Postupná realizace programu levnějších a modernějších raketových nosičů tříd Delta 4 a Atlas 5, vytvořených v rámci programu EELV (Evolved Expendable Launch Vehicle = pokročilý jednorázově použitelný raketový nosič) Letectva USA vede přirozeně k tomu, že starší typy nosných raket postupně končí svou činnost. V únoru letošního roku došla řada i na raketový nosič Atlas 3B společnosti Lockheed Martin. Připomeňme, že historie rakety Atlas 3 je celkem krátká.

Úkolem rakety Atlas 3 byly zejména letové zkoušky prvního stupně rakety se zabudovaným novým motorem ruského původu RD-180 společnosti NPO Eněrgomaš. Vyzkoušení tohoto nového motoru za letu bylo důležité pro ověření jeho funkčnosti, neboť bude tvořit pohonnou jednotku prvního stupně CCB (Common Core Booster) všech typů stavebnicové rakety Atlas 5.

V případě rakety Atlas 3A byl jako druhý stupeň použit stupeň Centaur IIIA, což je klasický Centaur IIAS s jedním motorem RL-10A-4-1. Verze 3B pak zkoušela prodlouženou verzi stupně Centaur IIIB s dvojicí motorů RL-10A-4-2. Start prvního exempláře rakety Atlas 3A se uskutečnil v květnu 2000 a poslední šestý exemplář rakety ve verzi 3B startoval dne 3. 2. 2005. Jelikož při tomto posledním letu nesla raketa tajné užitečné zatížení Národního úřadu pro průzkum NRO, nebylo oficiálně nic sděleno o jeho charakteru. I když se uvažovalo o odkladu pro špatné počasí, nakonec se hustá oblačnost nad startovním komplexem 36B začala rozplývat a přestalo i pršet. Oblačnost však začala být nahrazována hustou mlhou, vznikající nad východním pobřežím Floridy. Mlha však již startu rakety nebránila a tak se ve 2.41 místního východoamerického času (tj. v 07.41 UT) raketa Atlas 3B vznesla ke svému letu, závěrečnému letu programu nosiče Atlas 3. Pro hustou mlhu však pozvaní novináři a fotografové z tribuny pro hosty a novináře, vzdálené asi 4 km od startovního komplexu zážeh motoru RD-180 vůbec neviděli. Až hřmot motoru, který dorazil na tribunu, byl důkazem toho, že start proběhl. Po 20 s letu se raketa vznesla nad přízemní vrstvu mlhy a teprve potom bylo možné zahlédnout stopu výtokových plynů rakety, mířící severovýchodním směrem. Po 18 min letu při průletu nad Grónskem dosáhl stupeň Centaur s nákladem počáteční oběžné dráhy. Na ní se pohyboval asi hodinu a nad jižním Tichým oceánem znovu restartoval. Po 79 min od startu uvedl stupeň Centaur své užitečné zatížení na dráhu o výšce 1011 - 1210 km se sklonem 63,4° k rovníku. Jelikož NRO nesdělilo nic o charakteru užitečného zatížení, řada amatérů a nadšenců proto sledovala z území Kanady oddělování užitečného zatížení od stupně Centaur. Jakmile bylo vidět dva objekty v blízkosti odhozeného stupně Centaur, bylo zřejmé, že jde o třetí sérii dvou družic typu NOSS (Naval Ocean Surveillance Systém) pro sledování civilních lodí na světových oceánech s cílem zjistit, zda některé z nich nemohou být použity pro teroristické útoky proti území USA nebo neslouží-li pašování narkotik do USA.

Poznamenejme, že v letech 1971 až 1996 bylo na podobnou dráhu vyneseno 11 trojic družic typu NOSS, které určovaly polohu lodí triangulací. Šlo zřejmě o starší a hmotnější typy družic, neboť k jejich vynášení bylo potřeba mohutných raket typu Titan 4. V září 2001 a v prosinci 2003 už na tuto dráhu startovaly pouze dvě družice a k jejich vynesení stačily rakety Atlas 2AS-Centaur s menší nosností, startující ze základny Vandenberg AFB. To svědčí o tom, že byl vyvinut nový typ sledovacích družic typu NOSS o nižší startovní hmotnosti, kdy ke sledování lodí stačí jen dvojice družic. Předpokládá se, že družice využívají k lokalizaci lodí jejich rádiové vysílání či radarové emise.

Poslední start rakety Atlas 3B ovšem znamená i ukončení činnosti startovního komplexu 36 na mysu Canaveral. Startovní komplex 36 byl tvořen dvěma startovními rampami 36A a 36B. Celkem ze startovního komplexu 36, vybudovaného počátkem 60 let minulého století, startovalo 146 raket typu Atlas. Rampy 36B bylo od roku 1965 do roku 2005 použito celkem 76×. Z této rampy se uskutečnily některé historické kosmické mise, které rozšířily naše poznání objektů a planet naší sluneční soustavy a které stojí za stručné připomenutí.

První starty z rampy 36B se týkaly programu Surveyor, jehož cílem bylo automatické přistání na povrchu Měsíce a průzkum jeho povrchu v rámci příprav programu Apollo. Šlo o sondy Surveyor 3 až 6. V roce 1969 se zde uskutečnil start sondy Mariner 6 k Marsu, která při průletu kolem planety přinesla dalších 75 snímků povrchu této planety. Dne 30. 5. 1971 odtud odstartovala opět k Marsu sonda Mariner 9, která se stala první umělou družicí planety Mars a získala zejména první snímky polárních čepiček planety Mars, údolí Valles Marineris a vyhaslých vulkánů na Marsu. Dne 2. 11. 1973 následovala další planetární sonda Mariner 10. Tato sonda nejprve prolétla kolem planety Venuše (5. 2. 1974) a pak pokračovala k planetě Merkur, kterou minula 29. 3. 1979. Trojnásobný oblet Merkuru přinesl zatím jediné detailní snímky povrchu Merkuru (viz "Atlas of Mercury", NASA SP-423 (1978)) objev velice řídké atmosféry (povrchový atmosférický tlak méně než 10-8 mbar) a existenci magnetického pole. (Pokračování průzkumu planety Merkur bude úkolem sondy MESSENGER, která odstartovala 3. 8. 2004 a v období let 2008 - 2011 čtyřikrát prolétne kolem této planety).
Dne 5. 4. 1973 odtud odstartovala sonda Pioneer 11, která dorazila k planetě Jupiter 2. 12. 1974 a která pak pokračovala k planetě Saturn, kolem které prolétla 1. 9. 1979.

Rampa 36A byla již dezaktivována po posledním startu rakety Atlas 2AS dne 31. 8. 2004. Totéž bude čekat i rampu 36B. Připomeňme, že nové rakety Atlas 5 startují z nově vybudovaného komplexu 41, takže komplex 36 v současné době není potřebný. Oblast komplexu 36 je tak k dispozici pro případnou budoucí rekonstrukci, například pro potřeby soukromé společnosti SpaceX, která by odtud mohla vypouštět připravované nosiče série Falcon, schopné vynášet užitečná zatížení na oběžnou dráhu za nízké náklady. O raketách Falcon bylo informováno v L+K 81 (2005) č. 1, s. 84. Dvoustupňová raketa Falcon 1 by mohla využívat startovní rampu 36A a výkonnější Falcon 5 pak rampu 36B. To jsou ovšem jen předběžné úvahy, neboť v současné době zatím nejsou žádné plánované starty těchto raket z mysu Canaveral. O budoucnosti startovního komplexu 36 a jeho využití tedy ještě není rozhodnuto.

(lek)

Publikováno v časopise Letectví a kosmonautika 81 (2005) č. 3, s. 20.

Obr. 1: Start rakety Atlas 3A Centaur (AC-201) dne 24. 5. 2000 s družicí Eutelsat W4.
Obr. 2: Motor 1. stupně RD180 ruské společnosti Eněrgomaš s turbočerpadly společnosti Pratt&Whitney.
Obr. 3: Záběr z kamery na stupni Centaur: pohled na oddělený 1. stupeň rakety.
Obr. 4: Záběr z kamery na stupni Centaur: pohled na motor RL-10A-4-1 stupně Centaur.