---

Posádka :
Bobko,K.J.[VE] | Grabe,R.J.[PL] | Hilmers,D.C.[MS] | Stewart,R.L.[MS] | Pailes,W.A.[PS]

---

Popis letu : (převzato z L+K 14/86 se svolením Mgr. A.Vítka)

STS-51-J

V ŽOLDU PENTAGONU

ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Je politováníhodné, že první start čtvrtého amerického raketoplánu Atlantis v rámci letu STS-51-J měl ryze vojenský charakter a jako takový byl prohlášen za přísně tajný, údajně kvůli nácviku procedur utajování.

Přitom se všeobecně vědělo, že na palubě raketoplánu je dvoustupňová urychlovací raketa IUS se dvěma vojenskými telekomunikačními družicemi USAF typu DSCS-3. Každá z nich má hmotnost 890 kg, průměr 2,7 m a délku 2 m. Družice jsou vybaveny převáděči, pracujícími v pásmu 7/8 GHz a počítá se s jejich desetiletou životností. O tom, že budou vypouštěny v párech z kosmických raketoplánů, se hovořilo v Kongresu již v roce 1981 i s tím, že první akce tohoto druhu se očekává v létě roku 1985.

V obytných prostorách byl umístěn experiment NASA zvaný Bios, který sledoval úroveň toku částic kosmického záření s vysokou energii uvnitř raketoplánu.

V rámci utajení nebyl předem zveřejněn přesný čas startu. Atlantis nakonec odstartoval 3. 10. v 15.16 UT.

Jeho velitelem byl plk. Karol J. Bobko a pilotem pplk. Ronald J. Grabe. K osádce patřili mjr. David C. Hilmers a plk. Robert L. Stewart jako letoví specialisté a specialista pro užitečné zatížení mjr. William D. Pailes od kosmické divize USAF.

Parametry oběžné dráhy nebyly kupodivu utajovány. Víme, že během letu STS-51-J bylo dosaženo nového výškového rekordu pro raketoplány. Po dosažení prvního apogea, přibližně v T+40 min, přešel Atlantis na dráhu 470-476 km se sklonem k rovníku 28,52°. Na sedmém oběhu, asi po jedenácti hodinách letu, se dráha změnila na eliptickou, s parametry 475-515 km při stejném sklonu. Tím byl překonán rekord Challengeru při letu STS-41-C, kdy se opravovala družice Solar Maximum Mission (viz L+K 60, 1984, č. 14, s. 544), který tehdy dosáhl maximální výšky 494 km. Přitom 500 km nad zemským povrchem představuje u raketoplánu asi 50% jeho maximálního dostupu.

Svůj vlastní rekord měl Atlantis překonat během letu STS-61-J, při němž se počítalo s vypuštěním Hubbleova kosmického dalekohledu HST ve výši 585 km. Před katastrofou Challengeru se počítalo se startem 8. srpna t. r.

Na vysoké dráze zůstal Atlantis po celý zbytek letu i po úspěšném vypuštění urychlovaci rakety IUS s družicemi. Návrat na Zemi proto trval o něco déle než obvykle a skončil 7. 10. přistáním na Edwards AFB v 17.01 UT.