Následující text pochází přímo od Lukáše M. - jednoho z účastníků akce. Vyšel i v časopise Astropis. 

Lukáš M.

Pod pojmem Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) si každý vybaví celou řadu kosmických projektů: přistání člověka na Měsíci, detailní snímky (nejen) planety Neptun, raketoplán, HST, atd. Americký kosmický program však není jen to, co občas vidíme v televizi či novinách, to je pouze ta “nejdražší” část, řekli by kritici NASA - daňoví poplatníci a členové Kongresu, samozřejmě.

NASA pořádá každoročně prestižní akci ISC, International Space Camp. Mezinárodní kosmický kemp je určen pro vybrané studenty a profesory z celého světa, kteří se zajímají o kosmonautiku, astronomii a příbuzné obory a chtějí rozšířit své znalosti a zkušenosti. U.S. Space & Rocket Center v Huntsville, stát Alabama, je pak to pravé místo.

ISC je jedinečná a naprosto unikátní akce, jediná svého druhu na světě, která dává mladým lidem možnost poznat kosmický program doslova face-to-face. Dalo by se říci, že malé a nenápadné městečko Huntsville (na některých mapách ho totiž ani nenajdete, má pouze jeden milion obyvatel) skutečně žije vesmírem. Např. první, co vás po přistání zaujme, je letiště, které vnitřkem připomíná spíše muzeum kosmonautiky: desítky modelů kosmických lodí, skafandry, družice a sondy, raketoplán, HST i kosmická stanice nad hlavami návštěvníků-cestujících. Na každé křižovatce je potom kromě dopravních značek také cedule s nápisem SPACE CENTER, která udává směr. Není divu, v Huntsville je totiž největší kosmické centrum na světě, NASA’s George C. Marshall Space Flight Center (MSFC), Leader of America’s Space Program. Letos, na přelomu července a srpna, proběhl v Huntsville již osmý ročník ISC, třetí, kterého se opět účastnili i hoši z České republiky. Již v květnu nám však z NASA poslali speciální manuál s odbornými výrazy a akronymy, které jsme měli pečlivě nastudovat, abychom vůbec byli schopni účastnit se simulovaných misí raketoplánu – žádná legrace.

Ubytování v modulech tzv. kosmické stanice bylo velice působivé. Válce velikosti nákladového prostoru raketoplánu, resp. laboratoře SPACELAB, poskytovaly sedmi lidem pouze minimální a nezbytný prostor pro přežití – rozměry byly 1:1, tedy stejné jako ve vesmíru, chyběla pouze mikrogravitace.

Program ISC má několik stupňů. Společně s dalšími 82 zástupci ze 24 zemí celého světa jsme se účastnili třetího, nejnáročnějšího: ADVANCED SPACE ACADEMY™, který byl založen právě v roce 1997. Kromě toho byl součástí také projekt Teacher of The Year, kterého se účastnilo 50 profesorů z USA, nejlepší z každého státu. Jako studenti jsme byli rozděleni do pěti týmů pojmenovaných podle významných osobností kosmického programu: Von Braun, Shepard, Armstrong, Gagarin a Terezscovova. Jako obvykle, dostali jsme časový plán, který nás zaměstnával od 6:30 do 23:30 – přednášky, simulátory, exkurze, virtuální realita. Každý tým měl trochu jiný program a jednotlivé akce na sebe přesně navazovaly, takže všechny simulátory byly maximálně využity. Rozdělení bylo provedeno tak, aby žádní dva účastníci ze stejné země nebyli v jednom týmu.

Aby byla všechna zařízení plně využita, byli jsme rozděleni do třech pozic: PLT, MS a PS. Piloti měli na starost řízení raketoplánu od startu po přistání. Letoví specialisté (Mission Specialist) ovládali mechanickou ruku RMS (Remote Manipulator System), prováděli výstupy EVA (Extra-Vehicular Activity) a zachycovali a opravovali poškozené družice. Palubní specialisté (Payload Specialist) potom experimentovali na kosmické stanici. Simulátor kabiny raketoplánu je absolutně dokonalý. Monitory místo oken, ovládací panely, tři obrazovky CRT (Cathode Ray Tube) i všechny ostatní prvky jsou naprosto dokonalou napodobeninou skutečného stroje.

Během každé mise byla dostupná tři stanoviště: Orbiter, Space Station (SS) a Mission Control (MC). Každý tým tak obsadil všechny pozice nezbytné pro kosmický let; během startu byla místnost LC (Launch Control) zároveň MC. Často však docházelo k záhadným časovým posunům mezi jednotlivými palubami i mezi stanovišti, např. během startu palubní specialisté na dolní palubě raketoplánu měřili tlak ostatním členům posádky, kteří se chystali na opravu družice během EVA. V řídícím letovém středisku Mission Control probíhalo vše obdobně. “We have T: - 00:00:15 and counting!”, postupuji podle manuálu NASA a monitoru počítače v souladu s předstartovní sekvencí, zatímco na hlavní obrazovce (4 x 5 m) několik metrů před námi raketoplán právě opouští věž. Nejzajímavější je pohled na kosmickou stanici, kde místo experimentů probíná disko. Na monitoru SHPI (moje pozice v MC) se objevuje problém, BACKUP C/W (Caution & Warning). Upozorňuji letového ředitele na vnitřním okruhu a poté přepínám na vnější kanál B (komunikace se stanicí). Ve sluchátkách na audio-line jasně a zřetelně slyším to, co ukazuje video-line na monitoru: hlasité stereo.

Naše mise neprobíhaly přesně podle plánu, což bylo způsobeno relativně nízkou morálkou pracovního kolektivu a také minimální týmovou spoluprací, která je během kosmických letů naprosto nezbytná, o čemž jsme se sami přesvědčili.

V programu jsme dále měli například potápění S.C.U.B.A. v ohromné vodní nádrži s napodobeninou nákladového prostoru raketoplánu, kde jsme v hloubce 10 m uvolňovali družice, které poté vyplavaly na hladinu. Seděli jsme ve speciálním křesle, které prudce rotovalo ve všech třech osách (v každé ose dvakrát ze sekundu), jiné naopak napodobovalo šestinovou gravitaci na Měsíci.
 

Navštívili jsme ohromný areál MSFC, kde jsme v budově Boeing spatřili U.S. Habitation Module a část vzdušného zámku. Je to jediné místo v USA, kde mohou návštěvníci na vlastní oči vidět součásti budoucí mezinárodní kosmické stanice ISSA (International Space Station Alpha). Viděli jsme rozsáhlý komplex historických testovacích ramp, na kterých v 50. a 60. letech NASA zkoušela všechny nové raketové motory, v 70. letech zde probíhaly vývojové práce na program Space Shuttle. Věž pro testování motorů měsíční rakety Saturn 5 je jediná na světě, která vydrží tah ďábelských 35MN pěti motorů F1. Prošli jsme se stanicí Alpha, jejíž model 1:1 je zde umístěn. Viděli jsme také hlavní řídící centrum NASA pro palubní operace a vědecké experimenty na stanici SPACELAB i historickou montážní budovu, ve které NASA v 60. a 70. letech vyráběla měsíční vozidla Lunar Rover a později panely slunečních baterií pro stanici SKYLAB. V MSFC jsou kromě jiného umístěny i servery NASA Spacelink (http://spacelink.msfc.nasa.gov), elektronický informační systém, který představuje po NASA (http://www.nasa.gov) další ohromný celek dat nejen o kosmonautice. Po návštěvě MSFC jsem neváhal ani minutu, domluvil jsem se s řidičem autobusu NASA Tour a do kosmického centra jsme se vydali ještě jednou.

Účastnili jsme se programu Mars Rover V.R. Na počítačích jsme nejdříve nastavili parametry vlastního vozidla (21’’ monitory ale především Intel Pentium II 266MHz MMX™ s 256MB RAM a 6GB HDD je podle pracovníků NASA nezbytným minimem stejně jako 3D Akcelerátor, neboť i na těchto strojích pouhé spuštění programu virtuální reality trvá několik minut). Poté jsme nasedli do jednoho ze dvou vozidel, které odpovídalo již nastaveným parametrům, a s přístroji 3D VISOR (nezbytnými pro virtuální realitu) jsme se vydali na vědeckou expedici po Marsu, zatímco ostatní členové týmu sledovali naši pozici na třech monitorech: pohled pilota, pohled specialisty a celková konfigurace a postavení vozidla.

Navštívil nás také trojnásobný astronaut NASA R. Mike Mullane, který vyprávěl o běžných problémech života ve vesmíru, včetně velmi humorných historek, jež zažil během kosmických výprav na raketoplánu, a samozřejmě nám podepisoval své knihy. V závěru jsme se vyfotili i se čtyřnásobnou astronautkou Dr. Kathrin Thorntonovou, která je mj. držitelkou světového rekordu v délce pobytu ve skafandru mimo kosmickou loď. O významné osobnosti NASA tedy nebyla nouze, letos oproti předcházejícím ročníkům chyběl pouze ředitel NASA Daniel Goldin.

Třikrát jsme byli ve fantastickém 3D kině IMAX na Destiny in Space, Dream is Alive a Cosmic Voyage. Z fyzikálního hlediska je velice zajímavým projektem tzv. Space Shot, věž vysoká 60 metrů, ke které je připevněno devět sedadel. Ta jsou (po obsazení dobrovolníky) hydraulickým systémem vystřelena na vrchol věže. Po přetížení 4G následuje na dobu 3sec stav beztíže během volného pádu. Je zvláštní, že 4G se moc neliší od 1G a kromě toho, že jste téměř okamžitě ve výšce 55 metrů, si to ani neuvědomíte. Zato stav beztíže je horší, naštěstí jsme na Space Shot nešli po obědě. Centrifuga vytváří obdobným způsobem podle zákona akce a reakce 3G po dobu 8 minut (takové jsou podmínky při startu raketoplánu), ale ani během této doby není rychlá rotace téměř znát.

U.S. Space & Rocket Center je umístěno poblíž dálnice, takže již z dálky člověka upoutá vysoká raketa Saturn 1B a ohromný raketoplán Pathfinder, stroj, který byl testován na konci 70. let (nejen) v MSFC Pathfinder je umístěn horizontálně na čtyřech mohutných podstavcích, takže se pod ním dá projít a tento prostor je zároveň využíván pro různé ceremoniály. V rámci ISC jsme se účastnili dvou těchto ceremoniálů, na začátku jsem měl dokonce možnost (stejně jako ostatní účastníci) vystoupit na pódium a krátce představit naši zemi, jak je v ISC tradicí. Byl to nezapomenutelný pocit hovořit k 700ti-členému publiku z celého světa, pouze mezi hosty z USA patřili např. zástupci místní university, pracovníci MSFC i další odborníci NASA, astronauti, ředitel kosmického centra, ale i zástupci U.S. Air Force, U.S. Navy, FBI, CIA a další, a to celé pod raketoplánem Pathfinder. Takové vystoupení nemohla pokazit ani teplota 45°C ve stínu a 100% relativní vlhkost, podmínky, které panují v Alabamě.

Dodejme, že tento první raketoplán/neraketoplán je vyroben ze dřeva a kovu a není schopen samostatného letu ani v atmosfáře. Má ale stejnou hmotnost i vyvážení jako dnešní skutečné stroje, neboť byl použit při letových prověrkách na hřbetě ještě mohutnějšího, dnes již proslulého letounu Boeing 747-400-SCA (Jumbo Jet). Pathfinder následovala známější Enterprise, která uvolnila místo Columbii, atd.

V ohromném raketovém parku potom semozřejmě nechybí legendární Saturn 5, který je z jistých důvodů (např. výška 112 m) umístěn, narozdíl od trochu menší verze 1B, raději horizontálně, stejně jako v Houstonu a na Floridě. V raketovém parku chybí pouze Titan III E Centaur a budoucí ISSA, přitom součásti některých modelů jsou skutečné, jako například tři hlavní motory SSME (Space Shuttle Main Engine) již zmíněného Pathfinderu, špička bloku SRB (Solid Rocket Booster) nebo motory rakety Saturn 5. Nějaký hardware samozřejmě obsahuje také muzeum kosmonautiky, které je mimochodem největší na světě. Jmenujme např. skafandry posádky Apollo 1, velitelskou sekci Apollo 16, fragment stanice SKYLAB, který dopadl do Austrálie, a měsíční hornina stará přes 3,3 miliardy let, kterou přivezli (resp. se kterou přilétli) astronauti z expedice Apollo 12.

ISC je program, který sjednocuje lidi z celého světa v jediný celek, tým, který tvoří instruktoři i vědci NASA, astronauti, studenti i profesoři, a důležité je, že jsme se o tom mohli přesvědčit i MY, zástupci z České republiky, neboť i to je program NASA.

Děkujeme všem, kteří se účastnili organizace ISC 1997. Jsou to především pánové Petr Kubánek, student MFF UK a první český účastník ISC v roce 1995 a ing. Marcel Grün z pražského planetária. Dále společnost Hewlett-Packard, která podpořila naši cestu, a také naši rodiče.

Lukas M, 1997.
http://www.mcc.cz/lukas/