošlo a že jejich duplikáty jsou k dispozici v archívu střediska MSVC.

- 6.6.

předložila presidentská komise vedená bývalým ministrem Rogersem, výsledky vyšetřování havárie raketoplánu Challenger Bílému domu. Za bezprostřední příčinu havárie označila selhání spoje v pravém startovacím motoru SRB. Nedefinovala však jednoduchou příčinu selhání tohoto spoje, uvedla, že k němu mohlo přispět více faktorů (deformace spoje, vliv nízké teploty na těsnící kroužky, případně na tmel). Poukázala na to, že hlavním důvodem v pozadí byly chyby v řízení celého projektu za strany NASA a doporučila řadu technických a organizačních opatření.

- 9.6.

uspořádal prof.Richard Feyman, nositel Nobelovy ceny za fyziku a jeden z členů komise vyšetřující příčiny havárie Challengeru, vlastní tiskovou konferenci, na které vyjádřil svoje námitky k formulaci oficiální zprávy komise. Prohlásil, že zpráva dostatečně neodhaluje mylné odhady NASA týkající se výpočtů spolehlivosti raketoplánu. Nesouhlasil také se závěrečným odstavcem, žádajícím větší podporu NASA a kosmický výzkum, neboť jednání o této otázce nebylo náplní práce komise.

-13.6.

jednal v Bílém domě nový generální ředitel NASA J.Fletcher s presidentem R.Reganem a výsledcích šetření komise o příčinách havárie Challengeru. President nařídil, aby NASA vypracoval do 13.července zprávu, jak a kdy bude realizovat doporučení vyšetřující komise.

- 18.6.

bylo oznámeno, že blízcí příbuzní sedmi astronautů, kteří zahynuli při havárii Challengeru, uvažují o soudním stíhání NASA. Advokát zastupující jejich zájmy, označil jejich tragedii za nevydařenou hazardní hru.

- 25.6.

vypovídali někteří američtí kosmonauti před výborem pro vědu a techniku Sněmovny reprezentantů. Kosmonauti kritizovali zejména okolnost, že nemají možnost hovořit přímo s nejvyššími pracovníky NASA. Na požadavek členů Kongresu, že by kosmonauti měli být více zapojeni do rozhodovacího procesu v otázkách technického vývoje, avšak prohlásil velitel kosmonautů J.W.Young, že kosmonauti nemají dostatek odborných technických předpokladů k takové práci a navíc by je to přiliž přetěžovalo v již namáhavé pozemní přípravě.

- 17.7.

bylo oznámeno, že generální ředitel NASA Dr.James C.Fletcher informoval presidenta R.Regana o postupu prací na řešení úkolů, stanovených komisí vyšetřující havárii Challengeru. Součastně se jednalo i o uvolnění finančních prostředků na stavbu nového raketoplánu.

- 5.9.

bylo oznámeno, že v důsledku havárie raketoplánu Challengeru bude propuštěno dalších 1100 zaměstnanců dodavatelských firem NASA (dosud bylo propuštěno již 3100 osob). NASA však doufá, že většina těchto pracovníků bude po obnovení letů raketoplánů znovu přijata do práce.

- 5.10.

bylo oznámeno, že více jak 100 tun trosek Challengeru, vylovených po havárii z moře, bude uloženo do dvou pozemních sil po mezikontinentálních balistických raketách Minuteman.

- 29.10.

vydal Výbor pro vědu a techniku Sněmovny representantů svoji vlastní vyšetřující zprávu o příčinách havárie raketoplánu Challenger. Konstatuje se v ní mj., že během příprav ke startu byla několikrát snížena dolní hraníce přípustné teploty pro start, aniž pro to byly dostatečné technické důvody. Dále zpráva konstatuje, že byly shledány nedostatky v dokonalém vyprázdnění nádrže ET po předchozím pokusu o start, což mohlo také přispět k podchlazení těsnění SRB. Dále bylo konstatováno, že nedostatky existují i v jiných technických oblastech, jako jsou motory SSME, v konstrukci podvozku a brzd.

1987

- 2.1.1987

K článku o STS-51Loznámilo ministerstvo spravedlnosti USA, že dosáhlo dohody s příslušníky rodin čtyř z kosmonautů zahynuvších při havárii Challengeru, kteří žalovali vládu USA. Jedná se o pozůstalé po Gregory B.Jarvisovi, Sharon C.McAuliffeové, Elisonu S.Onizukovi a Francisi R.Scobeem. Obsah dohody i výše odškodného, na němž se značnou mírou podílí firma Morton Thiocol, zústavají utajeny.Nevyřešen je dosud soudní spor dědiců po Michaelu J.Smithovi s NASA, kteří žádají náhradu 15 mil.dolarů, i proces pozůstalých po Robertu E.McNairovi proti firmě Thiocol.

- 8.1.1987

zahájili technici ukládání trosek raketoplánu Challenger do dvou sil a přilehlých podzemních prostor, kdysi používaných ke zkouškám raket Minuteman na Cape Canaveral Air Force Station. Celkem zde bude uloženo 120 tun pečlivě zdokumentovaných a katalogizovaných trosek.

- 13.1.1987

předložila jedenáctičlenná nezávislá pracovní skupina vytvořená při výboru pro výzkum NRC - National Research Council, a vedený dr.H.G.Steverem rozbor postupu NASA pči odstraňování příčin havárie raketoplánu Challenger. Zpráva je kritická zejména v tom ohledu, že se při postupu prací vůbec nepočítá s možností naléhavých problémů, nevyužívá se možností paralelních řešení, což může vést ke značnému prodloužené příprav k dalšímu startu. Navíc zkoušky, které by mohly nedostatky v úpravách odhalit, jsou plánovány až na druhou polovinu letošního roku. Mluvčí NASA zprávu více méně bagatelizoval.

- 28.1.1987

uctili obyvatelé USA vlajkami spuštěnými na půl žerdi, vyzváněním zvonů a bohoslužbami památku sedmičlenné posádky raketoplánu Challenger, která před rokem zahynula při jeho havárii v T plus 73 sec po startu. Pracovníci NASA uctili posádku 73 sec ticha v době, kdy raketoplán startoval ke svému poslednímu letu.

- 21.3.1987

byl na Arlingtonském národním hřbitově na předměstí Washingtonu odhalen památník sedmi kosmonautům, kteří tragicky zahynuli při katastrofě amerického raketoplánu Challenger.

- 8.5.1987

bylo oznámeno, že Jane Smithová, vdova po kosmonautu Michaeli Smithovi, který zahynul na Challengeru, podala žalobu o náhradu 1,5 mil. dolarů na firmu Morton Thiocol, na americkou vládu a na vedoucího vývoje motorů SRB u NASA L.Mulloye. J.Smithová současně žádá, aby firmě Morton Thiocol byla soudně zakázána další práce na motorech SRB.

1996

- 28.1.

NASA řadou akcí připomněl 10.výročí havárie Challengeru.

1989

- 12.1.

byla zrušena aukce, na níž měl být dražen malý kovový O kroužek z havarovaného Challengeru. Veškeré pozůstatky jsou totiž státním majetkem, porušení se trestá až 10 lety vězení.

Toto zprávičky pochopitelně pochází od pana Vítka, který to vše pro nás přichystal v minulých číslech Letectví a kosmonautiky.


Zprávy z dobového tisku

Rudé Právo - v den havárie 28.1.1986

Tragická havárie raketoplánu Challenger

K článku o STS-51LKrátce po startu explodoval a zřítil se do oceánu
- na palubě bylo sedm kosmonautů

Mys Canaveral (Od našeho washingtonského zpravodaje) - Americký raketoplán Challenger v úterý 75 sec po startu explodoval a zřítil se do oceánu. O osudu sedmičlenné posádky nebylo do uzávěrky tohoto vydání nic známo, ale je pravděpodobné, že všichni její členové zahynuli.

Sedmičlenou posádku raketoplánu tvořili - velitel Francis Scobee (46 let) a pilot Micheal Schmith (40), Judy Resniková (36), Ellison Onizuka(39), Ronald McNair (35) a Gregory Jarvis (41). Další členkou posádky byla 37 mi letá učitelka Christa McAuliffeová. Jak oznámil mluvčí NASA Steven Nesbitt, zřítily se trosky raketoplánu do oceánu asi 14 km od místa startu. Podle předběžných analýz byla katastrofa zaviněna výbuchem hlavní palivová nádrže v okamžiku, kdy byly hlavní motory zapnuty na nejvyšší výkon. Příčina exploze však dosud není známa.

Start raketoplánu Challenger byl několikrát odložen, celkem o šest dnů z atmosférických a technických důvodů. I při jeho posledním tragickém letu bylo třeba na poslední chvíli o něco odložit start vzhledem k problémům na počítači a pro výskyt ledových rampouchů na startovacím zařízení.

Trosky raketoplánu dopadly do oceánu východně od Mysu Canaveral, kde je středisko Kennedy Space Center, odkud raketoplán odstartoval. Do místa pádu trosek byly vyslány záchranné lodě a letadla.

Na rozdíl od prvních letů raketoplánu Columbia nebyl Challenger vybaven ani vystřelovacími křesly, ani jiným záchranným zařízením.

Agentura AP soudí, že ztráta raketoplánu v hodnotě asi 1, 2 miliardy dolarů, muže znamenat odložení startů dalších tří raketoplánů, které mají USA k dispozici, o několik měsíců. Národní úřad pro letectví a vesmír NASA chtěl v tomto roce uskutečnit celkem 15 letů, z nichž mnohé měly sloužit vojenským účelům, především účelům v rámci projektu hvězdných válek.

Šlo o 25-tý let amerického raketoplánu a o 10. let raketoplánu s názvem Challenger.

Smrt sedmi členů havarovaného raketoplánu není první a zřejmě ani poslední daní světové kosmonautiky. Osobními tragediemi je poznamenána historie kosmického výzkumu ve Spojených státech i v Sovětském svazu. Kosmonauti umírali za letu i před startem. Sovětský kosmonaut Vladimír Komarov zahynul v roce 1967 při ověřování nové kosmické lodi, kosmonauti Georgij Dobrovolskij, Vladimir Volkov, Viktor Pacajev při přistání kosmické lodi Sojuz 11 v roce 1971, tři američtí astronauti Virgil Grissom, Eduard White a Roger Chafee, uhořeli v roce 1967 v kabině kosmické lodi Apollo.

Bez lidských obětí se neobešel vlastně žádný vědecký výzkum, s rizikem nejvyšším jsou tím spíše spojeny lety do vesmíru. Toto riziko podstoupila i posádka 25. letu amerického raketoplánu. Bez ohledu na cíle, s kterými je projekt Challenger jistými kruhy ve Spojených státech sledován, je smrt Francise Scobeeho a šesti dalších účastníků letu Challengeru všelidskou daní, kterou platí člověk ve svém úsilí odhalit záhady kosmického prostoru. V tomto smyslu je tragédie Challengeru popravu přijímána s hlubokým dojetím v celém světě.

:::::::

President Regan v souvislosti s katastrofou odložil o týden své vystoupení před zasedáním v kongresu, kde měl přednést tradiční poselství o stavu Unie. Jeho vystoupení se mělo původně uskutečnit v úterý večer.

Zdeněk Porybný

- - - - - - - - - - - - - Poslední zpráva - - - - - - - - - - -

Na večerní tiskové konferenci oficiálně uvedl ředitel kosmického řídícího střediska v Houstonu Jesse Moore, že předběžná zjištění a pátrání na místě dopadu trosek nepřinesla žádné důkazy o tom, že by posádka Challengeru katastrofu přežila. Řekl dále, že žádný z pracovníků řídícího centra nezaznamenal až do okamžiku exploze nic nenormálního, a potvrdil, že dokud nebudou známy příčiny katastrofy budou další lety raketoplánů zastaveny.


Mladá Fronta - 1986

Varování jménem Challenger

- úterý 28.ledna 1986, floridský Mys Canaveral 17.38 hod. Za nadšeného jásotu dětí, které přišly vzlétnout 25. start STS s první učitelkou - kosmonautkou na palubě. Motory se zapalují… O 75 sec později zašlehne oranžový plamen, který protíná oblohu a do Atlantiku prší déšť rozpálených trosek. Po obrazovkách milionů diváků se táhnou bílé stopy a hustý dým od uvolněných SRB raket. Laikovi by se mohlo zdát, že se tak děje vždycky.

Na Mys Canaveral v řídím středisku se rozhostilo tíživé ticho - requiem za dvě ženy a pět mužů.

Co se stalo ? Vybuchla dlouhých 47 metrů ET se dvěma miliony litrů paliva, která živí SSME motory? Praskly pomocné motory SRB ? Vlajky na půl žerdi, pamětní deska ve Washingtonu, planoucí oheň na Olympu na stadionů v Los Angeles. Amerika prožívá smutek. Amerika sčítá škody na programech, na důvěře a na penězích.


? ze dne 31.1.1986

Havárie raketoplánu je vážným varováním

K článku o STS-51L- Americký vědec R.Bowman: "Zastaví katastrofa Challengeru iniciátory programu "Hvězdných Válek"?

Washington, Mys Canaveral (ČTK) - V Atlantickém oceánu východně od mysu Canaveral pokračuje hledání trosek Challengeru. Pátrací čety zatím objevily více jak třičtvrtě tuny převážně drobných úlomků.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír NASA varoval chtivé lovce suvenýrů, kteří se vydali na pobřeží v naději, že získají některou z trosek. Mluvčí NASA upozornil, že na palubě raketoplánu se nacházely velmi jedovaté látky, které mohou ohrozit život nálezce.

Pentagon ve středu oznámil, že zánik jednoho ze čtyř amerických raketoplánů bude mít vážné důsledky pro kosmický vojenské program Spojených států. V letošním roce se mělo uskutečnit 15 letů raketoplánů, které jsou ovšem nyní zastaveny až do vyšetření příčin katastrofy Challengeru. Čtyři z vesmírných výprav měly být věnovány výhradně vojenským účelům. Ve službách Pentagonu se chystaly starty raketoplánů z vojenské základny Vandenberg v Californii v červnu a září a z Mysu Canaveral v září a v prosinci.

Mluvčí Pentagonu prohlásil, že americké ministerstvo obrany hodlá učinit vše pro další realizaci kosmického vojenského programu, který zahrnuje i přípravu zbraní pro tzv. hvězdné války. Pentagon je kromě jiného rozhodnut upravit při dalších letech raketoplánů své přednostní právo na úkor civilního programu NASA.

Americké letectvo rovněž zahájilo výrobu deseti nosných raket Titan 34 D7, jichž bude možné použít namísto raketoplánů při umísťování objektů do kosmického prostoru.První nosná raketa tohoto typu má být připravena v roce 1988.

Řady amerických předních odborníků mezitím upozorňuje, že exploze raketoplánu Challenger a tragická smrt jeho sedmičlenné posádky jsou vážným varováním pro ty, kdo připravují rozmístění systémů zbraní ve vesmíru.

Výzkumy zvláštní konzultativní skupiny Pentagonu totiž ukázaly, že u kosmických systémů zbraní nelze zaručit takovou kontrolu a řízení, které by vyloučily případné výpadky či vliv chybných signálů.

Předseda amerického výzkumného ústavu pro otázky vesmíru a bezpečnosti Robert Bowman poukazuje na možnost, že by k explozi raketoplánu došlo za situace, kdy ve vesmíru jsou rozmístěny systémy zbraní. Kdo by mohl zjistit, zda výbuch byl způsoben chybnými funkcemi mechanizmů raketoplánu nebo protidružicovou zbraní, ptá se R.Bowman. Upozorňuje, že na explozi by okamžitě reagovaly počítače řídící kosmické systémy zbraní, které by vydaly pouze jediný pokyn - uvést tyto systémy do chodu. To je jedna z velmi pravděpodobných náhod, která by mohla vést k jaderná válce, konstatoval R.Bowman. Vyjádřil naději, že katastrofa Challengeru zastaví iniciátory hvězdných válek, a přiměje americkou vládu ke konstruktivním rozhovorům se Sovětským svazem o jaderných a kosmických zbraních.

Sovětská tisková agentura TASS v této souvislosti poznamenává, že sedm členů posádky Challengeru položilo své životy nejen ve jménu výzkumu kosmického prostoru, ale rovněž ve jménu odvrácení záhuby milionů obyvatel Země, neboť lidstvo ještě hlouběji poznalo strašné nebezpečí které představuje rozmístění zbraní ve vesmíru.

Pozornost amerických sdělovacích prostředků vzbudilo nařízení, podle něhož se pátrací čety nesmějí dotýkat zelených úlomků raketoplánu na něž by mohly při hledání narazit.

Jak upozornila televizní společnost CBS, míst, kde se trosky zelené barvy nacházejí, musí být označeno a k identifikaci úlomků musí být přivolána speciální jednotka.

Generální tajemník KS USA Gus Hall prohlásil, že tato opatření potvrzují informace tisku, že na palubě Challengeru byly nové výbušné látky, které měly být vyzkoušeny v beztížném stavu.

K hledání trosek bylo ve čtvrtek nasazeno 13 lodí a stejný počet vrtulníků. Bylo již nalezeno 725 kg úlomků, z toho většina na hladině oceánu. Největší z nich je devět metrů dlouhý a 1, 5 široký.Pod vodní hladinou se s pomocí sonaru podařilo nalézt dva velké objekty, připomínající přední části nosných raket.


Rudé Právo - 30.1.1986

SOUSTRAST do Washingtonu

PRAHA - President ČSSR Gustav Husák vyjádřil jménem svým a československého lidu upřímnou soustrast presidentu USA Ronaldu Reganovi a lidu \spojených států amerických nad tragickou smrtí posádky raketoplánu Challenger. Součastně požádal o tlumočení projevu účasti rodinám zahynulých.


Rudé právo - čtvrtek ze dne 30.1.1986

Po katastrofě raketoplánu Challenger

Nejčernější den v historii Americké kosmonautiky

- Pro americkou veřejnost byla havárie šokem, někteří zdejší komentátoři přirovnali k atentátu na tehdejšího presidenta J.F.Kennedyho.

Úterní katastrofa, hluboce otřásla nejen veřejností, ale i specialisty, kteří se podíleli na tomto letu.

NASA stále častěji zařazoval do posádek neprofesionální astronauty, jako například senátora Garna. Při nynějším tragickém letu to byla středoškolská učitelka CH.McAuliffeová, která byla vybrána jako jedna z více než 11 000 US občanů, kteří projevili zájem na účasti letu na palubě STS jako cestující.

Do vesmíru měl letět novinář a uvažovalo se i o studentech. To vše bylo katastrofou Challengeru postaveno do jiného světla.


Rudé Právo - 30.1.1986

Nejčernější den v historii americké kosmonautiky

K článku o STS-51LVe středu pokračovalo pátrání po troskách raketoplánu z Atlantickém oceánu v několik kilometrů širokém a přes 30 km dlouhém pruhu východně od Mysu Canaveral. Nezvratně se potvrdila smrt sedmi členů posádky raketoplánu.

Jak uvedli řídící pracovníci NASA bude program letů raketoplánu po zjištění příčin katastrofy Chalenngeru pokračovat. Potvrdil to ve zvláštním prohlášení v úterý večer i president Regan. Je však nesporné, že dojde k jeho zpoždění. Zdejší odborníci v té souvislosti připomínají, že vyšetřování příčiny požáru v kabině kosmické kabiny Apollo, který v roce 1967 zahubil tři astronauty, trvalo šest měsíců.

Letos mělo být uskutečněno celkem 15 letů raketoplánu, z toho čtyři s čistě vojenským zaměřením. Z vědeckého hlediska připomínají američtí odborníci zejména význam dvou plánovaných květnových letů raketoplánů (jedním z nich měl být zrovna opět Challenger ) pro vypuštění kosmických sond Odyseus (směrem ke Slunci) a Galileo (k planetě Jupiter).

Pokud ještě nebude možné v té době raketoplán použít, bude třeba odložit vypuštění těchto sond o třináct měsíců. Ztrátou Challengeru se snižuje počet použitelných amerických raketoplánů na tři, co omezuje celkový počet jejich letů během roku. Jak uvedl senátor Gorton, náklady na výrobu nového raketoplánu by se měly pohybovat kolem dvou miliard dolarů.

K uctění památky astronautů president nařídil, aby byly spuštěny na půl žerdi americké vlajky na státních budovách v USA a na amerických velvyslanectvích a vojenských základnách v zahraničí.

Do Spojených států nyní proudí projevy soustrasti z celého světa. Americká veřejnost je přijímá jako doklad úcty k těm, kteří obětovali svoje životy pro rozšíření lidského poznání.

Zdeněk Porybný

Mys Canaveral (ČTK) - Více než tucet letounů a lodí prohledává oblast o rozloze přes 15 000 čtverečních kilometrů a pátrá po troskách Challengeru. Zatím se jim podařilo objevit několik částí dlouhých asi 3 metry.

Pátrání se nyní zaměřuje na nalezení tzv. černé skřínky z paluby raketoplánu, která - podobně jako v dopravních letounech - zaznamenává spoustu údajů o letu.Hloubka oceánu v prohledávané oblasti se pohybuje od 22 - 60 metrů.

Mezitím odborníci zkoumají miliony údajů elektronických počítačů o průběhu 75 sec letu. Analýza videozáznamu ukázala, že pravděpodobně explodovala asi 50 m dlouhá nádrž, v níž jsou při startu odděleně uloženy téměř dva miliony litrů tekutého kyslíku a vodíku. Na záznamu je vidět, že těsně před výbuchem se na spodku této hliníkové nádrže objevil plamen a o zlomek sekundy později vyšlehl větší plamen o něco výše na opačná straně nádrže. List New Yourk Time vyslovil domněnku, že mohlo dojít k narušení přepážky uvnitř nádrže, nebo k úniku paliva z potrubí. - -

"Sdílíme zármutek nad tragickým skonem posádky raketoplánu Challenger, uvádí se v telegramu generálního tajemníka ÚV KSSS Michail Gorbačov presidentovi USA Ronaldu Reganovi, v němž M.Gorbačov vyjádřil soustrast lidu Spojených států a rodinám zahynulých.

Hlubokou soustrast svým americkým kolegům vyjádřili sovětští kosmonauti. Soustrastný telegram jejich jménem podepsali V.Šatalov, V.Rjumin, A.Leonov a V.Kubasov.

Jména Američanů, kteří tragicky zahynuli na palubě raketoplánu Challengeru, budou vepsána do historie dobývání vesmíru, uvádí se v telegramu presidenta Akademie věd SSSR Anatolije Alexandrova a předsedy Interkosmosu Vladimíra Kotělnikova.

Soustrastný telegram zaslal R.Reganovi také francouzský president Francois Mitterrand, který zdůraznil, že lidstvo nemůže nic odstrašit od jeho cesty vpřed.

Hluboký zármutek vyjádřil v poselství R.Reganovi, generální tajemník OSN Javier Peres de Cueller. Soustrast pozůstalým vyjádřil nikaragujský president Daniel Ortega. Soustrastné poselství americkému lidu zaslala kubánská vláda. Soustrastné telegramy do Washingtonu zaslaly rovněž vlády dalších zemí bez ohledu na společenské zřízení.


Rudé Právo - 31.1.1986

Soustrast do USA

Praha - Hlubokou soustrast nad tragickým skonem sedmi amerických astronautů při katastrofě USA raketoplánu Challenger, vyjádřil ve čtvrtek USA předseda ČSAV a předseda čs. Komise pro Interkosmos - akademik Josef Říman.

Zármutek na smrtí posádky projevil také první čs. Kosmonaut V.Remek.


Rudé Právo - úterý ze dne 4.2.1986

Bude varování vyslyšeno?

K článku o STS-51L- Od katastrofy raketoplánu Challenger uplynul týden. Spojené státy se v pátek oficiálně rozloučily se sedmi kosmonauty a pomalu se začínají vracet k realitám života na Zemi. Co z nespočetných reakcí výroků lidí, které zaznamenaly sdělovací prostředky vybrat ?

Za prvé bezesporu všelické pohnutí nad osobní obětí sedmi zahynulých astronautů. Američané ocenili výrazy účasti z celého světa a z nich zejména poselství nejvyššího sovětského představitele SSSR - M.Gorbačova, které bylo jako jediné uveřejněno sdělovacími prostředky v plném znění.

Lety budou pokračovat:
- Přirozeně, že součastně s tím si lidé kladou otázky co vlastně selhalo zda nebyli kosmonauti a zejména jedna z nich - středoškolské učitelka Christa McAuliffeová, která měla symbolizovat fakt, že cesty raketoplánu se staly jen dopravním problémem, vystaveni nadměrnému riziku. NASA zdůvodňoval od prvních chvil, že bezpečnost je při vyslání raketoplánu do vesmíru první a nejdůležitější starostí. Dlouhá řada odkladů startů tragického letu sama svědčí o tom, že techničtí specialisté v Kennedy Space Flight Center na Mys Canaveral, by prostě start bez přesvědčení o správné funkci všech prvků systémů nepřipustili.

Co nelze nikdy vyloučit ?
- Danou odpověď bude velice těžké najít a vyžádá si to delší dobu. V každém případě jsme se přesvědčili, že selhání lidí, strojů a přístrojů jakkoliv technicky dokonalých, prostě nelze nikdy vyloučit. 24X násobně úspěšně USA NASA vyslala Shuttle do kosmu, a 25tý pokus vyzněl tragédií, která mnohé přesvědčila, že se nezná ještě vše co k vyslání lidí na oběžnou dráhu stačí.

Jak připomněl v minulém týdnu Robert Bowman, ředitel střediska pro vesmír a bezpečnost v Potomaku u Washingtonu, stejně tak jak došlo k závadě na Challengeru, může dojít k závadě i na součásti případného zbrojního systému umístěného v kosmu.

Vyvodit poučení :
- Jestli že se veřejnost poučí z této lekce nyní nedávno obsažené v tragédii, svět se stane bezpečnější.


Mladá Fronta - čtvrtek 27.2.1986

Ředitel NASA před soud

K článku o STS-51LŘeditel Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku USA/ NASA J.Beggs podal v noci na včerejšek demisi, kterou president přijal. Podle neoficiálních informací se má bývalý ředitel NASA spolu se třemi předními činiteli společnosti General Dynamic v nejbližší době octnout před soudem pro podezření z nezákonných machinací se smlouvami.

Pochybnosti o serióznosti NASA potvrdilo i dosavadní jednání komise pro vyšetřování katastrofy Challengeru.

Podle většiny odborníků havárii Challengeru způsobila závada pravé startovací rakety SRB, která byla vyvolána mimořádně nízkou teplotou a zkřehnutím těsnícího o - kroužku.

Inženýři firmy Morton Thiocol, která SRB vyrábí, prohlásili, že pracovníky NASA na toto možné nebezpečí marně upozorňovali. Již v srpnu loňského roku navrhovali zastavit lety Shuttle, dopokud se nepodaří nespolehlivost těsnících 'okroužků odstranit.

Upozorňovali na nebezpečí exploze i před posledním startem Challengeru. Představitel NASA Lawrence Mulloy na jejich obavy však podrážděně odpověděl:

"A kdybychom tak mohli startovat ? V dubnu ?"


Rudé Právo - středa 12.3.1986

B.Powers: Posádka má šanci 50:50

Jednala NASA pod nátlakem ?

Vyšetřující komise, kterou ustanovil president USA pokračuje ve své práci. Pozornost jejich členů se soustředila na tvrzené o nátlaku, který byl v souvislosti se starty Shuttle na NASA stále častěji vyvíjen. Přitom se opakovaně připomíná zájem Pentagonu o lety Shuttle, které byly systematicky zneužity pro vojenské účely. Zaměstnanci NASA si byli vědomi technických problémů STS.

Pracovník NASA B.Powers v rozhovoru se svým kolegou v předvečer startu Challengeru prohlásil, že posádka má šance 50:50.


Rudé Právo

Tragédie z maličkosti

Mys Canaveral (čtk)

NASA došel k závěru, že havárii Challengeru způsobilo vadné gumové těsnění mezi dvěma segmenty pravé startovací rakety. Zvláštní komise zabývající se příčinou havárie zjistila, že gumové těsnění selhalo kvůli nízké teplotě při startu raketoplánu, ale také v důsledku chybné konstrukce startovací rakety.


Rudé Právo - 19.8.1986

Ve Spojených státech byla provedena první z plánovaných deseti testů motorů - startovací rakety raketoplánu.

Úkolem je vyvinout a prověřit spolehlivější mechanizmus než byl ten, který zavinil výbuch raketoplánu Challenger letos v lednu. Kritickým místem je především těsnění, které tehdy vypovědělo službu a propustilo horké plyny.


Mladý Svět - 1986

K článku o STS-51LZávěrečné zpráva o příčině exploze Challengeru

"Oběť hvězdné horečky"

Příčinou katastrofy raketoplánu Challenger se sedmičlennou posádkou, který explodoval 28.ledna 73 sec po startu z Mys Canaveral, byla závada na spojení dvou částí pravé pomocné startovací rakety na pevné palivo. K tomuto závěru došla presidentská komise, která včera zveřejnila zprávu o výsledcích vyšetřování katastrofy.

Rozhodnutí o startu raketoplánu bylo chybné, zdůraznila komise s odkazem na černá varování odborníků před nedostatky v konstrukci raketoplánů. Tato varování byla ignorována. Výsledkem byly přibývající problémy, jejichž význam se však NASA snažil snížit.

Důvodem bylo to, že vedení NASA se podle komise za každou cenu snažilo sledovat přiliž napnutý letový plán startů raketoplánů, který předpokládal uskutečnit k roku 1990 24 letů ročně. Otázka co motivovalo tak napnutý letový plán, se v dokumentu nechává stát stranou. Je však dobře známo, že, že Pentagon široce využíval raketoplány k provádění experimentů v rámci projektu tzv. hvězdných válek, určeného k vytváření úderných kosmických zbraní.


D.Lazecký

Seznámení s posádkou

- vím, že Aleš tady na MEKu má životopisy posádky, ale zjistil jsem několik dalších údajů. Mohou snad i zajímat a mnohé za své držitele i říci či potvrdit, na jaké profi úrovni byla celá posádka jako tým.

Francis R.(Dick) Scobee

- byl velitelem posádky. Let STS 51 - l měla být jeho druhým letem do vesmíru. V roce 1984 byl paradoxně pilotem na Challengeru v letu známém hlavně díky mistrovské opravě družice Solar MAX. V roce 1957 započal službu ve vojenském letectvu. Po ukončení vyššího technického studia v roce 1965 na katedře Letecko - kosmické universitě státu Arizona - nadále pokračoval v činné službě v USAF. V NASA je od roku 1978 roku. Nalétal více jak 6500 hodin na letadlech 45 různých typů. Jeho koníčkem byl jogging - běh pro zdraví, jízda na svém motocyklu, práce se dřevem a maloval obrazy. Scobee byl ženatý a zanechal po sobě 2 děti.

Michael J.Smith

- byl pilotem letu.Mělo se jednat o jeho první kosmický let - tedy jakýsi křest…..na výčtu jeho vzdělání najdete mimo jiné, že absolvoval Námořní akademii USA, kterou ukončil diplomovou prácí na výbornou. Takto dosáhl vyšší vzdělání námořnictva a letectva. Sloužil v bojových jednotkách USA námořnictva. Byl rovněž zkušební pilot a leteckým instruktorem. Měl nalétáno přes 4300 hodin za kniply letadel 28 mi typů. V NASA byl od roku 1980, ženatý a měl 3 děti.

Judith A.Resnik

- specialistka letu. Druhá v pořadí ženských astronautek. První let absolvovala v roce 1984 na Discovery. Měla na starosti technický dohled nad televizními kamerami spolupracujícími s manipulátorem RMS, dále rozložení a zpětné složení experimentálního solárního panelu - elastická konstrukce. Resnikovová měla po rodičích židovský původ. Vzděláním byla elektronik. Doktorát získala na Universitě státu Maryland. Pracovala v koncernu RCA, v krajském institutu Zdraví a dále v koncernu Xerox. V NASA byla od let 1978. Velice ráda hrála na klavír. Ráda běhala a jezdila na kole - p.Resniková byla svobodná a bezdětná.

Ronald E.McNair

- druhý specialista letu - černoch. V roce 1984 jako druhý černoch - Američan uskutečnil let na Challengeru. Obsluhoval manipulátor RMS a tímto také přemístil druhého astronauta při EVA nad ložní prostor raketoplánu. McNair je doktor fyziky a tuto vědeckou hodnost obdržel v MIT. Pracoval v kalifornském laboratoriu jako výzkumník pro firmu HUGHES. Zabýval se laserovou komunikací mezi satelity. V oddíle astronautů byl od roku 1978. Sportovně dělal karate - měl černý pás se 4.výkonnostním stupněm, a také byl instruktorem tohoto sportu. Rád hrál na saxofonu v 18 ti členném orchestru, kteří se rekrutovali z pracovníků řídícího střediska JSC v Houstonu. Jeho žena pracovala rovněž v JSC v Houstonu.

Ellison S.Onizuka

- podplukovník letectva. Třetí specialista letu. V roku 1985 se účastnil letu raketoplánu Discovery. - tedy let kompletní ve vojenské režii. Je Američan japonského původu. Má vyšší technické vzdělání letecko - kosmické. V oddíle astronautů je od roku 1978. Před tímto rokem působil jako letec - zkušební pilot. Ženatý a má dvě děti.

Gregory B.Jarvis

Specialista pro náklad. Dvakrát byl na kandidátkách pro let do vesmíru na raketoplánu, ale dvakrát dával přednost představitelů kongresu tedy Garnovi a pak Nelsonovi. Ukončil dvojstupňové studia vyšší ve směru elektronika. Pracoval ve firmě Raytheon, kde se zabýval problematikou projektilů a vojenských spojovacích družic. Po ukončení smlouvy přešel k firmě HUGHES a jako jejich představitel započal v roce 1984 s přípravami na let a treningem. Ženatý a bez dětí.

S.Christa McAuliffe

Účastník kosmického letu a neprofesionální astronaut. Po ukončení dvojstupňového vyššího vzdělání v roce 1970 započala pedagogickou práci. Učila angličtinu, práva, ekonomii a historii USA na střední škole v Concord státu New Hampshire. V roce 1985 se stala finalistkou konkurzu, který NASA vyhlásila. Její let měl jednak propagační a účelový. Účel byl v zvýšení popularity a zájmu o kosmonautiku mezi mládeží a generacemi bez rozdílu věku. NASA a také všichni, kteří s ní kdykoliv přišli do styku jí však považovali za právoplatného astronauta. Měla dvě děti. - Toto seznámení jsem pro vás připravil tak trochu účelově, neboť jsem někde četl o neprofesionalitě posádky. Tak trochu mne to namíchlo a tak tady je taky důkaz, že oprávněně. Uvědomil jsem si vlastně, že to také není ani poprvé a ani naposled co o kosmonautice píše diletant takže nic nového pod Sluníčkem……


- Tom Přibyl, kterého jistě mnozí z Vás znáte osobně, také napsal hodně o Challengeru a nejen to. Bylo dostatek přednášek ve Valmezu a sem tam se dost prodiskutovalo ve vzájemných soukromých rozhovorech. Zde v tomto souboru článků a dobových zpráv uvádím výběr jeho článku, který velmi zajímavě vše doplňuje. Jeho podstatnou část si níže můžete přečíst. To, že jsem článek neuvedl jako celek mi jistě Tom odpustí, neboť je zde toho mnoho co se již i tak vesměs opakuje. Také díky jeho laskavosti zde máme zajímavý materiál.

LET SMRTI - Nahrávka z Challengeru vydala své tajemství !

Vál studený vítr

K článku o STS-51LPřípravy raketoplánu k vypuštění pokračovaly podle plánu - až na drobnosti. Ta se stala zřejmě osudnou. Prvotní impuls při vzletu raketoplánu udělují dva mohutné motory na tuhé pohonné hmoty, každý o hmotnosti téměř 600 tun. Na Mys Canaveral se tyto bloky dopravují rozložené na pět částí, neboť jejich běžný transport je prakticky vyloučen. Měří totiž 45 metrů.

Při přípravě došlo k jejich deformaci, byt dobré, jednoho z bloků o několik milimetrů. Zodpovědné pracovníky nenapadlo nic lepšího než celou část motoru narovnat v hydraulickém lisu. Právě tehdy asi došlo k poruše těsnění mezi jednotlivými bloky motoru což bylo bezprostřední příčinou zkázy raketoplánu a ztráty sedmi lidských životů.

V den startu raketoplánu panovalo nad Floridou nepříznivé počasí.Teploty se blížily k nule a navíc vál studený vítr. Někteří odborníci varovali, že za těchto podmínek ještě nebyly některé části raketoplánu testovány a že nelze zaručit stoprocentní spolehlivost všech systémů. Přesto bezpečnostní důstojník start povolil.

Pohřeb pro půl milionu

……..Ve výšce 15 000 metrů však opravdové drama teprve začalo. Odehrál se nerovný boj astronautů o život. Kabina Challengeru byla totiž chráněna před následky exploze. Její hermetičnost byla však narušena, a tak všichni museli použít kyslíkoví masky.

"Bude to jako havarijní přistání", snažil se uklidnit své přátele velitel Scobee, ačkoliv si musel být vědom bezvýchodnosti situace. Nikdo mu neodporoval, přesto všichni věděli co je v nejbližších okamžicích čeká.

"Už nemohu dýchat!"ozývá se hlas, jejž se později nepodařilo identifikovat. Někdo se přidal "..Bože, voda, umíráme !" Potom ještě následovalo několik nesouvislých vět a nakonec jen :"Hospodin je můj pastýř, nebudu trpěti nedostatkem….." Potom už nic. Jen smrtelné ticho. Kabina byla zničena dopadem na mořskou hladinu.

Baterie uchránily svědectví

Kazetu s nahrávkami všeho, co následovalo po explozi až do chvíle pádu na hladinu oceánu, se podařilo získat po šestiletém úsilí americkým novinářům.

Kazeta pochází ze soukromého diktafonu profesorky McAuliffeové, a havárii přečkala jako zázrakem nepoškozena. Diktafon byl na baterky a nahrával tak nezávisle na poškozených zdrojích raketoplánu.


Havárie raketoplánu Challenger

Antonín Vítek

Tento článek pochází z časopisu Vesmír. Díky laskavosti a ochotě pana A. Vítka se zde s ním takto můžeme seznámit.

K článku o STS-51LLetošní rok, ve kterém jsme vzpomněli 25. výročí prvního startu člověka do vesmíru, byl na samém začátku poznamenán zatím největší tragédií v rámci pilotovaných letů, explozí amerického raketoplánu Challenger, při které zahynulo všech sedm členil jeho posádky.

Flotila čtyř amerických raketoplánů Columbia, Challenger, Discovery a Atlantis) byla v letošním roce postavena před nemalý úkol v průběhu dvanácti měsíců měly raketoplány odstartovat celkem čtrnáctkrát do vesmíru, přičemž navíc došlo ke skluzu letu 61C raketoplánu Columbia z prosince 1985 na leden 1986. Tento nabitý program značně ovlivnil tlak na urychlování příprav ke startům a nutné přehlížení "drobných" závad a nedostatků. Osud letu 51L přesvědčivě ukázal, že se takovýto přístup nevyplácí.

Osádku raketoplánu Challenger tvořilo pět amerických kosmonautů a dva pasažéři. Velitelem letu byl Francis R. Scobee, druhým pilotem fregatní kapitán Michael J. Smith, letovými specialisty dr. Judith A. Resniková, dr. Ronald E. McNair a podplukovník Ellison S. Onizuka. Členy posádky byli dále inženýr Gregory B. Jarvis od firmy Hughes Aircraft Co. a středoškolská učitelka, Sharon Christa Corrigan McAuliffeová. V nákladovém prostoru Challengeru byla uložena urychlovací raketa IUS s retranslační družicí TDRS B a autonomní astronomická družice Spartan Halley, určená k pozorování stejnojmenné komety dvěma ultra fialovými spektrometry, pracujícími v oblasti 128 - 168 nm a 180 - 340 nm.

Tlak na uskutečnění startu v termínu byl vskutku značný. Před pracovníky na Cape Canaveral stál další přísně termínovaný start Columbie (61E) se souborem dalekohledů Astro 1, který se měl uskutečnit 6. března t. r., aby pozorování z paluby raketoplánu probíhala paralelně s přeletem sovětských sond Lega, západoevropské Giotto a japonské Suisei kolem Halleyovy komety. Navíc na polovinu května byly termínovány další dva starty Challengeru a Atlantis se dvěma sondami zamířenými k Jupiteru.

V průběhu připrav ke startu se v budově OPF (Orbiter Processing Facility) samostatně připravuje družicový stupeň raketoplánu. Mezitím se v montážní hale VAB (Vehicle Assembly Building) na mobilní vypouštěcí zařízení MLS (Mobile Launch System) smontovávají dva pomocné startovací motory SRB (Solid Rocket Boosters) na tuhé pohonné hmoty. Tyto obři motory, každý o délce 35, 3 m a průměru 3, 7 m, se v montážní hale sestavují ze čtyř stavebních dílů, spojovaných na list a drážku (jako palubky) a držených v každém spoji 177 ocelovými čepy. Aby spojení ocelových válcových stěn spalovací komory bylo těsné, jsou do mezery mezi listem a drážkou vloženy dva kroužky z perfluorovaného kaučuku. Ten sám by však nevydržel působení spalných plynů o teplotě 3 200 °C, které vznikají hořením přes 500 tun tuhé pohonné hmoty, tvořené jemně práškovaným hliníkem jako palivem (16, 00 %), chloristanem amonným jako okysličovadlem (69, 83 %), oxidem železitým jako katalyzátorem (0, 17 %), kopolymerem kyseliny akrylové a akrylonitrilu jako pojivem (12, 00 %) a epoxidovým polymeračním činidlem (2, 00 %). Proto je při sestavování spoj ještě utěsňován tmelem na bázi chromanu zinečnatého plněného mletým azbestem.

Při montáži pravého pomocného startovacího motoru se zjistilo, že během dopravy došlo k mírné deformaci spodního segmentu, který vykazoval odchylku od přesně kruhového průřezu až o 15 mm. Proto byl jeho tvar na místě upraven hydraulickým lisem. Teprve potom pokračovala vlastní montáž. Technici nevylučují, že přitom mohlo dojít i k určitému poškozeni těsněni.

Start byl stanoven na 25. ledna, ale špatné počasí nad Floridou si vynutilo opakované odklady. V noci na 28. ledna klesly teploty vzduchu na kosmodromu pod bod mrazu. Výpočtem byla odhadnuta teplota uvnitř tepelně izolovaných pomocných startovacích motorů na 13°C, což sice bylo v rámci teoreticky povolených tolerancí, ale jak upozorňovali technici firmy Morton Thiokol, která motory vyrábí, nikdy nebyly motory zkoušeny za takovýchto podmínek. Proto technici doporučovali, aby se start odložil. Proti tomu se však postavili vedoucí pracovníci NASA, kterým se nakonec podařilo získat souhlas i vedoucích pracovníků firmy.

Mezitím pracovníci technických služeb odstraňovali rampouchy, které během noci narostly na špatně těsnících přírubách rozvodu vody. Dva příslušníci "ledovacího" týmu proměřovali infračerveným bolometrem povrchovou teplotu obou pomocných startovacích motorů. Zatímco na levém naměřili všude teplotu okolo -4°C, na dvou místech v dolní části pravého zjistili hodnoty -14, resp. -13°C (po rekalibraci zařízení během vyšetřování se ukázalo, že teploty byly dokonce ještě o 3°C nižší). Dvě vybočující hodnoty považovali za chybná měření a informace o měřeních se před startem nedostala k jejich nadřízeným.

Raketoplán Challenger odstartoval 28. ledna 1986 v 11.38 místního východoamerického standardního času (EST), tedy v 16.38 času světového. Průběh startu byl zdánlivě hladký až do okamžiku katastrofy. Na nejrůznější příznaky se přišlo až během následného vyšetřování. Je však třeba zdůraznit, že neexistoval způsob, jak posádku Challengeru zachránit.

Prvním signálem potíží byl nezřetelný obláček bílé páry, po němž následoval v T + 0,445 s černý kouř, unikající z míst, kde se spojuje spodní a dolní prostřední segment pravého pomocného startovacího motoru. Toto místo bylo před startem silně ochlazeno vzduchem, proudícím kolem odhazovací nádrže ET (External Tank), naplněné kapalným vodíkem. Mráz způsobil ztuhnutí gumového těsnění i ztrátu plastičnosti tmele, který nestačil utěsnit spáru. Horké plyny do ní vnikly a začaly spalovat gumové těsněni i vnější tepelnou izolaci pomocného startovacího motoru. Sledovací kamery registrovaly tento slabý pramének kouře až do T + 12 sekund.

Zdá se, že spára se pak dočasně přece jen utěsnila, přinejmenším alespoň částečně. V T + 20,084 s v souladu s plánem byly přiškrceny hlavní kyslíko - vodíkové motory SSME (Space Shuttle Main Engines) na 94 % výkonu a v T + 36,084 s na 65 %, protože raketoplán se blížil ke zvukové bariéře, kdy je aerodynamické namáhání největší. Přibližně 40 sekund po startu autopilot zaregistroval silné nárazy bočního větru a opravil automaticky kurs letu. Tyto poryvy však mohly rozkmitat konstrukci pomocného startovacího motoru.

K článku o STS-51LSilné aerodynamické namáhání při překonávání rychlostí zvuku zřejmě svými vibracemi opět porušilo těsnost spoje. V T + 58,762 s sledovací kamery znovu zaregistrovaly únik černého kouře z boku pomocného startovacího motoru; bylo to přibližně v době, kdy vnější sily dosáhly svého maxima. V T + 59,237 s z boku motoru vyrazil plamen, který se rychle zvětšoval a jehož tvar se v 60,497 s po startu náhle změnil, pravděpodobně v důsledku toho, že dosáhl až na povrch odhazovací nádrže. Již předtím, v T + 60,004 s, zaregistrovaly přístroje odchylku tlaku ve spalovací komoře pravého motoru proti plánu. Hodnoty tlaku jsou však předávány na Zemi jednou za sekundu a nepatří ke kriticky sledovaným hodnotám. Od T + 62,472 s opět Challenger prolétal oblastí silné turbulence a po tři sekundy auto pilot opakovaně korigoval dráhu. Další dramatická změna ve vzhledu plamene nastala v T + 64,664 s, kdy zřejmě došlo k prvotnímu poškození odhazovací nádrže a unikající vodík se vznítil. Zatím byl otvor malý, takže se neprojevil na poklesu tlaku v nádrži; v měřitelné míře došlo k zastaveni programovaného růstu tlaku v odhazovací nádrži ET až v T + 66,764 s. Mezitím plamen šlehající z pomocného startovacího motoru se stále zvětšoval a začal zasahovat i závěsy, kterými byl motor připoután k odhazovací nádrži.

K článku o STS-51LK začátku vlastní destrukce raketoplánu došlo v T + 72,141 s. Nečekaná síla začala táhnout Challenger se zrychlením 0,227 g směrem doprava. Podle odhadu vyšetřovací komise v tomto okamžiku povolil spodní závěs pomocného raketového motoru. V T + 72,201 s gyroskopy na motoru zaregistrovaly nečekaný pohyb. Spodní část startovacího motoru se začala odklánět směrem ven, zatímco jeho špice se začala přibližovat k přední části odhazovací nádrže. T + 72,281 s: gyroskopy zaregistrovaly, že částečně uvolněný motor se začal pohybovat směrem ke křídlu Challengeru. T + 72,564 s: autopilot se snaží korigovat dráhu maximálním vychýlením trysek. Počítače současně registrují pokles tlaku na vstupu do turbočerpadel hlavních kyslíko - vodíkových motorů SSME a v marné snaze zastavit další pokles otevírají ventily záložního tlakování. T + 72,661 s: autopilot nemůže zvládnout asymetrický tah a raketoplán začíná se zrychlením 0,254 g uhýbat vlevo od dráhy. Otvor na boku pravého motoru je již tak velký, že v T + 73,044 s je tlak uvnitř spalovací komory o plná 4 % nižší, než žádal plán. To byla poslední data z pomocného startovacího motoru před zánikem raketoplánu.

Mezitím se špice tohoto motoru přiblížila k odhazovací nádrži a zabořila se do jeho stěny. V T + 73,137 s se přední část nádrže zahalila do mlhy rozprášeného kapalného kyslíku a vodíku. O pouhých 22 milisekund později zaregistrovaly řídicí obvody hlavních motorů náhlý pokles v tlaku dodávaných pohonných hmot. Oblak kyslíku a vodíku se rychle rozšiřoval a zároveň aerodynamické sny rozervávaly těžce poškozenou nádrž. V T + 73,162 s se již roztáhl podél celé nádrže a v T + 73,191 s unikající vodík vzplanul v prostoru mezi odhazovací nádrží a raketoplánem. Požár se rychle rozšířil, až v T + 73,282 s dosáhl k poškozenému místu a v T + 73,304 s celá odhazovací nádrž explodovala.

Přestože došlo k explozi asi 82 tun kapalného vodíku, raketoplán dosud vysílal data a jeho hlavní motory SSME dosud běžely, využívajíce zbytků pohonných hmot v potrubí. Ty však rychle docházely a v T + 73,534 s se proto automaticky vypnul první motor hlavních motorů.

Neřízený raketoplán se působením aerodynamických sil začal rozpadávat. Ulomila se křídla a od nákladového prostoru se oddělila přední část s kabinou posádky. Poslední data byla vyslána v T + 73,631 s. Zpočátku se zdálo, že úder exploze byl zcela zničující. Analýza stovek fotografií i průzkum zbytků pilotní kabiny Challengeru, vylovených ze dna moře, však ukázaly, že vnější trup zachytil největší část nárazu. Jak se nyní zdá, a většina členů vyšetřovací komise se k tomu přiklání, že exploze kosmonauty neusmrtila a není vyloučené, že mohli dokonce zůstat při vědomí po celé tři až čtyři minuty volného pádu kabiny do moře.

Pomocné startovací motory SRB, které katastrofu způsobily, pokračovaly v neřízeném letu. Protože hrozilo nebezpečí, že se zatoulají nad pevninu, byly v T + 110 s rádiovým povelem zničeny. K vyšetřování havárie jmenoval prezident Ronald Reagan vyšetřovací komisi, jejímž předsedou se stal William P. Rogers, bývalý ministr zahraničí v Nixonově vládě, a jeho náměstkem bývalý kosmonaut Neil A. Armstrong.

K článku o STS-51LKomise zahájila práci 6. února a ukončila ji v průběhu května. Její vyšetřování ukázalo, že ačkoli se zřejmě na havárii podílely meteorologické podmínky, hlavní příčinou byla nedomyšlená konstrukce spoje mezi segmenty pomocných raketových motorů SRB a jeho těsnění, které mělo dosednout a utěsnit se až v okamžiku zážehu motoru. Vyšetřováni současně ukázalo, že řada činitelů v NASA i u výrobce si byla těchto nedostatků vědoma. Dokonce již v průběhu r. 1985 byl vyroben prototyp motoru s novou konstrukcí spoje, jehož zkoušky byly plánovány na letošek.

Hospodářské i vojenskopolitické tlaky na další starty kosmických raketoplánů však znamenaly, že provoz flotily nebyl zastaven, i když se o těchto závažných nedostatcích vědělo. Logickým důsledkem byla ztráta jednoho raketoplánu a sedmi lidských životů. Raketoplán bude možno nahradit za cenu přibližně tří miliard dolarů a čtyř let práce, ale jedenácti dětem nikdo nevrátí rodiče.

I když raketoplány měly největší význam v oblasti komerční a vojenské kosmonautiky, bude přerušeni letů mít negativní vliv i na řadu vědeckých odvětví. Start sond Galileo k Jupiteru a Ulysses pro výzkum polárních oblastí Slunce bylo nutno odložit přinejmenším o tři roky. Také řada astronomických pozorování včetně vypuštění Hubbleova kosmického dalekohledu bude mít skluz, stejně jako rozvoj materiá1ového výzkumu ve stavu beztíže, který se na palubě raketoplánu začal slibně rozvíjet.

Původní předpoklady vedení NASA, že se lety raketoplánu podaří obnovit v červenci příštího roku, se ukázaly být nereálné. Nutnost řady pozemních statických zkoušek modifikovaných motorů SRB odsouvá zahájení provozu nejméně na první čtvrtletí 1988. Situaci dále zkomplikovaly havárie klasických nosných raket typu Delta a Titan 34D i západoevropského nosiče Ariane. Američané nyní doplácejí na to, že po zavedení raketoplánů do provozu téměř zcela odvrhli klasické nosné rakety. Jejich výroba byla přerušena před několika roky a nyní musí být s nemalými finančními náklady a se značnou časovou ztrátou obnovena. Ani západoevropská společnost Arianespace - navíc postižená, opakovanými nezdary své nosné, rakety - nestačí krýt poptávku na vypouštění především telekomunikačních družic. Dochází tak k paradoxní situaci, že americké firmy hledají nyní možnost vypouštění svých družic až v Číně.


Tak to je tedy vše k tématu havárie raketoplánu Challenger 51L. Z této nešťastné události ve mne samém zůstane také veliký kus smutku a rozpolcenosti, že se vůbec něco takového v kosmonautice stalo. Do budoucna zde přeci jen zůstane stále stejná výzva, která žene lidský rod vpřed…..je to něco jako hnací motor - je to touha po poznání …..

Daniel Lazecký

pondělí, 6. května 2002 v Havířově


Aktualizováno : 23.06.2002

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-51L ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.