---

Posádka :
Cockrell,K.D.[VE] | Rominger,K.V.[PL] | Jernigan[ová],T.E.[MS1] | Jones,T.D.[MS2] | Musgrave,F.S.[MS3]

---

Popis letu

Během tohoto letu, který trval 18 dní (původní plán byl 16 dní), posádka vypustila a opět zachytila dvě vědecké družice. V Německu vyrobenou astrofyzikální družici ORFEUS-SPAS II (Orbiting and Retrievable Far and Extreme Ultraviolet Spectrograph-Shuttle Pallet Sattelite II) a americký WSF-3 (Wake Shield Facility), který je určen pro experimenty v "ultravakuu".

Další experimenty na STS-80 byly umístěny uvnitř Space Experiment Module (SEM). Šlo o několik lékařských, biologických a technologických experimentů (NIH-RH4, BRIC-09, CMIX-5, VIEW-CPL).

Tammy Jernigan[ová] a Tom Jones měli uskutečnit dva šestihodinové výstupy do kosmického prostoru v letových dnech č.10 a 12. Účelem bylo ověřit zařízení a postupy, které budou používány během stavby a údržby mezinárodní kosmické stanice ISS (International Space Station). Oba výstupy však musely být zrušeny, protože se nepodařilo otevřít průlez z přechodové komory do nákladového prostoru raketoplánu Columbia. Poletová prohlídka ukázala, že příčinou byl uvolněný šroub, který zapadl do ozubeného otevíracího mechanismu. Šroub se pravděpodobně uvolnil vibracemi při startu.

Původní plán akcí na jednotlivé dny letu

Den 1. - Start, vypuštění družice ORFEUS-SPAS
Den 2. - Aktivace experimentů CMIX, OSVS, CAPL
Den 3. - Kontrola skafandrů pro EVA, experimenty, přibližovací manévr pro SPAS
Den 4. - Vypuštění WSF
Den 5. - Experimenty CAPL a PARE, přibližovací manévr pro WSF
Den 6. - Volný den, přibližovací manévr pro WSF
Den 7. - Setkání s WSF a zachycení
Den 8. - Operace s WSF na manipulátoru
Den 9. - Příprava EVA
Den 10. - První EVA, testování nástrojů pro ISS
Den 11. - Příprava druhé EVA, přibližovací manévr pro SPAS
Den 12. - Druhá EVA, používání manipulátoru
Den 13. - Volný den, experimety OSVS a PARE
Den 14. - Zachycení družice ORFEUS-SPAS
Den 15. - Příprava přistání, deaktivace experimentů
Den 16. - Závěrečný úklid a přistání (na KSC)

Skutečný průběh letu

Den 1. (19.-20.11.1996)

Raketoplán Columbia odstartoval k letu STS-80 19.11.1996 v 19:55 GMT. Několikadenní zpoždění proti původnímu plánu bylo způsobeno špatným počasím na KSC. Závěrečné odpočítávání proběhlo bez problémů, pouze v T-31 sekund bylo o dvě minuty prodlouženo plánované zastavení kvůli poněkud zvýšené koncentraci vodíku v okolí raketoplánu. Po navedení na oběžnou dráhu byly otevřeny dveře nákladového prostoru a v 01:40 GMT (20.11.) T.Jernigan[ová] pomocí manipulátoru vyzvedla a v 02:56 vypustila družici ORFEUS-SPAS k dvoutýdennímu samostatnému letu.

Den 2. (20.-21.11.1996)

Hlavní náplní druhého letového dne byla aktivace nejrůznějších experimentů na letové palubě i v nákladovém prostoru raketoplánu. Po vypuštění družice ORFEUS-SPAS byl úspěšně vyzkoušen přijímač GPS umístěný na její palubě. GPS slouží k přesnému zaměřování vlastní polohy. Dalšími aktivovanými experimety byly technologický CMIX (Commercial MDA ITA Experiment) a VIEW-CPL (Visualization in an Experimental Water Capillary Pumped Loop). Proběhl také test osvětlení nákladového prostoru a jeho součinnost s kamerami OSVS (Orbiter Space Vision System).

Den 3. (21.-22.11.1996)
Během třetího dne posádka připravovala skafandry a přechodovou komoru pro pozdější výstupy do kosmického prostoru. Pokračovaly experimenty a připravovalo se také vypuštění WSF, ke kterému dojde čtvrtý den letu. WSF, má podle plánu vyrobit sérii sedmi tenkých polovodičových vrstev materiálu. K plnému dokončení tohoto úkolu musí uskutečnit volný let v trvání téměř tří dnů.

Den 4. (22.-23.11.1996)

Tento den byl ve znamení příprav na vypuštění WSF. Na začátku dne aktivoval Tom Jones manipulátor, uchopil WSF v nákladovém prostoru raketoplánu a po nezbytných kontrolách ho vyzdvihl. Po celý den zůstal WSF ještě zavěšen na manipulátoru. Mezitím vědci na Zemi stále přijímali data z volně letící družice ORFEUS-SPAS (především z jeho UV dalekohledu). WSF byl vypuštěn z manipulátoru 23.11. v 02:38 GMT na 51. oběhu letu STS-80. Poprvé v historii raketoplánu tak byly z jeho paluby vypuštěny dvě družice, určené k pozdějšímu setkání a zachycení.

Den 5. (23.-24.11.1996)

Krátce po uvolnění zapálili technici ze Země malý motor na WSF, pomocí něhož se WSF vzdálí od raketoplánu až do vzdálenosti 50 km. Chybou v orientaci WSF však došlo k tomu, že družice proletěla pouhé 3 metry od kabiny posádky a od špice raketoplánu. Vzhledem k tomuto incidentu se začalo uvažovat o zkrácení plánovaného třídenního volného letu WSF. Navíc se později ukázalo, že WSF se k ORFEUS-SPAS přibližoval trochu rychleji, než se očekávalo. Zdálo se, že to bude další důvod pro dřívější zachycení WSF, takže nebude možno uskutečnit výrobu celé série sedmi vrstev polovodičového materiálu.

Den 6. (24.-25.11.1996)

Během půldenního volna, které tento den osádka Columbie měla, řídící středisko změnilo orientaci ORFEUS-SPAS tak, aby jeho dráha byla co nejméně ovlivňována odporem atmosféry. Cílem bylo zpomalit přibližování obou volně letících družic. Při této orientaci však musela být přerušena astronomická pozorování. Brzy se ukázalo, že tento zásah byl úspěšný a WSF tak bude moci dokončit svůj výzkumný program. Osádka se tak mohla v druhé polovině dne plně věnovat experimentům na palubě raketoplánu a také televizním přenosům na Zemi.

Den 7. (25.-26.11.1996)

Po několika setkávacích manévrech přivedl velitel Ken Cockrell raketoplán do vzdálenosti pouhých 12 metrů od WSF. Astronaut Tom Jones pak pomocí manipulátoru zachytil družici v 14:01 GMT, právě když Columbia prolétala nad Jižní Amerikou. ORFEUS-SPAS byl v té době cca 20 km před raketoplánem. V průběhu přibližování byla minimání zaznamenaná vzdálenost menší než 10 km. Odpovídalo to však předpokladům, takže nebylo důvodu ke znepokojení. Raketoplán nakonec ještě odmanévroval tak, aby vzdálenost od ORFEUS-SPAS byla kolem 40 km.

Den 8. (26.-27.11.1996)

Po včerejším úspěšném zachycení byl WSF znovu vyzdvižen z nákladového prostoru k upoutaným experimentům. Astronaut Tom Jones umístil družici do úhlu 45° vzhledem ke směru letu a WSF zkoušel použít atomární kyslík na nízké dráze k výrobě filmu z oxidu hliníku. ORFEUS-SPAS už zase normálně pokračoval v astronomických pozorováních. Na konci pracovního dne byly zahájeny přípravy na pozdější výstupy do kosmického prostoru tím, že se snížil tlak v kabině raketoplánu. To zkracuje dobu, po kterou budou muset Tammy Jernigan[ová] a Tom Jones dýchat čistý kyslík před svým výstupem.

Den 9. (27.-28.11.1996)

Družice WSF byla uložena zpět do nákladového prostoru raketoplánu po 6.5 hodiny trvajících experimentech na konci manipulátoru. Veterán Story Musgrave udělal detailní kontrolu skafandrů a dalších zařízení pro plánovaný výstup do kosmického prostoru. Přitom vše snímal videokamerou a seznamoval tak s výsledky i diváky na Zemi. Protože ORFEUS-SPAS už byl zase od raketoplánu vzdálen více než 90 km, bylo nutno provést sbližovací manévr, aby se vzdálenost zmenšila pod 40 km. Tammy Jernigan[ová] a Tom Jones později také zkontrolovali a připravili si skafandry a všechny nástroje pro první EVA.

Den 10. (28.-29.11.1996)

Na Den díkůvzdání byla posádka probuzena ve 20:56 GMT a všichni zahájili závěrečné přípravy na první EVA Tammy Jernigan[ová] a Tom Jones si oblékli skafandry a přesunuli se do přechodové komory. V 02:16 GMT (29.11.) se začali pokoušet otevřít průlez do nákladového prostoru raketoplánu. Po dvou hodinách marného snažení byla první EVA odvolána a po opětovném natlakování přechodové komory se oba astronauti v 05:20 GMT vrátili do kabiny. Letový ředitel Rob Kelso a EVA specialista Daryl Schuck společně s posádkou začali vybírat diagnostické postupy pro řešení problému. Na simulátoru se do pokusů pustili také veteráni EVA Leroy Chiou a Jerry Ross. Protože se během dne na nic nepřišlo, uložila se posádka ke spánku.

Den 11. (29.-30.11.1996)

Po probuzení osádky bylo oznámeno, že pozemní tým dospěl k závěru, že zatím nelze doporučit pokus o opakování výstupu. Kosmonauti se tak pustili do zbývajících experimentů. Na Zemi přitom pokračovaly diskuse odborníků o možných příčinách zablokování průlezu a způsobech nápravy. Specialisté dospěli k názoru, že nejpravděpodobnější příčinou zablokování je to, že poklop průlezu nesedí správně na svém místě. Začali zkoumat nejrůznější možnosti opravy. Zahřátí průlezu změnou orientace raketoplánu, změnu tlaku v přechodové komoře, nebo i součinnost posádky. Protože však nebyla jistá příčina, nebylo možno během dne rozhodnout o dalším postupu.

Den 12. (30.11.-01.12.1996)

Ráno bylo na programu rádiové spojení osádky raketoplánu Columbia s kolegou Johnem Blahou, který byl tou dobou na palubě ruské orbitální stanice Mir. ORFEUS-SPAS se nacházel ve vzdálenosti 30 km od raketoplánu a protože se ani nevzdaloval, ani nepřibližoval, bylo možno bez problémů pokračovat v astronomických pozorováních z jeho teleskopu. Na Zemi i na Columbii se však vše točilo okolo problému s průlezem. Po důkladném prověření všech možností vedení letu rozhodlo odvolat další pokusy o oba plánované výstupy do kosmického prostoru. Hlavním důvodem bylo to, že se nepodařilo jednoznačně určit příčinu závady. Vzhledem k bezpečnosti posádky a nebezpečí poškození průlezu při pokusech o násilné otevření tak byly obě EVA zrušeny. Přesto pokračovaly pokusy o objasnění problému a také délka letu STS-80 zůstala stanovena na plánovaných 16 dnů.

Den 13. (01.-02.12.1996)

První polovina dne byla určena pro volný čas. Tyto přestávky jsou pravidelně zařazovány do programu delších misí. Čas využila posádka především pro rozhovory se svými rodinnými příslušníky. V druhé polovině dne se už zase normálně pracovalo. Aby plánované cíle obou EVA nepřišly úplně vniveč, vyzkoušeli kosmonauti nástroje určené pro budoucí montážní práce na ISS alespoň uvniř kabiny Columbie. Pomocí "pistolového šroubováku" uvolnili a následně opět utáhli několik šroubů na letové palubě. V závěru dne se ještě uskutečnila drobná korekce dráhy pro udržování stálé vzdálenosti od družice ORFEUS-SPAS.

Den 14. (02.-03.12.1996)

Na žádost vědců na Zemi byl volný let astronomické družice ORFEUS-SPAS prodloužen o jeden den, což pro posádku Columbie znamenalo rovněž delší pobyt v kosmu. Hlavní náplní první části dne byla tisková konference. Kosmonauti odpovídali na otázky novinářů, kteří byli jak v Houstonu, tak i na KSC na Floridě. Zbytek dne byl věnován experimentům a také úklidu skafandrů a nářadí pro EVA. Posádka také sledovala přípravy rakety Delta 2 na KSC ke startu se sondou Mars Pathfinder, jejíž start byl nakonec o jeden den odložen.

Den 15. (03.-04.12.1996)

Den začal rutinním sledováním činnosti experimentů na letové palubě a pokračoval malou tiskovou konferencí. Hlavní náplní dne však bylo zachycení družice ORFEUS-SPAS. Po nezbytném sbližovacím manévru piloti přivedli raketoplán do vzdálenosti cca 10 metrů od družice. Tammy Jernigan[ová] pak v 08:26 GMT (04.12.) zachytila ORFEUS-SPAS kanadským manipulátorem. Krátce poté (v 09:30 GMT) selhala jedna ze tří navigačních jednotek IMU (Inercial Measurement Unit) na Columbii. Zbývající dvě však postačují pro bezpečné dokončení letu a přistání. Po zachycení zůstal ORFEUS-SPAS ještě na manipulátoru a posádka s jeho pomocí provedla experiment OSVS (Orbiter Space Vision System), který sloužil k ověření možnosti využití kamer a cílových bodů rozmístěných v nákladovém prostoru, pro přesná měření v průběhu zachycovacích operací.

Den 16. (04.-05.12.1996)

Vše se už začalo točil okolo přistání. Přípravy byly ještě urychleny rozhodnutím přistát v původním plánovaném termínu, vzhledem ke zhoršování počasí na KSC. Urychleně tedy byly deaktivovány všechny experimenty a piloti se začali připravovat na brzdící manévr. Krátce před ním však meteorologové řekli své "no go" pro přistání na KSC, protože se tam začala nasouvat nízká oblačnost. Letový ředitel Wayna Hale se ale rozhodl nepokoušet se o přistání na Edwards AFB, ale prodloužil let STS-80 o jeden den. Posádka tak získala další relativně volný den, který věnovala například pozorováním Země.

Den 17. (05.-06.12.1996)

Přípravy na přistání probíhaly s komplikacemi. Nejprve musela být zrušena první možnost přistání na KSC kvůli počasí. Raketoplán tak měl k dispozici jen jednu možnost přistání na KSC (14:38 GMT) a dvě na Edwards AFB (14:30 a 16:06 GMT). Později byla odvolána možnost přistání na Edwards AFB pro silný vítr a nakonec i druhá možnost přistání na KSC. Let STS-80 tak musel být prodloužen o další den, což znamenalo vytvoření nového rekordu v délce letu raketoplánu.

Den 18. (06.-07.12.1996)

Tentokrát už všichni věřili, že do třetice se přistání podaří. Možnost přistání na Edwards AFB sice musela být pro silný vítr zrušena, ale na KSC všechno vypadalo dobře. Nakonec posádka Columbie dostala povolení k přistání už při první možnosti. V 10:49 GMT byly na tři minuty zapáleny motory OMS, což znamenalo zahájení sestupového manévru. Na KSC byla ještě tma a tak se piloti připravili na noční přistání. Raketoplán dosedl na dráhu 33 v 11:49 GMT po letu trvajícím 17 dní, 15 hodin a 54 minut. Let STS-80 úspěšně skončil.