První mezinárodní kosmický let.
|
Podle
mezistátní dohody podepsané 24.5.1972 bylo rozhodnuto provést první mezinárodní
pilotovaný let sovětské a americké kosmické lodi. K jeho uskutečnění bylo
nutné přepracovat celou řadu systémů obou lodí (i příslušných pozemních
služeb), aby bylo dosaženo vzájemné slučitelnosti.
Historický společný let měl ruskou zkratku EPAS (Experimentalnyj Poljot Apollon - Sojuz) a anglickou ASTP (Apollo - Sojuz Test Project). Let tedy uskutečnily lodi Sojuz 19 EPAS a Apollo ASTP. Obě odstartovaly 15.07.1975. Ke spojení došlo 17.07.1975 v 16:09 UT nad Atlantikem. Po otevření průlezu prováděly obě posádky společné experimenty. Lodě byly spojeny téměř dva dny a k odpojení došlo 19.07.1975 ve 12:03 UT. Poté se obě lodi ještě jednou zkušebně spojily (ze vzdálenosti cca 200 m) ve 12:41 UT. K definitivnímu rozpojení došlo 19.07.1975 v 15:27 UT. Sojuz 19 přistál 21.07.1975 a Apollo ASTP 24.07.1975.
Především bylo nutno vyvinout nový slučitelný spojovací systém, schopný pracovat v pasivní i aktivní poloze. Všechny zámky, západky a tlumiče byly umístěny na obvodu spojovacího prstence, což usnadnilo přechod kosmonautů střední částí. Na lodi Sojuz byl modifikován energetický, orientační a radiokomunikační systém. Aby se umožnil rychlejší přestup do řídké kyslíkové atmosféry lodi Apollo, snižoval se během letu tlak v Sojuzu z běžných 101 kPa na 70 kPa a koncentrace kyslíku se zvyšovala z 33 na 40 %. Americká loď Apollo byla vypuštěna s malou zásobou paliva a bez měsíční sekce. Místo ní byl připojen nový přechodový modul o hmotnosti 2112 kg. Měl tvar válce o rozměrech 3 x 1.5 m, obsahoval vědeckou aparaturu (např. elektrickou tavicí pec) a stlačený plyn pro změny atmosféry při přestupech kosmonautů mezi loděmi. Na jednom konci modulu byl nový spojovací systém, na druhém klasický systém Apollo.
[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz | Apollo | Sojuz 19 (EPAS) | Apollo ASTP | Sojuz - Apollo v L+K (20 - 26/1975) ]
