Jede, jede mašinka kouří se jí z Komínka, jede, jede do dáli, veze samý …………Cesta z Havířova začala, o opět se vydáváme s kolegou na cestu za kosmonautikou, na setkání na které jsme se tolik oba těšili. Řeč bude o Bohdaneči – setkání třetím v pořadí co koná se nyní rok co rok. Myšlenka na tradiční setkání těch kterým kosmonautika něco říká, nějak je přitahuje, těch kteří chtějí být tak po svém u toho dění. Toto třetí setkání mi začíná potvrzovat mou domněnku že je jako víno, které zraje v láhvi a je rok od roku stále lepší. Je tady vždy mile, výborná atmosféra a nehovoří je jinak než jazykem kosmonautiky. Mnoho zajímavých lidí, materiálů a přednášek, prostě vždy si zde popovídáte a zásadně se tady nebudete nudit, protože je i vše dobře organizováno.

Tentokrát jsem se s kolegou domluvili,že se vydáme na cestu tam a zpět vlakem. Dráha podstatně zlevnila, a vypadá to, že managament dostal rozum. S dobrou náladou a jiskrou spokojenosti v oku nasedáme do vlaku, ještě netušíce co nás čeká. Jak prozíravé bylo nasednout do vlaku 9:25 ráno. Zpoždění cca 1 hodina a 10 minut bylo dost velké, ale stále jsme měli potřebnou rezervu abychom stihli začátek bez úhony. Dovolím si říci, že je spíše štěstí,že vlaky v naší matičce zemi nejezdí jako například v Japonsku, protože naše opoždění by způsobilo totální zhroucení našeho cestovního plánu. Musím zase na druhé straně přiznat, že jsem dlouho na českých dráhách neviděl tak čilý stavební ruch .

Tento report se vám všem, kteří jste zde nebyli bude snažit přiblížit atmosféru setkání lidí nadšených a zapálených svým duchem pro kosmonautiku. Ti co zde byli ví o čem je řeč, ti co zde chyběli ať tedy čtou tyto řádky budou-li chtít. Nemusím tedy nějak zvláště připomínat, že se jednalo o setkání všech, kteří mají zájem o kosmonautiku a neváhají si za ní zajet tak trochu dále od domova, poklábosit a poslechnout si co je nového.

A tady na tomto místě chci vyzdvihnout s předstihem velké přínos pana Milana Halouska z Pardubic. Bez něj by se podobná setkání neuskutečnila. Právě jeho organizátorské schopnosti a velké zapálení pro kosmonautiku ve všech pádech je hlavním motorem podobných akcí. Zárukou, že se zde skutečně budete bavit je dobře připravený program přednášek a pozvaní hosté resp. přednášející. Nic však není dokonalé jak říká již pan Krampol ve svém TV pořadu. Stalo se tedy to, že někteří přednášející nepřijeli, ale co se dá dělat. Někomu nedovolil zdravotní stav a jinému nevyšel pro zaneprázdněnost zase čas. Přesto vše jsme rádi, že si na nás čas udělal pan A.Vítek a J.Kolář ,kteří přivezli i své drahé polovičky, které zase naopak byly podporou jim. Z dalších kdo zde byl a koho bych neměl zapomenout je i Tom Přibyl-no vlastně asi by to byla událost, kdyby tady chybělJ )). Nemocnému panu Růžičkovi jsme zaslali pohled s přáním zdravíčka. Cesta sem pro zaneprázdněnost nevyšla panu Kusákovi. Zdravícím pohledem jsme pozdravili i našeho kolegu ve zbrani sběratelské pana Pertla. ,to již ale tak trochu předbíhám a tak se vrátím zpět.

Cesta do Pardubic ubíhá ve společném rozhovoru na tolik již vyjmenované téma, stačily se probrat věci politické, hospodářské a také nějaké to slůvko o každodenních starostech padlo tak nějak do luftu také. Mimo jiné zjišťujeme a musíme si to přiznat,že i čs. Dráha železniční doznala patřičných změn a díky bohu za ty dary k lepšímu, a tak i velké zpoždění na které jsme již zvyklí bereme celkem s humorem. Než se člověk naděje jsme u cíle cesty jsme v Pardubicích na nádraží. Odtud již jen přesedáme do trolejbusu a jedeme do Bohdaneče. Zanedlouho stojíme u hotelu Technik. Stavba v naších očích přívětivá již tím,že se těšíme na sprchu. Napřed ještě zamíříme zaplatit poplatek za ubytování a dohodnutou stravu. Naše zvědavost nám nedá a musíme nahlédnout kolik,že to již lidiček přijelo. AAAAAAAAAAAA staří známí, nelze přehlédnout pro svou statnou postavu Milana Halouska a opodál dva hochy, v jednou poznávám Patrika Pluhaře. Po zdvořilostním přivítání již ,ale kráčíme po schodech do našeho pokoje. Po nezbytném ubytování a vybalení věcí, již vyhlížíme další příchozí.

Vida další a další kolegové, s někým se znám osobně, s někým písemně a s někým jen z Internetu. Mezi nimi jsem velice rád a mile přivítal kolegy z Polska. Je to velmi potěšující, když víte, že i sousedé se zajímají co je u nás kolem kosmonautiky nového a co se vlastně děje. Byli ostatně na minulém setkání, ale já zde nebyl. Přiznali se mi oba, že se jim tato akce líbí a jen litují toho, že se něco podobného neděje i u nich. Zájem by byl, ale jsou zde aspekty cen za pobyt v hotelu-není jednoduché pro každého z nich u nich doma zaplatit v přepočtu cca 550 korun na noc bez snídaně. U nás to bylo 500 korun na dva dny a ještě tady byla snídaně……..(k polským kolegům se budu vracet nárazově).Také někteří které neznám, ale jistě není problém navázat kontakt. Milan nás tradičně každého vyzbrojil vizitkou, abychom každý věděli kdo s kým hovoří a nebo oslovuje.

Osazenstvo v přednáškovém sále houstne a nálada je výborné, bezesporu se všichni již těšíme. Je něco po 17.00 SEČ a pomalounku polehounku se začíná. Úvodním slovem, které si vzal hostitel a organizátor v jedné osobě Milan Halousek, nás všechny srdečně přivítal. Ve stručnosti připomněl záměr Kosmos News Party, jeho cíle, seznámeni jsme byli i s programem tohoto ročního setkání. V úvodu se také dovídáme kdo zde bude a kdo ne, a proč, pan Vítek se ohlásil až v neděli dopoledne. To nic neubírá náladě pan Jan Kolář (ředitel české kos.agentury)je tu a také Tom Přibyl, kterého znáte mnozí z knížek a jeho sběratelského zájmu. Milan nám také blížící se zatmění slunce a možnost pozorovat přelet nad kukaččím hnízdem-pardon-přelet stanice nad našimi hlavami.

První přednášku nám vyložil Tom Přibyl, Milan Halousek a ještě někdo. Někdo koho zatím neznáte a kdo přiznal, že má ze všeho trému. Nebudu předbíhat.,takže popořadě. Přednáška nesla název Blízká setkání kosmického druhu. Nejdříve hovoří T.Přibyl o akcích zde v Evropě, při kterých lze jet jak za kosmonautikou samotnou tak i za možností vidět astronauty a kosmonauty světa. Všichni tři přednášející vlastně jsou také náruživými sběrateli autogramů kosmonautů světa. Bezesporu je to veliký a celoživotní zážitek pro člověka kosmonautikou se zajímající, vidět na vlastní oči kosmonauta z bezprostřední blízkosti, potřást mu rukou a mít tu šanci si s ním pohovořit-pokud možno v jeho rodném jazyce. To vlastně bylo náplní celé přednášky. Je vskutku zajímavé co všechno člověk zažije, než uloví vytoužený autogram. Tom nám přiblížil jakýsi harmonogram časové posloupnosti událostí, na kterých bylo možno takto “zalovit”. Mnohé akce, ale stejně tuším budete asi znát: ILA, Olšany Open, Neubrandenburg, Le Bourget a jiné. Někdy, ale staně že prostě pojedete tam kde se dá očekávat i z nějakého zdroje kosmonaut a tam není nikdo. Takovou akcí se stalo plánované setkání na leteckém dni v Hradci králové 2002, nebo akce v Itálii-Miláno v říjnu 2002. Poslední jmenovaná akce se měla konat pod záštitou Association of Space Explorers- jsou zde lidé kteří byli v kosmickém prostoru a tedy ne žádny kandidát a nebo bývalý kandidát.

V květnu 2002 se konala ILA. Zde se bylo možno setkat s kosmonauty, získat mnoho informací a tiskovin popřípadě doslova vypátrat i jiné a tedy podobné akce. Mimo jiné kosmonauti zde byli celý cen s přestávkami. Byly zde legendy jako Usačev, Krikaljov, DeVinne, Krimer-kandidát na kos. let, Meserschmitt, Kuipers-rovněž kandidát na kosmický let a kosmonaut Thile. Tady vyvstala problematika, kterou kdosi nastínil z posluchačů. Za kolik a kdy by byli kosmonauti schopni-resp. za jakých podmínek navštívit do budoucna naše setkání Kosmos News Party ?????? Otázka, mrška zajímavá, ale je realizovatelná. Zatím minulý ročník KNP 2002 navštívil velmi lidový člověk úzce spjatý s kosmonautikou –kandidát-náhradník kosmonauta V.Remka-pan Pelčák Oldřich . Byl zde připomenuta i mezinárodní prestižní akce letectví a kosmonautiky Le Bourget –tento rok se zatím netuší kdo vlastně přijede. Z vlastních zkušeností, ale vím že zde vždy někdo je. Poslední se nám s kolego podařilo zastihnout dva Evropany-tehdy ještě kandidáty- DeVinne a Nespoli. Bylo v naších silách je i fotografovat a vidět, ačkoliv to ochranka neviděla ráda. Tehdy nebylo možné se je na něco zeptat-rozhovory se vedly ve francouzštině a angličtině. Mým jazykem, který celkem dobře zvládám je ruština, ale i přesto jsme byli rádi, že jsme se na toto setkání dostali . Tom připomněl i domácí “setkání “-Olšany Open. Akce kosmonauta Boleslava Polívky-Valašského krále a nyní i kosmonauta . Tomáš zde byl pozván jako technický konzultant . Podle vzoru ruských kosmonautů-což je mimo jiné tradicí-neopomněl Bolek počůrat zadní kolo svého auta, kterým přijel na kosmodrom. No ono to vlastně dle Tomášova vyprávění bylo symbolické, neboť to nebylo pro přítomnost dam a dětí nezletilého věku dost možné. Prostě vše legrace do poslední chvíle-tak jak jsme od Bolka zvyklí. Neubrandenburg-to byl cíl cesty v září roku 2002-Raumfahrtag –tedy kosmický den. Na tuto akci byli pozvání čtyři kosmonauti, ale přijeli pouze tři.Kosmonaut Usačev, Ross a Solovjov. Jména vám všem dobře známá, které již za to stojí se na ně podívat . Kosmonaut Usačev byl podle všech dojmů velmi kamarádský a přívětivý a s lidmi se zájmem o kosmonautiku a jiné věci velice rád podiskutoval-dokonce jevil známky zájmu o českou kosmonautiku . Kosmonaut Solovjov pětinásobný velitel stanice MIR, zase budil dojem důstojného pána, který neustále zdůrazňoval na co je hrdý. Ruští kosmonauti vše ochotně podepsali. Zato pan astronaut Ross si dává dobrý pozor co podepisuje a komu a kolikrát. Tedy jednomu člověku tak maximálně dvakrát . Na setkání se objevila i manželka astronauta Rosse. Nebylo to prý jen zdvořilostním aktem, ale velice poutavé setkání . Paní Rossová je odbornice při vývoji a výrobě kosmické stravy pro americká astronauty, ví o čem hovoří a podle tvrzení Toma měla vše perfektně nastudováno a poutavě vše přednesla . Dalším setkáním s kosmonauty bylo tentokrát u nás . V Brněnské hvězdárně se konalo setkání v březnu tohoto roku. Návštěva kosmonautů byla velmi dobře mediatizována . Konala se vlastně jako vzpomínka u příležitosti 25.let letu V.Remka do vesmíru. Podle tvrzení Toma je jen škoda, že se na akci setkání s kosmonauty dostalo jen zlomek lidí kteří o kosmonautice něco ví. Hodně lístků na setkání bylo pokoutně prodáno známým z hvězdárny a nebo jistými druhu honorace. Cela akce byla pojednána jako mírně komerční akce, neboť V.Remek nyní zastává funkci obchodního rady při čs.velvyslanectví v Moskvě. Úspěšnému navazování obchodních kontaktů mu napomáhá i jeho vyznamenání hrdiny SSSR, která toliko dodnes uznávané a ceněné jest.Mimo spousty naivních kladených otázek kosmonautům z hlediště a od novinářů celou akci pomáhal zaštitovat odborným slovem pan Grygar. Původně bylo ohlášeno 8 kosmonautů. Přijel na setkání (možno přečíst i L-K)Slovenský kosmonaut Bella, Gubarev, Sevastanov, Pelčák, Tokarev. Kosmonaut Sevasťanov rád pohovořil, ale je potřeba jej brát s rezervou, neboť jeho velkosdělení se málokdy shoduje se skutečností. Sám o sobě dost často odcházel do blízského parčíku vychutnat svou cigaretku. Na Tomáše, ale přesto všechno působil velmi komunikativně, a hovořit chtěl jen a jen zásadně rusky. Tokarev byl zase velice atraktivní kosmonaut-velmi rád se pobavil o tom co se dá v kosmonautice čekat a co se vskutku bude dít. Gubarev byl také vcelku komunikační, ale prohlásil o lovcích autogramu svoloč sběratelská……prý si Remkův táta na orazítkované obálky v kosmu koupil auto. ,ale vše je již prominuto a zapomněno ? Pelčák…..nemusím popisovat to je prostě lidový člověk ten si s vámi rád pohovoří na cokoliv, a pan Bella je na tom stejně. Přednášející Tom nám vždy každé setkání okořenil nějakou historkou a nebo zajímavou skutečností. Neopomněl nám také vzpomenout akci, která se tentokrát týkala v Londýně v dubnu tohoto roku. Institution of Directors – setkání horních desetitisíc, mezi nimi celebrita velmi zajímavá pro naší duši. Astronaut a Měsíčňan číslo dva- pan B.Aldrin. Tady se myslím nemusím dále rozepisovat o koho jde. Svůj zážitek vidět tohoto člověka z blízka muselo být bezesporu zajímavé a co hlavně nezapomenutelné. Celá akce se uskutečnila v koncertní síni Albert Hall, skladba různých ředitelů významných podniků, vědců a také tohoto astronauta, lístek stál moc. Nebudu uvádět protože za A- je již po všem, za B by jste většina z vás tolik peněz nedali…….Vše jsme tedy alespoň zde v Bohdaneči vyslechli co a jak bylo. Tak tedy bylo zde hovořeno o přednášce pana Aldrina a přednášející si také vše zdokumentoval svými fotografiemi. Sám Aldrin pak prý velmi poutavě hovořil o přistání lidí na Měsíci, perspektivách kosmonautiky a neopomněl také připomenout několika historkami svou účast co by bojového letce v korejské válce.

Jako by toho setkání s kosmonauty nebylo dosti připomíná se další akce –Morgenrothe-která je vlastně čerstvého data-konaná v květnu tohoto roku . Tady dostává slovo další z účastníků cest za kosmonauty. Skromný a tak trochu ztrémovaný klučina-Patrik Pluhař. Předem nechtěl ani vystoupit před námi všemi, odvaha v srdci přeci jen přinutila tělesnou schránku tohoto mladíka předstoupit před nás všechny. Přiznal se omluvil,že má trému. Věc pochopitelná, nikdo není dokonalý a kdo ví jak bychom mnozí z nás reagovali na jeho místě. Držíme mu tedy palce a klučina se začíná s podporou T.Přibyla a M.Halouska pomalounku chytat. A docela mu to jde. Začíná vyprávět zajímavý příběh mladého sběratele a jeho cesty za kosmonautikou, které má své starosti a strasti. Jeho první zkušenosti v tomto směru, a snahu povyprávět to vše, podělit se o radost před smečkou nedočkavců stále narušovala ustupující tréma. Vyprávěl jak se setkal v tváří tvář s kompletní posádkou Sojuzu TMA –1. Bezesporu i on ze setkání měl veliký dojem a trvalou vzpomínku, vždyť jen tak hned se to nemusí podařit příště . Mimo setkání s uvedenou posádkou se všichni vyprávějící o kosmonautech nalezli v rodišti kosmonauta S.Jahna-bývalého NDR neboli DDR kosmonauta.V diskusích s posluchači na setkání s kosmonautem, DeVinne překládal do němčiny a tím v podstatě všem přítomným hovořícím v tomto jazyce pomohl. Patrik litoval jen toho, že z němčiny zná co páté slovo a z angličtiny je na tom stejně, ale sám za sebe si myslím že je nás hold více. Patrikovo vyprávění neslo stopy po dobrodružství ve snaze získat podpisy kosmonauta S.Zoljotina, který je mimo jiné velice ochotný cokoliv podepsat. Slovo Patrik s oddychem odevzdává Tomáši Přibylovi. Ten navazuje na přednášku a upozorňuje na několik termínů, kdy a kde se setkat s kosmonauty . Například 2.6.2003, což tedy bohužel bylo, byl v Praze kosmonaut DeVinne. 7.6.2003 v městě Salzburg by se měli setkat kosmonauti Korzun, Onufrienko, Grečko a Prunariu. Předpokládám,že se zde asi nepodíváte, tento report píši vlastně na etapy a dokonce dnes je 3.6.2003, takže o setkání budete jen pouze vědět. Myslím si však, že Tomáš Přibyl a nebo Milan Halousek bude na těchto akcích a dokonce o nich něco dá vědět v časopise L-K, a nebo se dotazujte přímo na něj. Samozřejmě zde padla i úvaha o tom kdo bude v Paříži na kosmickém aerosalonu LeBourget. Zatím zde není dostupný korektní zdroj, který by s naprostou jistotou sdělil kdo z kosmonautů a kdy tu bude.

Konečně je zde vytoužená přestávka, využívám toho a jdu si dát kafe-už jej asi i potřebuji. Taky ta minerálwaser Matoni by bodla, to jo. Takže si jdu splnit limit pitného režimu. Je horko, tak abych nevyschl.

Vím, že se kolem kosmonautiky dá sbírat mnoho věcí a známky a obálky patří mezi ně. Úvodním slovem do království filatelie nás uvedl pan Fencl. Stručné seznámení o čem se bude hovořit nás mnohé dosti napínalo.,ale tak trochu budu předbíhat, a proto se vrátím zpět. Pan Fencl nás upozornil na chystanou výstavu poštovních známek s tématikou kosmos a kosmonautika. Termín nám byl sdělen na 5-10 října roku 2003 . Vše by se mělo legálně spáchat v městě Vysoké Mýto. Pan Fencl nám přiblížil minulé výstavy tohoto rázu a de fakto vyzval sběratelé podpisu a různých tzv. memorabilií ke spoluúčasti. Bezesporu by takou výstavu neměl jen tak někdo a měla by patřičné přitažlivé exponáty. Bude zajímavé kolik lidí se přihlásí ke spolupráci. Byli jsme i upozorněni na zabezpečení exponátů proti krádeži a jejich hlídání .

Do společné přednášky se krátkým vstupem zapojuje i ředitel zdejší hvězdárny pan Knoll. I od něj jsme dostali avízo sledovat předpokládané zatmění Slunce v prostorách hvězdárny. Mělo se tak stát brzy ráno, takže dobrovolníci si museli přivstat. Sluníčko mělo být zatměno-zakryto z cca 85 % což měla být tzv. fáze Saros. Byla zde zdůrazněna osvěta astronomie pro mládež a veřejnost. Hvězdárna má jen jeden větší dalekohled-teleskop, který z větší části pozoruje právě již zmíněné Sluníčko-fotosferické pozorování.

Pro dnešek je již konec přednáškám. Probíhá volná diskuse jak v posluchárně tak i mimo ní. Milanovi odevzdávám disketu s příspěvkem do tisku KosmosNews, a Aleši Holubovi zase disketu s texty z našeho tisku kolem havárie STS 107 Columbie. Jde se na večeři, pokecat o věcech světských a jiných, jen tak aby řeč nestála, nějaká ta mrzutost nad lidičkami, kteří zde slíbili,že tu budou a nepřijeli…,ale co, vždyť takto se vidíme jednou do roka. Ostatně dávám si ještě jedno kafe, dodělávám poznámky k raportu a i já únavou rád přiznávám ,že zítra je také den.

Cestou do hotelu již vidíme u cesty hlouček naších kolegů jak vyhlížejí jistou událost. Milan ve spolupráci s polskými kolegy nachází přesné údaje o přeletu ISS nad kukaččím hnízdem, v našem případě nad našim hotelem Technik. A vskutku, netrvá tak dlouho a již vidíme postupně přibližující se bod, který je každým okamžikem větší a jasnější-je to ona. Stanice ISS, tento úkaz někdo registruje na hodinkách jak trvá cca 5, 5 minuty. Páni to vám byly fofry, během tohoto pozorování probíhá mnoho vtipných připomínek k těm dvoum nahoře. Co asi dělají, a jak se mají-asi moc práce-Milan se snaží pořídit z této akce několik fotografií. Vážení tak tedy údaje z internetu fakt souhlasí, jsem rád, že žiji v této době. Ještě bych chtěl pochválit Valmezského medvěda a kolegu v jedné osobě, ten vám byl tak utrápený z tohoto dne a tak plný zážitků,že při ukládání se ke spánku doslova zesnul uprostřed věty, kterou již nedopověděl a spal jako dřevo podťaté. V tom by až zase nebylo nic tak zvláštního, ale on nechrápal! Spinkal jako mílius a i já jsem klidně spal…zzzzzzzzz

Sobotěnka, sobota. Po nezbytné hygieně člověk pookřeje a je hned čilejší.Tlupa lidí toliko bdělých a bystrých dne předcházejícího se s různým účinkem budí do nového dne. U společné snídaně je vidět dvojici stále se usmívajících a diskutujících polských kolegů a několik pokrčených obličejů kolegů, kteří to se svou aktivitou natáhli do kuropění. Někteří si museli přivstat na zatmění slunce, ale já sám za sebe dávám přednost se vyspat.,proto vypadám čile jako rybka. Někdo mi také u snídaně vypráví o svém zážitku se zatměním. Po snídani se osazenstvo KNews Party pomalounku trousí do posluchárny, ještě nezbytné moje milované kafe a už se v podstatě může opět pokračovat. Ještě nesme zdaleka všichni, přesto probíhá čilá diskuse v tématech kolem kosmonautiky, výměna zkušeností a materiálů ala NASA, NASDA a jiných, navazují se nové kontakty….někdo tady fotííí.

Lidičky klid! Posluchači se přeci jen utišují a poslouchají úvodní slovo dne od Milana Halouska. Milan nám nastiňuje záměr pro den dnešní resp. co bude dopoledne a co odpoledne. Po tomto rychlém připomenutí ještě vidím ve dveřích diskutovat pana Jana Koláře, který je…..,ale nebudu ještě vyzrazovat, po pořádku. Přichází nám přednášet pomalu stálý inventář kosmonautiky známý z Valmezu a nyní jak to tak vypadá i z Bohdanče. Je tu zase Tom Přibyl a jeho přednáška Den kdy se nevrátila Columbie. Tomáš spojil své vyprávění s jistým druhem reklamy na svou knihu stejného názvu, je totiž její autorem. Knížku jsme zde mohli vidět zatím k nahlédnutí jako tiskový prototyp, a v době, kdy čtete tyto řádky přichází do distribuce. Je to horká novinka ,která je doslova šita horkou jehlou. Najdete zde mnoho zajímavého materiálů, obrázků a fotografií včetně. Kniha je na nádherném křídovém papíře s lákavým přebalem. Autor knihu původně zamýšlel po předcházející domluvě s vydavatelem jako černobílou. Toto řešení mělo ořezat celkovou cenu v distribuci na nejpřijatelnější, avšak na poslední chvíli došlo k významné změně a tedy se záměrem vytisknout vše v barvě. Vskutku rarita a zajímavý počin od vydavatele-taková to knížka zde ještě nebyla a zaslouží si svou pozornost. Pravda cena je tak trochu vysoká, ale kvalita této ceně vskutku odpovídá. Kniha bude již vašim majetkem na které každý fanda kosmonautiky může být hrdý. Navíc knihu vám autor zcela rád po vzájemné domluvě podepíše. Jak jsem se již zmínil a naznačil vám, kniha se věnuje tragické havárii raketoplánu Columbia s misí STS 107, co, ale nevíte byla kniha přeložena do polštiny a začíná se také distribuovat. V Polsku by se tak měl prodat asi 3000 výtisků-slušné že ? V knize vám bude chybět jen závěrečná zpráva z vyšetřování od komise CAIB, ale ta stále není hotova a předpokládá se, že asi světlo světa spatří až někdy na konci měsíce srpna tohoto roku . Jak bývá zvykem a to prosím pěkným zvykem každý přednášející za svou přednášku je odměněn potleskem.

Milan vítá naši celebritu, na scénu přijde pan Jan Kolář, ale až odpoledne, jde se na oběd. Pan Kolář si ještě něco připravuje na svém přenosném počítači a čas od času diskutuje s posluchači, kteří prostě nedají pokoje……….

Po obědě dobrém ještě na lepší přednášku.

Nikdy bych tedy nevěděl,že tak jak nám představitel přednášky pan Cacka předvede průřez svou sbírkou známek a obálek prvního dne, může kosmonautika mít takovou podobu . Velmi pěkný sběratelský a hodnotný materiál ,který chytne za srdce snad každého sběratele. Bylo na co se dívat a také si co poslechnout. Tady byly známky a razítka z Hvězdného, tady z Houstonu, nebo Bajkonuru. Tisk na obálce jeden pěknější jak druhý a aby toho nebylo dosti navrch ještě mnoho podpisů legend kosmonautiky. Nechyběla ani zmínka a vlastně dost podrobný výklad o razítkách, kterými jsou známky a obálky prvního dne razítkovány, a nebo také zcela obyčejné obálky došlé řádnou poštou. Zde jsou zajímavé nejen razítka, ale také tzv. strojové ražby. Jde o oražení obálky strojem namísto známky.,alespoň takto jsem to pochopil.Mohu sdělit bylo vám to povídání jedna báseň, takový sběratel filatelista je velice šťasten pokud je razítek na dopise moc-ale kolik je početní hranice jsem se nedověděl. Výklad byl veden velmi odborně, vždy okořeněn nějakou historkou a zajímavostí, která se vázala na způsob získání do sbírky. Uf tady není se co zeptat, uběhlo to ani jsme se nenaděli a tak pleskáme, je to naše díky za to co jsme od pana Cacky slyšeli. Myslím si, že by nebylo špatné, kdyby se stalo jakousi nepsanou tradicí si zde každým rokem vyslechnout o tomto oboru lidského potrefení v dobrém slova smyslu vždy něco nového. Děkuji pane Cacko…

Tom Přibyl pokračuje ve svém vytrvalém tempu. Seznamuje nás a rekapituluje posádky pro ISS. Vypráví poutavě kdo ISS již navštívil a kdo se na palubu chystá. Nechyběl ucelený přehled o tom jaký byl původní záměr v obsazování posádek, ale přeci jen jak víte havárie Columbia mise STS 107 řádně zamíchala kartami v kosmonautice. Došlo k tomu tak důkladně, že se ve skutečnosti změní znatelně skladba nejedné posádky. V obsazování posádek docházelo sice v minulosti před uvedenou havárii také, ale dnešní situace něž začnou shuttle opět létat se také budou redukovat co do složení a počtu. Vyplývá to z nutnosti dodávek materiálů, potravin a tzv. klíčové vody. Již jsem se o tom zmiňoval v reportu o mimořádném setkání ve Valmezu-čtete a nebo si osvěžte-vše co zde bylo řečeno na přednáškách má úzkou návaznost.

Posádky tedy jak jsem se již vyjádřil budou létat dále, neboť si to situace přímo vyžaduje-stanice by musela být uvedena do nouzového stavu-autoletu a prakticky zakonzervována. To lze jen na určitou dobu, stále se někdo musí starat o její bezpečný chod a co více je potřeba jí laicky řečeno stále postrkovat na správnou orbitu . Neznamená to také, že kosmonauti přijdou o práci-to by byl dosti drahý špás a luxus, ne jen se přeobsadí do jiných posádek s jiným harmonogramem letu. Připomenu zde podle slov Tomáše jak se rozdělují funkce na palubě ISS.

Tak je to Velitel-Komandir, zde je situace jasná asi všem, dále zde bude řadový člen posádky-neboli člověk ve funkci Bortinženier-Flight Engineer. Funkce na kosmické lodi Sojuz: opět zde komandir-jako velitel-komandir korablja-vždy ruský občan, často je také obsazován i do posádky jako velitel a nebo i Bortinženier. Na ISS palubě se můžete setkat s funkcí Science Officer-vědecký důstojník. Na palubě by měl být vždy jeden Rus, druhý Američan a třetí dle letu a situace cizinec-resp. i ten komu se prodá místo, neboť Rusové si do turistiky nedají nikým do svých iniciativ hovořit. Velmi poutavá přednáška se přehoupla na konkrétní lety ISS-0 až k ISS1, 2, 3-11, tedy podívali jsme se i na záměr. Dověděli jsme se o problémech techniky působící částečně i na Murphyho zákonech a také hlavně ze zákulisí. Tady se nebudu rozepisovat-bylo by to na obsáhlejší článek a to už to moje vyprávění i tak začíná být. Přednášející Tomáš byl natolik rozjetý, až nás vysvobozuje Milan Halousek. Ta dobrá duše tohoto setkání, nám připomíná, že je prostě čas oběda. A ani to nemusel dlouho opakovat, můj žaludem to dával již hlasitě najevo, přesto Milan předeslal přednášku A.Holuba.

Dobře najedeni a po kávě se opět srocujeme. Aleše Holuba vám nikomu dlouze nemusím představovat a bylo by to jako nošení dříví do lesa. Díky němu se zde na MEKu máme o čem bavit, realizovat a cokoliv v uvozovkách spáchat co se týká kosmonautiky .

Aleš si dlouze připravoval přednášku, protože technika tak trochu zazlobila, a tedy nejen ve vesmíru…tiše tedy začínáme. Aleš se vyznal ke svému zájmu-kosmonautiky a výpočetní techniky, a snad i rád by stavěl kosmické lodě, ale zbývá jen u modelů. Tak všichni jsme za jedno, když i on si tady před námi posteskl, že se do vesmíru nepodívá a astronaut také již nebude, tudíž nezažije to co by hromada z nás zažit chtěla. Tak v tom Alešovi nikdo nezávidí. No nedá se holt nic dělat, mladší, ale jisté šance mají. O tom povím trochu později, neboť vážení šance jsou vlastně v kosmonautice něco udělat de fakto v každém věku. Přeci jen je dnes jiná doba, mimo vlastní představu, jak a co kosmonaut zažívá při svém kosmické letu a co se může i dít, a to díky jen v režii vlastní představivosti, nám dnes hodně pomohou počítače. Odhad Aleše ve vývoj a aplikaci virtuální kosmonautiky se nám všem líbil, aby ne. Virtualita je pro nás všechny alespoň nějakou náhražkou, nutno dodat, že i ona přijde na nějakou tu korunu českou a nic není zadarmo. Zkráceně řečeno chce to pořádný počítač a příslušné vybavení. Na druhé straně zase v pohodlí a především bezpečí vašeho domova ustojíte kdejakou tu havárii a chybu, kterou způsobíte. Na této přednášce nám byly presentovány simulátory, ale ty, které se kosmonautiky týkají bezprostředně a jsou velmi realistické - prosím žádná hra. Simulátory, které se svou velmi věruhodnou grafikou, ale především funkčností, skutečně blíží a nebo jsou stejné skutečnému stroji. Díky připravené presentaci jsme několikrát prolétli prostorami ISS, které jak jsem později zjistil odpovídají skutečnosti, obdobně tomu tak bylo při našem “virtuálním letu “ s raketoplánem SHUTTLE a nebo jsme přistávali na Měsíci jako Armstrong s Aldrinem. Sám jsem si vzpomněl na několik záběrů z tréningových oddělení v Houstonu, kde se skutečně díky virtuální technice připravuji a cvičí na svůj let. Díky těmto věcičkám se můžete alespoň přiblížit pocitům kosmonautů, kteří tak dnes létají služebně, ale i na čumendu.

Aleši díky, byl jsem přednášce velmi potěšen pohledy, které umožňovaly i neplánovanou EVA bez přípravy….J ))

Milan nás svolává na společné foto, bude to milá vzpomínka na dny, které jsme zde strávili společně. Každá takové vzpomínky o rozměrech 13x18 cm nás bude stát asi 18 kaček. Cestou ven na focení běží na televizi video, které přinesl jako presentaci Jarda Navara. Šlo o stočené dokumenty o kosmonautice a hlavně z událostí kolem STS 107. Byly to natáčené tehdy živě- zprávy ze CNN. Na stolech ležely též k prodeji knížky, odznaky, obálky 1.dne a jiný sběratelský materiál.

Sami víte jak mezi ostatními materiály a tiskovinami poznáte Milanův zpravodaj KosmosNews…….Vidíte-emblém vám hned napoví. V přednášce Emblémy kosmických expedic na nás opět zaútočil TP-Čtěte prosím jako Tomáš Přibyl. Jeho přednáška byla jako poobědní zákusek. Poukázal na zajímavosti v emblémech většiny posádek, který se do vesmíru podívaly a zejména u posádek NASA. Ruských změn se je jen těžko dopídit, přesto jsem viděl mnoho zajímavého materiálu i ve časopise SPACEFLIGHT. TP ukázal několik zajímavých úlovků-materiálů kolem nerealizovaných kosmických misí, těch které se skutečně realizovaly a tak, které se teprve mají realizovat. Přednáška vlastně navazovala na přednášku o zamíchaných skladbách posádek do vesmíru, při různých okolnostech a v poslední době ve spojitosti  STS 107. Podle vyprávění a jistě jste se to mohli i sami někde dočíst, že emblémy si astronauti navrhují vždy sami a po svém, jde vlastně o jakési vyjádření a postoj k letu samotnému. Emblémy mají vlastně již dá se hovořit o vlastní historii, jak se vyvíjely a realizovali, v jaké kvalitě velikosti a základním tvaru. Vše nám Tomáš doložil připravenými materiály na CD-tedy fotografie a obrázky jednotlivých záměrů a skutečných emblémů.

Aleš Holub nám dovyprávěl o virtuální realitě, a o tom co a jak by se dalo s její pomocí na dálku řídit. Dám mu za pravdu, VR poslouží nejen jako treningová pomůcka, ale bude ji jednou možné použít k ovládaní strojů, kdy astronaut bude v modulu, nebude muset vycházet ven a bude ovládat například ROBONAUTA, který se ostatně již vyvíjí. Ne to není pohádka ze scifi, ale realita na dosah. Přítomné velice nadchl simulátor letu raketoplánu, vše souhlasilo, hlášení, ubývalo palivo, odpal SRB a MECO, no prostě vše co od letu očekáváte. No to musím mít!

Líbí se vám tento nadpis ? Mi velice a ani trochu nepřeháním. Vzpomínáte si na soutěž kterou jsem s panem Navarou vyhlásil na MEKu ? I to se zde probralo, sice jen letmo a na stěně v chodbě před posluchárnou byly ukázky ze soutěže. Tady jsem od Aleše dostal zprávu, že výherce V.Petrunčík má již slíbenou cenu doma-blahopřeji. Tak trochu jsem si ohřál polívčičku, ale vše souvisí se vším. Pohovořit o tom co se děje po vlasti české ve směru kosmos a kosmonautika nám zde ochotně přišel pan Jan Kolář. Tento pán je ředitelem a vedoucím pracovníkem České kosmické kanceláře, která zatím existuje při ministerstvu kultury paní ministryně P.Buzkové. Od prvního setkání s tímto člověkem na KNP 1, neboť na druhém setkání jsem nebyl, uběhly dva roky a doslova adekvátně dosažené výsledky poskočily .Byl jsem překvapen jak nám byla ukázaná struktura naší kosmické kanceláře, její plány do budoucna a jak a co se děje nyní . Pan Kolář nezapomněl připomenout, že je zde mnoho příležitostí pro mladé a progresivní lidi, kteří mají spousty nápadů, jen je realizovat. Ano znělo to jako výzva pro pokolení mladých, ale i různých věkových skupin včetně té moji. Z této přednášky jsem byl nadšený a i z pozdějšího rozhovoru s J.Kolářem jsem došel k závěru, že je skutečně nutné a až prestižní v kosmonautice něco dokázat a jak se říká ukázat světu ty zlatý český ručičky.

Dověděli jsme se jak hrstka nadšenců po revoluci našla cestu k rozhovorům s ESA a doslova přitlačení našich politiků, aby se dalo vzniku agentury národní s iniciativou, ve které jsme byli vždy mezi špičkou. A tak 7.11.1996 byla podepsána tzv. rámcové dohoda České republiky s ESA. Dohoda platí do dnes, ale bohužel doposud u nás kosmonautika nemá důležitost na patřičné úrovni. K rámcové dohodě přistoupilo také Polsko, Maďarsko a Rumunsko. V Dubnu roku 1998 byla rámcová dohoda u nás konečně ratifikována. Bylo již vypracováno 10 projektů, a díky této aktivitě bylo česko bráno za aktivního budoucího člena ESA. 13.6.2000 byla podepsána dodatkové dohoda PRODEX . ,a dubnu 2002 vzniká konečně česká rada pro kosmické aktivity CRKA nebo angl. Zkratka CBSA a její výkonná složka Česká kosmická kancelář ČKK neb anglicky CSO Czech Space Office. V současnosti má CSO asi jen 3 zaměstnance a to prosím i s J.Kolářem. Ostatně si na odkazech zde na MEKu můžete zabrouzdat na www.stránky - www.czechspace.cz.

Pan Kolář si na nás připravil velice podrobný výklad. Pokud budete chtít na něj vznést jakýkoliv dotaz a nebo řešit problém kolem kosmonautiky zde je jeho e-mail na který mu můžete napsat jan.kolar@czechspace.cz. Posoudí se každá iniciativa a odkudkoliv. Chcete-li a máte vážný zájem o kosmonautiku dejte tedy vědět o sobě a co by bylo předmětem vašeho zájmu ve směru realizace například nějakého projektu, prostě ukažte co ve vás je. Pomozte kosmonautice, když vám mnohým tolik dává poznat a naučit se-udělejte něco pro ní v našich podmínkách. Pan Kolář nás rovněž upozornil na další kosmický světový týden. Je to každý rok se opakující akce, které mají za cíl maximálně zpropagovat kosmonautiku a výzkum vesmíru mezi širokou veřejností. Koná se každý rok v období 4-10.října na různou příležitost dnes již historických událostí, které bylo přínosem. Neopomnělo se říci několik slov kolem projektu MIMOSA, který by měl být realizován. Na závěr nám pan Kolář učinil jistou nabídku v publikacích. Jde o anglicky psané brožury ze série fa. Edice fa APOGEE. Mimo velice zajímavých údajů, perokreseb, fotografií a jiných materiálů se zde závdavkem dodává CD a nebo DVD. Pokud budete mít zájem-opět vás odkazuji na e-mail pana Koláře .

Tohoto sobotního dne nás Aleš Holub ještě pozval na jednu a poslední přednášku . Neznamená to, že byla skromná obsahem a nezajímavá-opak vážení. Poutavé vyprávění Aleše jistě přineslo spousty nápadů ať již okamžité a nebo v mém případě pozdější. Dá se hovořit, že doslova vítr do plachet zadul přímo nám všem, kteří v kosmonautice chtějí něco udělat. Ryze i amatérské návrhy by se mohly po zvážení přehodnotit na návrhy vážnější podoby. Je potřebné jen si sednout pokecat více na dané téma a začít konkretizovat představy - i když to nebude jednoduché. Jak si tak vzpomínám při rozhovoru s p. Kolářem - určitě by se něco dalo dělat. Princip sluneční plachetnice nám byl vysvětlen, ale jak uvedl Aleš chce to i nést na palubě nějaké to zařízeníčko, jinak se z projektu stane první kosmický drak na sluneční pohon. Již jsem na MEKu byl a Aleš neopomněl dát přednášku o plachetnicích k dispozici tak tedy čtěte vážení a zamyslete se .

To byla v tuto sobotu poslední přednáška. Osazenstvo ještě naplněno zážitky, názory a postřehy se stále zdržuje porůznu v prostorách hotelu.,a debatuje se a debatuje se …….až mnoho z nás zjišťuje nutnost se uložit ke spánku.

Po snídani se na nás vrhá další z celebrit, která v naší kosmonautice přeci jen mnoho znamená. Hurááááá páně Vítků dorazil plný sil, vitality a doprovod samozřejmě doplňovala stále zářící a milá osůbka v podobě jeho velmi zcestovatělé manželky. Tito lidé vždy, tedy pro ty kdo je zná blíže pro nás znamenají velkou poctu,že si na nás z rodinného koláče času utrhli toliko pro nás.

Po utišení tlupy posluchačů se pan Vítek do nás pouští tématem o havárii Columbie. Vím je to skoro již otřepané téma, ale tento pán vždy přinese něco nového a zajímavého. V jádru přednášky jsem našel to co jsme mohli díky jeho ochotě zaslechnou již ve Valmezu. Pro mne to tedy bylo tak trochu odpočinkové, ale ne všichni ve Valmezu přeci byli, že ? Vyslechli jsme si průběžné hodnocení vyšetřující komise CAIB a dále i fakta z testů CRATER. Tento test se podnikal na základě potvrdit tezi o poškození Columbie odpadnuvší namrzlé izolace a její kolizi s náběžnou hranou Shuttle. Původně odborníci zvažovali, že s největší pravděpodobnosti byly poškozeny panely náběžné hrany křídla s číselným označením jako panel 5-6, nyní však přichází v úvahu i další panely tedy 8-9. Komise přesto, že pokusy vystřelování uvedené masy materiálu na část konstrukce křídla skoro potvrdila domněnky prvopoškození, stále ještě zkoumá i jiné varianty . Pro zajímavost –při prvních střeleckých pokusech byly avizované panely tep. Ochrany náběžné hrany křídla, znatelně posunuty a deformovány tak,že z nich bylo možné odvodit následnou deformaci levého křídla raketoplánu. Nutno zde také vyzdvihnouti fakt, že experiment CRATER pracoval jen v tzv. laboratorních podmínkách, a nedosahoval ani spodních hodnot, které by se blížily skutečnosti .

Pan Vítek také podrobně rozvedl cestu plazmatu, který se dostal do křídla díky trhlině vzniklé po kolizi odpadlé izolace z ET.

OEX-kazetopásková záznamová jednotka., pozůstatek z prvotního vybavení jedninného raketoplánu a tedy Columbie . Recorder To Cover Removed, používá pásky Ampex fa.Imation. Toto záznamové medium není tzv. černá skřínka, ale záznam, který obsahuje rozsah a způsob postupné destrukce raketoplánu Columbia, ne tedy jak se mnozí dohadovali-příčinu. Tak to tedy bylo uvedeno na pravou míru. Toto zařízení se zachovalo a pásky byly restaurovány firmou IMATION. Rekonstrukce nahraných dal významně pomohla CAIB při vyšetřování.,přesto se někteří znalci staví k datům no řekněme kriticky. Přes všechny okolnosti letět stroj raketoplánu Columbie naprosto přesně dle plánu na přistání a mnozí odborníci žasli nad odolností konstrukce, která procházela doslova muka. Hovořilo se zde také o zprávě, která zachycuje předmět nejdříve spolu letící s raketoplánem na orbitě a pak se také v rotaci vzdalující. Zde vypukla tak trochu názorová smršť,ale pan Vítek nás vcelku zvládá. Sám přiznal, že se zde na skladbu posluchačů vzneslo mnoho až odborných idejí kolem tohoto problému- jevu, nicméně dodal také,že ani tato záležitost není zcela uzavřená . Odborníci dle radiometrických měření-pozorování odhadují předmět a nebo těleso jako hmotné a svou povahou připomínal tzv. T kus-který je součástí tep.ochrany vkládaný mezi panely náběžné hrany. Je obdivuhodné jak nám vše s trpělivostí vlastní dokáže vysvětlit, i když někdy jsme z toho tak trochu mimo. Chtěl bych také připomenout, že avizovaný kus namrzlé tepelné izolace pocházel z oblasti krytu, kde se nachází stojina předního úchytu orbiteru raketoplánu, kterým je poután k ET. Na tento kryt se izolace nanáší ručně, a je možné, že z těchto důvodů, kdy není zaručena hutnost a kompaktnost uvedené polyuretanové pěny, došlo vlivem aerodynamických sil k jeho narušení a později i odtržení. Podle mnohých odborníků bude však otázka strukturálního poškození na levém křídle dlouze dokazována. Dlouho bude trvat něž se laboratorními podmínkami vše zjistí. Pan Vítek se svou přednáškou pomaličku končí, podotýká ,že Amerika do vesmíru nepřestane létat. Nyní se čeká na výsledky a závěrečnou zprávu z vyšetřování skupiny CAIB. Na základě vynesených připomínek a celkového vyšetřování se pak začnou dít změny, podobné těm, které jsme mohli pozorovat v případě Challengeru. Nezapomnělo se zde alespoň krátce přetřísnout skutečnost, podle které někteří odborníci zvažovali záchranu posádky z ohrožení, kdyby se o všem vědělo včas. Mnoho skutečností v případě letu Columbie STS 107 však bylo spíše proti, resp. negativa převažovaly nad pozitivy.

Sám za sebe předpokládám,že hlavní konstrukční změnou bude změna tepelné ochrany orbiteru na již zjištěných citlivých místech-případné podstatné zesílení, předpokládám zkvalitnění materiálů použitých jak na orbiteru tak i na izolaci ET. Zcela jistě přijde na přetřes i různé varianty záchranných akcí posádky raketoplánu z ohrožených situací. Dle mého názoru je sice raketoplán tak trochu zastaralý, ale momentálně není nic nového a lepšího po ruce. Stávající stroj se bude modernizovat a stále vylepšovat, aby pak na světlo světa přišel stroj nový a dokonalejší než jeho předchůdci. Je to vlastně osud každého stroje, a v případě raketoplánu to bude věci cti být na čestném místě v muzeu.

Pan Vítek ukončil své vyprávění a vše se tak nějak překulilo ve volné diskuse jak by a co kdyby…….,vše podpořil za zálohy i pan Kolář. Vážení fajn se vyprávělo, ale hodiny ukazovaly, že každou chvíli bude po setkání v Bohdaneči. Na plátně promítacím se za p.Vítkem skvěje latinsky PER ASPERA AD ASTRA-Přes překážky ke hvězdám. Byla to také přednáška Milana Halouska, která se již jaksi z nedostatku času nedostala ven-tedy mezi nás. Alespoň velmi rychle-letecky se dovídáme obsah přednášky. A je to tu, je konec. Mnozí se mezi sebou loučíme a slibujeme si, že si napíšeme na různý způsob. Přes to vše, že zavládla zde atmosféra nostalgie, se již nyní těšíme na setkání roku příštího.

Co na konec? Říká se, že to nejlepší je na konec. Rád bych tady vyzdvihl milou návštěvu kolegů z Polska. Jacek Kruk a Waldemar Zwerchlecki, tady vydrželi s námi až do naprostého konce. Oba se zájmem sledovali co se zde děje a nepochybně se jim zde líbilo, a to o něčem svědčí. Svědčí to o tom, světa kraj ke kosmonautice je možné urazit ve svůj prospěch a potěšení ducha svého. Kosmonautika snadno překonává hranice a i bariery jazykové, neboť jsem byl překvapen jak oba velmi dobře rozumí a dokáží též v češtině pohovořit. Vždy jsem zahlédl někoho kdo se s nimi dal do řeči. Tito pánové-připomínám,že mají na svých bedrech popularizaci kosmonautiky v Polsku. Snažili se udržet dlouho velice pěkný a inspirativní časopis Astronautika, ale bohužel přestal vycházet pro nedostatek financí-ostatně to známe i u nás. Sami píší o kosmonautice do časopisu Skřidlata Polska, časopisu, který je obdobou Letectví a kosmonautiky u nás. Stále drží hrdě prapor popularizace kosmonautiky v Polsku i tím, že vedou velmi svižné a zajímavé internetové stránky, odkaz najdete i zde u Aleše Holuba na Hotline.

Prcháme na vlak a posléze do svých domovů strávit poslední pocity ze setkání. Ve vlaku se nás schází ještě hrstka, kteří dokáží, i když by se dalo říci,že se již přejedli kosmonautiky, stále bavit. Cesta ubíhá vcelku přijatelně a člověk se ani nenaděje a je doma. Vybalit věci, roztřídit poznámky a ještě týž den, pravda, ale na pokračování se chytám notebooku a začínám psát tento report, který právě dočítáte.

A tak tedy na závěr díky všem co zde byli a o kosmonautice si pokecali. Děkuji organizátorovi a dobré duši na pravém místě Milanovi Halouskovi, stejně tak trpělivým a ochotným přednášejícím :

Takže nazdar všichni a za rok zase zde

Pro MEK napsal Daniel Lazecký