---

Posádka : Afanasjev,V.M.[VE] | Usačev,J.V.[PI] | Poljakov,V.V.[KV]

---

Dne 08.01.1994 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-18 s posádkou ve složení: velitel Viktor Michajlovič Afanasjev, palubní inženýr Jurij Vladimírovič Usačev a kosmonaut výzkumník Valerij Vladimírovič Poljakov.

Let byl původně plánován na listopad 1993, ale z finančních a organizačních důvodů byl posunut na pozdější termín.

Start se uskutečnil v 10:05:34, v T+8.6 min byla loď navedena na základní dráhu (51.62°, 88.75 min, 204-222 km). Při 4. oběhu se uskutečnila první korekce dráhy (51.62°, 90.17 min, 243-322 km), při 18. oběhu druhá korekce (51.62°, 90.33 min, 253-328 km) a při 33. oběhu byla dráha změněna tak, aby se loď přiblížila k orbitálnímu komplexu a 10.01.1994 (v 11:50) se připojila ke stykovacímu uzlu - X modulu Kvant [1]. Komplex měl poté dráhu s parametry: 51.62°, 92.24 min, 385-392 km. Následujícího dne začaly přípravy k návratu předchozí posádky na Zemi. Ciblijev a Serebrov intenzívně cvičili v obleku Čibis a kontrolovali svůj kardiovaskulární systém.

Loď Sojuz TM-17 s kosmonauty Ciblijevem a Serebrovem se oddělila od komplexu 14.01.1994 v 04:37:11. Vzdálila se asi 45 m, aby bylo možné vyfotografovat uzel APAS-89 na modulu Kristall. V 04:46:20 si Ciblijev stěžoval, že kosmická loď reaguje nezvykle pomalu. Na žádost Serebrova, který pořizoval fotografickou dokumentaci z orbitálního modulu se pokusil přiblížit se k jednomu z panelů slunečních baterií avšak v 04:47:30 došlo k lehké kolisi s modulem Kristall a poté bylo přerušeno spojení. V 04:52 byla obnovena linka se Sojuzem a v 05:02 s Mirem. Dodatečně se ukázalo, že ke střetu, zaviněnému chybnou funkcí ovládání trysek pohonného systému došlo asi 1.5 m od uzlu a stranou od antén a přístrojů a že loď nebyla poškozena. Přistání se uskutečnilo bez problémů 14.01. (v 08:18:20) 215 km Z od Karagandy.

15. základní posádka {EO-15, volací znak Derbent) pokračovala v lékařském a vědeckém výzkumu, kosmonauta Poljakova čekal pokus o rekordní pobyt v délce 427 dní. Jednou z mnoha aparatur pro kontrolu jeho zdravotního stavu je německé zařízení VOG (Video Oculography), jehož předchůdce byl součástí německého vybavení expedice MIR-92. Část přístroje dopravil na stanici Progress M-20, část si přivezl Poljakov v osobním zavazadle. Výsledky budou v reálném čase předávány do GSOC v Oberpfaffenhofen. Žádný výstup do prostoru není plánován. Všichni členové posádky jsou radioamatéry, zvlášť aktivní je Poljakov (U3MIR).

Prvním úkolem bylo přesunutí lodi Sojuz TM-18 na přední osový stykovací uzel základního bloku, aby se zadní, uzpůsobený i na přečerpávání pohonných látek, uvolnil pro novou nákladní loď. Operace se uskutečnila 24.01.94: celá posádka přestoupila do lodi, která se v 03:12 oddělila. Vzdálila se o 130 - 150 m a pak Afanasjev zahájil pomalý průlet kolem komplexu. Během něho kosmonauti sledovali a fotografovali místo kolize předchozího Sojuzu s modulem Kristall. K přednímu stykovacímu uzlu +X se připojili v 05:01 a poté přestoupili zpět do komplexu.

Automatická nákladní loď Progress M-21 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění dalšího provozu orbitálního komplexu odstartovala z Bajkonuru dne 28.01.1994. Konstrukčně je odvozena z lodi Sojuz, má délku 7.2 m a max. průměr 2.7 m, dvojice panelů slunečních baterií mají rozpětí 10.6 m. Uvnitř je 7.6 m3 prostoru pro suchý náklad. Maximální hmotnost užitečného nákladu je 2600 kg, max. hmotnost suchého nákladu 1500 kg, kapalného a plynného nákladu 1540 kg (vč. 200 kg pohonných látek, přečerpávaných do stanice z pohonného systému lodi).

Pozn.: Počínaje lodí M-5 jsou některé Progressy vybavovány balistickými návratovými pouzdry Raduga (délka 1.5 m, průměr 0.6 m, hmotnost 350 kg bez nákladu, hmotnost užitečného zatížení 150 kg) -u takových variant má náklad hmotnost do 2400 kg. Oddělují se před zánikem nákladní lodi ve výšce 120 km a po balistickém sestupu přistávají ve střední Asii.

Start se uskutečnil v 02:12:10 na dráhu s parametry 51.69°, 88.55 min, 192-214 km. V následujících dvou dnech se uskutečnily čtyři dráhové manévry, vedoucí k setkání a spojení. Připojení k uzlu (-X) modulu Kvant se uskutečnilo 30.01.94 (v 03:56). Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry: 51.62°, 92.32 min, 385-391 km.

Na palubě mělo být 51 kontejnerů s potravinami, ale při přejímce kosmonauti zjistili, že tři byly zřejmě ukradeny vojáky, sloužícími v montáží budově MIK.

Vědecký výzkum v dalším období zahrnoval především astrofyzikální pozorování (rentgenové záření stelárních zdrojů), studium absorpce UV záření v zemské atmosféře, kontrolu úrovně radiace ve stanici francouzskou aparaturou Naussica s pravidelná měření magnetickým spektrometrem Maria. V rámci pokračování programu MIR-92 se konala řada lékařských a technických experimentů pro německou agenturu DARA. 30.03. uskutečnili test provozuschopnosti manévrovací jednotky na konci nosníku SOFORA. 10.03. byla motorem lodi Progress M-21 provedena korekce dráhy komplexu. Oddělení se uskutečnilo až po startu další lodi, 23.03. (v 01:20) a krátce poté téhož dne došlo k zániku v atmosféře.

Automatická nákladní loď Progress M-21 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění dalšího provozu orbitálního komplexu, vzlétla z Bajkonuru dne 22.03.1994.

Start byl původně plánován na 19.03., avšak v důsledku požáru jedné z budov montážního komplexu MIK 07.03. a následné sněhové vánice byl odložen. Uskutečnil se 22.03. v 04:54. Po několika obvyklých dráhových manévrech byla připojena k zadnímu stykovacímu uzlu stanice Mir 24.03.1994 (v 06:40). Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry: 51.65°, 92.40 min, 382-403 km.

28.03. se nad Tichým oceánem jižně od Aljašky uskutečnil experiment, při kterém byl z orbitálního komplexu ve výšce 383 km vystřelen proud elektronu směrem k družici Freja, která svazek na vzdálenost 1770 km registrovala po dobu jedné minuty. Pokus, podobný experimentu na STS-45 (1992) monitorovala pozemní kanadská stanice v Prince Albert. 29.03. byla použita kamera KFA-1000 pro fotografování povrchu Země s rozlišením až 5 m, Poljakov se zabýval akustickou a elektromagnetickou interferencí mezi přístroji v různých částech stanice.

Počátkem května se posádka zabývala zejména materiálovými experimenty v peci Gallar. 20.05. dokončila přesun nepotřebného vybavení do lodě Progress M-22 a přečerpala zbytky paliva do nádrží komplexu Mir.

Oddělení se uskutečnilo až po startu další lodi, 23.05.1994 v 00:57 a později téhož dne došlo k zániku v atmosféře.

Dne 22.05.1994 odstartovala z Bajkonuru automatická nákladní loď Progress M-23 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění dalšího provozu orbitálního komplexu o celkové hmotnosti 2207 kg a návratovým pouzdrem Raduga.

Start se uskutečnil v 03:30:02, po obvyklých manévrech připojení 24.05.1994 (v 06:00). Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry 51.65°, 92.53 min, 398-400 km.

27.05. se posádka zabývala ekologickým studiem půdy i vodních nádrží v centrálním a jižním Rusku a lesními porosty východní Sibiře. Téhož dne bylo oficiálně oznámeno, že start příští posádky bude posunut z 20.06. na 29. nebo 30.06. Dne 03.06. ruský rozhlas uvedl, že let se uskuteční mezi 01. až 05.07. Původně se očekávalo, že poletí tři kosmonauti, avšak z úsporných důvodů bude posádka pouze dvoučlenná. 08.06. oznámila ruská TV, že došlo k dohodě o statutu T. Musabajeva, který je plukovníkem ruského letectva, avšak do vesmíru poletí jako kazašský občan. Za jeho čtyřměsíční pobyt na stanici Mir zaplatí Kazachstán 150 mil. USD. 17.06. prohlásil T. Musabajev agentuře ITAR-TASS, že Kazachstán zaplatí přímo jen za přístrojové vybavení, kdežto hlavní platba za jeho let bude provedena protiúčtem za pronájem Tjuratamu.

Oddělení od komplexu se uskutečnilo až po startu lodi Sojuz, 02.07.1994 v 08:47 a krátce poté se od lodi oddělilo pouzdro Raduga, které po balistickém sestupu úspěšně přistálo v oblasti Uralu (Rusko) se 150 kg užitečného zatížení. Několik hodin poté došlo k zániku lodi Progress M-23 v atmosféře.

Dne 01.07.1994 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-19 s posádkou ve složení: velitel Jurij Ivanovič Malenčenko a palubní inženýr Talgat Amangeldyjevič Musabajev.

Start se uskutečnil ve 12:25 a po necelých 9 min se loď nacházela na základní oběžné dráze (51.62°, 88.46 min, 190-207 km). Po obvyklých dvou dráhových manévrech se přiblížila k orbitální stanici a 03.07. v 13:55 došlo ke spojení. Orbitální komplex se poté pohyboval po dráze s parametry: 51,65°, 92,52 min, 396-400 km.

Po dobu 5 dní si kosmonauti předávali směnu. Poté Afanasjev s Usačovem přestoupili do lodi Sojuz TM-18. K jejímu oddělení došlo 09.07. a v 10:33 téhož dne byl let zakončen úspěšným přistáním.