Během tohoto letu, který trval 18 dní (původní plán byl 16 dní), posádka
vypustila a opět zachytila dvě vědecké družice. V Německu vyrobenou astrofyzikální
družici ORFEUS-SPAS
II (Orbiting and Retrievable Far and Extreme Ultraviolet Spectrograph-Shuttle
Pallet Sattelite II) a americký WSF-3
(Wake Shield
Facility), který je určen pro experimenty v "ultravakuu".
Další experimenty na STS-80 byly umístěny uvnitř Space
Experiment Module (SEM).
Šlo o několik lékařských, biologických a technologických experimentů (NIH-RH4,
BRIC-09, CMIX-5,
VIEW-CPL).
Tammy Jernigan[ová] a Tom
Jones měli uskutečnit dva šestihodinové výstupy do kosmického prostoru
v letových dnech č.10 a 12. Účelem bylo ověřit zařízení a postupy, které
budou používány během stavby a údržby mezinárodní kosmické stanice ISS
(International Space Station).
Oba výstupy však musely být zrušeny, protože se nepodařilo otevřít průlez
z přechodové komory do nákladového prostoru raketoplánu Columbia. Poletová
prohlídka ukázala, že příčinou byl uvolněný šroub, který zapadl do ozubeného
otevíracího mechanismu. Šroub se pravděpodobně uvolnil vibracemi při startu.
Původní plán akcí na jednotlivé dny letu
Den 1. - Start, vypuštění družice ORFEUS-SPAS Den 2. - Aktivace experimentů CMIX, OSVS, CAPL Den 3. - Kontrola skafandrů pro EVA, experimenty, přibližovací manévr
pro SPAS Den 4. - Vypuštění WSF Den 5. - Experimenty CAPL a PARE, přibližovací manévr pro WSF Den 6. - Volný den, přibližovací manévr pro WSF Den 7. - Setkání s WSF
a zachycení Den 8. - Operace s WSF
na manipulátoru Den 9. - Příprava EVA Den 10. - První EVA, testování nástrojů pro ISS Den 11. - Příprava druhé EVA, přibližovací manévr pro SPAS Den 12. - Druhá EVA, používání manipulátoru Den 13. - Volný den, experimety OSVS a PARE Den 14. - Zachycení družice ORFEUS-SPAS Den 15. - Příprava přistání, deaktivace experimentů Den 16. - Závěrečný úklid a přistání (na KSC)
Skutečný průběh letu
Den 1. (19.-20.11.1996)
Raketoplán Columbia odstartoval k letu STS-80 19.11.1996 v 19:55 GMT.
Několikadenní zpoždění proti původnímu plánu bylo způsobeno špatným počasím
na KSC. Závěrečné odpočítávání proběhlo bez problémů, pouze v T-31 sekund
bylo o dvě minuty prodlouženo plánované zastavení kvůli poněkud zvýšené
koncentraci vodíku v okolí raketoplánu. Po navedení na oběžnou dráhu byly
otevřeny dveře nákladového prostoru a v 01:40 GMT (20.11.) T.Jernigan[ová]
pomocí manipulátoru vyzvedla a v 02:56 vypustila družici ORFEUS-SPAS
k dvoutýdennímu samostatnému letu.
Den 2. (20.-21.11.1996)
Hlavní náplní druhého letového dne byla aktivace nejrůznějších experimentů
na letové palubě i v nákladovém prostoru raketoplánu. Po vypuštění družice
ORFEUS-SPAS
byl úspěšně vyzkoušen přijímač GPS umístěný na její palubě. GPS slouží
k přesnému zaměřování vlastní polohy. Dalšími aktivovanými experimety byly
technologický CMIX (Commercial MDA ITA Experiment) a VIEW-CPL (Visualization
in an Experimental Water Capillary Pumped Loop). Proběhl také test osvětlení
nákladového prostoru a jeho součinnost s kamerami OSVS
(Orbiter Space Vision System).
Den 3. (21.-22.11.1996)
Během třetího dne posádka připravovala skafandry a přechodovou komoru
pro pozdější výstupy do kosmického prostoru. Pokračovaly experimenty a
připravovalo se také vypuštění WSF,
ke kterému dojde čtvrtý den letu. WSF,
má podle plánu vyrobit sérii sedmi tenkých polovodičových vrstev materiálu.
K plnému dokončení tohoto úkolu musí uskutečnit volný let v trvání téměř
tří dnů.
Den 4. (22.-23.11.1996)
Tento den byl ve znamení příprav na vypuštění WSF.
Na začátku dne aktivoval Tom Jones
manipulátor, uchopil WSF
v nákladovém prostoru raketoplánu a po nezbytných kontrolách ho vyzdvihl.
Po celý den zůstal WSF ještě
zavěšen na manipulátoru. Mezitím vědci na Zemi stále přijímali data z volně
letící družice ORFEUS-SPAS
(především z jeho UV dalekohledu). WSF
byl vypuštěn z manipulátoru 23.11. v 02:38 GMT na 51. oběhu letu STS-80.
Poprvé v historii raketoplánu tak byly z jeho paluby vypuštěny dvě družice,
určené k pozdějšímu setkání a zachycení.
Den 5. (23.-24.11.1996)
Krátce po uvolnění zapálili technici ze Země malý motor na WSF,
pomocí něhož se WSF vzdálí
od raketoplánu až do vzdálenosti 50 km. Chybou v orientaci WSF
však došlo k tomu, že družice proletěla pouhé 3 metry od kabiny posádky
a od špice raketoplánu. Vzhledem k tomuto incidentu se začalo uvažovat
o zkrácení plánovaného třídenního volného letu WSF.
Navíc se později ukázalo, že WSF
se k ORFEUS-SPAS
přibližoval trochu rychleji, než se očekávalo. Zdálo se, že to bude další
důvod pro dřívější zachycení WSF,
takže nebude možno uskutečnit výrobu celé série sedmi vrstev polovodičového
materiálu.
Den 6. (24.-25.11.1996)
Během půldenního volna, které tento den osádka Columbie měla, řídící
středisko změnilo orientaci ORFEUS-SPAS
tak, aby jeho dráha byla co nejméně ovlivňována odporem atmosféry. Cílem
bylo zpomalit přibližování obou volně letících družic. Při této orientaci
však musela být přerušena astronomická pozorování. Brzy se ukázalo, že
tento zásah byl úspěšný a WSF
tak bude moci dokončit svůj výzkumný program. Osádka se tak mohla v druhé
polovině dne plně věnovat experimentům na palubě raketoplánu a také televizním
přenosům na Zemi.
Den 7. (25.-26.11.1996)
Po několika setkávacích manévrech přivedl velitel Ken
Cockrell raketoplán do vzdálenosti pouhých 12 metrů od WSF.
Astronaut Tom Jones pak pomocí
manipulátoru zachytil družici v 14:01 GMT, právě když Columbia prolétala
nad Jižní Amerikou. ORFEUS-SPAS
byl v té době cca 20 km před raketoplánem. V průběhu přibližování byla
minimání zaznamenaná vzdálenost menší než 10 km. Odpovídalo to však předpokladům,
takže nebylo důvodu ke znepokojení. Raketoplán nakonec ještě odmanévroval
tak, aby vzdálenost od ORFEUS-SPAS
byla kolem 40 km.
Den 8. (26.-27.11.1996)
Po včerejším úspěšném zachycení byl WSF
znovu vyzdvižen z nákladového prostoru k upoutaným experimentům. Astronaut
Tom Jones umístil družici do
úhlu 45° vzhledem ke směru letu a WSF
zkoušel použít atomární kyslík na nízké dráze k výrobě filmu z oxidu hliníku.
ORFEUS-SPAS
už zase normálně pokračoval v astronomických pozorováních. Na konci pracovního
dne byly zahájeny přípravy na pozdější výstupy do kosmického prostoru tím,
že se snížil tlak v kabině raketoplánu. To zkracuje dobu, po kterou budou
muset Tammy Jernigan[ová] a
Tom Jones dýchat čistý kyslík
před svým výstupem.
Den 9. (27.-28.11.1996)
Družice WSF byla uložena
zpět do nákladového prostoru raketoplánu po 6.5 hodiny trvajících experimentech
na konci manipulátoru. Veterán Story
Musgrave udělal detailní kontrolu skafandrů a dalších zařízení pro
plánovaný výstup do kosmického prostoru. Přitom vše snímal videokamerou
a seznamoval tak s výsledky i diváky na Zemi. Protože ORFEUS-SPAS
už byl zase od raketoplánu vzdálen více než 90 km, bylo nutno provést sbližovací
manévr, aby se vzdálenost zmenšila pod 40 km. Tammy
Jernigan[ová] a Tom Jones
později také zkontrolovali a připravili si skafandry a všechny nástroje
pro první EVA.
Den 10. (28.-29.11.1996)
Na Den díkůvzdání byla posádka probuzena ve 20:56 GMT a všichni zahájili
závěrečné přípravy na první EVA Tammy
Jernigan[ová] a Tom Jones
si oblékli skafandry a přesunuli se do přechodové komory. V 02:16 GMT (29.11.)
se začali pokoušet otevřít průlez do nákladového prostoru raketoplánu.
Po dvou hodinách marného snažení byla první EVA odvolána a po opětovném
natlakování přechodové komory se oba astronauti v 05:20 GMT vrátili do
kabiny. Letový ředitel Rob Kelso a EVA specialista Daryl Schuck společně
s posádkou začali vybírat diagnostické postupy pro řešení problému. Na
simulátoru se do pokusů pustili také veteráni EVA Leroy Chiou a Jerry Ross.
Protože se během dne na nic nepřišlo, uložila se posádka ke spánku.
Den 11. (29.-30.11.1996)
Po probuzení osádky bylo oznámeno, že pozemní tým dospěl k závěru,
že zatím nelze doporučit pokus o opakování výstupu. Kosmonauti se tak pustili
do zbývajících experimentů. Na Zemi přitom pokračovaly diskuse odborníků
o možných příčinách zablokování průlezu a způsobech nápravy. Specialisté
dospěli k názoru, že nejpravděpodobnější příčinou zablokování je to, že
poklop průlezu nesedí správně na svém místě. Začali zkoumat nejrůznější
možnosti opravy. Zahřátí průlezu změnou orientace raketoplánu, změnu tlaku
v přechodové komoře, nebo i součinnost posádky. Protože však nebyla jistá
příčina, nebylo možno během dne rozhodnout o dalším postupu.
Den 12. (30.11.-01.12.1996)
Ráno bylo na programu rádiové spojení osádky raketoplánu Columbia s
kolegou Johnem Blahou, který
byl tou dobou na palubě ruské orbitální stanice Mir.
ORFEUS-SPAS
se nacházel ve vzdálenosti 30 km od raketoplánu a protože se ani nevzdaloval,
ani nepřibližoval, bylo možno bez problémů pokračovat v astronomických
pozorováních z jeho teleskopu. Na Zemi i na Columbii se však vše točilo
okolo problému s průlezem. Po důkladném prověření všech možností vedení
letu rozhodlo odvolat další pokusy o oba plánované výstupy do kosmického
prostoru. Hlavním důvodem bylo to, že se nepodařilo jednoznačně určit příčinu
závady. Vzhledem k bezpečnosti posádky a nebezpečí poškození průlezu při
pokusech o násilné otevření tak byly obě EVA zrušeny. Přesto pokračovaly
pokusy o objasnění problému a také délka letu STS-80 zůstala stanovena
na plánovaných 16 dnů.
Den 13. (01.-02.12.1996)
První polovina dne byla určena pro volný čas. Tyto přestávky jsou pravidelně
zařazovány do programu delších misí. Čas využila posádka především pro
rozhovory se svými rodinnými příslušníky. V druhé polovině dne se už zase
normálně pracovalo. Aby plánované cíle obou EVA nepřišly úplně vniveč,
vyzkoušeli kosmonauti nástroje určené pro budoucí montážní práce na ISS
alespoň uvniř kabiny Columbie. Pomocí "pistolového šroubováku"
uvolnili a následně opět utáhli několik šroubů na letové palubě. V závěru
dne se ještě uskutečnila drobná korekce dráhy pro udržování stálé vzdálenosti
od družice ORFEUS-SPAS.
Den 14. (02.-03.12.1996)
Na žádost vědců na Zemi byl volný let astronomické družice ORFEUS-SPAS
prodloužen o jeden den, což pro posádku Columbie znamenalo rovněž delší
pobyt v kosmu. Hlavní náplní první části dne byla tisková konference. Kosmonauti
odpovídali na otázky novinářů, kteří byli jak v Houstonu, tak i na KSC
na Floridě. Zbytek dne byl věnován experimentům a také úklidu skafandrů
a nářadí pro EVA. Posádka také sledovala přípravy rakety Delta 2 na KSC
ke startu se sondou Mars Pathfinder, jejíž start byl nakonec o jeden den
odložen.
Den 15. (03.-04.12.1996)
Den začal rutinním sledováním činnosti experimentů na letové palubě
a pokračoval malou tiskovou konferencí. Hlavní náplní dne však bylo zachycení
družice ORFEUS-SPAS.
Po nezbytném sbližovacím manévru piloti přivedli raketoplán do vzdálenosti
cca 10 metrů od družice. Tammy
Jernigan[ová] pak v 08:26 GMT (04.12.) zachytila ORFEUS-SPAS
kanadským manipulátorem. Krátce poté (v 09:30 GMT) selhala jedna ze tří
navigačních jednotek IMU (Inercial Measurement Unit) na Columbii. Zbývající
dvě však postačují pro bezpečné dokončení letu a přistání. Po zachycení
zůstal ORFEUS-SPAS
ještě na manipulátoru a posádka s jeho pomocí provedla experiment OSVS
(Orbiter Space Vision System), který sloužil k ověření možnosti využití
kamer a cílových bodů rozmístěných v nákladovém prostoru, pro přesná měření
v průběhu zachycovacích operací.
Den 16. (04.-05.12.1996)
Vše se už začalo točil okolo přistání. Přípravy byly ještě urychleny
rozhodnutím přistát v původním plánovaném termínu, vzhledem ke zhoršování
počasí na KSC. Urychleně tedy byly deaktivovány všechny experimenty a piloti
se začali připravovat na brzdící manévr. Krátce před ním však meteorologové
řekli své "no go" pro přistání na KSC, protože se tam začala
nasouvat nízká oblačnost. Letový ředitel Wayna Hale se ale rozhodl nepokoušet
se o přistání na Edwards AFB, ale prodloužil let STS-80 o jeden den. Posádka
tak získala další relativně volný den, který věnovala například pozorováním
Země.
Den 17. (05.-06.12.1996)
Přípravy na přistání probíhaly s komplikacemi. Nejprve musela být zrušena
první možnost přistání na KSC kvůli počasí. Raketoplán tak měl k dispozici
jen jednu možnost přistání na KSC (14:38 GMT) a dvě na Edwards AFB (14:30
a 16:06 GMT). Později byla odvolána možnost přistání na Edwards AFB pro
silný vítr a nakonec i druhá možnost přistání na KSC. Let STS-80 tak musel
být prodloužen o další den, což znamenalo vytvoření nového rekordu v délce
letu raketoplánu.
Den 18. (06.-07.12.1996)
Tentokrát už všichni věřili, že do třetice se přistání podaří. Možnost
přistání na Edwards AFB sice musela být pro silný vítr zrušena, ale na
KSC všechno vypadalo dobře. Nakonec posádka Columbie dostala povolení k
přistání už při první možnosti. V 10:49 GMT byly na tři minuty zapáleny
motory OMS, což znamenalo zahájení sestupového manévru. Na KSC byla ještě
tma a tak se piloti připravili na noční přistání. Raketoplán dosedl na
dráhu 33 v 11:49 GMT po letu trvajícím 17 dní, 15 hodin a 54 minut. Let
STS-80 úspěšně skončil.