|
M.označení | Start | Přistání | Délka letu | Poznámka |
---|---|---|---|---|
1974-096A | 02.12.1974 | 08.12.1974 | 5d22h24m | testy před letem EPAS |
Úkolem letu bylo vyzkoušet všechna zdokonalení, která byla provedena v konstrukci lodí Sojuz pro nadcházející let Sojuz - Apollo. Let probíhal podle letového plánu co nejbližšího tomuto společnému experimentu SSSR a USA. Kosmická loď byla vybavena novým spojovacím systémem, který byl vyvinut speciálně pro společný let. Část odpovídající americkému spojovacímu prstenci byla umístěna na speciálním zařízení, jež umožňovalo simulovat spojení obou lodí. K dalším modifikacím patří možnost snížení tlaku na 520 mm Hg a zvýšení obsahu kyslíku (parciální tlak 170 mm Hg), což umožní zrychlit přestup do lodi Apollo s kyslíkovou atmosférou. Modifikován byl i energetický systém (nový tvar slunečních panelů atd.), na povrchu byl umístěn nový optický terč usnadňující Američanům spojení se Sojuzem a nové okno v orbitálním úseku pro filmování umělého zatmění Slunce, jež má vyvolat svým stínem Apollo.
Raketa s lodí Sojuz 16 byla vypuštěna v 10.40 SEČ. Tzv. montážní dráha pro společný let leží ve výši 225 km na Zemí. Protože apogeum počáteční dráhy bylo příliš vysoko, snížili kosmonauti při průletu perigeem na 5. oběhu raketovým motorem rychlost lodi, takže nová dráha ležela ve výši 177 - 223 km. V době od 18.30 do 4.30 SEČ následujícího dne (3.12.) byla loď mimo radiovou slyšitelnost pozemních stanic a kosmonauti odpočívali. Na 17. a 18. oběhu provedli korekce dráhy, jejichž výsledkem byla téměř perfektní "montážní dráha" ve výši 233 - 224 km a s periodou 88.9 min. Na takovéto dráze bude loď Sojuz vyčkávat přiblížení amerického Apolla. Tlak v kabině lodi byl snížen na 540 mm Hg a kosmonauti zahájili také experiment se sledováním vlivu beztíže na mikrorganismy. Nový spojovací mechanismus byl zkoušen na 32., 38., 48 oběhu. Spojení i rozpojení obou částí proběhlo bez závad. Na 68. a 69 oběhu kosmonauti snímkovali na trase 30 000 km v polarizovaném světle denní i noční obzor Země. K prověření viditelnosti nově instalovaným oknem (pro snímání umělého slunečního zatmění) byla fotografována hvězdná obloha. Pro národohospodářské účely byly snímkovány vybrané oblasti území SSSR.
V závěru letu byl tlak v obyvatelných úsecích lodi zvýšen na obvyklých 760 mm Hg. Na 80. oběhu, když byla loď na jižním Atlantikem, byl zkušebně zapálen raketový motor, který tím snížil perigeum dráhy kosmické lodi. Manévr byl monitorován sledovací lodí Moržovec. Na 82. oběhu byl pyrotechnicky odpálen prstenec simulující americkou kosmickou loď. Kosmonauti přenesli do návratové kabiny výsledky svých měření, prověřili systémy nutné pro návrat k Zemi a oblékli si skafandry chránící je proti náhlé dekompresi.
Na konci 96. oběhu, při letu nad jižním Atlantikem, byl zapálen brzdící raketový motor a kosmická loď se dostala na sestupnou dráhu. Pak došlo k rozdělení tří částí lodi a návratová kabina proletěla atmosférou, zbrzdila se a na padáku sestoupila k Zemi. V 9.04 SEČ dne 8.12. přistáli kosmonauti v cílové oblasti 300 km na sever od Džezkazganu. Kosmonauti se po přistání cítili dobře, všechny nové systémy pracovaly normálně.
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz ]