Obsah > Pilotované lety > Sojuz T > Sojuz T-13
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1985-043A 06.06.1985 26.09.1985 112d 3h12m 4. základní posádka na Saljutu 7

Posádka Sojuzu T-13
Posádka : Džanibekov,V.A.[VE] | Savinych,V.P.[PI]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]

Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1984 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

Džanibekov a Savynich na cestě k vypouštěcí rampě       Úkolem letu bylo uvést do provozu stanici Saljut 7, na které došlo k vážné závadě. Velitelem byl plk. Vladimir Alexandrovič DŽANIBEKOV (volací znak PAMIR, nar. 13.5. 1942, v oddílu kosmonautů od r. 1970, 5.let) palubním inženýrem Viktor Petrovič SAVINYCH (nar. 7.3. 1940, v oddílu od r. 1978, 2.let). Savinych byl původně členem posádky, která se připravovala na dlouhodobý let (viz. let Sojuz T-14), ale po selhání stanice (1.3. 1985 bylo oznámeno, že program pilotovaných prací na stanici byl splněn) byla vytvořena nová posádka, která se měla pokusit o opravu.

      Nosná raketa byla vypuštěna v 7.40 SEČ a navedla loď do roviny dráhy stanice. Po korekcích dráhy na 4. oběhu byla perioda 90,8 min, výška 304 - 338 km. Manévrování na dráze bylo prodlouženo na dva dny, protože stanice nevysílala žádné signály, nebyla známa její orientace a proto bylo nutné přiblížení co nejmenší rychlostí. Ruční manévrováni začalo 8. 6. ve vzdálenosti asi 10 km, vzdálenost byla určována pomocí nového laserového dálkoměru, speciálně upraveny byly i programy palubního počítače. Kosmonauti zjistili, že stanice je stabilní, i když orientována "bokem" k Zemi, ale panely slunečních baterií nemíří na Slunce. Kosmonauti přibližování zastavili ve vzdálenosti 200 m, stanici oblétli a velitel připojil loď k přednímu uzlu stanice.

      Ke spojení došlo na 34. oběhu 8.6. v 9.50 SEČ. Bylo to první spojení sovětské lodi s "nespolupracujícím" objektem. Stanice se pohybovala ve výši 356 - 375 km s periodou 91,6 min. Po vstupu na stanici kosmonauti zjistili, že je zcela bez proudu, teplota uvnitř byla kolem nuly, voda v zásobníku RODNIK byla zamrzlá. Kosmonauti museli ve spolupráci s řídícím střediskem navrhnout postup opravy. Nakonec prověřili všech osm akumulátorů, vyřadili dva vadné a zbytek připojili kabely přímo ke slunečním bateriím. Po několika hodinách bylo možné zapojit řídicí pult stanice a obnovit telemetrické vysílání, takže pozemní středisko začalo přijímat informace o stavu systémů stanice. Kosmonauti zjistili, že havárii způsobil vadný spínač, který měl odpojovat sluneční baterie od akumulátorů když byly plně nabity. Snímač však indikoval plné nabití neustále, takže akumulátory se vůbec nedobíjely a nakonec přestaly pracovat. Postupně byly uváděny do chodu nejdůležitější systémy stanice (regenerace vzduchu, regulace teploty, orientace stanice i panelů slunečních baterií atd.). Dne 13.6. bylo rozhodnuto o pokračování letu a vyslání nákladní lodi s potřebným vybavením, kosmonauti měli první dva dny odpočinku. Posledním vážným problémem byl nedostatek pitné vody - ale zásoby v systému Rodnik začaly rozmrzat už 16.6. (dvě nádrže, každá s téměř 200 litry).

      Ve dnech 23.6. - 15.7. byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena nákladní loď PROGRESS 24 (označení 1985-051A), která dopravila na stanici potřebné zásoby a nejdůležitější náhradní díly. Vědecké experimenty byly zahájeny účastí na mezinárodním programu dálkového průzkumu KURSK-85 ve dnech 19.-23.6. Snímkování vybraných oblastí bylo prováděno ze stanice Saljut 7, z automatických družic, letadel, vrtulníků a pozemních stanic. Experimentu se účastnili pracovníci ze SSSR, ČSSR, Bulharska, Maďarska, Vietnamu, NDR a Polska. Lékařská kontrola posádky byla provedena 27.6. pomocí aparatur AELITA a REOGRAF. Tepová frekvence byla u velitele 68/min, u inženýra 62/min, krevní tlak 125/60 torr a 130/70 torr. Dne 2.7. bylo oznámeno, že posádka začala pracovat s hmotovým spektrografem ASTRA 1 a vyzkoušela činnost kamer MKF-6M a KATE-140 pro snímkování zemského povrchu. Další komplexní "lékařský den" byl stanoven na 12.7., kdy kosmonauti opět použili registrační aparaturu AELITA a REOGRAF a vakuový oblek ČIBIS.

      Ve dnech 21.7.-29.8. byl k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojen KOSMOS 1669 (označení 1985-062A), který je zdokonaleným typem nákladní lodi Progress. Od 23.7. se kosmonauti účastnili druhé fáze programu dálkového průzkumu KURSK-85 a současně i mezinárodního programu UNESCO "člověk a biosféra". Pro účely národního hospodářství SSSR byly snímkovány vybrané oblasti podle vhodného osvětleni. Podle lékařské kontroly dne 30.7. byla tepová frekvence u kosmonautů 72 a 70/min, tlak 120/70 resp. 120/75 torr.

      Dne 2.8. vystoupili oba kosmonauti do volného kosmu. Hlavním úkolem byla montáž doplňkových panelů slunečních baterií (které dopravila loď Progress 24) na poslední ze tří hlavních panelů (první doplnili V. Ljachov a A. Alexandrov v listopadu 1983, druhý L. Kizim a V. Solovjov v květnu 1984). Výstup začal 2.8. v 8.15 SEČ a trval 5 hodin. Kosmonauti nejprve přenesli na pracovní místo potřebné zařízení a pak připevnili na bok hlavního panelu první doplňkový blok. Na povel řídícího střediska (protože uvnitř stanice nikdo nebyl) byl panel otočen o 180° a kosmonauti pak mohli připevnit baterie i na druhou stranu hlavního panelu. Na jiný panel umístili také vzorek slunečního článku, jehož stárnutí vlivem kosmických podmínek se bude sledovat. Při návratu umístili blízko vstupního otvoru sovětsko-francouzský sběrač meteorického prachu a vyměnili vědeckou aparaturu a dosavadní vzorky biopolymerů a různých konstrukčních materiálů. (Experiment se syntézou nukleových kyselin v kosmu se nazývá MEDUZA). Výstup se uskutečnil s novými vylepšenými skafandry polotuhého typu, které byly na stanici dopraveny nákladní lodí (ze starých skafandrů kosmonauti odmontovali pouze některé části pro dopravu na Zemi).

      V dalších dnech kosmonauti pokračovali především ve snímkování zemského povrchu, 6.8. začaly experimenty s fotosyntézou v aparátu SVETOBLOK-T a 9.8. pokračovalo doplňkové pozorování v programu KURSK-85, začaly astrofyzikální a geofyzikální výzkumy. Přístrojem MARIJA, dopraveným lodí Kosmos 1669 byl sledován mechanismus generace částic v radiačních pásech (registrovaly se elektrony a pozitrony vysokých energii). Dne 16.8. začala druhá etapa komplexního programu dálkového průzkumu přírodních zdrojů nazvaná GJUNEŠ-85 (ázerbajdžánsky slunce, první etapa proběhla v roce 1984) zahrnující mj. spektrometrická pozorování naftových oblastí západního Ázerbajdžánu, pobřeží Kaspického moře a zemědělských oblastí na jih od Kavkazu. Pokračovala i pozorování v mezinárodním programu UNESCO "Člověk a biosféra". Znečištění atmosféry nad průmyslovými oblastmi se fotograficky i spektrometricky a radiometricky sledovalo v programu KUPOL. Dne 13.8. skončil na aparatuře MAGNITOGRAVISTAT biologický experiment zkoumající vliv beztíže a magnetického pole na směr růstu lnu. Dne 20.8. byla měřena efektivnost slunečních baterií (původních panelů i nových doplňků) při různé orientaci na Slunce, měření charakteristik atmosféry v blízkosti komplexu a zkoušky prototypů nových zařízení. V rámci lékařských výzkumů kosmonauti porovnávali různé druhy cvičení a jejich vliv na svaly (exp. SPORT). Pozorování (zřejmě fotografické) meziplanetárního prostředí, zodiakálního světla a slabých galaktických i vněgalaktických zdrojů začalo 23.8. První etapa biologického experimentu SUBSTRAT (určení efektivnosti různých metod kultivace vyšších rostlin) proběhla 26.8. V dalších dnech pokračovalo zejména pozorování zemského povrchu a technologické experimenty. V aparaturách BIRJUZA a ANALIZ kosmonauti sledovali růst krystalů.

      Dne 3.9. kosmonauti umístili v komoře pro vyhazování odpadu ze stanice vzorky materiálů, které pak vystavili kosmickému vakuu. Vzorky budou později zkoumány v aparatuře ELEKTROTOPOGRAF. Kromě běžných materiálů se zkoumají i takové, s kterými se počítá při konstrukci budoucích kosmických zařízení. Pokračovaly biologické experimenty, dálkový průzkum Země a měřeni vlivu stanice na okolní prostředí aparaturou ASTRA 1. Větší část času byla věnována také cvičením, která jsou nutná v závěru dlouhodobého letu (včetně použití vakuového obleku ČIBIS, který simuluje vliv gravitace na dolní část těla).

      Dne 18.9. v 15.15 SEČ se k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojila kosmická loď SOJUZ T-14 se třemi kosmonauty. Došlo tak k prvnímu částečnému vystřídání posádky na orbitální stanici. Kosmonaut G. Grečko přemístil své anatomicky tvarované křeslo lodi do SOJUZ T-13, kterou kosmonauti připravili k návratu. Loď s kosmonauty V. Džanibekovem a G. Grečkem se od předního spojovacího uzlu oddělila 25.9. ve 4.58 SEČ pouze pomocí pružin, takže vzájemná rychlost byla jen 15 cm/s. Kosmonauti po dobu 8-10 minut stanici snímkovali z různých stran. Pak se vzdálili na několik desítek km. Dodatečně byla provedena ještě jedna zkouška přiblížení k "nepracující" stanici. Pomocí tří impulsů palubního motoru se SOJUZ T-13 znovu přiblížil na 5 km a ručním manévrováním na několik set metrů. Vlastní spojení plánováno nebylo, obě tělesa se vzdálila a pokračovala v samostatném letu.

      Návrat začal až 26.9. oddělením nepotřebného orbitálního modulu s odpadem, který se oddělil v 8.40 SEČ. Motor lodi byl zapálen v 10.01.41 SEČ a pracoval 201 s. Po oddělení přístrojové sekce vstoupila kabina s kosmonauty do atmosféry, kde byla stabilizována pomocí 6 malých plynových trysek. Kosmonauti měkce přistáli 220 km severovýchodně od Džezkazganu 29.9. v 10.52 SEČ. Po odpočinku na kosmodromu se 10.10. vrátili do Hvězdného městečka u Moskvy a 18.10. byli v Kremlu vyznamenáni.


Aktualizováno : 12.07.1998

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.