---

Posádka : Shepard,A.B.[VE] | Mitchell,E.D.[PL] | Roosa,S.A.[PL]

---

ANTONÍN VÍTEK, CSc. , ing JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Plných devět měsíců trvalo, než byly zjištěny příčiny exploze kyslíkové nádrže na Apollu 13 a než mohla osádka následující expedice - velitel Allan B. Shepard, pilot velitelského modulu Stuart A. Roosa a pilot měsíčního modulu Edgar D. Mitchell převzít štafetu letů na Měsíc. Místo přistání - oblast u kráteru Fra Mauro - zdědila po svých předchůdcích.

Saturn V s výrobním číslem SA-509, nesoucí na špici velitelský modul Kitty Hawk a měsíční modul Antares, odstartoval s mírným zpožděním způsobeným počasím dne 31. ledna 1971 ve 21.03 UT z rampy 39A. Navedení na parkovací dráhu i pozdější urychlení na trajektorii translunární proběhlo bezvadně. Pouze při pokusu o spojení s měsíčním modulem během přestavby kosmické lodi měl Roosa drobné potíže. Ty se však podařilo vyřešit, takže po čtyřdenním letu bylo Apollo 14 dne 4. února v 06.50 UT manévrem LOI-1 navedeno na dráhu kolem Měsíce. Další korekce LOI-2 přivedla kosmickou loď na excentrickou dráhu s parametry 15-115 km. Potom následovaly nezbytné prověrky LM.

Po odpočinku přestoupili 5. února Shepard a Mitchell do modulu Antares a v 09.18 UT přistáli v bezprostřední blízkosti plánovaného bodu.

Oba astronauti zažili horké chvíle při přípravách k první vycházce. Během prověrek skafandrů totiž zjistili, že nefunguje fónické spojení u Mitchella. Naštěstí cvakání vypínačem - nejběžnější kosmická opravářská metoda - závadu odstranila a tak se ve 14.54 UT Shepard jako pátý pozemšťan mohl vydat na měsíční povrch. Po sběru nouzových vzorků ho následoval i Mitchell. Došlo na vztyčení vlajky a pak už nic nebránilo instalaci souboru přístrojů ALSEP, při níž měl svoji lunární premiéru i ručně tažený dvoukolák MET. Mitchell se zapotil při aktivním seismickém experimentu. Buchar s pyrotechnickými náložemi dával při odpálení pořádný zpětný ráz, takže pilota LM pěkně brněly paže.

Přestože vycházka probíhala bez zvláštních potíží, musela být prodloužena o půl hodiny, ale i tak sběr vzorků pro geology přišel zkrátka. V 19.20 UT opustil povrch měsíce Mitchell a za pět minut po něm i jeho velitel. Po krátkém spánku se však opět oba chystali na druhý výstup.

"Tak jsme vzhůru, Houstone, a už jedeme," ohlásil Shepard halasně. "Doufám, že máme povolení na druhou EVA. Jsme v báječné kondici. Žádné léky, všechno je O. K."

Druhá vycházka byla zahájena 6. února v 08.12 UT. O pět minut později byl již Shepard venku a tři minuty po něm vystoupil z LM i jeho partner. Vozík MET byl naložen potřebným nářadím a výprava se dala na pochod. Cílem byl val kráteru Cone ve vzdálenosti 1350 m od místa přistání. Shepard táhl vozík, Mitchell šlapal v jeho stopách.

Brzy se však dostavily obtíže s orientací. Mapa s dvoumetrovými podrobnostmi v členitém, balvany posetém terénu nebyla moc platná.

"Tohle bude určitě kráter Weird," mínil Mitchell. "Ale ten by přece měl být o tři sta stop jižněji."

"To je divný," přikývl Shepard. "I když jsme u něj, asi ho přes kopec nevidíme. Potom ovšem bude místo pro druhý sběr vzorků přímo před námi, Ede."

"Ale ne," odporoval mu parťák. "Podívej se, támhle to bude kráter B."

"Na tom nesejde," vskočil jim do řeči Houston. "Seberte vzorky a potom pohyb."

Tohle se snadno řeklo, ale hůře provedlo. Nikde nebyla plošinka větší jak tři metry.

Astronauti se vystřídali u voje vozíku a klikatá cesta pokračovala pomalu kupředu. Cíl se zdál být ještě daleko. Oba zadýchaní muži se na chvíli zastavili.

"Podívej se, Ale," vydechl Mitchell. "ten starej LM odtud vypadá, jako by byl na úplné rovině. Počkej, nech mě táhnout, přece to všechno nevyžereš sám."

"Máme Cone až za další terénní vlnou," mínil Shepard. "Hádám ještě tak třicet minut cesty. Tak dál."

Cesta byla stále obtížnější a cíl zůstával v nedohlednu. Místy museli vozík přenášet přes balvany. Nakonec, 2 hodiny a 15 minut po zahájení EVA, na příkaz z Houstonu svůj postup vzdali. Ironií osudu je od cíle dělilo pouhých dvacet metrů, ale to se zjistilo až dodatečně.

Při zpáteční cestě výprava opět odebírala vzorky, včetně trubkových, získaných zavrtáním sondy.

Asi tři a půl hodiny po zahájení EVA-2 byli už zase v blízkosti Antaresu. Shepard ještě před televizní kamerou předvedl dva údery golfovou holí a Mitchell využil tyče po experimentu se slunečním větrem k prvnímu hodu oštěpem na povrchu Měsíce.

Pak již následovalo balení a nakládání drahocenných materiálů do kabiny a ve 12.43 UT se průlez LM za oběma astronauty definitivně uzavřel.

Po nezbytných prověrkách odstartovali z povrchu Měsíce ještě téhož dne v 18.49 UT a ve 20.35 UT se spojili s mateřskou lodí na lunární oběžné dráze. Dlouhý program tím však neskončil. Světový čas se už přehoupl do dalšího dne, když v 01.37 UT zaburácel nad odvrácenou stranou Měsíce motor SPS, aby navedl velitelský a služební modul Kitty Hawk na dráhu směrem k Zemi.

Trvalo to však ještě půldruhého dne, nežli Apollo 14 šťastně ukončilo svůj let 9. února 1971 ve 21.04 UT v dohledu letadlové lodi USS New Orleans.