---

Posádka :
Volynov,B.V.[VE] | Žolobov,V.M.[PI]

---

Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1976 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

      Kosmická loď byla vypuštěna ve 13.09 SEČ. První korekci dráhy provedli kosmonauti na 5. oběhu (po 18.50 SEČ - dráha 89,6 min., 254 - 280 km), druhou na 17. oběhu (7.7. po 12.47). Ke spojení se stanicí Saljut 5 došlo 7.7. ve 14.40 SEČ na 18. oběhu dopravní lodi a na 240. oběhu stanice. Posádka provedla spojení podle plánu v době, kdy již neměli rádiové spojení s pozemními stanicemi. Po prověření hermetičnosti a systémů obou těles přestoupili kosmonauti na 21. oběhu na palubu stanice. Dráha byla 51,6°, 89,8 min., 269 - 281 km. První dny byly věnovány uvádění různých systémů do provozu. První experimenty byly zahájeny 12.7. Nejdůležitější a nejrozsáhlejší bylo sledování geologické struktury zemského povrchu a atmosférických jevů pro účely národního hospodářství (podobně tomu bylo na družicové stanici Saljut 3 v roce 1974). Kromě snímkování speciálními kamerami používali kosmonauti také ruční spektrograf (experiment Priroda). Další důležitou skupinu tvořily technologické experimenty - sledování chování různých materiálů v podmínkách kosmického letu. Dvakrát byl proveden experiment Kristall (každý cyklus trval 10 dní), při kterém bylo sledováno tvoření krystalů v roztoku hlinitodraselného kamence. Ve třech válcových pouzdrech byly krystalizátory lišící se orientací zárodečných krystalů a druhem zabarvení. V experimentu Sféra bylo sledováno vytváření dokonalých kuliček z roztaveného Woodova kovu (směs olova, kadmia a vizmutu, bod tání 66°C). Vzlínavost kapalin v kapilárách za beztížného stavu byla objektem pokusu Potok. Podobně procesy difúze molekul dvou nízkotajících organických sloučenin (dibenzyl, tj. 1,2-difenyletan, bod tání 52°C a tolan, tj. 1,2-difenylacetylen, bod tání 61°C) se sledovaly v experimentu Diffuzija. Možnost pájení v kosmu bez elektrického proudu (s využitím tepla uvolněného silně exotermní reakcí vhodné směsi sloučenin) byla zjišťována v experimentu Reakcija, při kterém bylo ke spájení dvou trubek z nerezové oceli použito manganoniklové pájky. Třetí skupinu tvořily experimenty lékařsko-biologické. Hlavním objektem při nich byli sami kosmonauti. Klinická kontrola jejich srdce a krevního oběhu se prováděla komplexním přístrojem Polynom 2M, zdokonalenou variantou přístroje používaného na předchozích stanicích podobně jako aparatura Levkoj sledující prokrvení mozku. Pravidelný odběr vzorků krve pro pozdější prozkoumání na Zemi byl nazýván Amak. K novým experimentům patřil především Impuls (sledování prahové citlivosti vestibulárního aparátu pomocí elektrod), Palma (sledování rychlosti reakce kosmonautů na světelné impulsy) a Massmetr umožňující sledovat během letu změnu váhy kosmonautů. Součástí lékařských výzkumů bylo i udržení dobrého zdravotního stavu kosmonautů - denně 2 - 2,5 hodinová cvičení, nejméně 8hodinový pobyt ve speciálních oblecích či podtlakové komoře pro dolní část těla atd. Psychologové doporučili bohatý výběr hudby na magnetofonovém pásku, 600 diapozitivů, malou knihovnu, šachy a další prostředky pro rozptýlení kosmonautů. Byly sledovány i změny chuti během letu (vzorky odlišných chuťových vlastností kosmonauti porovnávali), vnímání hluku atd.

      V rámci biologických pokusů sledovali kosmonauti chování dvou druhů rybek (experiment Akvarium) i klíčení a růst semen.

      Poměrně málo byl při tomto letu zastoupen kosmický výzkum. Na palubě byl infračervený dalekohled, pracující v oboru 2 - 15 mikrometrů. Na povrchu stanice bylo umístěno 30 cm zrcadlo, které kosmonauti mohli namířit na Slunce (musela se zrušit orientace stanice vzhledem k Zemi). Kromě výzkumu Slunce (měření oxidu uhelnatého ve sluneční atmosféře) byl tento přístroj využíván i k sondování zemské atmosféry během vstupu stanice do stínu Země (experiment nazvaný Prozračnost). Sledovány byly především absorpční čáry ozónu a oxidu dusnatého.

      I když většina systémů družicové stanice byla prověřena již při předchozích letech, bylo úkolem kosmonautů také vyzkoušet některá nová technická řešení. Byla to především přesnější navigační měření pomocí Měsíce a hvězd a několikanásobné použití automatického systému elektromechanické stabilizace stanice (výhodou je, že nepotřebuje zásoby plynu).

      Zdravotní stav kosmonautů byl během celého letu dobrý - např. 16.8. byl jejich puls 68 resp. 60 za minutu, tlak 120/70 resp. 110/60 mm Hg. Ke konci letu doporučili psychologové vysílat kosmonautům během rádiových relací také zábavnou hudbu. Po sedmi týdnech letu byl 23.8. prací s infračerveným dalekohledem ukončen vědecko-technický program letu. Kosmonauti prověřili stav systémů dopravní lodi Sojuz (poprvé 20.8.) a začali konzervovat systémy družicové stanice. Získané materiály přenesli do přistávací části dopravní lodi.

      Obě tělesa se rozpojila 24.8. v 16.12 min na 1011. oběhu stanice a na 1013. oběhu bylo zapálením motoru nad jižním Atlantikem zahájeno přistávání. Kabina dopravní lodi Sojuz 21 měkce přistála ve stanovené oblasti SSSR 200 km JZ od města Kokčetav v 13.33 SEČ. Na poli patřící sovchozu K.Marxe v Atbasaru kosmonauti sami vystoupili z kabiny a přivítali se se zemědělci a členy záchranné skupiny. Bylo to třetí sovětské noční přistání (Sojuz 10 a Sojuz 15). Po odpočinku a lékařských prohlídkách na kosmodromu se kosmonauti 2.9.1976 vrátili do Hvězdného městečka u Moskvy.