Daniel Lazecký

Rok utekl jako voda v horské bystřině. Ani si to člověk neuvědomí a je zase o rok starší, opotřebovanější. Tento report jsem sice psal po skončení přednášek ve Valmezu, ale kostru jsem měl připravenou už dopředu. To proto, abych se moc neopakoval, a vždy jste tady našli něco nového. Na cestu do Valmezu jsem se skutečně těšil, protože do Bohdaneče jsem se nedostal. Vlastní přípravy připomínaly nácvik na událost roku. Na Valmez jezdím docela dlouho a stalo se to pro mne tradicí a ctí vidět kolegy a přátele. Ne jinak tomu bylo i nyní. Na místo činu nás odvezl po předcházející domluvě kolega ve zbrani Mirek Kaňa. Cestou se mi připomněla čerstvá tisková zpráva z Valašského království. “V časných ranních hodinách v pátek 22. listopadu roku 2002 jsme byli svědky zvláštního chování zvířat a pak obzvláště medvědů.” Ti každoročně v období semináře kosmonautiky konané v tomto období v naší hvězdárně, hromadně prchají z našeho království do hor a nejdále na Slovensko. Důvody se přesně nepodařilo objasnit, avšak většina Valašských vědeckých pracovníků se přiklání, k rušivým vlivům z oblasti akustických projevů lidí. Ze všeho nejvíce medvědům vadí hlasité chrápání, a jak se podařilo zjistit, za epicentrum se nejvíce hodí budova škorník, která je součástí hvězdárny. Sám to znám z minulého noclehu, nedivím se medvědům. Medvědi se vracejí až po odpoledních hodinách v neděli - zcela vyčerpáni po nucených vycházkách, kdy ví, že mohou bezstarostně opět ulehnout k zimnímu spánku…..

Je čas jít se najíst, 12.00SEČ, naše žaludky se začínají dokonce i zvukově projevovat o svůj každodenní příděl potravin, a také po dobrém to moku na spláchnutí toho všeho. Ten kdo četl mé předcházející reporty, asi ví jak jsem popsal stravování. O blízkém setkání jiného druhu v hospůdce Orion hned vedle hvězdárny, ale nedá mi to, musím se přesto vše opakovat. Vždyť tu tak dobře vaří, káva je fajn a pívo, pívo dobře chlazený a má míru, ceny jsou k světu a obrazu našemu. Tak třeba Vídenský řízek s bramborem a oblohou, který z dobrých 3/4 zabírá obrovský talíř, a nebo plněný kuřecí řízek s hermelínem a americkými brambory, připomínající spíše dělobuch, ale moc príma a nebo moje kuřecí pečená rolka a hranolky…….no vážení píšu mňamina, ale to musíte zažít sami. Jak jsem se již zmínil pivko, káva a nebo Mattonka přišly nám k duhu, po těch všech dobrotách máte co dělat se rozhýbat. Vážení to se nedá vyjádřit písemně, věřím, že někteří rádi zapomenou na doktorem nařízenou redukční dietu…….

Čas tedy pokročil jako hlavní veličina vládnoucí na této planetě, neochvějně vpřed, a už zase přešlapujeme v prostorách hvězdárny. Uvnitř nás mile překvapila dobře připravená nástěnka kolem kosmonautiky, svým způsobem “vyprovokována” mezinárodním kosmickým týdnem. To ještě nebylo vše, o kousek dále nás čekalo překvapení ve formě výstavy kosmické techniky resp. jejich modelů, a ještě přesněji kosmických lodí, sond a družic. Asi si nyní zaremcáte , že co je na tom tak vyjímečného, plastových modelů dneska je habaděj….no jo vážení, ale ono vše bylo z papíru. Co více postaveno na profi úrovni a troufám si sám za sebe zde napsat, že například model orbiteru raketoplánu Shuttle zde byl velmi pěkně postaven a detailně zpracován. Řekl bych, že tento model je pěknější než plastový! Bylo zde toho dost co obdivovat, vše velice čistě a pečlivě postaveno s náležitými popiskami. Když jsme zde čekali na známé tváře, byla tady škola. Školní třída dětí mající tak do 10ti let. Jejich reakce jsem na fotografii sice nezaznamenal, ale mohu napsat že je to dost vzalo, mooooooc se jim to líbilo. Byli všichni jako pytel blech, ale už si prohlédli dalekohled, externí spolupracovník hvězdárny jim vysvětlil proč se vše po obloze hýbe, viděli i film a řekl bych, že se jim ani domů nechtělo. Ogaři pištěli jako pominutí jak se jim to líbilo.

Konečně jsme se dopracovali resp. dočkali našeho kulminačního bodu, který spěl k první přednášce tedy v pátek 22.11.2002. Z předcházejících let, ale i přesto jsem i nyní moc stále ještě nechtěl věřit kolik se tady sjelo lidí. Mé očekávání standartu nějakých 10-15 lidí z dob minulých mne neustále drželo při tomto pesimizmu. Omyl byl však pravdou, až jsem nevěřícně kroutil hlavou a ředitel hvězdárny p.Martínek…..? Tomu zářily oči od radosti na tak hojné účasti, a spokojenost se na něm projevovala očividně. Myslím si, že jsme vlastně obdobný dojem sdíleli všichni. Předně Vám všem chci také sdělit, že zde nebudu přepisovat tzv. sylaby z přednášek, o to se zcela určitě postará velmi pečlivý pan Martínek, který Alešovi vše zašle v PDF formátu, a vše si tak sami můžete přečíst a nebo udělat jakousi kostru toho jak a co se tu vlastně dělo. Ostatně bude to pro Vás co jste zde nebyli jen mlhavá představa - to chce tady prostě přijet.

První přednáška začíná na punkt přesně 16.30, po zaznění signálu na gong se všichni slétli dovnitř jako včely na med. Pokud pohlédnete před sebe a zdvihnete oči své, tak trochu vzhůru uvidíte slogan – heslo - výzvu: Malé vědění dává lidem pýchu, velké skromnost. Než přijde první přednášející je o čem přemýšlet, hlavou se honí různé myšlenky.

První přednáška připomíná raketový nájezd - vede jí pan Martínek, kterého jsem zde zmínil jako ředitele zdejší hvězdárny. Jeho přednáška nesla název “Aktuality z kosmonautiky 2002”. Vybral pro nás a setřídil ty největší události tohoto roku, které se udály. Při svém vyprávění nás částečně zavedl do historie vzdálenější a hned skočil k aktualitám letošního roku. Přednáška byla poutavá, protože se jí nikdo neodvážil a ani nechtěl rušit. Nutno podotknout, že i posluchači by si zasloužili jistou vyseknutou poklonu. Jak to myslím ? No právě asi tak, že vše co zde vůbec bylo ve Valmezu, proběhlo hladce a v přátelském duchu - za to jim tak i já sám za sebe děkuji, ale vrátím se zpět.

V průběhu přednášky mi to jaksi nedá a čert neposeda ve mne někde uvnitř chce prostě vědět kolik zde je vlastně lidí ve skutečnosti. Prvním pohledem zjistím, že všechny místa jsou obsazeny. Zjišťuji, že zde jsou i 4 ženy jako posluchačky, tedy klobouk dolů, a při sčítání tohoto naslouchajícího lidu jsem přišel k počtu 31 posluchačů! Tak nevím jestli mi to budou věřit lidi co tady nebyli ? Tedy zase zpět. Přednáška p.Martínka nám účelně osvěžila události tohoto roku, protože jak se mohu doznat přeci jen i mi něco z uvedených událostí prostě uniklo. V sylabech je sice ohledně této přednášky dost, ale chci napsat, že jsme si připomenuli družice a sondy:

Stejně tak dobře jsme si připomněli technologické skoky na hardware a software použitých u sond jako Luna, Pioneer a řada sond MARS.

Cvaknutím kliky u dveří sálu po tmě a pokradmu se připlížila postava mohutná, s neoholenou kšticí. V záblesku projektoru, který nám mimo jiné zprostředkoval velmi kvalitní presentaci k celému výkladu přednášky, jsem zahlédl známou tvář, …. ha je tady Martin Kostera, přeci jen dorazil. Za chvilku i tak poutavá přednáška končí. Po rozsvícení jsou přítomni vyzváni tak jako vždy k položení několika otázek, které skutečně na páně Martínka letí z davu nedočkavců. Vše s přehledem odpovězeno, a není co dodat. Nastává uklidnění a přestávka, jen to se zdejšími zašumělo a i tak dále v přestávce probíhají diskuse ještě na téma přednášky a nebo na něco jiného. Využívám přestávky a podávám Martinovi ruku, ta jeho je tak trochu medvědí, není se co divit je to chlap jako hora. Tady se rozhodlo, že je to náš spolunocležník a že jej ubytujeme na závěr přednášek - tak se i stalo. Bylo by škoda promarnit drahocenný čas a propásnout nyní další přednášku …. gong nás zase nekompromisně žene dovnitř sálu. A už je tu Tom…., který…..no přeci Tomáš Přibyl přece.

Druhá přednáška “Cesty ke kometám”, jaksi provázaně souvisí s předcházející přednáškou. T.Přibyl nás udržuje v již nastoupeném raketovém tempu a už dopředu dle jeho poctivé přípravy jsem sice věděl, že vše bude zajímavé, ale tentokrát mne velmi překvapil on sám. Tomáše Přibyla, vy všichni kteří jej znáte, tak dobře víte jak se doslova vyžívá v kosmických letech pilotované kosmonautiky, kterou representují názvy jako STS, Gemini, Mercury, Apollo, Sojuz, Saljut, MIR……. Člověk totiž čekal další z úspěšných sérií, kdy by se dalo předpokládat, že se dovíme odněkud vyšňupané novinky a nebo informace ze zašlých a prachem osazeným archívem. To vše byl omyl v očekávání co mělo ve skutečnosti přijít - a přišlo. Mi osobně se tak trochu zasekla brada, no řekněte sami koho by to napadlo, že bude hovořit o kometách, výzkumných sondách a vůbec této problematice jako takové? Ano čtete mé řádky správně - tím čím po nás vyjel bylo to co nikdo nečekal. Je to správné, a pokud to měl tak trochu poněkud v záměru, myslím si, že se mu to podařilo a někde se ještě nyní v koutku své duše směje jak s námi naložil. Tome, všechna čest překvapení to bylo alespoň pro mne. V přednášce nechyběla pověstná špetka humoru, což zase podkreslilo dobrou náladu nás, kteří jsme poslouchali. V průběhu přednášky jste také prošli historií výzkumu komet až po dnešek. Jde o dá se říci klasickou kostru přednášky a snad ani jinak to nejde. I v přednášce musí být nějaký řád přeci. Tomáš sice hovoří rychle, ale vše bylo detailně zpracováno. Stejně tak tomu je i u všech ostatních. Všichni přednášející vedou své témata velmi pečlivě a zodpovědně - díky za to vše, a díky za ochotu a laskavost se věnovat lidem, kteří za tímto účelem přijeli. Tom nás seznámil s problematikou a úskalími letů ke kometám a zejména s požadavky kladenými na sondy. Není totiž zase tak jednoduché přilétnout ke kometě, resp. do její blízkosti. Konstrukce sondy musí splňovat jedny z nejdrastičtějších požadavků, které musí podpořit hlavně funkčnost, spolehlivost a ovladatelnost. V přednášce jsme prošli historii letem světem, ale přesto Tomáš vzpomenul astronomy, výzkumníky, sondy a různá zařízení použitá na sondách. Bylo znát, že je připraven a hodně nastudoval na dané téma. Musím na něj tak trochu prozradit, že jsem těsně než jsem tady jel dostal SMS právě od něj “…už se moooc těším”, co hovoří samo za sebe - co vy na to. Nezapomněl vyzdvihnout československou účast na projektu VEGA, kde se naše republika aktivně zúčastnila svou plošinou na konstrukci sondy. Dovolím si dodat, že plošina se jmenovala ASP a tehdejší podíl čs. zněl na částku 30 miliónů korun na tento projekt……jo bylo nebylo!

Zaznamenal jsem úbytek v počtu tří lidí, že by domorodci spěchali na televizi ? Stejně i tak nás zbylo dosti. Všechny fakta a zjištěné údaje na nás Tomáš vysypal za již zmínění presentace, kterou si přichystal na svém laptopu. Ten se již stal nedílnou součástí jeho cest za kosmonautikou. Pár položených dotazů na tělo kolem komet a je po přednášce. Všímám si ještě mimoděk, že jedna z ženských účastníku s blond vlasy si dělá dost podrobné poznámky……..kdo to může být?????

Každý si balí věci, a nebo alespoň schovává pod lavici, protože po přednáškách, resp. poslední přednášce, kterou měl T.Přibyl, někdy kolem 19.45 hod valná většina pospíchá zasednout místo pro sebe a nebo kolegy v blízké restauraci. Pátek tak patří již do minulého času, ale přesto nekončí. Tady jde jen pouze o rychlý přesun do restaurace Orion. Přirozený a v krvi zakódovaný Švejkovský syndrom šel prostě vše vyřešit k pívu. U stolu se tedy objevila sešlost 8mi lidí stále diskutující o přednáškách, a jak jinak vlastně o všem možné a nemožném. Došlo na lahodný mok a něco od měruňky….stále se někdo pokoušel dostat do mne dávku alkoholu, avšak uhájil jsem čistý štít s minerálkou. Debata se o všem možném protáhla na asi půlnoc, a znaveni jsme došli k závěru uložit své chatrné schránky ke spánku. Z povzdálí jsem slyšel chrápání ze škorníku (ubytovna hvězdárny), a s dojmem, že konečně usnu a nabudu sladkého spánku, strávím noc ve Valmezu. Omyl vážení. Mýlil jsem se, jeden medvěd spal s námi. Jakmile Jarda zaříznul první fistulí věděl jsem, že bude rychlá a účinná obrana jen okamžitě zmobilizovat síly a usnout také….pak už si ani já z noci nic nepamatuji.

Sobota 23.listopad - ráno, raníčko. Osazenstvo pokoje vypadá sklesle…..chtělo by to ještě hodinku. Probuzeni moderní technikou a to díky mobilnímu telefonu se snažíme otevřít oči a pomalu vnímat okolí. Postupně se probouzíme, něco ujíst z vlastních zásob, hygiena, a velitel pokoje uzamyká náš pokoj a ubytovnu. Cesta na hvězdárnu celkem zahřeje, je to do kopce. Na kopečku hvězdárna, tam se dá už dojít poslepu. Je něco před půl deváté a je sobota, zanedlouho na nás zaútočí další přednáška. Zbývá si koupit kafe a nebo čaj, usadit se nachystat fotoaparát, aby jste měli představu jak to tu vypadalo a otevřít notes do polohy pohotovosti.

Frontální útok vedla přednáška páně Vítků, a jak se tak dívám a ať počítám jak počítá stále přicházím k číslo 40 lidu v naší posluchárně. Návštěvnost tohoto roku je skutečně největší. Tady musím napsat, což jsem vynechal, že tady byli z Plzně, Čech a Moravy, Slovenska, ale zpět. Celou přednášku uvedl v známost Libor Lenza a pak se už do nás pustil p.Vítek. Ten kdo jej zná pak mi dá zcela za pravdu, že jeho přednášky a různě vedené dotazy jsou tak vyčerpávající, že se skoro až zapomenete zeptat co jste chtěli vědět. Nejinak tomu bylo i tady. Pokradmu se připlížila postava se známou tváří, poznávám v něm kolegu a kamaráda Martina Jarinu. Ten po dlouhé absenci opět zavítal do Valmezu na Hvězdárnu.

Pečlivě připravená přednáška a celé její vedení připomínalo na plné otáčky nastartovaný motor. Ze samotného začátku nás plně informoval o letu raketoplánu STS 113. Tento byl v sobotu odložen pro špatné počasí na jednom ze záložních letišť ve Španělsku, kde bez přestání pršelo. Odklad zněl o 24 hodin, ale jak jsme sami večer viděli ve zprávách počasí se nechtělo umoudřit. Všichni jsme se přikláněli k malým výhledům na start mise STS 113. Informování jsme byli také o událostech výměny pancéřových poškozených hadic systému RCS, a o tom jak nešikovně ruka techniků obsluhovala přístupovou plošinu až poškodila tepelnou obšívku na manipulátoru RMS. Podle p.Vítka riskli v NASA, že by měl správně RMS fungovat a později skutečně vzlétli (pozdější problémy pravděpodobně dovíte se na stránkách MEKu).

Po této aktualitě jsme se vrátili k tématu přednášky “Mezinárodní kosmická stanice ISS v roce 2002”. Tady se vše odvíjelo v tempu přednášejícího, v takové síle, že ten co šel pozdě spát nevydržel a usnul…. Bylo nám připomenuto jak za 4 roky stavba od základu poporostla, a rovněž tak nám rekapitulačně bylo vysvětleno co kde na stanici již je hotové a co se bude stavět, pokud to finance za jistých okolností také i dovolí. Díky jeho přednášce v tuto hodinu jsme si připomněli let STS 108, Progress M1 8. To bylo vše, protože nikdo z nás nevládneme časem, a i tak jsme potřebovali přestávku k nádechu. Pro zajímavost mohu uvést, že pro zpřísnění bezpečnostních opatření při startu raketoplánu (pochopitelné po terorist. útocích) se uzavírá tzv. bezpečnostní okruh - bezletová zóna. Tato tvoří průměrně kruh o 65ti km v jehož středu startuje Shuttle. Celý start je utajen dle vojenských procedur a směrnic platných a speciálně vypracovaných. Informace o průběhu startu se veřejnost dovídá ve 4ř hodinovém intervalu. Přesto vše se našli lidé, a nebo lépe řečeno byly zaznamenány hned dva incidenty. Například jeden 67mi letý soukromník si zakoupil vrtulník Bell 214 a stůj co stůj si potřeboval přeletět do státu Washington, ale jeho trasa vedla přes místo startu - vzdušné síly a policejní vrtulník jej však přinutil nekompromisně přistát. Další narušení této bezletové zóny narušil jen 36 km od místa startu letoun Piper a opět musel přistát, neboť jemu hrozil již sestřel. Po přestávce na nás útočí další stejně kvalitní přednášející. Stejně dobře na nás vybaven a stejně tak dobře připraven doslova utlouci nás informacemi na místě.

Ze zajímavostí které nám p. Vítek povyprávěl byly:

- ISS - problémy zadrhávání převodů servo-systémů natáčení Slunečních panelů. Při zahřívání docházelo k zadrhávání celého systému, a tak byly všechny dodatečně dovybaveny tepelnou izolací, jinak jak se tak na první pohled jevilo musely by být už jen vyměněny. Aplikací tepelné obšívky převodovek se problém odstranil téměř na 99%. O všem si můžete přečíst na MEK a nebo snad i v L+K. Na ISS byly dopraveny také upomínkové předměty z události 11. září. Do vesmíru byla vyslána USA vlajka v igelitu a z vesmíru jí symbolicky ukazovali a hovořili o teroristických útocích.

- Jedenkrát týdně se na stanici uklízí a vysává. Konkrétně jde o sobotu, kdy probíhá na palubě luxování a též utírání tzv. fungistatickými utěrkami všude kde je špatný dostup. Jde o opatření proti plísním a roztočům, bakteriím…. Všechny tyto vyjmenované vlivy úspěšně likvidují vše z plastu. Jedenkrát za měsíc se uskutečňují na palubě ISS mikrobiologické stěry, a při tomto úkonu se stanice velice důkladně prošťourá. Získané vzorky se posílají na vyhodnocené na Zemi.

Tato přednáška snad nemá konce, vitalita pana Vítka je obdivuhodná, a my potají za ní děkujeme, vždyť kdo by nám vše tak fajnově vysvětlil ?!

Přednáška "Pohonné jednotky s raketovými motory na TPH a jejich uplatnění v nosných raketách" - tak to nemohl nikdo jiný přednášet než pan Kusák. Registruji další dva nové posluchače…. V případě pana Kusáka jde o jakousi svéráznou laskominu - chuťovku. Myslím si, že ani tohoto člověka nemusím blíže popisovat. Jeho široký rozpal znalostí a odborný výhled s úspěchem konkuroval ostatním. Seznámeni jsme byli s obecným schématem raketových a proudových motorů, včetně těch náporových. Šílené tempo pokračuje, přednáška připomíná rozjetý rychlík ze kterého není radno vystoupit za jízdy. Velmi kvalitně a po všech stránkách jsme si připomněli jaké plus a mínus vlastnosti vlastně raketové motory na TPH má, a kde jej používat a kde se to prostě nevyplácí. Velmi kvalitně pak jsme byli seznámeni jak záleží na kvalitě a vlastnostech zrna TPH a termodynamických vlastnostech. I v tomto případě šlo o vyčerpávající přednášku. Při vyprávěním o TPH a motorech pan Kusák upozornil na stárnutí vlastního paliva TPH, dále co vše ovlivňuje kvalitu a průtok hoření každého motoru. Velmi dá se napsat jemně a návazně jsme přešli na tzv. konverzi vojenských raket do oblasti kosmonautiky. Zde jsme se dověděli, že záleží velmi na skladovacích podmínkách a také na času, který raketa i s palivem trávila v silu nepoužita. Sám za sebe chci napsat, že se mi přednáška líbila. Ještě jsme několika otázkami potrápili páně Kusáka a ten za potlesku poděkoval za pozornost. Jinak neposeděl a po svém jako pokaždé zmizel…. .Dal, ale přesto vědět, že ještě více se dovíte v knize od něj - Kosmické rakety dneška.

Přestávka nám dává vydechnout pořizují se nějaké fotografie. Tyto ostatně dělám já, Tom Přibyl ale i Mirek Kaňa. Mirek s Tomem disponují moderní technikou - digitálním fotoaparátem - takže nemohu konkurovat rychlostí.

Je vyhlášena polední přestávka, přesun do známých míst……výběr z menu a je to. Zatímco spokojeně odfukujeme po výborné krmi a moku, tak Mirek K. a Martin K., Milan H. a Tom P. jednají s A.Vítkem o návrhu sjednocení webů o kosmonautice. Myslím si, že vás tito pánové spraví sami o tom co na setkání bylo projednáno. Já jsem tuto příležitost jaksi nevyužil, protože se v počítačových systémech a podobné organizaci pramálo vyznám, zúčastnění to jistě udělají. Zatím co probíhalo jednání, hned vedle se radili Valaši. Probíhal Valašský sněm, kde se radili dotyční jak na to. A ani tady jsem nebyl, psal jsem si v restauraci poznámky pro tento report, abych náhodou na něco nezapomněl. Po dobrém obědě sraz na místě činu. Valaši se dohodli a ujednali co ujednat měli, zase jsme měli prostory pro sebe.

Opět gong, ten nás svolává a ani si to neuvědomujeme doslova nutí okamžitě zaujmout své místa - tedy něco jako na značky. Tak jak jsem předpokládal došlo k přednášce pana Růžičky. Hovoří se o něm nejen jako odborníkovi, ale zdomácněle také jako o části inventáře patřící ke hvězdárně jako všichni, kteří zde přednáší. Není divu, jeho přednášky jsou žádané a očekávány a jistě nenapíšu žádný blud když si dovolím napsat, že také velmi dobře i historicky doložená fakta dělají přednášku velice zajímavou a poučnou. "Asteroidy hrozí" - tak zněl název. Dost vhodná přednáška, večer na programu TV NOVA je příhodný film Drtivý dopad, který se stejnou problematikou zabývá svým filmovým zpracováním, ale zpět. Pan Martínek nás provedl spletí fakt, událostí a historií též, zkráceně vším nejdůležitějším a dostupným. Jak bývá zvykem každé přednášky byli jsme také odkázání na informace, resp. zdroje, které umožňují studium asteroidů a komet. Dověděli jsme se i přes naší různou fantazii jak se bránit, že situace je skutečně vážná, komplikovaná a dnešními prostředky nemožná. Není jednoduché najít optimální a účelné řešení adekvátní a poplatné dnešní době, tak aby byly zachráněny životy a majetky lidí zde na Zemi. Tímto tématem se zabývá mnoho vědeckých kapacit a vznikají různé návrhy. Některé se zdají groteskní, jiné odvážné, velmi technicky a finančně náročné……co ze všeho nejdříve však vznikají seriozní odhady, kdy se máme na nějaký střet připravit. Předpoklad tedy zní za nějakých 90let, a snad se nám v tomto směru poštěstí něco vymyslet, rozhodně by se to nevyplatilo nechat vše na poslední chvíli. Hrozící nebezpečí se pak vzalo v potaz u těles velikosti od 8m v průměru a vážící asi 1000tun až 1km v průměru a vážících nějakých 1,5 miliardy tun a daleko větších. Padly také interpretace různé likvidace díky atomovým výbuchem, řízeným výbuchem odvrtanou a na dálku odpálenou složí trhaviny a jiné. Úsměv na naších rtech vyvolal názor po vysvětlení, že trefit včas a přesně asteroid by byla ta největší výhra v loterii o život celého lidstva. Byli jsme seznámeni kolik zhruba těles máme zmapováno a které figurují na seznamu jako potenciálně nebezpečné pro Zemi, ale číslo není prosím vážení konečné. Jde totiž o nepatrný seznam, který narůstá každým dnem. Co více jde o tělesa, které z našeho astronomického rozhledu vidíme, protože jsou ty, které nevidíme a ty jaksi zmapovány nejsou. Prostě přefrčí kolem nás a my se to dovíme například za týden, ale vše mohlo být jinak. Jak jsem se již zmínil, hovořilo se o mnoha projektech, ale nutno také říci nebo napsat, že hodně z nich bylo zamítnuto, zavrženo……Co nám zhruba řekl řečník na závěr? ………Nejsme připraveni na nic podobného, ochota hledat uspokojivé řešení vyplývá také z malého zájmu věnovat se tomuto tématu ze strany odborníků, a důvod ? Relativní bezpečí, tedy zatím se nic neděje.

Na závěr doprovází přednášejícího potlesk jako díky za přednášku a uznání. Po asi 4 dotazech jsme se s panem Růžičkou rozloučili a byla tu další přestávka. Také relativní čas k oddychu.

Po krátkém štěbetání a klábosení, si jdu dát kafe, a stíhám tak tak. Pan Vítek opět zaútočil. Svou další přednáškou, která navazovala jak svou délkou tak stejným tématem z dopoledne. Udržuje nás na provozní teplotě během celého trvání přednášky. Začínal u STS 110 a doplňuje informace o ISS. Přednesl nám úskalí letu, ale to ostatně budete znát z jeho článků v L+K časopisu. Přesto se zmíním o zajímavosti. Na ISS mají astronauti a kosmonauti celkem o zábavu postaráno. Mimo práce a zmíněného úklidu, se provádí v intervalu 1x do měsíce bezpečnostní cvičení posádky na opuštění ISS. Posádka zmobilizuje nejnutnější a okamžitě se přesouvá do Sojuzu, kde cvičně zaujme polohu pro rozdokování Sojuzu s ISS. Zkratkou pro návštěvníka a turistu Shuttlewortha je UKP - Učástnik Kosmičeskogo Poljota. Zmíním se i o tom, že kosmonauti si svého kolegu Shuttlewortha považovali. Ten byl velmi užitečný při znovu zprovoznění počítačová sítě na palubě ISS, která znenadání vypadla. Další rekapitulací jsme se dostali přes start Sojuz TM-34, STS 111, Progress M-46, Progress M1 9, STS 112, Sojuz TMA-1 a opět trochu novinek z nynějšího posledního letu STS 113. Tady vyčerpávající přednáška skončila, až z toho někteří usnuli.., a také se těšili po nezbytné diskusi na přestávku. Protáhnout potřebuji i já svou konstrukci, začínají se opět ozývat záda….už se mi honí myšlenky jak dlouho vydržím.

Sobotní poslední přednáška patří T.Přibylovi, nesla název Mercury 13. Tom si nás náležitě vychutnal a také pro dnešní den dorazil. Téma přednášky už mi více pasuje, a o Tomovi vím, že musel studovat jako drak, aby nám všem co si připravil představil s chutí sobě vlastní. Presentace na počítači byla fajn, a šlo vidět, že mu na přednášce vskutku záleží a s potěšením začal vyprávět o ženách v NASA. Nebylo to vyprávění, které by nás zavedlo k dnešnímu stavu, i když se o tom také hovořilo. Jeho záměrem bylo nás seznámit se skupinou žen, které se připravovaly ke svým kosmickým letům v rámci projektu MERCURY. Řeknu vám, že to bylo velice zajímavé a poučné. Překvapilo mne kolik faktických informací se Tomášovi podařilo nashromáždit a použit pro své vyprávění. Pokud by jste zde byli a nebo až budete číst sylabus a konkrétně část věnovanou k MERCURY13, bude to pro vás fajn čtení, a rozhodně bych jej nevynechal. Ona parta odvážných žen byla neobyčejnou skupinou velmi odvážných a ambiciózních lidí. V mnoha svých vlastnostech a schopnostech převyšující své mužské kolegy, jak stavem nalétaných hodin a tudíž praxe v leteckých odbornostech, tak i po psychické a fyzické stránce. Bohužel, ale díky různým úskalím politiky a ješitnosti nás mužských, zůstaly tyto odvážné ženy na létajících strojích na Zemi. Přesto některé z nich dodnes žijící a také létající, touží a vydávají se po cestách a necestách ve směru vesmír. Z četby v sylabus se dovíte vskutku, že nešlo o žádné křehotinky, ale o skutečné a rovnocenné profíky. Po skončení přednášky nastává ticho, a hlásí se jen dva k dotazu. Nebylo se na co zeptat jak byla přednáška dobrá.

Tomáš uzavřel takto dnešní den přednášek, posluchači ještě tu a tam dorážejí na Tomáše a ten se osvobozuje úprkem. Musí si schovat své nádobíčko….ostatně dorazí za námi do restaurace.

Na místě vášnivých diskusí o kosmonautice v restauraci, zjišťujeme poněkud nedostatek místa u velkých stolů. Ha, hraje se nějaký hokej a domorodci jsou tady u píva jako přikovaní. Fandí a hlučí až není vlastního slova slyšet. Nezbývá tedy sednout si porůznu jak se dá. Utvořily se tak na sobě nezávislé skupinky lidí, které pomohly zvýšit tržbu majiteli zdejšího posedu, takto různě pomícháni si zase bylo o čem dál vyprávět. Abych nezapomněl na mladíka Patrika Pluhaře. Minulý rok se nám tohoto mladého muže podařilo nakazit kosmonautikou, i když stále se zajímá dosti o astronomii. Jeho zájem roste, stejně tak jako vášeň sběratelská. Do roka od dne posledního konání Valmezu 2001 nám donesl ukázat své přírůstky ve sbírce. Musím uznat, že se mu daří, a má dnes celkem slušnou sbírku kosmonautů astronautů a různých osobností astronomie jak u nás tak i ze zahraničí. Jsem rád, že se mu tak daří a dokázal se tak nadchnout, jen ať mu to vydrží dlouho.

Já rozhodně dlouho v restauraci nezůstávám, po dvou hodinách posedu zjišťuji, že se opět ozývají záda. Upozorňuji kolegy, že se jdu zaparkovat na své lóže a jdu tedy na ubytovnu kde na ně počkám, dokud nepřejdou. Jarda Navara se ku mne přidává, jak říkal je utahaný jako kotě. Zbytkek naší osádky pokoje spokojeně tankuje zdejší lahodný mok a nedává znát na únavě. Po sprše a v kanafasu, jsme se pokusili dát do provozu fosílii se značkou Tesla do provozu, naše snažení stačilo na 25 minut filmu Drtivý dopad. Pak televizor slovutné značky zcela vypověděl poslušnost a sám zhasl. Dal jsem se tedy do psaní, aby mi práce tak trochu odpadla. Zbytek posádky se trousil po částech, takže ještě jsem stejně co by velitel pokoje čekám na dva výlupky, aby mohli dovnitř. Ti se dostavili kolem 1 hodiny ráno v dobré náladě a uspokojivém stavu, nevím jestli v restauraci došlo pivo a nebo je už prostě vyhodili, protože potřebovali poklidit……. Noc je chladná a Měsíc svítí jako rybí oko, napadají mne myšlenky jestli a kdy se tam lidé vrátí a co tam budou dělat, natahuji si deku pod krk, táhne od okna. Zdá se, že posádka kompletně zařezává a dokonce jeden druhého předhání ve spánku zvukovém efektem. Usínám i já, začínám si uvědomovat, že zítra, vlastně už dnes to vše na co jsem se těšil celý rok skončí………zzzzzzzzzz…

Nedělní ráno 24.listopad …….opět nás budí telefon. Historie se opakuje, ještě přes zavřené oči se každý kroutí na lůžku jako had a samozřejmě se mu nechce, ale víme, že bychom prošvihli přednášku. Dojídám rohlíky a řízek, kterým mne vybavila moje velitelka doma, Vše zapíjím Mattoni, áááá už není. Balíme věci, a vyklízíme pozice na ubytovně. Ještě vše zamykám, hoši stojí dole a začínají se na památku fotit. Jo proč ne, jednou to bude dokument své doby jak se několik potrefenců sešlo…. Vzhůru na hvězdárnu, věším kabát a dávám si své startovací kafe. Notes i foťák je připraven. S radostí zjišťuji počet všech přítomných, který se výrazně neměnil do samotného konce. Došel jsem k počtu 35 lidí a z toho tři ženské !

Opět je na scéně pan Vítek s přednáškou "STS, ISS a nebeská mechanika". Na to poslední jsem se velmi těšil…ale vysvětlím dále. Začátek patřil aktualitám ohledně letu STS 113. Start se tedy odbyl s mírně poškozeným RMS, a NASA tak riskla realizaci letu, neboť uvedená závada nebyla vážného charakteru. Myslím si, že o tom se také budeme moci od páně Vítka dočíst v časopise L+K. Další novinkou bylo oznámení že po cca po třech minutách letu po navedení na orbitu selhal OMS modul. K jeho vypojení došlo po 7 minutě letu. Na pravém OMS zůstal na 96 procent zaseknut ventil ovládání. OMS2 ze suborbitální dráhy na stíhací musel provést delší zážeh díky levému OMS. Jinak se vlastně letělo dle plánu.

Nebeská mechanika. Těšil jsem se na ní, ale je natolik složitá, že jsem pochopil nepatrnou část. Přednášející zde byl jako ryba ve vodě, ne jen tak ledajaká, jako štika prosím. Při vysvětlování vzorečků a pouček nám vždy nezapomněl podotknout jak že je to vše jednoduché. Naší reakcí byl dost hlasitý smích, neboť jsme většinou na vše zírali jako bychom spadli z jahod. Vše nám bylo trpělivě a laskavě vysvětlováno, přesto z mnoha veličin, zkratek a pojmů jsme prostě byli paf. Chvála bohu, že jsme něco nedostali za domácí úkol - myslím si, že jako žáci bychom svorně propadli. Tady vás vážení milí čtenáři nechám plavat - přečtěte si sylabus a pochopení nechám jaksi na vás samotných.

Ze zajímavostí o ISS jsme se mohli například dovědět, že rychlost přibližování orbiteru na setkání s ISS činí cca 47km/h. Ve vzdálenosti raketoplánu 120m pod ISS činí tato rychlost již jen 9km/h. Jsou-li normální podmínky, kdy nejdůležitější je různá aktivita slunce (tedy nejslabší aktivita) pak se celá stanice doslova propadává každým dnem o 100-150 m pod svou původní orbitu. Je-li však období slunečního maxima pak tento propad činí až 450 m denně.

Kýžená přestávka přichází vhod. Na pořadu dne bude poslední přednáška, kterou má Tom Přibyl. Loučíme se s panem Vítkem a jeho kouzelnou ženou, přejeme hodně štěstí zdraví a vůbec vše nej, neboť zanedlouho tady máme Mikoláše, Ježíška a Nový rok. Vidím, že i p.Kusák vyklízí bojiště, tuším, že do duší se vkrádá zárodek nostalgie. Jdeme si tedy, vychutnat poslední kus přednášky.

Slova se ujímá Tom Přibyl, který takto vše uzavírá přednáškou "Mars cílem kosmické flotily". Stále se mi podařilo napočítat na poslední chvíli 33 posluchačů - a to je príma, to potěší. Přednáška se stala pohledem do budoucna a také na chystané projekty. Tom nás provedl stejně tak historií a úskalími jednotlivých misí s cílem letu na Mars. Jak to tak bývá i zde člověk zaznamenal střídání úspěchu s neúspěchem. Z období let minulých i přítomných je stále znát jakýsi závod kdo koho předhoní v letu na tuto planetu. Na startovní čáře vedle sebe stojí Rusko, USA, ale i Japonci, a Evropa různě zastoupená. Všichni chtějí na Mars - co je tam tak magicky táhne i přes různé krácení finančních výdajů? Odpověď nechám na Vás. Tom vyzdvihl i osudové chyby projektu Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander. Vše co měl připraveno na statických presentacích ještě vyzdvihl a předvedl na animacích sond včetně záběrů start nosiče Delta. Tak a je tady konec.

Všechno pěkné někdy končí. Čas strávený tady ve Valmezu utekl jako voda a my se po vzájemném rozloučení zase rozprchneme do toho občanského života. Zase nás budou trápit každodenní starosti a strasti. Zase se uvidíme obrazně řečeno na naších e-mailech a hlavně na MEKu a Space-Portu, na diskusi atd, atd…

Valmez skončil dalším rokem máte stejnou příležitost na stejném místě a o stejném čase, a nebo další akce jak se sejít a pokecat a něco si poslechnout, uvolnit se je pro vás setkání, které organizuje Milan Halousků. Půjde totiž o třetí setkání Kosmos News Party.

Tak a je to vše co jsem vám chtěl napsat

S přátelským pozdravem

Daniel Lazecký

V reportu jsem záměrně neuvedl tituly, které patří před a někde i za jména přednášejících. Snad mi to prominou, všech si patřičně vážím a nesu k nim s jistou úctu za vše co dělají pro nás všechny a kosmonautiku. Na tomto místě tedy vše dávám na pravou míru.

František Martínek

Ing.Tomáš Přibyl

Mgr.Antonín Vítek, CSc.

Prof.Ing.Jan Kusák, CSc.

Ing.Bedřich Růžička, CSc.

Všem uvedeným velice děkuji za perfektní zážitek, ponaučení a jejich ochotu, laskavost. Jsem rád, že si tito lidé udělají čas a věnují se nám posluchačům, kteří se chtějí kolem kosmonautiky mnohé dovědět. Jejich přednášky jsou v mnohém také velice inspirativní, a od sebe vím, že pokud mne skutečně chytí doslova za pačesy pak přednášené téma studuji dál. Děkuji také všem ostatním, za perfektní organizaci a přízeň posluchačů, kteří zde přijeli. Doufám, že se podobný počet sejde také v Bohdaneči příští rok.

Daniel