APOLLO 11 - ZDE ZÁKLADNA TRANQUILLITY

Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval Astronautický klub SPACE
(L+K č. 20, 21, 22, 23, 24/1969 a č.1 a 2/1970)

16. července 1969 ve 14.32 našeho času na mysu Kennedy vyvrcholila doba příprav k proniknutí přes práh vesmíru. Při ohlédnutí nazpět vyvstanou jména Sputnik a Gagarin stejně jako Shepard a Mercury. Defilují jména posádek Gemini a Vostoků, vybaví se snímky z Luny, Rangerů, Lunar Orbiterů a Surveyorů.

Také čtyři tichá zastavení jsou na cestě dobývání vesmíru: Grissom, White, Chaffee a Komarov. Ale lidský duch se nezastaví před překážkami, stejně jako se neleká obětí a nezdarů. Apollo 8 obletělo Měsíc, Stafford a Cernan z Apolla 10 se přiblížili v LM na 15 kilometrů k jeho rozbrázděnému povrchu. Zbývá poslední krok: přistání.

Milióny diváků u obrazovek televizorů na celém světě sledují napjatě první chvíle nejfantastičtější cesty v dějinách lidstva. Nejsou zklamáni. Saturn V šlape jako hodinky, prověrka přístrojů na oběžné dráze kolem Země je úspěšná.

V 16.20, necelé dvě hodiny po startu, zažehují kosmonauti znovu motor třetího stupně a Apollo 11 - budoucí Columbia a Eagle (Orel) - se dostává na translunární dráhu.

V dalším ponecháváme slovo převážně přímým účastníkům letu: Armstrongovi, veliteli celé expedice, Aldrinovi, pilotovi Orla, a Collinsovi z velitelské sekce. A samozřejmě také řídicímu středisku v Houstonu. Jejich hovory jsou zaznamenány na více než pěti stech stránkách protokolu, jehož převážná část obsahuje technické údaje srozumitelné jen speciálně zaměřenému odborníkovi. Ale to, co budete číst, je v mezích překladu (hovory jsou vedeny samozřejmě americkou angličtinou) autentické. Sem tam bylo přidáno slovo pro snazší orientaci čtenáře, někde byly provedeny škrty či spojení částí hovorů v zájmu plynulosti děje. Také většina číselných údajů byla převedena z anglosaské měrné soustavy do metrické. Vcelku se však můžete stát přímými účastníky letu.

Tady jsou první slova kosmonautů.

* * *

Collins: “Dnes máme krásný rozhled." A. Armstrong, který se zřejmě zaměstnává palubním počítačem, hlásí: “Číslice jen prší. Hej, Houstone, tenhle Saturn nám připravil báječnou cestu."

Houston: “Příjem, jedenáctko, k tomu se připojujeme. Vypadá to, že jste na dobré dráze."

Armstrong: “Nemůžeme si stěžovat na žádný ze tří stupňů. Bylo to nádherné."

Houston: “Příjem, rušivé momenty při oddělování stupňů byly nepozorovatelné. Přepínám."

Armstrong: “Tak jest, bylo to nominální. Nádherná jízda."

Houston: “Apollo 11, zde Houston. Pro vaši informaci, předpokládáme, že zahájíte přechod do polohy pro oddělení ve 3+05+03, dokončíte ho v +09+20. Oddělení ve 3+15+00."

Collins: “Příjem, zahájení manévru je 3 05 03, dokončení 3 09 20. Oddělení 3+15 00."

Houston: “Příjem, to oddělení má být 3+15 03, to byla moje chyba, špatně jsem to přečetl."

Na řadě je tedy první manévr na translunární dráze: oddělení, otočení kosmické lodi a spojení s Orlem do letové formace. To už je Země vzdálena téměř 6 000 km a rychlost letu klesla již na 8 km/s.

“Myslím, že to proběhlo docela dobře," popisuje operaci Collins, “i když předpokládám, že jsem spotřeboval trochu víc šťávy, než na simulátorech. Pro rotační manévr jsem použil digitálního řízení náklonu, ale když jsme se začali otáčet, tak jsem přešel na proporcionální řízení. Náklon se mi zastavil. Tak jsem to vrátil zpět, ale počítač si vyžádal na klávesnici další příkaz POKRAČUJ. Během tohohle jsme se vzdálili trochu dál od S-IV B, než jsem čekal. Podle mého odhadu to mohlo být tak 30 metrů, a tak si myslím, že jsem spotřeboval trochu víc šťávy."

Po tomto manévru se objevuje první drobná závada. Collins informuje Bruce McCandlesse v Houstonu:

Houston: “Příjem, moment počkejte."

Collins: “Houston, Apollo 11, právě jsme tedy ten ventil přepli na PLNĚNÍ. Stále jsme na kroku 13 a máme teď záložní nádrže částečně naplněné. Kolik je v nich tlaku?"

Aldrin: “Přibližně 30 atmosfér."

Collins: “Teď už je ventil v poloze VYPNUTO. Kolik dělá teď tlak v kabině, Buzzi?"

Aldrin: “Teď je 0,32."

V podstatě šlo však jen o porouchaný tlakoměr v kyslíkovém potrubí, který potom kosmonauty zlobil celou cestu. Zato parametry dráhy byly vynikající.

Houston: “Jedenáctko, pro vaši informaci, velikost korekce číslo 1, kdybychom ji dělali, by byla asi 5 metrů za vteřinu. V současné době nepředpokládáme, že bychom ji dělali. To by znamenalo, že korekce č. 2 zítra by byla asi 6,5. Přepínám."

Apollo 11: “To zní příjemně."

Houston: “Vůbec to s vámi vypadá pěkně."

Armstrong: “Dobře. Od navedení na translunární dráhu jsme zatím neměli mnoho času mluvit o našich dojmech při pohledu z okna. Teď máme výhled na celou severní polokouli osvětleně části Země, včetně Severní Ameriky, severní části Atlantiku, Evropy a severní Afriky. Vidíme, že počasí je tam skoro všude dobré. Je tam jen jedna cyklonická deprese, v Athabasce - pravděpodobně východně od ní. V Grónsku je jasno, zdá se, že pozorujeme ledovce."

Ale netoliko dojmy živ jest člověk. Také jídlo přišlo na pořad dne i s příslušným komentářem Armstronga:

* * *

Při prvních navigačních pokusech měli astronauti dost potíží: nemohli některé hvězdy najít. Nakonec se to vysvětlilo prostě. Collins ve funkci navigátora používal záměrně na zkoušku programu navigace pro zpáteční cestu, kdy se předpokládá, že LM již bude odhozen. Vyhledávání hvězd v jeho směru naráželo tedy na velmi pochopitelné potíže, protože lunárním modulem se dá těžko vidět...

Chladnokrevná posádka Apolla 11 se tím však nenechává vyvést z rovnováhy. Hovoří se Zemí tak málo, že to vyprovokuje Jima Lovella, který má službu v Houstonu, k dotazu:

Armstrong: “Zde je velitel."

Houston: “Já jsem už měl strach. Tady sedí záložní velitel a pořád čeká. Ještě jsi mně neřekl ani slovo. Letíš vůbec s nimi?"

Armstrong: “Nedá se nic dělat, tuhle příležitost jsi už zmeškal, Jime."

Houston: “OK, to připouštím."

* * *

Druhý den letu probíhá ve znamení navigačních operací. Korekcí MCC-2 snížili budoucí výšku pericynthia ze 324 na 111 km. Po korekci uvádějí opět loď do pomalé rotace, což si vyžaduje i jistou úpravu komunikačního zařízení. Lovell ve funkci spojaře dává Aldrinovi příkazy:

Armstrong: “Jamesi, musíš toho většinu zopakovat. Ten kluk z LM má na starosti všesměrovou anténu, ale teď valí oči na Zemi. Div mi nevyleze z okénka."

Houston: “To znám. Taky jsem měl s ním na dvanáctce potíže."

Jak si jistě pamatujete, Lovell dělal při letu Gemini 12 velitele Aldrinovi.

Jindy opět přidělává posádce práci Charlie Duke:

“Když jste si hráli naposled s programem P37, tak jste znulovali šířku neutrálního pásma pro digitální autopilot. Musíte proto ..." načež následuje nekonečná řada pokynů, co mají udělat.

Collins: “Já už ty kluky z LM na mou duši k mýmu počítači nepustím."

Houston: “Tak si máš tu klávesnici líp hlídat. Vypadá to, že kdykoli na ní šáhnete, tak to pásmo znulujete."

Armstrong: “Charlie, právě jsme se otočili o 61 stupňů a máme Zemi v okně číslo 1."

Houston: “Výborně. A dá se v sextantu najít Edwards?”

Aldrin: “Vidím stočtyřku, jak pojíždí po ranveji."

Houston: “Člověče, to je super.”

Armstrong: “Tyhle zatracení parchanti se tam se stočtyřkama vždycky pletli."

Armstrong mluví z vlastní zkušenosti. Vždyť jako civilní pilot NASA létal roky na základně Edwards s raketoplánem X-15.

Aldrin: “Jak jsme vlastně daleko?"

Houston: “Počkej, hned ti to zjistím ... Přesná vzdálenost je 231 700 kilometrů, rychlost 1 367 metrů za vteřinu."

Collins: “Pěkně daleko a pěkně pomalu, to už jsme za polovinou."

Aldrin: “Hej, Charlie, co je nového s Lunou 15?"

Houston: “Příjem. Poslední zprávy o Luně 15 - TASS sděluje dnes ráno, že Luna 15 byla navedena na nízkou dráhu nad povrchem Měsíce a vše na její palubě pracuje normálně. Bernard Lovell řekl, že se zdá, že obíhá ve výši asi 115 km."

Za zprávy se posádka Apolla revanšuje Zemi televizním přenosem. Po obvyklém záběru rodné planety obtočené mraky následuje program pro muže: pohled na palubní počítač s panely kolem. Aby to však nebylo ženám líto, ukazují na závěr kosmonauti pohledy do své kuchyně.

Jejich vlastní zábavu však obstarává hudba z malého diktafonu, kterou si pouštějí vždy k jídlu. Výsledkem je ovšem reakce řídicího centra:

Collins (nevinně): “Kde, dole v Houstonu?"

Houston: “Právě jsme slyšeli nějakou muziku."

Collins: “To bylo na mou žádost."

Houston: “To je v pořádku. Můžete to nechat běžet."

Collins: “Dnes je k tomu zvláštní příležitost, Houstone. Mám přece třetí výročí Gemini 10!"

Houston: “Tak blahopřeji."

* * *

Ale čas plyne a kosmická loď se blíží pomalu k Měsíci. Když se ocitnou kosmonauti v jeho stínu, jasně pozorují a také fotografují sluneční koronu. A zatímco jim ze Země nahrávají čerstvá data do počítače, využívají volné chvíle k pohledu kolem sebe.

Armstrong: “Pohled na Měsíc je už teď náramný. Zaplňuje nám tři čtvrtiny okna v průlezu a samozřejmě vidíme celou polokouli, i když část je v úplné tmě a jen část je ozářená světlem Země. Už tenhle pohled stál za tu cestu."

Houston: “Dobře, tady v Houstonu je řada lidí, která by chtěla být s sebou."

Armstrong: “Dočkej času, taky na tebe přijde řada a poletíš."

Collins: “Jednou budeme moci s sebou vzít celé řídicí středisko. Doufám, že si pak alespoň ušetřím to štelování antény."

Houston: “To by bylo fajn."

Collins: “»Car«", tak přezdívá posádka veliteli, “si na někoho brousí zuby, tak abych se zas vrátil k práci. Potřebuješ něco?"

Houston: “Jestli se tedy nechceš dostat »carovi« do rány, když si teda brousí ty zuby, tak bychom rádi trochu zvýšili zásobu v primárním zásobníku vody. Podle telemetrie máme teď 20,6 %. Zdá se, že to poněkud pokleslo, zatímco jsme byli ve stínu. Rádi bychom to zvedli tak na 30 až 40 %, doporučoval bych 35 %. Jinak všechny vaše systémy vypadají dobře. A než zmizíte za rohem, tak ještě: Nashledanou na druhé straně!"

Apollo 11: “Příjem. Tady taky vypadá všechno dobře. Nashledanou!"

Nastávají první okamžiky napětí. Ne ještě doopravdy, spíš jen jako trénink pro chvíle, které teprve přijdou. Brzdicí manévr, který posádka provádí za odvrácenou stranou Měsíce, odkázána jen sama na sebe, byl již po dvakrát úspěšný. Přesto je na mluvčím střediska v Houstonu patrná úleva, když po 34 minutách hlásí:

Chvíli jsou ještě potíže se spojením. Ale pak:

Armstrong: “Bylo to skoro perfektní. Delta T 0, doba hoření 5 57, hodnoty V_gx - 0,1, V_gy 0,1, V_g2 + 0,1 žádné doladění, -6,8 na delta V_c palivo 38 8 okysličovadlo 39,0 plus 50 na vyvážení, hodnota 44 ukazuje 60,9 na 169,9."

Spousta zdánlivě nesrozumitelných číslic, ze kterých odborník zjistí, že provedli manévr přesně v plánovaný okamžik, že motor hořel 5 minut a 57 vteřin, že dal výkon jen o cm/s odlišný od žádaného, že zbývá ještě skoro 40 % pohonných hmot a že jsou podle palubního počítače na dráze 112,9 až 314,9 kilometrů. Pro laika znamenají jen jedno: Apollo 11 je v pořádku na oběžné dráze kolem Měsíce.

KOSMICKÁ LOĎ APOLLO 11
------------------------------------------------------------------
Část                                                    Hmota (kg)
------------------------------------------------------------------
Velitelská sekce CM-107, suchá váha                     5 459
Pohonné hmoty CM-RCS                                      111
Velitelská sekce celkem                                 5 570

Pomocná sekce SM-107, suchá váha                        3 851 
Pohonné hmoty SM-RCS                                      609 
Palivo SPS                                              7 127 
Okysličovadlo SPS                                      11 381 
Kapalný vodík pro palivové baterie                         27 
Kapalný kyslík pro pal. bat. a klimatizační systém        300
Pomocná sekce celkem                                   23 295

Přistávací stupeň LM-5, suchá váha                      1 878
Palivo DPS                                              3 164
Okysličovadlo DPS                                       5 084
Kapalný kyslík, přist. stupeň                              22
Voda, příst. stupeň                                        96
startovací stupeň LM-5, suchá váha                      2 147
Pohonné hmoty LM-RCS                                      287
Palivo APS                                                912
Okysličovadlo APS                                       1 460
Kapalný kyslík, start. stupeň                               2
Voda, start. stupeň                                        39
Měsíční sekce celkem                                   15 095

Montážní kruh SLA                                          55
Kosmická loď celkem                                    44 015
------------------------------------------------------------------

Dole, dvě stě kilometrů pod kosmickou lodí ubíhají krátery, srázy a šedivé plochy; pomalu už staří známí z dřívějších letů.

Armstrong to potvrzuje:

Houston: “To ti schvaluji a skutečně litujeme, že to taky nemáme z první ruky."

Armstrong: “Teď přelétáme skupinu kráterů Messier, přesně podle časového plánu. Díváme se kolmo dolu do Messiera A, Na dně jsou nějaké bloky skal. Nevím přesně, v jaké jsme výši, ale stejně to musí být obrovské balvany."

Houston: “OK, jste asi tak kolem 220 až 240 kilometrů... souhlasí, přesně 235 kilometrů."

A teď, vzrušeni fantastickou podívanou, mluví kosmonauti jeden přes druhého: “Blížíme se bodu PDI!"

Dole ve středisku se Jim Lovell chechtá. Jemu, “starému ostřílenému kozákovi", připadá náhlé vzrušení jindy tak střízlivé posádky strašně zábavné. Ale Houston jim skáče do řeči: “Příjem. Díky. A podle našich dat, ze sledování dráhy za těch několik minut, jste na dráze 114,2 až 341,0, přepínám."

Mezitím se ze záznamu přehrávají na Zem telemetrické údaje, zaznamenané při LOI-1. Zjišťuje se drobná závada: v potrubí od dusíkového tanku B je někde netěsnost, kterou uniká plyn. Sama nádrž však těsní dobře.

Houston: “Apollo 11, zde Houston, přepínám."

Apollo 11: “Tak pokračujte."

Houston: “Jedenáctko, během hoření SPS, jak jsme si to přehráli z pásky, se ukázalo, že tlak v dusíkovém tanku Božena systému SPS klesl více, než jsme předpokládali. Teď se drží stále na stejné úrovni. Budeme ho neustále sledovat a kdyby něco, tak vám dáme aviso. Přepínám."

Collins: “Příjem. Díky."

Houston: “Dobře, a drží se ..."

Aldrin: “Pravé studujeme mapu maskonů."

Houston: “OK".

Armstrong pokračuje v popisu útvarů: “Boothill, Duke Island, Sidewinder, díváme se na útvar tvaru W, které se vine kolem referenčního bodu, a právě se objevuje terminátor. U terminátoru je to šedé jako popel. Když se však vzdalujete od terminátoru, tak šeď bledne, a když se přiblížíte k subsolárnímu bodu, tak už pozorujete hnědou a rezavou, alespoň podle posledních pozorování z Apolla 11 tedy určitě."

Houston: “Příjem, jedenáctko. Zaznamenáme vaše hlášení pro budoucnost."

Armstrong: “OK ... Ale v duchu si myslíte, že jsme kompromisníci, že?"

Velitel naráží na to, že posádka Apolla 10 tvrdila, že Měsíc je vysloveně hnědý, zatímco Borman a jeho hoši stáli pevně na svém stanovisku: že je to jen a jen šedá poušť.

Armstrong: “Přistávací oblast je zcela ve stínu. Myslím, že tak brzy neuvidíme v přistávací oblasti vůbec nic."

Přes toto zajímavé líčení nezapomíná Houston na tank B jako Božena. Stlačený dusík totiž ovládá hlavní ventily palivových nádrží pomocné sekce. I když zásoba plynu z jednoho tanku stačí víc než bohatě, opatrnosti nikdy nezbývá: “Apollo 11, zde Houston. Jestli máte minutku volno, mohli byste nám sdělit, jaké hodnoty ukazuje tlak N₂ v tanku Božena? Jinak můžete být klidni; od konce práce motoru SPS zůstala teplota v tanku stabilní, chci říci že t l a k zůstal stabilní."

Armstrong: “Příjem. Rozumíme, že tlak zůstává stejný. Díky."

Collins: “Nám to tu ukazuje, že tlak v tanku Božena je 138 atmosfér nebo tak nějak a Adam je, hm, okolo 158 atmosfér."

Houston: “Příjem. My tu máme 158,1 v Adamovi a 138,2 v Boženě. Je to v pořádku, ale pro jistotu LOI-2 pojedeme jenom z A."

Houston jo tedy informován víc než dost. Ale i obyčejní smrtelníci se alespoň na chvíli mohou stát účastníky letu. V patnáctiminutovém televizním přenosu se vznášejí nad měsíčním povrchem posetým krátery, přičemž průvodce - cicerona - jim dělají střídavě kosmonauti i Houston.

Houston: “A, už tu máme Langrenus na obrazovce. OK, Jedenáctko, zde Houston. Máme nádherný pohled na Langrenus se skutečně nápadným centrálním pahorkem."

Armstrong: “Moře plodnosti se mi nezdá být zrovna plodné. Nevím, kdo ho tak pojmenoval."

Aldrin: “Hm, to mohl být... ano, člověk, po kterém je pojmenován tenhle kráter, Langrenus. Langrenus byl kartograf krále španělského a zhotovil jednu z prvních podrobnějších map Měsíce."

Collins: “Rozhodně to zní příjemněji než Moře krizí..."

Houston: “Amen, pravím vám."

Čtvrthodinka uplynula a se zábavou je opravdu amen. Apollo 11 provádí korekci letu; tentokrát na rozdíl od obou předchozích expedic je výsledkem dráha mírně eliptická. Zjistilo se totiž, že působením maskonů přechází časem samovolně na kruhovou.

Collins se zaměstnává navigací, Armstrong a Aldrin provádějí prověrku rádiového spojení z LM.

Po šestém oběhu dochází na to, co je nezbytné pro člověka i ve vesmírných dálkách: posádka Apolla se ukládá asi na šest hodin ke spánku.

* * *

K rannímu vstávání vedle toalety, doprovázené nejnutnějšími technickými informacemi, patří i ranní noviny. Kosmonautům je přečetli přímo z Houstonu. Potom dodávají:

Aldrin: “Dobře, dáme si bacha na toho zajíčka."

Houston: “Pro vás, obyvatele kosmické lodi Columbie, nebude bez zajímavosti, že v Columbii slaví dnes Den nezávislosti... Včera večer byla zvolena za Miss Universum Maria Dies z Filipín ..."

Po takovýchto povzbudivých zprávách se posádka Apolla 11 pouští do práce. Do LM přelézá nejprve jeho pilot “Buzz" Aldrin a provádí konečnou inspekci přístrojů a systémů. Po hodině ho následuje i velitel Neil Armstrong.

Porovnávají se inerciální plošiny obou lodí a zkoušejí se manévrovací motorky. Tady se stránky protokolu hemží desítkami technických dat o všem možném: úhly natočení závěsů inerciální plošiny, skluzy gyroskopů, údaje o čase manévrů hlavních, záložních i záchranných, údaje o poloze a okamžité rychlosti lodi. Kosmonauti mají plné ruce práce. Nastávají rozhodující chvíle. Orel hlásí: “Houstone, Eagle. Ostré zkoušky RCS ukončeny. Jak se vám to jevilo?"

Houston: “Okamžik ... Eagle, Houston. Ostré zkoušky RCS byly super. Všichni ti dáváme zelenou."

Eagle: “Příjem ... Mike, mohl bys mi potvrdit, zda trysky B3 a B4 jsou vypnuty? Přepínám. A že máš radarový převáděč vypojen?”

Columbia: “B4 je vypnut, B3 je vypnut. Převaděč žhavím, to je jako by byl vypnut. RCS motorky pro rotaci mám opět odblokovány."

Eagle: “A ty teď budeš manévrovat, ano?"

Columbia: “Za moment, Neili."

Houston. “Apollo 11, Houston, povolujeme odpojení."

Eagle: “Příjem, rozumím."

Columbia: “Zahajuji manévr pro kalibraci vašeho AGS."

Houston: “Eagle, byli bychom rádi, kdybyste už teď přešli na zadní všesměrovou. Ta bude vyhovovat pro LOS i AOS."

Eagle: “Příjem, přecházím na zadní všesměrovou."

Houston: “Haló, Columbia. Systémy vypadají dobře."

Kosmická loď jako celek mizí za Měsícem. Nezbývá než čekat, až se opět vynoří, ne už jako Apollo 11, ale jako Columbia a Orel.

Základní charakteristiky nosné rakety Saturn V - AS - 506
----------------------------------------------------------------------------------------------
Část                 Suchá váha  Kapalný       Kerosen    Kapalný       Startovní    Nominální
                           [kg]  kyslík [kg]   RP-1 [kg]  vodík [kg]    váha [kg]     tah [kp]
----------------------------------------------------------------------------------------------
Stupeň S-IC             130 885    1 499 385     646 409           -    2 276 678    3 469 339
Mezistupňová 
konstrukce S-IC/S-II      4 579                                             4 579
Stupeň S-II              36 225      372 153           -      71 718      480 101      507 772 
                                                                                    až 524 765
Mezistupňová 
konstrukce S-II/S-IVB     3 663                                             3 663
Stupeň S-IVB             11 332       87 040           -      19 718      118 090       80 757
                                                                                     až 92 369
Přístrojový úsek IU       1 952                                             1 952
Adaptér SLA               1 813                                             1 813
Kosmická loď             43 831                                            43 831
Záchranná věž LES         4 048                                             4 048
----------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem                  238 328    1 958 578     646 409      91 436    2 939 194            -
----------------------------------------------------------------------------------------------

“Orel má křídla" volá Armstrong, jakmile je opět navázáno spojení. “Vypadá to moc dobře."

“Máte moc krásnou létací mašinu, Eagle, i když jste hlavou dolů," souhlasí Collins, který je pozoruje z velitelské sekce. Orel je v té chvíli vzdálen asi 20 metrů.

“Chlapi, buďte opatrní," dodává ještě pilot velitelské sekce. Pak zapaluje motorky RCS na pomocné sekci a vzdaluje se. Jiné napomíná, sám však opatrný není. Zatímco se vyměňují údaje mezi Zemí, Columbií a Orlem, konstatuje nečekané zapálení motorků pro rotaci. “Asi jsem drcnul do ručního řízení” omlouvá se.

“Kouknem' se na to," odpovídá Houston.

Kdo by se však staral o takové maličkosti. Všechno klape. LM - Orel se pomalu vzdaluje; letový ředitel Eugene Kranz přechází střediskem v Houstonu a rozhoduje se.

* * *

Konečná fáze začala. Za odvrácenou stranou Měsíce přivedlo třicetivteřinové hoření přistávacího motoru Orla na sestupovou Hohmannovu půlelipsu, končící v patnácti kilometrech, necelých 400 kilometrů od přistávací oblasti. Za sklem na galerii pro diváky v Houstonu sedl dr. Thomas Paine, hlavní ředitel NASA, většina ředitelů středisek NASA, mezi nimi samozřejmě i Wernher von Braun a také dr. Draper, vedoucí přístrojové laboratoře na MIT, která navrhla řídicí systém pro kosmickou loď Apollo. V letovém sále je řada kosmonautů - Conrad, Haise, Lovell, Anders i Slayton. Ředitel Manned Spacecraft Center dr. Gilruth je vzadu v operačním sále, vedle něj generál Samuel Phillips, manažér projektu Apollo. Všichni čekají na rozhodující okamžiky přistávání.

Konečně se ozvou signály z velitelské sekce.

Houston: “Columbia, Houston, přepínám."

Columbia: “Houston, Columbia, slyším vás jasně a hlasitě. Jak je to s vámi?"

Houston: “Příjem, tak na 5. Jak to šlo?"

Columbia: “Poslouchej, děťátko, šlo to jako po másle. Nádherně."

Houston: “Prima. Čekáme na Eagle."

Columbia: “OK, už už vyleze."

Houston: “Columbia, počítáme, že během motorického sestupu nebudeme mít s tebou spojení na směrové anténě."

Columbia: “Ale moc si z toho neděláte, nebo ano?"

Houston: “Ne, pane."

V tom okamžiku se hlásí i měsíční sekce: “Houston, zde Eagle, jak mě slyšíte?”

Houston: “Na 5, Eagle. Čekáme na hlášení o manévru."

Eagle: “Příjem. Manévr proveden včas. Zbytkový vektor před úpravou ..." Zbytek věty se ztrácí v šumu. Houston se obrací na Collinse o pomoc: “Columbia, zde Houston. Nemáme spojení s Eagle. Požádej ho prosím, ať nasměruje parabolickou anténu."

Columbia: “Eagle, zde je Columbia. Houston chce, abys nasměroval parabolickou."

Tato situace se bude v průběhu sestupu Orla ještě několikrát opakovat. “Zprostředkovatelská služba" Columbie je však vždy úspěšná. I tentokrát to pomohlo.

Eagle: “Zde Eagle, už mě slyšíte?"

Houston: “Už je to v pořádku. Mohl bys zopakovat zbytky na AGS?"

Orel vychrlí nějaké plus, mínus a delta zároveň s celou sérií čísel a zakončí triumfálně:

“Máme zaznamenáno," kvituje Houston. “Vypadá to velkolepě."

Po takovém dobrozdání nezbývá řediteli letu nic jiného, než dát souhlas k motorickému sestupu. K fázi letu, která dosud nebyla vyzkoušena. Orel odpovídá: “AGS zapojen ... Deset procent tahu."

A teď to jde, jako když hrom bije:

Houston: “Eagle, máme vás. Vypadá to dobře... natočení S-pásmové náklon - 9, vybočení +18."

Eagle: “AGS a PNGS souhlasí skoro nachlup. Rychlost klesání je o něco větší... Trochu mi kolísá stejnosměrné napětí, ale to bude asi měřákem, že jo."

Houston: “Mrknem' se na to, Eagle. Jste tři minuty na sestupu, vypadá to dobře."

Eagle: “Skutečně dobré... Podle kontroly dráhy jsme trochu dlouzí ... Rychlost poklesu je o 0,6 m/s větší, než by měla být, ale ono to půjde dolů."

Houston: “Taky si myslíte, že se to zastaví ... Eagle, 4 minuty sestupu. Povolujeme pokračovat. Pokračujte v motorickém sestupu."

Eagle: “PGNCS vypadá v pořádku. Výškový indikátor svítí, delta H je - 884 (metrů)."

Houston: “Znamenáme."

Eagle: “Země je právě v jednom předním okně ... Houstone, mrkněte se na to delta H ... haló, program alarm!"

Na řídicím pultu počítače se rozsvítila výstražná doutnavka a na displeji bliká údaj 12 02. Houston však kosmonauty uklidňuje: “Potvrzujeme. To je v pořádku."

Ale posádka Orla znovu upozorňuje: “12 02, 12 02. Co máme dělat s poplachem 12 02?"

Co se vlastně stalo? Kosmonauti dostali od řídicího střediska příkaz, aby sledovali během letu na sestupové dráze velitelskou sekci setkávacím radarem a tím si upřesňovali parametry vlastní dráhy. Za těchto podmínek však vyžaduje radar asi 14 % kapacity palubního počítače. Posádka pokračovala v radarovém sledování omylem i během motorického sestupu, kdy navigační výpočty vyžadují až 90 % kapacity počítače. Ta byla tedy za daných okolností o 4 % překročena. Prostě program P20 pro radarové sledování velitelské sekce a program P63 pro řízení motorického sestupu jsou neslučitelné. Naštěstí technik zodpovědný za řídicí systém Stephen G.Bales se rychle zorientoval a doporučil pokračovat v sestupu. (Pozn.: Několik dní před startem Apolla 11 došlo v Houstonu v rámci příprav letu k diskusi mezi techniky, při které byla nadhozena právě otázka možnosti přetížení palubního počítače LM. Konstruktéři počítače tuto možnost principiálně odmítli, v rámci “akademické debaty" však uvedli možnost přetížení při zbytečném současném vyvolání programů P20 a P63. Protože program P20 má menší prioritu, Je jeho výkon zastaven. Této debatě byl přítomen i S.G. Bales ... )

Houston: “Příjem, máme ... můžete potlačit poplach."

Eagle: “Příjem, P30."

Houston: “6+25 seškrtit tah."

Eagle: “Rozumím, 6+25 ... Zase poplach, zdá se, že při 16 68.”

Napětí vrcholí. Řídicí centrum se rozhoduje ponechat posádce Orla starost o pilotáž a převzít dozor nad přistávacím radarem: “Eagle, zde Houston. Budeme sledovat delta H."

Eagle: “Škrcení motoru jde lépe než na simulátoru."

Houston: “Vypadáte báječně, Eagle. Mrkni se na monitor paliva na přistávacím."

Eagle: “72 ... Řekněte nám, až budeme muset přejít na přibližování."

Houston: “Připravte se, 8 minut, je to výborné... pozor, teď přejít na P64."

V té chvíli již klesla rychlost na 230 metrů za vteřinu. LM se otáčí motorem poněkud dolů. Začíná druhá fáze přistávacího manévru - přibližování.

Houston: “8 30, vypadáte dobře, rychlost sestupu 39 metrů za vteřinu."

Eagle: “Ruční řízení polohy je v pořádku."

A pak se ozve historické prohlášení. Houston: “Houston, máte povoleno přistání ."

Eagle: “Příjem, rozumím. Přistání povoleno. 900 metrů ... alarm ... 12 01 ... pokračujeme ... 600 metrů, na AGS je 47 stupňů."

Houston: “Eagle, vypadá to ohromně."

Eagle: “35 stupňů. 230 metrů, klesání 7 m/s. 210 metrů, 6,4 dolů. 33 stupňů. 180 metrů dolů na 5,8. 165 metrů, dolů 4,6. 120 metrů, dolů 2,7, dopředu 2,4. 110 dolů na 1,2. 100, 1 dolů. Přidáváme horizontální rychlost. 90 metrů, dolů 1, 14 dopředu. Ještě jednu minutu. 80. Objevuje se stín. 76, dolů rychlostí 0,7. 5,8 dopředu. Signální světlo VÝŠKA - RYCHLOST. 1 dolů, 67 metrů, 4 dopředu. 3,3 dopředu, hezky se snášíme. 60 metrů, 1,4 klesání. 50, 2 dolů, 1,4 klesání, 2,7 dopředu. 5 procent, signálka MNOŽSTVÍ svítí!"

Když totiž zbývá v tancích 5,6 % paliva - to znamená ještě na 114 vteřin práce motoru - rozsvěcuje se na řídicím panelu tato signálka. V tomto okamžiku by měl LM podle letového plánu přistávat. Z této rezervy je však možno čerpat ještě dál, až do množství asi 1,5 %, které stačí na 20 vteřin práce přistávacího motoru. Zbytek 1,5 % je nedotknutelná zásoba, kterou si musí piloti nechat pro případ nouzového manévru.

V okamžiku rozsvícení signálu zbývaly tedy posádce Orla k uskutečnění přistáni 94 vteřiny. Půldruhé minuty, která rozhodne o všem. Hlášení z Houstonu i z Orla se jen křižují.

Eagle: “23 metrů, vypadá to dobře. Klesání 0,2, 1,8 dopředu."

Houston: “60 vteřin."

Eagle: “Dolů 0,8... Dopředu, dopředu. Dobře. 12 metrů, dolů 0,8. Zvedá se trochu prach! 9 metrů, 0,8 klesání, jemný stín ... 1,2 dopředu, 1,2 dopředu, uhýbáme trochu doprava."

Houston: “30 vteřin."

Eagle: “Uhýbáme doprava. Signálka KONTAKT! OK, motor vypnut. ACA zablokován. Obojí řízení na AUTO, ruční blokování motoru odpojeno. Pojistka motoru vypnuta. 413 je tam."

Houston: “Máme poznamenáno, že jste přistáli, Eagle."

Armstrong: “Houston, zde základna Tranquillity. Eagle přistál."

Dne 20. července 1969 ve 21.14.41 SEČ, po 102 hodinách, 42 minutách a 40 vteřinách letu se uskutečnilo první přistání člověka na Měsíci. Na Armstrongovo hlášení Houston odpovídá: “Příjem, Tranquillity, máme poznamenáno, že jste přistáli. Však už z vás tady řada hochů modrala. Konečně jsme si vydechli. Díky."

Tranquillity: “Díky."

Houston: “Vypadáte dobře."

Kolikrát se už opakovala tato věta. Kolikrát jí ještě bude třeba, aby člověk uklidnil sebe i ty druhé.

Armstrong: “To bych řek'. Teď budeme na minutku zaměstnáni. Hlavní pojistka zajištěna. Dej pozor na přistávací. Velmi jemné přistání. Vypadá to, že odvětráváme tanky s okysličovadlem."

Houston: “Příjem, Eagle. Máte povolen pobyt v T₁. Eagle, povolen pobyt v T₁.” (Pozn.: Pobyt kosmonautů na povrchu Měsíce může být předčasně ukončen z bezpečnostních důvodů, a to vždy v přesně vymezených časových okamžicích. První dva body jsou krátce po přistání: T₁ je v 102.44.17, T₂ v 102.54.29. Další je až po dokončení jednoho oběhu velitelská sekce (T₃ = 104.39.41), podobně každý následující je přibližně o dvě hodiny později.)

Armstrong: “Příjem, povolen pobyt v T₁.”

O slovo se hlásí i “muž v pozadí", Collins, který zůstal vysoko nad povrchem Měsíce: “Houstone, slyšíte Columbii na směrové?"

Houston: “Příjem, slyšíme na 5, Columbia. Přistáli na základně Tranquillity."

Columbia: “Ano, slyšel jsem to celé."

Houston: “Velká show."

Columbia: “Fantastická!"

Ti dva tam dole však nemají čas na superlativy. Veškeré systémy je třeba podrobit kontrole dříve, než dojde k povolení v bodě T₂. Teprve pak je trochu času na popis dojmů i okolí: “Houstone, možná to vypadalo strašně dlouhé, ta konečná fáze," omlouvá se Armstrong, “ale autořízení nás vedlo přímo do fotbalového hřiště - do kráteru o rozměru fotbalového hřiště, plného balvanů a vyvýšenin asi do vzdálenosti jednoho nebo dvou průměrů kolem. Musel jsem přejít na P66, ručně přeletět kamenné pole a nalézt dostatečné vhodné místo k přistávání." (Pozn.: Pro řízení jednotlivých fází přistání je v palubním počítači LM uložena řada programů. Program 68 řídí fázi I motorického manévru (brzdění), ve které je směr tahu motoru prakticky shodný se směrem letu. V této fázi se optimálně snižuje rychlost letu. Fázi II (přibližování) ovládá program 64. Motor je skloněn více k povrchu; je tedy možno vizuálně pozorovat oblast přistání a eventuálně začít s vybíráním záložního místa. Vlastní přistávací fáze (III) může být řízena programy 65, 66 nebo 67. První z nich je určen pro plně automatické přistání, program 66 zajišťuje automatické řízení klesání; dopředný a stranový pohyb (tedy výběr vhodného místa) ovládá pilot ručně. Poslední program, P67, přenechává řízení plně do rukou člověka, kterého pouze zásobuje údaji o výšce a rychlosti LM.)

Houston: “Příjem, znamenáme. Nám se to zdálo báječné, Tranquillity, přepínám."

Aldrin: “Rádi bychom popsali, jak to kolem nás vypadá, ale je to sbírka všech možných tvarů, úhlů, zrnitosti, na jakýkoli tvar kamene si vzpomenete tak ten tady je. Barvy silně závisí na směru, kterým se díváte vzhledem k fázi 0 (směr od Slunce). Vůbec to nevypadá, že by tu bylo mnoho běžných barev, ale zdá se, že některé balvany, kterých tu je v okolí požehnaně, budou mít zajímavé zbarvení."

Houston: “Příjem. To je sakra zajímavé, Tranquillity. Musíme vás však přinutit, abyste se věnovali simulovanému odpočítávání; o ostatním si popovídáme později."

Tranquillity: “Příjem. Ta šestina gé vypadá jako v letadle."

Houston: “Příjem, Tranquillity. Tady v místnosti i na celém světě je spousta usmívajících se tváří!"

Tranquillity: “Dvě z nich jsou taky tady."

Columbia: “A nezapomeňte na jednu ve velitelské sekci."

Houston: “Byl to báječný výkon, hoši... Jste nakloněni asi o 4,5 stupně."

Tranquillity: “To odpovídá našim pozorováním."

Columbia: “Díky za propojení, vy tam v Houstonu, málem jsem o všechno přišel!"

Columbia se totiž dostala z přímého spojení na VHF se základnou v Moři klidu, a tak sledovací síť zajistila spojení obou přes pozemní stanice.

Houston: “Ano, právě tě propojujeme."

Columbia: “Už je to tu, Larry."

Houston: “Příjem, Columbia, zde Houston. Řekni něco, jestli tě uslyší, přepínám."

Columbia: “Příjem, základno Tranquillity. Skutečně to znělo obrovsky. Hoši, odvedli jste fantastickou práci."

Armstrong: “Díky. Jenom buď s mateřskou lodí na dráze připraven nás zase nalodit."

Collins: “Spolehni se."

Houston: “Základno Tranquillity, Houston. Všechny zásoby (kyslík, voda, palivo, elektrická energie) jsou stabilní. V každém ohledu jste v pořádku. Neshledali jsme zatím jedinou chybičku. Všechno je v lati. Přepínám."

Tranquillity: “Díky, Houstone. Až na to, že těžko budeme moci říci, kde vlastně jsme. Během sestupu jsme byli pekelně zaměstnáni, lámali jsme si hlavy s těmi poplachy na počítači; zrovna když bychom byli mohli pozorovat místo přistání, tak jsme neměli čas sledovat útvary na horizontu. Já dosud nemám ani páru, kde vlastně jsme."

Houston: “Příjem, Tranquillity. Jen klid. Však my už něco vymyslíme."

Armstrong: “Může vás zajímat, že jsem dosud neměl žádné potíže s přizpůsobením se šestinové gravitaci. Pohyby jsou zcela přirozené ..."

Aldrin: “Za oknem je relativně rovná planina, rozrytá značným množstvím kráterů od půldruhého do patnácti metrů v průměru s valy 6 až 9 metrů vysokými. Jsou tu hádám tisíce malých čtvrt až půlmetrových kráterů. Vidíme taky několik hranatých bloků přes půl metru velkých; jsou asi stovku metrů před námi. Mají ostré hrany. V dohledu je nějaké pohoří, přesně ve směru letu. Je to těžko odhadnout, ale může být tak půldruhého kilometru daleko."

Houston: “Příjem, Tranquillity. Znamenáme, přepínám."

Colins: “Zdá se, že je to lepší, než nám to připadalo včera shora při nízkém bočním osvětlení. To bylo drsné jako struhadlo."

Aldrin: “Však ono to, Mike, taky drsné bylo, totiž tam, kam jsme si to původně zamířili. Byla tam spousta kráterů a balvany tak půldruhého, tři metry velké."

Collins: “Když už jste přistáli, zůstaňte tam dlouho!"

Tranquillity: “Na tom se pracuje."

Houston: “Tranquillity, Houston. Až dokončíte P57, tak bychom chtěli obsah paměti počítače. Konec. Columbia, zde Houston. Mám pro tebe údaje pro P22, jestli jsi připraven zapisovat."

Columbia: “K vašim službám, pane.''

Houston: “Příjem. Mike. T₁ 104 32 18, T₂ 104 37 28, je to 6 kilometrů jižně. Je to vypočteno z předpokládaného místa přistání."

S pomocí těchto údajů do programu 22 pro sledování orientačních bodů na Měsíci se má Collins pokusit nalézt a zaměřit základnu Tranquillity, to jest Orla.

Collins: “Rozumím, založeno na plánovaném místě T₁ 104 32 18, T₂ 104 37 28 a je to 6 kilometrů jižně. Nevíte prostě, zda přistáli vpravo nebo vlevo od osy, víte jenom, že byli dlouzí. Je to tak?"

Houston: “Zdá se, že ti skutečně víc nepovíme."

S problémy se však hlásí základna Tranquillity: “Houstone, naše palubní hodiny se zastavily a ukazují 9023447."

Drobná závada, ale je ji nutno opravit. Houston navrhuje nejdřív systém elektrického šoku: “Tranquillity, zde Houston. Zkuste vypnout a zapnout vypínač na panelu 11 a pak se pokuste hodiny nastartovat. Možná ta devítka na prvním místě má s tím něco společného."

Tranquillity: “Tak jsme to zkusili a naskočily nám tam samé devítky."

Houston: “Tranquillity, Houston. Tak to musíme tady nejdřív vyzkoumat a vrátíme se k tomu později."

Oba kosmonauti však rázem na hodiny zapomínají, jak jsou nabiti dojmy: “Poslouchejte, co se týče barev či povrchu, vypadá to podobně jako shora. Při osvětlení se Sluncem nízko, tedy 10° nad obzorem, se nedá o barvách moc mluvit. Jsou šedé, bělošedé, popelavé když se díváte po Slunci, a mnohem tmavší, když se díváte kolmo na směr k Slunci. Některé kameny, které zřejmě popraskaly působením plynů z přistávacího motoru, jsou touto světlejší šedou hmotou pokryty, ale v prasklinách vypadají mnohem tmavší. Zdá se to být čedič."

* * *

Další líčení přerušily potíže s odvětráním nádrží paliva. Zbytky kapalného hélia se ve výparníku odpařily a chlad tím vyvolaný způsobil ztuhnutí zbytku paliva v trubkách a jejich ucpání. Tam došlo k nečekanému vzrůstu tlaku, což však nebylo nebezpečné, neboť palivo po čase opět samo roztálo. Nicméně na Měsíc stále nebyl čas. Houston jim předával současně údaje pro start v T₃, což jest pěkná hromádka čísel. Do třetice začalo zlobit spojení, protože v Houstonu zapomněli vypnout linku pro Collinse, který mezitím již zmizel za Měsícem a zesilovače zesilovaly jen šum.

Když se Columbia zase objevila nad obzorem, obnovil Collins marné hledání Orla podle zpřesněných údajů o místě přistání. (Pozn.: Potíže s přesným určením místa přistání mají dvě prapříčiny. Jedna tkví v tom, že napojení selenografických povrchových souřadnic na systém inerciálních souřadnic používaných při navigaci je zatíženo neznámou systematickou chybou, která může dosahovat několika set metrů. Je to dáno tím, že ze Země není možno pozorovat útvary menší než asi jeden kilometr. Tato chyba se dále kombinuje s chybami měření dráhy. Je zajímavé, že geologové na základě poměrně kusých výpovědí kosmonautů o vzhledu okolí určili souřadnice přesněji než letoví dynamici. Definitivní souřadnice místa přistání byly stanoveny až po návratu kosmonautů, porovnáním snímků pořizovaných kamerou během sestupu s podrobnými mapami z Lunar Orbiterů : 0,688°N a 23,433°N.) (Pozn. M.F.: Místo přistání Apolla 11 na Měsíci viz. článek z L+K č.13/1969 : "Zde stane noha člověka")

V té době byl Orel na povrchu našeho trabanta již dvě hodiny.

Houston: “Povoleno setrvat v T₃, Tranquillity. Máme tu pro vás okamžiky dalších startů: T₄ 106 38 02, T₅ 108 36 15, T₆ 110 34 30. T₇ 112 32 45. Tranquillity, můžete začít s vypínáním řídicího systému."

Pak však přijde zpráva, která vyburcuje pracovníky téměř všech televizních společností na celém světě: “Zde Tranquillity, už se na tom pracuje ... končíme simulované odpočítávání. Houstone, v současné době plánujeme začátek EVA na 8.00 houstonského času. To je asi tři hodiny od teďka."

Houston: “Míníte v tom čase zahájit přípravy, nebo otevřít průlez?"

Armstrong: “Otevřít průlez."

Houston: “Dobře, budeme to podporovat."

* * *

Již plné tři hodiny dlí posádka Orla uprostřed nehostinné měsíční pustiny, když Aldrin využívá chvilky klidu a pronáší toto poselství k lidem: “Zde je pilot LM. Rád bych využil této příležitosti a požádal každého, kdo poslouchá, ať je to kdokoli a ať je kdekoli na světě, aby se na okamžik zastavil a rozjímal o událostech posledních několika hodin."

Zatímco v LM zahájili přípravy k EVA, Collins se marně pokouší najít své kamarády i při dalším přeletu Columbie nad místem přistání a dovolává se pomoci v Houstonu: “Máte nějaké výrazné orientační body, kterých bych se mohl držet? Automatické nastavení optiky je mezi dvěma krátery. Jeden z nich by však mohl být LM. Ale ne, jsou to jen dva velké krátery."

Houston: “Columbia Houston. Jediné, co ti můžeme doporučit, je začít západně od takového nepravidelného kráteru a pak postupovat jihozápadním směrem. Další možnosti je jižní val jižnějšího ze dvou starých kráterů."

Collins: “Columbia. Bez legrace. Já tady mám oči přilepené k okuláru, jestli nezachytím záblesk světla odraženého od LM, ale ani na jednom z těch míst nic nevidím."

Houston: “Příjem. Tam - jižně od starých kráterů je malý jasný kráter. Mohlo by to být 150 až 300 metrů západně od něj. Vidíš tam něco?"

Collins: “Bruce, tuhle oblast jsem podrobně prohlédl, ale nikde nic nevidím."

Nastává dohadování nad mapou LAM-2.

Houston: “Columbia, zde Houston. Předpokládaná poloha LM je: šířka +0,799, délka 2krát +11,730. (Pozn.: Z výpočetních důvodů je udávána pro palubní počítač selenografická délka dělená dvěma; předpokládaná poloha byla tedy 0,799° severní šířky a 23,460° východní délky.) Najdi si to na mapě. jo, a víš o tom, že chtějí začít dřív EVA?"

Collins: “Ano? V kolik GET chtějí otevřít průlez?"

Houston: “Asi ve 108 hodin. Přesněji ti to řekneme později. Zatím jsou již na 27. stránce příprav."

Collins: “Dobře. Už jsem ty hochy pořádně dlouho neslyšel, ačkoli jsem pořád připojen na retranslaci ... To se tam pořád střídáte?"

Houston: “Co jsi to naposledy říkal?"

Collins: “Myslím, že tam máte 3 cap-comy a 11 letových ředitelů, kteří se nemohou nikde upíchnout! Ovšem ten poměr může být taky obrácený ... Jinak je tu docela příjemně, teplota v glykolovém výparníku je 10°."

Houston: “Rozumím, teplota glykolu 10, index komfortu - příjemně."

Collins: “A teď mi promiňte, odskočím si na kafe."

Dva ztracenci na základně zůstávají mezitím potichu a skoro padesát minut od nich není slyšet ani hlásku. Není divu: přípravy na EVA se začaly opožďovat proti plánu.

Nakonec se Collins už o ně trochu strachuje: “Houstone, zde Columbia. Při příštím obletu bych byl rád ve spojení přes S-pásmo s Tranquillity."

Houston: “Na tom se pracuje. Ale Tranquillity zatím nic neříkala. Nemůžeme ti dát plné propojení, když nemáš zaručeno spojení přes tvoji směrovou anténu. Dostaneš jen částečné."

Columbia: “Rozumím Bruce. Mockrát děkuji."

Houston: “Prosím. Máš ještě dvě minuty do LOS. Všechny systémy vypadají dobře."

Columbia: “Tak se mi zdá, jako by se 240 techniků nestaralo o nic jiného, než o teplotu na výstupu z glykolového výparníku. Tady je taky všechno v pořádku. OK a díky."

* * *

Po dlouhém odmlčení se konečně hlásí základna Tranquillity: “Zde základna Tranquillity. Jsme přibližně uprostřed stránky 28."

V Houstonu tedy honem listují v programu EVA a pak oznamují vynořivší se Columbii: “Zajistili jsme ti jednocestné spojení, o které jsi žádal. Posádka Tranquillity si právě obouvá přezůvky. LMP už má PLSS na sobě, rádiové spojení odzkoušeno, CDR má PLSS už taky na zádech a spojení teprve zkouší."

Zase uplyne pár minut, a pak Houston Instruuje posádku Orla i Columbie: “Základno Tranquillity, zde Houston. Můžete provést dekompresi kabiny!"

Armstrong: “Rozumím, dekomprese povolena."

Houston: “Columbia, zde Houston. LM bude v dohledu ve 108 29, zmizí za obzorem ve 108 42."

Ale ani tentokrát Collins Orla na povrchu nenalézá. Mezitím posádka LM vypouští vzduch z kabiny a otevírá průlez. Jako první se souká malým otvorem na plošinu velitel Apolla 11. Aldrin ho diriguje: “Pozor na záda. Teď máš back-pack akorát na klávesnici počítače. Tak nahoru a do--předu... tak, už to je, trochu se nakloň ke mně, ... rovně dolů. Odpočiň si."

Armstrong odpovídá jen zamumláním.

Aldrin: “Trochu ke mně, teď dolů, dobře. Na stranu."

Armstrong: “Na kterou?" Aldrin: “Trochu zatoč doleva, už je to v pořádku. Už můžeš ven. Levou nohou trochu doprava. Výborně. Pootočit doleva."

Armstrong: “Ted zkusím vzít ty balíky."

Aldrin: “Počkej, ještě nejsi úplně venku. Trochu doprava."

Armstrong: “Takhle?"

Aldrin: “Výborně. Máš tam spoustu místa pro levačku."

Armstrong: “Jak mi to jde?"

Aldrin: “Vedeš si výborně... Chceš ty balíky?"

Armstrong: “Ano, nahraj je sem... Houstone, jsem na plošině."

Aldrin: “Výborně, Neili, ale moment tam počkej."

Armstrong: “Dobře."

Aldrin: “Potřebuji si trochu odpočinout."

Armstrong: “Důkladný odpočinek Buzzi?"

Aldrin: “Ne. Ne víc než minutku." V tom okamžiku už jedou z PLSS plných pětadvacet minut.

Aldrin: “Otvíráš už MESA?" (Pozn.: MESA = Modularised Equipment Stowage Assembly - schránka na vybavení a televizní kameru.)

Armstrong: “Právě se na to chystám. Už je MESA dole."

Houston: “Houston. Potvrzujeme a čekáme na TV."

Armstrong: “Houstone, zde je Neil. Zkouška spojení."

Houston: “Neili, zde Houston. Slyšíme tě jasně a hlasitě. Končím. Buzzi, zde Houston. Zkouška spojení a ověř, zda je televize zapnutá."

Aldrin: “Příjem. TV vypínač v poloze zapnuto. Příjem je jasný a hlasitý."

Houston: “Člověče, už tu máme obraz!" (Pozn. M.F. "Kamera pro Měsíc" viz.článek z L+K č.13/1969).

Aldrin: “Za co to stojí?"

Houston: “Je to trochu moc kontrastní a na monitoru ho máme hlavou dolů, ale dá se najít dost detailů ... OK, Neili, vidíme tě, jak sestupuješ po žebříku."

Armstrong: “OK, teď si ozkouším, jak se dostat zpátky na první příčku... Buzzi, ani se to moc nezkrátilo, ale dá se to zvládnout i tak." (Pozn.: Přistání bylo tak měkké (vertikální rychlost byla podstatně menší než 1 m/s), že se amortizátory nárazem zkrátily podstatně méně, než se čekalo. Nejnižší příčka žebříku zůstala ve výši asi 1 m nad povrchem.)

Houston: “Příjem, znamenáme."

Armstrong: “Je to pěkný skok."

Je 21. července 1969, 3 hodiny 56 minut 20 vteřin středoevropského času. Neil Armstrong vystoupil jako první člověk na povrch Měsíce. Stamilióny lidí na celém světě bez dechu zírají na kmitající se obraz na televizoru. Na duchovitou postavu ve skafandru, která opatrně zkouší nohou půdu pod sebou.

Na úvahy není čas.

Houston: “Buzzi, zde Houston. F 2, 1/160 vteřiny na snímací kameře pro snímky ve stínu!"

Aldrin: “OK."

Armstrong: “Jsem u spodku žebříku. Patky noh LM se zabořily do povrchu jen asi 3 až 5 centimetrů, přesto, že povrch vypadá jako velmi, velmi jemně zrnitý, zvlášť když se k němu pořádně přiblížíte. Je to skoro prach. Buď jak buď, je velmi jemný.

Houston: “Neili, zde Houston. Posloucháme."

Armstrong: “Zdá se, že nebudou potíže s pohybem, jak jsme předpokládali. Je to snad ještě snazší, než při simulacích, které jsme dělali na Zemi. Skutečně, procházení mi nedělá trable. Přistávací motor nezanechal žádný kráter. Mezi tryskou a povrchem je asi 30 cm místa. Jsme skutečně na velmi rovné ploše. Vidím nějaké stopy, které zanechal přistávací motor, ale jsou velmi nevýrazné... OK, Buzzi, sundáme dolů kameru?"

Aldrin: “Jsem připraven. Všechno je přichystáno .. . výborně, už se hezky nese dolů."

Armstrong: “Tady ve stínu je dost tma, bude obtížné dobře zaostřit. Udělám to na slunci, ale nesmím se podívat přímo do něj."

Aldrin: “Taháš za špatný konec!"

Armstrong: “Máš pravdu . .. Když jsem ve stínu a když se tak dívám nahoru na LM, vidím Buzze v okénku. Světlo odražené zpět na průčelí LM je dostatečně silné, aby byla zřetelná každá podrobnost."

Aldrin: “Dobře, teď vyměním tenhle závěsný hák . .."

Armstrong: “Kameru už mám . .. LEC jsem zajistil na pomocném amortizátoru. (Pozn.: LEC = Lunar Equipment Conveyor, primitivní lanovka pro dopravu předmětů mezi kabinou LM a povrchem.) Teď trochu poodejdu a pořídím první fotky."

Houston: “Příjem, Neili. Rádi bychom viděli, kdybys pořídil nějaké obrázky a nouzové vzorky!"

Aldrin: “Právě dělá obrázky i nouzové vzorky."

Houston: “Neili, zde je Houston. Zaregistroval jsi to o těch nouzových vzorcích?"

Armstrong: “Příjem, hned se do toho dám, jen co dodělám tuhle sérii záběrů."

Aldrin: “OK, tak už se dej do těch vzorků, Neili!"

Armstrong: “Dobře."

Aldrin: “OK, to je prima. Lopatku už má dole a ...vypadá to, že je trochu obtížné prokopat se skrz ..."

Armstrong: “To je hrozně zajímavé. Povrch je měkký, ale tu a tam, jak jsem zajel lopatkou, narazila na něco tvrdého. Zdá se, že je to jen velmi soudržný materiál. Pokusím se tam vydolovat nějaký kámen. Tady je."

Aldrin: “Odtud to vypadá nádherně, Neili."

Armstrong: “Má to svou zvláštní krásu. Trochu se to podobá vysokohorským pouštím Spojených států. Je to trochu odlišné, ale velmi hezké. Vezměte na vědomí, že mám i vzorky kamenů, pořádných pevných kamenů. Vypadá to na bublinaté vyvřeliny. Teď si prohlížím jeden vzorek, nějaký druh horniny s velkými vrostlými krystaly."

Aldrin: “To už jsi asi patnáct, dvacet centimetrů pod povrchem, že?"

Armstrong: “Tak jest. Mohl bych se dostat ještě hlouběji, ale je obtížné víc se ohnout... Tady se dá házet skutečně daleko .. . Mám kapsu otevřenou, Buzzi?"

Aldrin: “Ano, ale klopu nemáš nahoře. Zvedni ji ještě jednou. Přitlač víc ruku k tělu. Tak. Tak je to dobře."

Armstrong: “To je kapsa?"

Aldrin: “Ano, spouštěj dolů. Jde to? Ne, ještě to není úplně uvnitř. Zastrč to. Tak, už to je."

Armstrong: “Nouzový vzorek je v kapse. Já ... kyslíku je 81 %. Žádné poruchy, jsem na minimálním chlazení."

Aldrin: “Přepínám kameru na jeden obrázek za vteřinu ... Kyslík 80 %, žádné potíže."

Armstrong: “Máte TV obraz, tam dole v Houstonu?"

Houston: “Ano, Neili, obraz máme. Tady je Houston. Teď poprvé vidíme, jak Buzz spouští nějaký balík po LEC. Teď se dostáváš do zorného pole."

Aldrin: “Jsi připraven, abych také vylezl?"

Armstrong: “Ještě vteřinku. Jen tohle přehodím přes postranici žebříku... Už to je. Poslouchej, viděl jsi, jaké jsem měl potíže. Budu ti odsud zdola hlídat tvůj PLSS."

Aldrin: “Náhradní kamera je v pořádku na místě."

Armstrong: “Dobře. Tvůj PLSS je . .. máš tam dost místa. Boty ti už lezou přes práh. Dobře, teď spusť PLSS dolů. Teď opatrně po čtyřech ... nad PLSS máš ještě asi 3 cm místa."

Aldrin: “OK, člověk se musí pořádně prohnout v zádech, aby se dostal dolů ... Jak mám daleko nohy od ..."

Armstrong: “Jsi právě na okraji plošiny."

Aldrin: “OK, zpět - trochu hnout nohou ... plošina. Trochu se ohnout dozadu. Doufám, že už vylezu bez obtíží."

Armstrong: “Vypadá to dobře."

Houston: “Neili, zde Houston. Podle zkušeností s dopravou kamery po LEC, předpokládáš nějaké potíže s dopravou SRC?" (Pozn.: SRC = Sample Return Container, bedna na vzorky.)

Armstrong: “Nikoli."

Aldrin: “Teď se obrátím a přivřu průlez. Chci se podívat, jestli se někde při mém výstupu nevzpříčil příklop."

Armstrong: “Výtečná myšlenka."

Aldrin: “Bude to náš domov ještě na pěknou řádku hodin, tak se musím o něj pořádně postarat. .. OK, jsem na horní příčce a přes RCU se dívám na patky přistávacích noh. Je to skutečně jednoduchá záležitost hopsat dolů příčku po příčce." (Pozn.: RCU = Reaction Control Unit, čtveřice manévrovacích trysek.)

Armstrong: “Ano, také jsem to shledal pohodlným a chození je taky pohodlné. Ještě tři stupně a pak jeden větší."

Aldrin: “Nechám jednu nohu nahoře, obě ruce dám dolů ..."

Armstrong: “Už to je."

Aldrin: “Teď to udělám zase tak."

Armstrong: “Ještě trochu víc. Ještě pár centimetrů. Už to je. To je pořádný schod. Skoro metr."

Aldrin: “Báječné, báječné!"

Armstrong: “Že je to něco? Nádherný rozhled."

Aldrin: “Nádherná definice. "

* * *

Po 18 minutách jsou opět oba spolu, tentokrát na povrchu Měsíce.

Aldrin: “Jak jsem tak rychle seskočil, tak jsem si umazal skafandr."

Armstrong: “Hmota toho rance na zádech má trochu vliv na setrvačnost."

Aldrin: “Jak to teď pozoruji, je tu trochu tendence padat dozadu; povrch je velmi měkký."

Armstrong: “Stojíš teď právě na kameni, na velkém kameni."

Aldrin: “Zato tahle patka ne."

Armstrong: “To tedy ne."

Aldrin: “Pod motorem není vůbec žádný kráter."

Armstrong: “Ne."

Aldrin: “To by mě zajímalo, jestli tohleto přímo pod motorem není stopa po tom, jak narazil detektor ... takhle ze strany."

Armstrong: “Ano, myslím, že je to dobrý důkaz boční rychlosti při dosedu."

Aldrin: “Támhle vidím detektor viset přes výztuhu nohy -Y. Tyčka je ulomená a ohnutá zpět... Bez hledí se tu skutečně nedá koukat."

Poslední věta snad připomněla Armstrongovi ty, kteří se na ně dívají, a tak se chystá přenést televizní kameru se stojanem dál od LM.

Aldrin: “Musíte se pořád naklánět směrem, kam chcete jít. Prostě mít nohy pořád pod těžištěm. A Neili, neříkal jsem to, že tu najdeme načervenalé kameny?"

Armstrong: “Našel jsi nějaké načervenalé kameny?"

Aldrin: “Ne. Velmi malé zářivé... úlomky ... v místech ... Podle mého prvního odhadu nějaký druh biotitu. To přenecháme laboratoři, ale ..."

Na tomto místě nejsou tečkovaná místa v textu literárním prostředkem pisatelů reportáže. Spojení s Aldrinem zlobí a řada jeho slov se ztrácí v praskotu a šumu.

Armstrong: “Boříš se asi půl centimetru ... Houstone, měním objektiv ... řekněte mi, až budete mít nový záběr."

Houston: “Neili, zde Houston. Potvrzujeme. Máme nový záběr. Dá se usoudit, že máte teď větší ohniskovou dálku. A pro vaši informaci, všechny systémy LM jsou v pořádku."

Armstrong: “To rádi slyšíme. Díky."

Aldrin: “Neil se právě chystá odkrýt pamětní plaketu."

Armstrong: “Pro ty, kteří nečetli tuto plaketu, přečtu nápis na této destičce, připevněné k přední přistávací noze LM. Nejprve jsou zde dvě polokoule zobrazující Zemi. Pod nimi je nápis: »Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec L. P. 1969. Přišli jsme v míru jménem všeho lidstva.« Jsou zde podpisy členů posádky a podpis presidenta Spojených států."

Po tom všem se konečně Armstrong dostává k tomu, aby přenesl kameru. “Teď se pokusím udělat panoramatický záběr," říká.

Houston: “Příjem. Vidíme až k obzoru ... Trochu jedeš se záběrem moc rychle. Musíš se trochu krotit."

Armstrong: “Já jsem se ještě nezastavil a nepostavil stativ. Teprve teď pořizuji skutečný panoramatický záběr. Beru to směrem na sever nebo severovýchod. Máte obraz?"

Houston: “Dokonce nádherný, Neili."

Armstrong: “Teď s tím trochu pohnu."

Houston: “Fajn, další pěkný záběr."

Armstrong: “Tohle je přímo na západ. Rád bych věděl, jestli vidíte tu hranatou skálu v popředí."

Houston: “Ano, vidíme hranatý balvan v popředí, vypadá to, že pár palců od něj je menší kámen, takhle vlevo. Přepínám."

Armstrong: “Správně, a asi tři metry za ním je ještě větší, zakulacený. Ten bližší vyčnívá z písku asi 30 cm a je tak 45 cm dlouhý a 15 cm tlustý. Stojí na hraně . .. A tohle dál je záběr přímo na jih."

Houston: “Vidíme stín LM."

Armstrong: “Ten malý kopeček hned za stínem LM je pár protáhlých kráterů - ten pár je asi 12 metrů dlouhý a 6 metrů široký a asi 180 cm hluboký. Pravděpodobně se tam později podíváme."

Houston: “Příjem. Vidíme Buzze při práci . . . Naorientuj kameru prosím doleva o 5°. Tolik ne ... o polovinu zpátky."

Armstrong: “Takhle?"

Houston: “V pořádku."

Druhý kosmonaut se mezitím věnoval pilné práci. Vybalil přístroje a zabodl do povrchu tyč pro zavěšení fólie pro detekci slunečního větru.

Aldrin: “Některé z těchto prohlubní jsou vyplněny měkkým materiálem o síle tak asi 7 centimetrů. Chtěl bych připomenout to, co už bylo vidět na snímcích ze Surveyorů, když se sondy trochu posunuly do strany. Když působíte silou ze strany na povrch, tak se takových dvanáct, patnáct centimetrů utrhne a sune se, jako by to bylo k povrchu jen lehce přilepeno, i když to samozřejmě není pravda."

Armstrong: “V těch měkkých místech, kde jsme se bořili asi dva centimetry, jsem si všiml, že půda je velmi soudržná. Ve stopách zachovává svahy přibližně sedmdesátistupňové."

Ale pro popis, byť sebezajímavější, se nesmí zapomenout na úkoly. Na řadě je vztyčení vlajky.

Armstrong. “Tady?"

Aldrin: “Myslím, že to bude výtečné."

Armstrong: “Je tam nahoře. Pojď sem ke mně."

Aldrin: “Ty budeš tahat tady."

Přípravy jsou právě v proudu, když se nad obzorem znovu objevila velitelská sekce a dožaduje se zpráv: “Houston. AOS. Columbia na směrové, přepínám."

Houston: “Columbia, slyšíme tě jasně a hlasitě."

Columbia: “Ano. To je historie ... Slyším vás jasně a hlasitě. Jak to jde?"

Houston: “Příjem. EVA pokračuje nádherně. Myslím, že se chystají právě vztyčit vlajku."

Columbia: “Velkolepě!"

Houston: “Hádám, že jsi jediná osoba v okolí, která nesleduje televizní přenos."

Columbia: “To je úplně v pořádku. Nelituji ani trochu. Jaká je kvalita obrazu?"

Houston: “Je to nádherné, Mike, skutečně."

Columbia: “To Je báječné. Co osvětlení, je slušné?"

Houston: “Ovšem. Už vztyčili vlajku, a tak vidíme Hvězdy a Pruhy na měsíčním povrchu."

Columbia: “Náramné, opravdu náramné!"

Po této výměně superlativů se ujímá slova opět základna Tranquillity věcným způsobem.

Aldrin: “Chtěl bych zhodnotit různé způsoby, pomocí kterých se může člověk pohybovat po měsíčním povrchu. Asi mě nemáte v zorném poli, nemám pravdu?"

Houston: “Potvrzuji, Buzzi. Ale už tě zase vidíme."

Aldrin: “Dobře. Musíte si dát pozor, abyste měli těžiště přesně ve směru chůze. Někdy to trvá dva tři kroky, než se ujistíte, že máte těžiště přesně pod sebou. Asi dva, tři, možná že čtyři kroky potřebujete na zastavení. Když nabíráte nový směr, musíte to udělat jako fotbalista." (Aldrin je náruživým hráčem amerického fotbalu.) “Naklonit se na stranu a trochu trhnout. To, čemu říkáme klokaní skoky, to taky jde, ale zdá se, že člověk tolik nepostupuje, jako při normálním způsobu noha za nohou. Těžko říci, který způsob je více vyčerpávající. Snad ten, který právě předvádím. Člověk by se unavil po několika stovkách kroků, ale to může být zrovna tak vlivem skafandru jako nedostatkem tíže."

Houston: “Základno Tranquillity, zde je Houston. Mohli bychom vás mít na minutku oba před kamerou, prosím?"

Armstrong: “Opakujte, Houstone." V řídicím středisku to zašumí. Všichni vědí, co přijde v nejbližších chvílích, zatímco posádka Orla o tom nemá ani tušení. Neví, že za pár okamžiků bude mluvit s presidentem Nixonem. Pracovníci v Houstonu trnou, aby Aldrin nevyrukoval s případnou poznámkou o spoustě práce a zbytečném zdržování. Běh událostí se však nedá zastavit.

Houston: “Příjem. Rádi bychom vás měli oba v zorném poli kamery na okamžik . .. Neili a Buzzi, president Spojených států je právě ve své kanceláři a rád by vám řekl několik slov."

Armstrong: “To bude pro nás čest." Houston: “Prosím, pane presidente. Zde Houston. Končím."

Nixon: “Halo, Neili a Buzzi, volám vás telefonicky z Oválné síně Bílého domu. Je to pravděpodobně nejhistoričtější telefonní hovor, který se kdy uskutečnil. Chci vám říci, že jsme všichni pyšni na váš výkon. Každého Američana tento den naplnil nejvyšší hrdostí za celou dobu našeho života a lidé celého světa, tím jsem si jist, se k nám připojí v ocenění tohoto činu. To, co jste vykonali, způsobilo, že nebesa se stala součástí země člověka, a když k nám promlouváte z Moře klidu, inspiruje nás to k tomu, abychom znásobili své úsilí přinést mír a klid na Zem. V tomto nedocenitelném okamžiku celé historie člověčenstva všichni lidé na Zemi jsou vskutku jednotní. Jednotní v hrdosti na to, co vykonali, a jednotní v modlitbách, abyste se vrátili bezpečně na Zem."

Armstrong: “Děkuii vám, pane presidente. Je to pro nás velká čest a privilegium, že jsme zde, reprezentujíce nejen Spojené státy, ale mírumilovné lidi všech národů, lidi zajímající se o budoucnost, zvědavé na ni a lidi předvídavé a prorokující. Je to čest pro nás, že můžeme zde v tom spolupracovat."

Armstrong je pilot železných nervů, ale přece se mu v tomto okamžiku dojetím láme hlas.

Nixon: “Děkuji vám mnohokrát a těším se... všichni se těšíme na setkání s vámi ve čtvrtek na Hornetu."

Armstrong: “Děkujeme vám."

Aldrin: “Moc se na to těším, pane."

Po tomto slavnostním okamžiku, kdy na obrazovkách byl současně v jedné polovině barevný obraz telefonujícího presidenta Spojených států a na druhé oba vyslanci Země ve skafandrech na měsíčním povrchu, vrací se řídicí středisko zpět k všedním starostem:

Columbia: “Příjem, připraven zaznamenat."

Houston: “P22, identifikace objektu : LM, T₁ 110 26 56, T₂ 110 32 06, 5 kilometrů jižně. Okamžik největšího přiblížení 110 33 40. Nastavení děleného kruhu 353,855, nastavení zrcátka 48,495. Rotace 0, náklon 250, vybočení 0. Konec."

Také průkopníci na povrchu Měsíce pokračují v práci i v pozorování a střídají se v hovoru.

Aldrin: “Houstone, tohle je velmi zajímavé. Když kopnu nohou, tak v důsledku nepřítomnosti atmosféry a menší gravitace všechny částice letí týmž směrem a se stejnou rychlostí ..."

Armstrong: “Už několikrát jsem si všiml při přechodu ze slunečního světla do stínu, jako právě teď, že LM hází hodně rozptýleného světla, které spolu s odrazy na hledí mé přílby značně znesnadňuje pozorování, zvláště na přechodu ze světla do stínu. A pak to ještě chvíli trvá, než se oko přizpůsobí."

Aldrin: “Modrá barva mých přezůvek už úplně zmizela pod nánosem prachu ... pořád nevím, jak bych měl jeho barvu přesně popsat. Snad jako popelově kakaovou. Zdá se, že pokrývá většinu světlejších částí přezůvek ... velmi jemné částice ..."

Houston: “Buzzi, zde Houston. Na konci věty se vždycky ztrácíš. Musíš mluvit víc do mikrofonu. Přepínám."

Aldrin: “Pokusím se... Teď mám jeden přímo v ústech."

Houston: “Opravdu, zní to trochu navlhle."

Aldrin: “Pobyt ve stínu nemá žádný vliv na teplotu uvnitř skafandru. Trochu je to cítit jen v přílbě."

Armstrong: “Když se dívám po slunci, je povrch velmi, velmi jemně šedý. A kolem vlastního stínu, kolem stínu přílby pozoruji halo."

Houston: “Columbia, Houston. Právě se dostáváš do dosahu VHF spojení s LM. VHF LOS bude asi za 40 minut 15 vteřin."

To znamená, že Collins bude mít také víc než půl hodiny času na pátrání po svých kamarádech. Mezi balvany, krátery a stržemi to není snadná úloha.

Columbia: “Houstone, zde Columbia. Zatím ani stopy po LM. Viděl jsem jen jeden podezřelý malý bílý objekt. Souřadnice jsou Emil 0,3 a 7,6, přesně u jihozápadního okraje kráteru. Myslím, že by o něm věděli, kdyby to byli oni. LM by musel být dost nakloněn. Byl by na jihozápadním valu toho kráteru."

Armstrong mezi hovorem odebírá vzorky lopatkou, zatímco Aldrin obchází LM a fotografuje. Také prohlíží podrobně povrch Orla: “Ochranný kryt pod tryskami kvadrantu 4 je trochu víc zdeformovaný než pod kvadrantem 1. Vcelku to však spodní části LM všechno přežily dobře. Pořídím nějaké fotografie ještě na zadní straně, kde je lepší osvětlení, takže tepelné efekty budou výraznější. A teď pořídím nějaké dokumentární snímky odebíraných vzorků."

Houston: “OK."

Krátkého oddechu využívají oba pracovníci k ohlášení stavu zásob kyslíku: “Houstone, zde Buzz. Ukazuje mi to 0,266 atmosféry."

Armstrong: “Příjem. Tady Neil, O₂ je 66 %, žádné závady, chlazení na minimum, tlak ve skafandru 0,269."

Houston: “Buzzi, zde Houston. Vzal jsi už kameru pro snímky zblízka z MESA?" (Pozn.: Speciální kamera na 35mm film, která pořizuje dvojice stereoskopických snímků. Je pevně zaostřena na jedinou vzdálenost. Na snímku se dají rozeznat podrobnosti až do 40 µm.)

Aldrin: “Nikoliv, díky za připomínku ... Neili, měl bys pořídit ještě panoramatický záběr."

Armstrong: “Ano .. . Houstone, jak jsme na tom s časovým plánem?"

Houston: “Zdá se, že jste asi o půl hodiny opožděni. Pracujeme na zásobách."

Armstrong: “V pořádku."

Houston: “Neili a Buzzi, zde Houston. Abych upřesnil svou poslední poznámku, ty zásoby máte úplně v pořádku. Rozdíl 30 minut je proti nominálnímu časovému rozvrhu."

Aldrin: “Tak jsem to taky pochopil . . . Neshledávám žádné abnormality na LM. Patky noh jsou v pořádku, hlavní a pomocné amortizátory taky. Antény jsou na místě. Na spodku LM není žádných stop po eventuálním poškození trysky nebo po úniku paliva ... Co je zvláště překvapující, je nepatrné zaboření všech čtyř patek. Byl bych řekl, že se zaboříme podstatně víc, tak skoro na deset centimetrů. Co ty na to, Neili?"

Armstrong: “S většinou souhlasím. Ale zabořily se ještě méně, než říkáš."

Aldrin: “Udělal jsem obrázek nohy X a Y, hezky zblízka od přistávacího stupně, a myslím, že to tam bude dobře vidět. Skutečně minimální ... Další snímek bude vpravo vzadu od lodi směrem k přistávacímu stupni. Povrch Měsíce je trochu ztmavlý. Ale jsou tu jen minimální stopy eroze, přestože jsme při přistávání viděli hodně jemného prachu. Předem nám říkali, že po vypnutí motoru budeme asi pozorovat plyny unikající z povrchu, ale znovu opakuji, nic takového jsem nepozoroval."

Když je většina vzorků sebrána a zabalena, chystají se Armstrong a Aldrin k instalaci přístrojů. (Pozn.M.F.: Přístroje EASEP instalované posádkou Apolla 11 na Měsíci viz.článek z L+K č.13/1969 : "Laboratoř v kufrech" a článek z L+K č.3/1970 : "Země - Měsíc s přesností pěti metrů")

Aldrin: “Pasivní seismometr je vyložen."

Armstrong: “LR na třetí také... (Pozn.: LR³ používají místo zkratky LRRR = Laser Ranging Retro Reflector, laserový odrážeč.) Dvířka uzavřena a zajištěna."

Houston “Vybrali jste vhodnou plochu?"

Armstrong: “Ano, myslím, že tímto směrem to bude asi nejlepší. Zůstanu stát tady na té vyvýšenině a..."

Aldrin: “Přímo na kraji kráterového svahu."

Armstrong: “Pěkný svah, že ano?"

Aldrin: “Heleď, udělej několik detailních obrázků těch velkých balvanů!"

Armstrong: “Jsem asi 12 metrů daleko ... myslím od toho posledního."

Aldrin: “Bude to těžké najít tady nějaké místečko."

Armstrong: “Co támhle u toho svahu? Nebude to docela pěkné místo?"

Aldrin: “Dobře. Mám tam dát LR na třetí?"

Armstrong: “Ano."

Aldrin: “Dej to na druhou stranu téhle skály."

Armstrong: “Půjdu rovnou kolem tohodle kráteru doleva. Není támhle rovinka?"

Aldrin: “Trochu se to svažuje."

Armstrong: “Ty balvany vypadají jako čedičové a mají v sobě tak asi 2 % bílého materiálu, bílých krystalů."

Aldrin: “Seismometr jsem postavil a teď ho montuji, ale mám potíže s vyvážením libely. Bublina mi nechce přijít do středu, pořád běhá kolem dokola ..."

Houston: “Už zase zlobí spojení, Buzzi."

Aldrin: “Povídám, že mám potíže s vyrovnáním PSE!"

Armstrong: “Laserový reflektor je instalován a bublina je uprostřed. Najustování se zdá být v pořádku."

Aldrin: “Hej, nechceš se podívat na tuhle libelu a zkusit, co s tím dokážeš ty?"

Armstrong: “Taky mi to nejde vyvážit."

Aldrin: “Tahle bublina asi miluje okraj. Ne a ne jít doprostřed."

Armstrong: “To vypadá, jako by byl vršek promáčklý místo vydutý."

Aldrin: “Myslím, že máš pravdu ...”

Houstone: “Myslím, že s touhle libelou se nám to nepodaří vyrovnat. Vypadá to, jako by ten průhledný kryt, co pod ním běhá bublina, byl promáčknutý."

Houston: “Příjem, jedenáctko. Tak ho zmáčkni. A jestli si myslíte, že to vyrovnáte od oka, tak jen do toho."

Aldrin: “OK."

Armstrong: “Hej, stop, stop. Zpátky."

Aldrin: “Pravý sluneční panel se rozevřel automaticky, levý jsem musel vyklopit ručně. Všechny části slunečních baterií jsou už rozloženy nad zemí."

Houston: “Buzzi, zde Houston. Jestli jsem rozuměl, tak sluneční panely jsou rozloženy?"

Aldrin: “Ano ... Neili, Jak jde pointace?"

Armstrong: “Oh, konečně. Bublina je přesně uprostřed."

Aldrin: “To je zázrak. Vyfoť ji, než se hne!"

Houston: “Neili, zde Houston, přepínám."

Armstrong: “Tak co je, Houstone?"

Houston: “Příjem. Prověřili jsme vaše zásoby, jste v pořádku. Jestliže to schvalujete, rádi bychom prodloužili EVA o 15 minut. Předpokládáme, že Buzz půjde do průlezu o deset minut před tebou. Uběhly vám již dvě hodiny a dvanáct minut."

Armstrong: “To rád slyším."

Aldrin: “Ještě to vyfotografujeme .. . Houstone, kolik odhadujete, že nám zbývá času na sběr dokumentovaných vzorků?"

Houston: “Tak asi 10 minut... Columbia, Columbia, zde Houston. Byli bychom rádi, kdybys dokončil dobíjení baterie Božena ve 111 plus 15."

Měsíční výlet se pomalu chýlí ke konci a kosmonauti se vracejí k LM.

Armstrong: “Jak jsme na tom s časem teď?"

Houston: “Příjem. Máte asi deset minut do zahájení návratu."

Aldrin: “Příjem, rozumím."

Houston: “Základno Tranquillity, zde Houston. Pasivní seismický experiment je odjištěn a pozorujeme krátkoperiodické oscilace."

Armstrong ještě sbírá tzv. dokumentované vzorky z povrchu a Aldrin zatlouká tyč, zakončenou trubkou na odběr sloupce horniny.

Aldrin: “Doufám, že mě vidíte, jak se dřu se zatloukáním tohodle do půdy, abych se dostal asi dvanáct centimetrů pod povrch?"

Houston: “Ano."

Aldrin: “Skoro to vypadá vlhké."

Armstrong: “Moment, počkej. Taháš za kabel."

Houston: “Neili a Buzzi, zde Houston. Rádi bychom měli dva trubkové vzorky a experiment se slunečním větrem!"

Aldrin: “Vezmem´ to hned tady vedle. Trochu odstraň kameny."

Armstrong: “Doufám, že to půjde."

Houston: “Buzzi, zde Houston. Máte přibližně tři minuty času. Pak už musíte zahájit návrat. Přepínám."

Aldrin: “Rozumím."

Houston: “Columbia, zde Houston. Máš přibližně jednu minutu do LOS."

Columbia: “Znamenám."

Houston: “Máš v plánu jít teď při obletu odvrácené strany spát? Jestliže ano, tak tvou linku vypojíme, abychom tě nerušili hovorem s LM."

Columbia: “Kdepak, ani nápad."

Houston: “Neili, zde Houston. Vidím, že už máte dva trubkové vzorky. Cokoli ještě hodíš do bedny, bude přijatelné."

Armstrong: “Dobře."

Aldrin: “Beru sluneční vítr."

Houston: “Buzzi, zde Houston. Je už čas zahájit práce na návratu. Připomínám ještě kazety a filmy, než vyrazíš nahoru po žebříku."

Aldrin: “Dobře. Máš je u sebe, Neili?"

Armstrong: “Ne, jsou v MESA; tak je vezmu společně s bednou ... Teď jsem vyhrabal bublinatý kámen."

Aldrin. “To jsi ještě žádný neměl mezi vzorky?"

Armstrong: “Zatím ne."

Aldrin: “Myslím, že už nemáme čas."

Houston: “Příjem, Neili a Buzzi. Pospěšte si s vyzvednutím kazet s filmy a s uzavíráním kontejneru se vzorky. Už se nám nedostává času."

Aldrin: “Příjem. Neili, strč mi to rychle do kapsy a vyrazím po žebříku... Podržím to a ty zatím otevři kapsu."

Armstrong: “Na kapsu se vykašli.”

Aldrin: “Dej to sem."

Armstrong: “OK."

Aldrin: “Adios, amigo."

Armstrong: “OK."

Aldrin: “Ještě něco než půjdu nahoru, Bruce?"

Houston: “Nikoliv. Tak vzhůru po žebříku, Buzzi!"

Buzz jako první opouští měsíční povrch, leze nahoru a hned připravuje přijetí beden se vzorky. S první bednou posílá Armstrong nahoru po lanovce kazetu s filmem.

Houston: “Neili, nespadne ta kazeta od Hasselbladu s bedny?"

Armstrong: “Kazetu jsem k SRC zahákoval... Jak si vedeš, Buzzi?"

Aldrin: “Jsem v pořádku ... Připraven poslat to po LEC?"

Armstrong: “Už skoro."

První bedna leze po lanovce vzhůru.

Aldrin: “OK, už ji mám ... a teď zpátky. Netahej tak silně! Dobře. Nech to běžet."

Armstrong: “Mezitím se postarám o kameru."

Krátící se čas však Armstronga znervózňuje. Začíná spěchat, jeho tep se zvyšuje na 140 a stále stoupá. Z Houstonu jdou na něj fintou, která ho donutí se zastavit a odpočinout:

Armstrong: “Příjem. Mám 0,267 (atmosféry) a 54 % 0₂, žádné závady. Průtok minimální."

Aldrin: “Tak jak to jde?"

Armstrong: “Dobře. Už jsem na jedné straně přidělal druhou bednu."

Připravují se táhnout druhý kontejner s drahocennými vzorky nahoru do kabiny Orla.

Aldrin: “Ne touhle, druhou rukou! ... Poslouchej, stačí, když to budeš jen držet, já mohu tahat sám."

Armstrong: “Dobře. Okamžik počkej, já jen poodstoupím."

Aldrin: “Jde to úplně snadno, už to mám v průlezu."

Potom také Armstrong opouští půdu Měsíce a vyráží nahoru po žebříku.

Houston: “Neili, zde Houston. Vzal jsi kazetu z Hasselbladu?"

Armstrong: “Ano, vzal. A kromě toho máme deset kilo když ne dokumentovaných, tak alespoň pečlivě vybraných vzorků." (Pozn.: Má na mysli pouze obsah druhé bedny na tzv. dokumentované vzorky.) (Pozn.M.F. "Vzorky z Měsíce" viz. článek z L+K č.2/1970)

Houston: “Houston. Příjem. Dobrý výkon!"

Aldrin: “Nyní se musíš začít ohýbat. Dobře. Spousta místa. Teď ohnout záda a zvednout hlavu... Trochu zatočit doprava. Hlavu dolů... A je to v pořádku."

Armstrong: “Díky ti. Jsem už volný?"

Aldrin: “Volný. Trochu se přitiskni ke mně ... Tak, dobře, to je v pořádku. Teď hni nohou a já se postarám o poklop."

Armstrong: “OK."

Aldrin: “Průlez je uzavřen a uzamčen. Teď ho zajišťuji."

* * *

Na chvíli je v éteru ticho, protože v LM se přepojovali na palubní komunikační systémy. Asi čtvrt hodiny poté se objevuje nad východním okrajem Měsíce opět Columbia.

Houston: “Columbia, Columbia, zde Houston. Přepínám."

Columbia: “Příjem, Columbia přes Cyril. Jak mě slyšíte?"

Houston: “Příjem, Columbia. Slyšíme tě jasně a hlasitě přes všesměrovou Cyril. Posádka základny Tranquillity je zpátky na základně, napouští atmosféru a sundávají PLSS. Všechno proběhlo nádherně. Přepínám."

Columbia: “Alelujá!"

Houston: “Základna Tranquillity, zde je Houston. Můžete nám dát vědět, jak postupuje svlékání PLLS a přípravy na novou dekompresi?"

Tranquillity: “Příjem, Houstone, zde základna Tranquillity. Teď tady zjišťujeme, jaké filmy nám zbyly, a já se právě chystám vyměnit kanystr v klimatizačním zařízení."

Houston: “Příjem. Raději bychom počkali s výměnou kanystru s hydroxydem lithným až těsně před dekompresí."

Tranquillity: “Tak to plánujeme. Jenom je mi divné, na co ještě máme čekat. Strávili jsme pravděpodobně další půlhodinku fotografováním a myslím, že můžeme jíst současně s vyměňováním kanystru před dekompresí."

Houston: “To zní rozumně."

Tranquillity: “Bude tady chvíli těsno."

Houston: “To nemyslím."

Columbia: “Houston, Columbia. Jaké jsou nové souřadnice?"

Houston: “Příjem. Šířka je 00,691, tedy plus, a délka je dvakrát +11,713. Výška je mínus 1,44 míle ... Columbia, opravuji, ta Šířka má být 692, bylo to špatně zaokrouhleno."

Columbia: “OK. Opakuji: +00692, +11713 a –00144. Můžeš mi dát ještě souřadnice podle sítě na mapě?"

Houston: “Příjem. Čekej. .. Souřadnice Karel 0,9 a 6,3 na LAM-2."

Columbia: “0,9 a 6,3. Díky. Jeden ten čtvereček sítě na mapě je tak maximum, co člověk stačí přehlídnout za jeden přelet."

Ani tentokrát se však hledání nesetkalo s úspěchem. Protože už byl čas k odpočinku, rozhoduje se Houston od dalšího hledání Orla upustit.

Základna zatím dostala údaje pro další možné okamžiky startů:

Aldrin to poslušně zopakuje, jako ve škole, a je také patřičně pochválen:

Aldrin: “OK, 4 912."

Houston: “Základno Tranquillity. Podle letového plánu by měl být vypínač od stabilizátoru ACCA na panelu 16 vypnut."

Aldrin: “Houston, Tranquillity. Opakuj, co má být zapnuto!"

Houston: “Panel 16, řada 2, stabilizace ACCA, by teď měl být v y p n u t !"

Aldrin: “Už ho vypínám ... a podívejte se dole na telemetrii, v jaké poloze je hlavní pojistka motoru. Proč se ptám; konec páčky vypadá ulomený. Nevím, jestli se pří tom něco nestalo."

Houston: “Počkejte, prosím ... Podle telemetrie je to v pořádku. Nechte ho tak až do té doby, než budeme podle letového plánu motor odjišťovat."

Armstrong: “Houstone, zde základna Tranquillity. Na CDR PRD je 11014."

Aldrin: “LMP má 09018."

To byly údaje osobních dosimetrů velitele a pilota měsíční sekce. Hodnoty se nezměnily od poslední prověrky ještě na palubě Columbie. To znamená, že na povrchu Měsíce nebyli kosmonauti zasaženi žádným zářením.

Collins ještě přijal z Houstonu údaje na poslední přípravy před spaním. Na základně zatím pojedli a připravili se k odhození nepotřebných věcí - obou přenosných klimatizačních zařízeni PLSS a dalších odpadků.

Houston: “Columbia, pokud už nemáš pro nás žádné zprávy, tak bych ti chtěl popřát dobrou noc a pěkné spaní, Mike. Teď se chystáme vypnout hlasovou modulaci z linky k tobě nahoru, abychom tě zbytečně nerušili hovory se základnou Tranquillity. Když budeš něco potřebovat, tak zavolej a my se ti během jedné až jedné a půl minuty přihlásíme. Přepínám."

Columbia: “OK."

Houston: “Příjem a dobrou noc."

* * *

Mezitím vypustili Armstrong a Aldrin opět vzduch z Orla a otevřeným průlezem vyhodili PLSS ven. Dopady obou těžkých předmětů zaregistroval seismometr. By!o je možné také pozorovat v dosud běžícím televizním přenosu.

Unavená, ale šťastná posádka Orla však ještě nemůže jít spát jako jejich kolega kroužící kolem Měsíce. Houston má ještě celou řadu přání:

Aldrin: “Děkujeme. Byl to dlouhý den."

Houston: “Opravdu. Tak si trochu odpočiňte, ať máte na zítřek dost sil."

Aldrin: “To už máte pro dnešek dost televize?"

Houston: “Ano, bylo to vynikající představení."

Aldrin pohnul vypínačem a z velké promítací plochy v houstonském řídicím středisku zmizel obraz stříbřitého Orla, klidně spočívajícího na kamenitém dnu Moře klidu. Pro kosmonauty tím však věc nekončí. Opravují zaseknuté palubní hodiny, zatímco se na Zemi vystřídaly směny.

Nová směna - hnědá - znamená nové otázky. O orientaci kosmické lodi, o stopách, které zanechal motor Orla při přistání a také o instalaci přístrojů na měsíčním povrchu. A pak ještě poslední:

Armstrong: “Myslím, že není moc daleko, a kdybych mohl ven, tak bych možná viděl jeho val. Ale ven už samozřejmě nemohu. Odhadoval bych to tak asi na necelý kilometr."

Houston: “Díky. To by bylo všechno. Pro dnešní večer už máte od nás pokoj."

Aldrin a Armstrong se uvelebili ke spánku ve stísněných prostorách měsíční sekce, jak nejlépe dovedli. Vzrušení jim však dlouho nedovolilo usnout. V polospánku, v lehké dřímotě proklimbali oba pozemšťané sedm hodin. Aldrin stočen na podlaze, Armstrong na krytu startovacího motoru.

* * *

Budíček pro Collinse, který v pohodlí velitelské sekce spal jako zabitý, byl o hodinu dřív. Bylo třeba provést několik navigačních měření, aby Houston mohl vypočítat údaje pro start Orla z povrchu Luny.

Také na základně v Moři klidu rozhodně nebyl klid.

Hned po probuzení dostala posádka jako zákusek ke snídani pěknou dávku oprav a doplňků do knihy předstartovních příprav. Následovala prověrka setkávacího radaru, po ní zaměřování hvězd a konečně obvyklé orgie čísel: údaje pro start a manévry pro setkání. Kromě ústního předání se přehrávala současně data z velkých pozemních počítačů do pamětí palubních počítačů Orla i Columbie.

“Jak se vede černému týmu?" zajímá se Collins ve chvíli oddechu. “Jste všichni v kondici a připraveni jít do toho?"

“Na to můžeš vzít jed, Miku," odpovídá Houston. “Máš 3 minuty do LOS. Mám tady zprávu o zásobách pro tebe. Ve 123.00 celkové zásoby RCS jsou -7 %, Adam -12 %, Božena +4,5, Cyril -7, Dalibor -6,5. Celkové množství vodíku je -0,6 kg, kyslík +0,8 kg. Přepínám."

Collins: “Ten, co si ty vodíky a kyslíky spočítal už před několika dny do zásoby, ten tomu teda rozuměl, to jo!"

Houston: “OK, myslím, že jsem říkal 8 toho kyslíku?"

Collins: “Čím dál, tím líp."

Ale Lovell dnes nemá na žertování chuť: “Eagle a Columbia, tady je záložní posádka. Gratulujeme vám k včerejšímu výkonu a naše modlitby vás budou provázet při setkávacích manévrech."

Tranquillity: “Díky, Jime."

Columbia: “Děkuji, Jime."

Tranquillity: “Je to hrozně milé, když se takoví báječní lidé jako vy dívají člověku přes rameno. Potřebujeme strašně tu vaši pomoc, Jime."

Doby snídaně na povrchu Měsíce využil pan doktor Aldrin k poslednímu obšírnému popisu měsíční krajiny: “Přistáli jsme v relativně rovném kráterovém poli protáhlých i kruhových sekundárních kráterů, z nichž většina bez ohledu na velikost i na přítomnost paprsků má valy. Není to však zcela pravidlem. Je tu několik málo menších kráterů, které nemají vůbec žádný val.

Houston: “Velmi pěkný popis."

Aldrin: “Domnívám se, že ty balvany mohou pocházet z toho ostře ohraničeného kráteru, který jsme v závěru sestupu přelétali. Včera jsem říkal, že byl velký jako fotbalové hřiště, ale musím se přiznat, že za letu to bylo těžko odhadnout, ale myslím, že by se vešel do Astrodome. (Pozn.: Krytý stadión v Houstonu.) Balvany na jeho valu jsou větší než v našem okolí. Některé jsou tak třímetrové, některé možná ještě větší a leží hustě naskládány až do vzdálenosti jednoho průměru kráteru za jeho okraj. Dál se zmenšovaly, ale i v této oblastí tvořily řady a nepravidelné skupiny. Mezi těmito seskupeními byly plochy, které mi připadaly holé, bez kamení."

Houston: “Děkujeme. Základno Tranquillity, dokončili jsme měření vzdálenosti, můžete S-pásmový převáděč vypnout. Kromě toho máme pro vás přehled zásob."

Tranquillity: “Příjem."

Houston: “OK. Ve 123.00 RCS Adam má 78 % paliva, Božena 76 %. O₂ na přistávacím 62 %, baterie na přistávacím 590 ampérhodin, na startovacím 574 ampérhodin."

Tranquillity: “Příjem, máme zaznamenáno. To je znamenité."

Kosmonautům zbývá jen jedna jediná hodina pobytu na povrchu jiné planety. Pracuje se zuřivě na Měsíci i na Zemi. Letový ředitel Glyn Lunney dostává souborná hlášení z jednotlivých pracovišť. Všechno zatím klape.

Přesto napětí ve středisku vzrůstá. Když se na Zemi chystá start kosmické lodi, motají se kolem rampy tisíce lidí a když něco není v pořádku, může se start odložit, třebas o celé dny. Ale ti dva, tam 400 000 kilometrů od domova, musí odstartovat sami. Dnes, anebo nikdy.

Obrazovky na pultech v letovém sále světélkují, na registrech vyskakují stále nové hodnoty. Kritický okamžik se nezadržitelně blíží.

Houston upozorňuje ústy cap-coma Jima Lovela dva pozemšťany ztracené mezi měsíčními krátery i jejich druha kroužícího s mateřskou lodí sto kilometrů nad nimi: “Columbia a Tranquillity. Dám vám znamení, až to bude 20 minut do startu, je to asi za čtvrt minuty... Teď, 20 minut. Základno Tranquillity, jedno opomenutí. Chtěli bychom se ujistit, že máte zasunuté pojistky od setkávacího radaru; přepínač modu práce přepněte na LGC, jak to máte na stránce 59."

Tranquillity: “Ano."

Houston: “Příjem. Doporučujeme pro řízení použít PGNCS. Máte povolen start!"

Tranquillity: “Příjem, rozumím. Jsme číslo jedna na ranveji."

Aldrin otevírá kohouty nádrží se stlačeným héliem, které má vytlačovat palivo a okysličovadlo z nádrží do motoru. Najednou něco neklape.

Tranquillity: “Houstone, zde Tranquillity. Nejsme si jisti, zda se otevřel héliový tank číslo 2. Ukazuje pořád moc vysoký tlak."

Houston: “To souhlasí. Zkuste to ještě jednou."

Tranquillity: “Dobře, tak znova... už je po problému... Houstone, diference mezi oběma tanky je teď velmi malá. Na č. 2 máme 214 (atmosfér), na tanku 1 to ukazuje 211, klesá na 210, tak nevím, jestli ho mám použít."

Houston: “Znamenáme a souhlasíme."

Tranquillity: “OK. Beru to tak, že máme zelenou pro start a pokračujeme se startovním B."

Houston: “Tak je to v pořádku. Pokračujte dál, my budeme sledovat tank 2. Kdyby v něm tlak neklesal, tak vypneme křížové propojení a otevřeme výpustný."

Tranquillity: “Příjem. Startovní Božena a výpustný uzavřen."

Houston: “Základno Tranquillity, už jen necelých 10 minut. Všechno je v pořádku. Předpokládáme směrové antény v samonaváděcím režimu."

Tranquillity: “Antény na auto... A obě ED baterie v pořádku."

To už jsou poslední chvíle příprav.

Armstrong: “Hlídej si záložní počítač ... Hlavní pojistka motoru odjištěna... tak do toho: 8, 7, 6, 5, stupeň oddělen, pojistka startovního stupně odjištěna ... tisknu POKRAČUJ . .. to bylo výborné!"

Z trysky na spodku startovního stupně LM vyšlehly plameny, loď se otřásla, měsíční povrch se pod ní vzdaluje.

Armstrong: “ 8, ...11 metrů za vteřinu stoupání. Zahájení náklonu ... Velmi hladký start.. . Pod námi je nějaký kráter."

Houston: “Eagle, zde Houston. Žádáme ruční blokování startu odpojit."

Na palubním počítači už naskakuje výška po celých desítkách stop.

Houston: “Jedna minuta, všechno v pořádku."

Eagle: “Trochu se houpeme, ale trysky s tím nemají velkou práci."

Houston: “Příjem, strašně fajn."

Eagle: “Stoupání 46 metrů za vteřinu. Pěkný pohled dolů. AGS souhlasí nachlup."

Houston: “Eagle, zde Houston. Dvě minuty. AGS, PGNCS a MSFN všechno souhlasí." (Pozn.: Na velkém promítacím plátně v Houstonu se různobarevné zobrazují křivky znázorňující rychlost a výšku zjišťovanou nezávisle na sobě třemi způsoby: primárním řídicím a navigačním systémem měsíční sekce (PGNCS), záložním palubním systémem (AGS) a z pozemního sledování (MSFN). Všechny tři metody dávají v tomto okamžiku shodné výsledky.)

Eagle: “Jsme ve výši 910 metrů, stoupání 52. Nádherné. Řízení drží neutrál jako přibité... 457 horizontální, 56 stoupání..."

Houston: “Eagle, Houston. Tři minuty. Vypadáte dobře. Všechno je v pořádku."

Eagle: “Už si to hasíme po dálnici číslo 1."

Houston: “Čtyři minuty, držíte se přesně na vypočtené dráze. Je to jako noha."

Eagle: “Už vidíme kráter Sabine... a tady je Ritter.. . nebo ne? Člověče, to je působivý pohled, co ty na to?"

Houston: “Eaqle, Houston. Stále všechno v pořádku."

Eagle: “Příjem. Dobrá shoda v delta V mezi AGS a PNGCS... ještě zbývá 247 (m/s)... ještě 200... OK, otvírám hlavní uzávěry. Tlakování startovací zavřeno, tlak se drží dobře, křížové propojení zapnuto . . . ještě 100. Připrav se s pojistkou motoru. 30. OK, vypínám, 15, motor vypnut. Máme 1687,7, 10,0, 18490!"

Orel je tedy bezpečně na dráze, protože plánovaná horizontální rychlost měla být 1687,3 m/s, vertikální 9,8 m/s a výška navedení 18 326,9 metrů. Plánované parametry dráhy jsou 17 040 metrů výška pericynthia a 81,67 má být apocynthion. Co nám ohlásí kosmonauti?

Eagle: “Houstone, máme 87,7 na 17,6."

Houston: “My tady 87,5 na 17,6."

Eagle: “Na AGS je 86,4 a 17,6."

Houston: “Můžete pokračovat v P52 podle plánu."

Chris Kraft prohlašuje okolostojícím ve středisku: “Připadá mi, jako by 500 miliónů lidí kolem celé zeměkoule pomáhalo Orlu zpátky na oběžnou dráhu."

Obě části kosmické lodi Apollo 11 jsou teď v neustálém radarovém kontaktu. Začíná stíhání. Po vyzkoušené cestě, kterou připravili Stafford, Young a Cernan.

Eagle: “Příjem, Houstone. Eagle je opět na dráze. Opustili jsme základnu Tranquillity, kde jsme ponechali kopii znaku Apolla 11, amerického orla s olivovou ratolestí."

Houston: “Eagle, celý svět je na vás hrdý!"

Eagle: “Ještě budeme potřebovat zatraceně pomoct."

Věc není ovšem tak zlá. Za odvrácenou stranou Měsíce přešel Orel na takřka kruhovou parkovací dráhu. V krátkém sledu za sebou následují manévry CDH a TPI, oba nad přivrácenou tváří Měsíce. Vlastní setkání obou lodí se uskutečnilo opět v zákrytu, nad tou částí Luny, kterou spatřilo dosud vlastníma očima jen šest pozemšťanů.

* * *

Když opět zachytily radioteleskopy signály od Měsíce, letěly již obě lodi v těsné formaci. Zbývá už jenom vlastní spojení.

Manévr několikrát vyzkoušený, a přece znamenal horkou chvilku, zaviněnou nedokonalým zachycením LM a nesouosým dotykem. Nebezpečné rotaci Orla zabránil zapnutý stabilizační systém. Ale nechme kosmonauty, ať se pochlubí sami:

Columbia: “To byla ale legrace! Já jsem ten náraz necítil, a tak jsem si myslel, ze už to drží, a zahájil jsem zatahování tykadla. Vtom jako by se rozpoutalo peklo. Vám, hoši, to muselo připadat, že to pořádně škubalo během zatahování, že?"

Eagle: “Jo, zdá se, že k tomu došlo v okamžiku, kdy jsem dal dopředný tah pro spojení. A pravděpodobně jsme nebyli docela souosí, nebo co, ale náhle jsme ztratili orientaci a v tu ránu začal pracovat stabilizační systém."

Columbia: “Na pár vteřin jsem měl plné ruce práce... Slyšíte mě dobře? Mně to tu jen tak kníká."

Eagle: “Souhlasí, ale přesto tě slyšíme docela dobře."

Columbia: “Já teď mám upravit průtok kyslíku na 0,6 libry za hodinu, ale jak to mám udělat s tím rozbitým tlakoměrem? Dejte mi nějaké pomocné údaje!"

Houston: “Otevři ventil až na doraz a pak zpátky o 5°."

Collins zvýšil průtok kyslíku proto, aby “Měsíčňané" z LM přecházeli proti jeho proudu a tak nezanášeli zbytečně mnoho prachu do velitelské sekce. Přestup zpět proběhl rychleji, než předpokládal plán.

Columbia: “Houstone, zde Columbia. Jsme už všichni tři na palubě, průlez je uzavřen. Teď zkoušíme těsnost kabiny."

Houston: “To jste to vzali fofrem. Porazili jste nás na hlavu. Máme tady pro vás řadu věcí."

Columbia: “Co to má být?"

Houston: “Ale, to je jen - chceme zapnout pojistku u měřiče CO₂ a pak údaje o množství paliva v RCS na Eagle. Potom tu máme pro vás stavový vektor. Dejte tam POO a PŘÍJEM."

Columbia: “Buzz říká, že CO₂ pojistka je zapojena."

Houston: “Nastotisíckrát děkujeme."

Columbia: “Množství RCS je přibližně 68 % v A a 45 % v B."

Houston: “Díky... Náš bílý tým bude s vámi, než se vydáte zpět k Zemi. Především gratulujeme k nádhernému setkání a k nádherné EVA. Byla to pro všechny obrovská show."

Columbia: “Díky, vyřídím Neilovi a Buzzovi."

Nastává rozloučení. Čtvrt hodiny letí ještě s věrným Orlem ve formaci. Pak zapalují na 7 vteřin manévrovací trysky na bocích pomocné sekce, aby se vzdálili do bezpečné vzdálenosti pro návrat k Zemi.

Collins: “Tak co, jak to předběžně vypadá s TEI? Bude podle plánu někdy ve 135 hodin 23 minut nebo tak nějak?"

Houston: “Souhlasí, Mike. Předpokládáme nominální čas. Uvažovali jsme sice o tom, přesunout to o jeden oběh dopředu, ale hádáme, že neznáme ještě dost dobře dráhu, když jsme dělali ten manévr RCS, a tak potřebujeme ještě nějaké sledování, abychom měli dobrý TEI."

Collins: “A takový si všichni přejeme."

Houston: “Jedenáctko, Houston. Vypadá to, že si budete moci teď na pár hodin pořádně odpočinout. Budeme mít samozřejmě pro vás údaje pro manévr - během příštího oběhu - a pak přípravy na TEI ... A ten malý manévr před chvilkou vás vzdálí od LM až na 35 kilometrů v okamžiku TEI."

Collins: “Tak si v duchu představuji, jak se to tam dole teď po setkání vyprázdnilo. Myslím, že se tam už dají najít i místa k sezení?"

Houston: “Příjem. Sál letové kontroly je teď skoro prázdný. Bereme to trochu ležérně. A jak se cítíš tam nahoře, když máš zase společnost?"

Collins: “Proklatě dobře, to ti teda povím."

Houston: “Na to bych vsadil krk. Myslím, že jsi po takových deseti obězích začal vést samomluvu."

Collins: “To ještě ne. Ale máme tu teď šťastný domov. Je to pěkné, mít společnost. Ve skutečnosti by bylo strašně hezké mít tu nějakou tu stovku miliónů Američanů s sebou."

Houston: “Byli s vámi v duchu."

ColMns: “Aspoň že vidí, co mají za své prachy."

Houston: “V každém pádě byli s vámi alespoň v duchu. Přinejmenším většina. Včera, když jste přistáli, tak New York Times měl vůbec největší titulek v historii."

Collins: “Jsem potěšen, když se dozvídám, že to stálo za zmínku v novinách."

* * *

Zatímco kompletní posádka Apolla 11 využívá nečinnosti k jídlu, většina sedadel v Mission Operations Control Room se zase zaplnila. Prověrka systémů ukázala, že vše je v pořádku. Houston vydává povolení k návratu a Apollo 11 mizí naposledy za měsíčním diskem.

Vynořuje se přesně ve vypočítaný okamžik.

Houston: “Halo, Apollo 11, Houston. Jak to šlo? Přepínám!"

Collins: “Už je načase, abyste začali otvírat Měsíční přijímací laboratoř."

Houston: “Tak se vracíte. Všechno je pro vás připraveno."

Armstrong: “Karlíčku, vypadá to výborně. Motor šel nádherně. Líp už prostě běžet nemohl."

Kosmická loď se vzdaluje od Měsíce a její rychlost neustále klesá.

Apollo 11: “Jak vypadá dráha podle vašeho sledování, nebo je ještě na to brzo?"

Houston: “Moment, Mike. FIDO se dívá na data. (Pozn.: FIDO = Flight Dynamics Officer, pracovník, zodpovědný za výpočet parametrů dráhy) Je ještě brzy na přesný údaj, ale zatím to vypadá skutečně perfektně. Přesněji ti to řekneme za chvíli."

Collins: “Kdo je dneska FIDO?"

Houston: “Jay Greene."

Collins: “Ahoj, Jay!"

Houston: “A vaše váha je 11 953 (kg).”

O slovo se hlásí pán nad kosmonauty, Deke Slayton: “Apollo 11, zde je oblastní cap-com. Gratuluji k výkonu. Hoši, provedli jste to znamenitě. Myslím, že je čas zhasnout a jít na kutě po tak dlouhém a namáhavém dnu. Myslím, že teď na zpáteční cestě budete už mít klidný spánek. Těším se na shledání s vámi."

Armstrong: “OK. Díky, pane šéf. Už se těšíme na trochu odpočinku a na tu rekreační cestu zpět."

Slayton: “Taky jste si ji zasloužili."

* * *

Cesta zpátky je opravdu rekreační. Posádka kosmické lodi pozoruje, jak se Měsíc pomalu zmenšuje a Země naopak zvětšuje. Kosmonauti si hoví a dočista zlenivěli. Buzz Aldrin lituje, že musí loď uvádět do rotace ručně, že na to není automatický program, a Collins ho v tom ještě podporuje. Z míry je nevyvede ani čtyřicetiminutová ztráta spojení se Zemí, zaviněná špatným nasměrováním antény po opravě letové dráhy. Zato v Houstonu se zapotili.

Stejně tak, když Aldrinovi pojednou vyletěl tep nahoru: “Halo, Apollo 11, zde Houston. Buzzi, ty jsi zvedl našeho doktora z křesla. To cvičíš?"

Aldrin: “Děkuji za optání."

Houston: “Cvičíš. Je to tak?"

Armstrong: “Ano, Buzz právě trénuje."

Houston: “Pozorovali jsme, jak mu najednou vyletěl tep."

Collins: “Ten váš bílý tým má dneska nějak moc práce."

Houston: “Jo, jo, chlapče. S prací se tu můžeme přerazit. Ani si to nedovedeš představit."

Collins: “Co děláte? Docela snadno. Máte nohy na stole a kreslíte si."

Houston: “Ty musíš mít rentgenové oči, že to na takovou dálku prokoukneš."

Collins: “To víš, dáváme si na vás pozor!"

Houston: “Dobře nám tak... To Buzzovo cvičení bylo největší událostí dne. A mimochodem u Armstronga jsme naměřili vůbec největší tepovou frekvenci v celé historii pilotovaných letů."

Collins: “Já jsem si naměřil 247."

Houston: “Kruci, to snad není možné?!"

Collins: “Ale je, jednotka je koňská délka za čtrnáct dní!"

* * *

Přichází poslední den. Naposledy zapíná trojice ve vesmíru televizní kameru pro pozemšťany. V předchozím programu provozoval pan doktor Aldrin v roli učitele fyziky kouzla se setrvačníkem plujícím v beztížném stavu a Collins ho doplňoval kejklemi s pitím pomocí stříkací pistole.

Tentokráte pronáší posádka Apolla 11 své vážné závěrečné slovo k lidem.

Armstrong: “Před sto lety napsal Jules Verne knihu o letu k Měsíci. Jeho kosmická loď, Columbia, odstartovala z Floridy a po obletu souputníka Země přistála v Tichém oceánu. V okamžiku, kdy se Columbia moderního věku blíží k setkání s týmž Tichým oceánem, zdá se její posádce vhodné, podělit se s vámi o několik úvah.

Aldrin: “Když jsme tady na palubě kosmické lodi mezi sebou diskutovali o událostech posledních dvou, tří dnů, dospěli jsme k závěru, že to nebyla pouhá cesta tří mužů k Měsíci. Dokonce ani ne úsilí jediného národa. Cítíme, že se to stalo symbolem nenasytné lidské zvědavosti pronikat do neznáma. Domnívám se, že Neilova poznámka »Je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo« tyto pocity pěkně vystihuje.

Collins: “Tato cesta nás tří k Měsíci se vám může zdát jednoduchá nebo snadná. Chtěl bych vás však ujistit, že tomu tak nebylo. Saturn V, který nás navedl na dráhu, je neuvěřitelně složitým kouskem techniky; přitom každá jeho součástka pracovala perfektně. Počítač, který vidíte nad mou hlavou, obsahuje “slovník" 38 000 slov, přepečlivě vybraných, aby byla k co největšímu užitku nám, posádce. Vypínač, který kryji v dlani, má přes tři sta sobě podobných ve velitelské sekci. Vedle nich jsou tu myriády pojistek, pák, kliček a jiných zařízení.

Kosmická loď se řítí s přibývající rychlostí prostorem a její posádka dělá přípravy k přistání.

Je čtvrtek 24. července 1969. V 5 hodin 50 minut odpoledne středoevropského času, po 195 hodinách 17 minutách a 52 vteřinách letu a po 21 hodinách a 35 minutách pobytu na povrchu Měsíce dotkne se velitelská sekce lodi Apollo 11 hladiny Tichého oceánu několik mil od čekající letadlové lodi Hornet. Ještě jednou zazní hlas těch, které lidstvo tak napjatě sledovalo plných osm dní:

(Pozn.M.F.: Trojice z Apolla 11 po úspěšném letu byla dopravena do Lunar Receiving Laboratory v Houstonu pojízdnou "maringotkou" - Mobile Quaratine Facility . O karanténě astronautů z posádky Apolla 11 po návratu z Měsíce viz. článek z L+K č.13/1969 "Přivezou smrt?")

1. Edwin Aldrin, jeden z prvních lidí na Měsíci (Foto na titulní straně L+K č.20/1969 - Snímek : NASA - N.Armstrong)
2. Buzz Aldrin, obtížen seismografem a laserovým odražečem, bezprostředně před instalací obou přístrojů (Foto na obálce L+K č.20/1969 - Snímek: N.Armstrong - NASA)
3. Zde základna Tranquillity - titulek nadpisu seriálu článků v L+K 1969 - 1970 a foto vlajky USA instalované na Měsíčním povrchu astronauty z Apolla 11
4. Start nosné rakety Saturn V (AS-506) z mysu Kennedy s kosmickou lodí Apollo 11 dne 16.7.1969
5. Při oddělení prvního stupně nosné rakety Apolla 11 vykazovaly motory - jak dokazuje tento snímek - ještě nějaký zbytkový tah. Parabola za druhým stupněm vymezuje rozhraní mezi volnou atmosférou a zplodinami hoření motorů J-2
6. Pohled do Launch Control Center na Kennedyho mysu ukazuje několik z četných ředitelů programu Apollo. Zleva doprava jsou to Walter J. Kapryan, zástupce ředitele startovních operací, dr. Kurt Debus, ředitel Kennedy Space Center a Rocco A. Petrone, ředitel operací
7. Pohled z Apolla 11 na zemi vzdálenou 170 tisíc kilometrů ukazuje většinu Afriky a část Evropy s Asií
8. Přistávací oblast si kosmonauti prohlédli již na oběžné dráze kolem Měsíce, kde byl LM ještě spojen s CSM. V okamžiku pořízení tohoto snímku severozápadní části Moře klidu z okénka LM, obíhali na dráze ve výši 110 km. Vlevo dole zakrývá část výhledu čtveřice manévrovacích trysek. Velký kráter vpravo dole je Maskelyne, nad ním Maskelyne B. Skupinu pahorků uprostřed obrázku, vlevo od Maskelyne, nazývají kosmonauti Boot Hill, podobnou kousek nad ní Duke Island. Menší kráter mezi Duke l. a Maskelyne B přejmenovali na “Umývadlo" /Wash Basin). Přistávací oblast se nachází na rozhraní světla a stínu vpravo od kráteru Moltke. Vlevo od něj je vidět rýha Hypatia (dálnice U.S.1), zakončená pohořím Thud Ridge. Těsně u levého okraje obrázku je kráter Torricelli C
9. Letový plán Apolla 11 včetně alternativních a nouzových variant - schéma
10. Manévry LM na dráze kolem Měsíce. Pohled kolmo na rovinu dráhy ve směru od Polárky. Výšky nad povrchem Měsíce nejsou v měřítku
11. Končí přibližovací fáze. Teď si musí vybrat místo pro přistání, ale terén je špatný,...
12. ... plný balvanů a malých kráterů.
13. Armstrong přebírá řízení. Přelétává kráter ...
14. ... a Orel se snáší na relativně rovnou plochu. Zvedá se prach...
15. Dráha LM na úseku motorického sestupu. Čísla značí minuty od zapálení brzdicího motoru
16. … pod kosmonauty se objevuje stín Orla a ...
17. … konečně jsou na povrchu Měsíce. (Snímky pořídila 16mm kamera umístěná v okně LM nad Aldrinovou hlavou)
18. Přistávací a startovací manévr LM. Pohyb znázorněn relativně vzhledem k CSM
19. I když kvalita této fotografie (pochází z pevně 16mm kamery za oknem LM) není příliš vysoká, má přesto značnou historickou cenu - ukazuje totiž první pohyby prvního pozemšťana na měsíčním povrchu
20. Druhým člověkem, který stanul na povrchu Měsíce, se stal Edwin Aldrin. Neil Armstrong ho zachytil v okamžiku, kdy začal sestupovat po žebříku
21. Jeden z větších kráterů severovýchodně od místa měsíčního modulu. Autorem tohoto i ostatních snímků je Neil Armstrong
22. Přístroje obou hlavních vědeckých experimentů - pasivního seismometru a laserového odrážeče - byly uloženy ve spodní části měsíční sekce. Edwin Aldrin je odtud dopravoval na povrch jakousi lanovkou
23. Dosednutí měsíční sekce na povrch bylo velmi měkké. Svědčí o tom skutečnost, že se patky přistávacích noh zabořily jen minimálně
24. Vztyčování americké vlajky na Měsíci. Snímek pořídila automatická 16mm kamera namontovaná uvnitř měsíčního modulu
25. Edwin Aldrin obtížený pasivním seismometrem (vlevo) a laserovým odrážečem (vpravo) odchází instalovat oba přístroje
26. Při instalaci a justaci pasivního seismometru měl Edwin Aldrin trochu potíže
27. Jedna z mnoha fotografií, které za měsíční procházky pořídil Neil Armstrong, ukazuje “základnu Tranquillity". Vpředu uprostřed je instalován pasivní seismometr (Passive Seismic experiment Package), poněkud za ním laserový odrážeč (Laser Kanging Retro-Reflector), úplně vzadu televizní kamera a americká vlajka. Experiment Bernské university je umístěn před měsíční sekcí. Vlevo stojí kosmonaut Edwin Aldrin
28. Tento snímek vynikající kvality, ukazující krátery a balvany v místě přistání Apolla 11, byl pořízen z pravého okénka měsíční sekce
29. Jeden z nasbíraných vzorků - měsíční kámen - má rozměry 7,5 x 5 x 2,5 cm.
30. Dva vědecké přístroje zanechala posádka Apolla 11 na měsíčním povrchu - pasivní seismometr a laserový odrážeč. Na snímku jsou nahoře zhruba uprostřed obrázku, vpravo od trysek orientačního systému
31. Na tomto obrázku, který pořídil Neil Armstrong, je zachycen Edwin Aldrin při instalování experimentu Bernské university. Podle textu v Toronto Daily Star k tomuto obrázku, je bílá skvrna vlevo nahoře zatím nevysvětlitelná. Obrázek se však bezpochyby stane populárním mezi ufology, kteří jej budou pokládat za důkaz UFO na Měsíci. Podle našeho soudu jde o zřejmý reflex; na původním barevném snímku jsou dokonce zřejmé duhové obrysy, které dosti dobře nejdou vysvětlit posunem barev při tisku. Bylo by jistě zajímavé slyšet odpověď od odborníků-optiků
32. Podobných stop v prostředí, které Aldrin přirovnal k práškovému grafitu, zanechali kosmonauti na Měsíci desítky
33. Poslední pohled na měsíční povrch, poznamenaný stopami prvních lidí, otevřeným průlezem měsíční sekce
34. Po úspěšném startu z Měsíce pořídila posádka měsíční sekce ještě několik snímků odvrácené strany Měsíce. Tento zachycuje kráter č. 308 (podle Mezinárodní astronautické unie) s průměrem asi 80 km
35. Ještě správně orientovat startovací stupeň měsíční sekce a závěrečná fáze sbližování může začít
36. Startovní část LM Apolla 11 nad Měsíčním povrchem. (Foto na obálce L+K č.8/1971 - Snímek NASA)
37. Vstup velitelské sekce do hustých vrstev atmosféry (pořadí snímků shora dolů). Záběry byly pořízeny z letadla, letícího ve výšce 10 000 m, kamerou se 70 mm objektivem. Od rozžhaveného povrchu sekce se oddělují drobné částečky ablativního materiálu z tepelného štítu.
38. Snímek ukazuje nácvik záchranné operace, komplikované o použití ochranných biologických obleků
39. Trojice z Apolla 11 po úspěšném letu byla dopravena do Lunar Receiving Laboratory v Houstonu pojízdnou "maringotkou" - Mobile Quaratine Facility

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 11 | Tabulka časů a událostí během letu (L+K 1/1970) ]