M.označení	Start	Přistání	Délka letu	Poznámka
1977-008A	07.02.1977	25.02.1977	17d17h26m	2. posádka na Saljutu 5

      Kosmická loď byla vypuštěna v 17.hod 12. min. SEČ.Po korekci byla výška dráhy 218 - 281 km, což umožňovalo optimální režim sbližování se stanicí SALJUT 5. Závěrečné manévry začaly 8. 2. ve vzdálenosti 1500 m, kdy byl zapojen automatický sbližovací systém. Po dosažení vzdálenosti 80 m a vzájemné rychlosti 0,6-0,9 m/s převzal řízení velitel dopravní lodi. K dotyku došlo 8. 2. v 18.38 SEČ a během několika minut se obě tělesa pevně spojila. Protože stanice pracovala dlouho v automatickém režimu (od 24. 8. 1976, kdy odlétla posádka dopravní lodi Sojuz 21), trvaly prověrky systémů déle.

      Kosmonauti vstoupili do prostoru stanice teprve po oddechu 9. 2. v 6.46 SEČ. Mezi úkoly kosmonautů patřilo především sledování zemského povrchu a atmosféry, technologické experimenty, lékařsko-biologické výzkumy a také zkoušky, případně opravy palubních systémů stanice.

      První dny na palubě stanice byly věnovány především aktivaci všech systémů stanice, jejich prověrce s přenášení materiálů z dopravní lodi Sojuz 24. Velká pozornost byla věnována lékařským experimentům (odběr krve, zjišťování citlivosti vestibulárního aparátu na elektrické impulsy). Dne 12. 2. opravili kosmonauti jeden z palubních počítačů a vyměnili součástky v několika dalších systémech. Dráha stanice měla tyto parametry: 51,6°, 89,5 min., 253 - 274 km. Během pátého pracovního dne byly zahájeny technologické experimenty v zařízení KRISTAL. Během pěti dní byl sledován růst krystalů v roztoku hlinitodraselného kamence. Vzniklé krystaly budou srovnány s těmi, které vznikly při letu první posádky a v pozemní laboratoři. Do šestého pracovního dne (včetně) se kosmonauti věnovali také biologickým experimentům se sadou jiker, houbami a rostlinami Crepis. Současně byly připraveny k dopravě na Zemi i vzorky semen z původní skupiny, které tedy byly v kosmu prakticky 8 měsíců.

      Dne 16. 2. (osmý pracovní den) začala druhá polovina letu a byl zahájen technologický experiment DIFFUZIJA, který trval dva dny. Spočíval ve smíchání dibenzylu a toluenu po zahřátí. Průzračnost zemské atmosféry byla sledována 18. 2. pomocí infračerveného spektrometru. Absorpce působená vodní parou, ozónem, aj. byla sledována nad rozsáhlými oblastmi pevnin a oceánů. Během celého letu byly prováděny pravidelné lékařské kontroly komplexním zařízením POLYNOM 2M, zkoumání srdeční činnosti při zátěži, pravidelné cvičení na veloergometru, pohyblivé plošince atd. Srdeční tep u velitele byl 19. 2. 76, u palubního inženýra 66 za minutu, tlak 120/80 u obou. V kabině byla teplota 22°C, tlak 780 mmHg.

      V druhé polovině letu byly prováděny zkoušky různých druhů řízení a stabilizace stanice v prostoru. Vyzkoušen byl také systém regenerace vody PRIBOJ. Dne 21. 2. byl poprvé vyzkoušen nový systém plné nebo částečné výměny atmosféry stanice. V závěru letu byla hlavní pozornost věnována snímkování zemského povrchu, zejména v oblasti Povolží, Kaspické nížiny a Kavkazu.

      Výzkumný program byl ukončen 22. 2., kdy posádka začala opět převádět stanici do automatického režimu a připravovat loď Sojuz 24 k návratu. Dráha stanice 24. 2. byla: 51,6°, 89,5 min., 248 - 269 km. K oddělení lodi Sojuz 24 od stanice Saljut 5 došlo 25. 2. v 7.21 SEČ a okolo 10 hod. byl nad Guinejským zálivem zapálen brzdící motor, který pracoval plánovaných 198 s. Kabina s kosmonauty přistála v zadané oblasti, 36 km SV od kazašského městečka Arkalyk asi v 10.36 SEČ (přesný čas nebyl oznámen). Tentýž den (25. 2.) se kosmonauti vrátili na kosmodrom Bajkonur a 5. 3. 1977 do Hvězdného městečka u Moskvy.

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz ]