Následující text pochází přímo od Petra Kubánka - jednoho z účastníků akce. 

U.S. Space & Rocket Center je umístěno poblíž města Huntsville v Alabamě a sousedí s MSCF - Marshall Space Flight Center - střediskem NASA pro kosmické lety. Od roku 1970 slouží široké veřejnosti jako návštěvnické středisko. MSCF a muzeum kosmické a letecké techniky. V jeho prostorách se také nalézá Space Camp, ve kterém zájemci mohou absolvovat ukázky výcviku astronautů. V celých Spojených státech je toto zařízení velmi populární. Jeho kurzů se účastní každý týden téměř po celý rok na 200 frekventantů.

International Space Camp - ISC je akce, jejíž šestý ročník se zde konal od 28.července do 6.srpna 1995. Poprvé v jeho historii se ho mezi účastníky z 23 zemí světa ze všech pěti kontinentů zúčastnili i zástupci České republiky. Bylo to nezapomenutelných devět dnů, vyplněných jak teoretickými přednáškami pracovníků NASA, tak praktickým výcvikem v simulátorech, potápěním, nácvikem práce v beztíži a spoustou dalších činností.

Nejdříve ze všeho bych se rád vrátil k vlastnímu výběru. Pozvánku původně obdrželo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, které ji postoupilo Ministerstvu školství, mládeže a tělovychovy ČR. To do užšího výběru zařadilo dvě gymnázia - Gymnázium Arabská a Voděradská. Každé mělo delegovat 2 účastníky a jednoho profesora. Z nich měl být proveden výběr konečného týmu. Bohužel, z Gymnázia Voděradská se nikdo nepřihlásil. Podmínky zněly: věk 15-18 let, plynulá znalost angličtiny, zájem o fyziku, matematiku, počítače a astronomii. Účastník si měl hradit letenku do Atlanty a zpět a pojištění. Nakonec všechna místa obsadilo moje gymnázium, Gymnázium Arabská.

V mezidobí do odletu jsme nezaháleli - v americké knihovně Wilsona Woodroowa se mi podařilo vypůjčit si Space Shuttle Operational Manual a snažili jsme se nastudovat něco dopředu. Pravidelně jsme se prokousávali asi 100 zkratkami týkajícími se STS (Space Transportation System) a dalšími zhruba 200 odbornými výrazy, které nám z ISC zaslali.

Já jsem odlétal již 18. července. Zbytek týmu odlétal 28. července a večer kolem desáté byl v Atlantě na letišti, kde je očekával zástupce U.S. Space & Rocket Center, který je odvezl do hotelu. Tam jsme se také setkali - já již plně aklimatizovaný na americký čas a alespoň částečně zvyklý na 100 stupňová vedra (100 stupňů Fahrenheita, samozřejmě, což je něco kolem 40°C) a 90% relativní vlhkost. Pořadatelé nám vydali identifikační karty s našimi jmény a názvem země - přesto že jsme na všech formulářích uváděli Českou republiku, na naší kartě bylo napsáno Czechoslovakia. Všichni se za tuto chybu velice omlouvali a nakonec nám vydali opravenou kartu s názvem země Czech Republic.

V Atlantě jsme zůstali pouze jednu noc. Hned příští den jsme vstávali v 7.00 hodin, posnídali a ihned nastupovali do autobusů. Stále bylo o čem povídat, protože vedle studentů z 23 zemí zde byli i jejich profesoři a k tomu dalších 50 profesorů ze Spojených států. Autobusy nás provezly Atlantou (budoucím olympijským městem), zavezly nás do World of Coca-Cola (Atlanta je také městem Coca-Coly, the Coca-Cola Company zde byla založena), navštívili jsme přírodopisné muzeum Atlanty (okolí Atlanty je proslaveno nálezy pozůstatků pradávných ještěrů) a nakonec jsme se zastavili v Chattanooga, kde jsme navštívili mimořádně zajímavé Tennessee Aquarium.

Konečně jsme dorazili do Hunstville - již zdálky jsme mohli vidět obrovský "model" raketoplánu v měřítku jedna ku jedné a typickou věžičku Saturnu 1 B.

Raketoplán, který vévodí celému areálu výcvikového střediska je vlastně sestaven z různých částí, které sloužily při testech nebo při skutečných letech. Vnějším vzhledem se od skutečného raketoplánu příliš neliší, ale chybí mu samozřejmě přetlaková kabina pro posádku, nákladový prostor, nákladová vrata, dlaždice tepelné ochrany a mnoho dalších zařízení. I tento raketoplán - neraketoplán má vlastní jméno. Jmenuje se "Pathfinder" (Průkopník) - v letectví obvyklé pojmenování pro první stroje svého druhu. Pathfinder není instalován ve vertikální pozici jako na odpalovací rampě, ale je horizontálně uchycen na čtyřech mohutných podstavcích, takže se pod ním dá projít. Prostor pod ním slouží k různým ceremoniálům.

Po příjezdu jsme rychle vyložili zavazadla a odebrali se do takzvaného Habitatu, který má strukturou připomínat časově hodně vzdálenou kosmickou stanici - naše šestilůžkové pokoje byly vlastně obrovskými válci, jejichž rozměr odpovídal rozměrům nákladového prostoru raketoplánu - 4 m v průměru, 10 m na délku. Byly rozloženy kolem centrální místnosti se schodišti a vše kolem mělo pojmenování z kosmonautického slovníku - nebyla tam okna, ale průzory, místo nouzových východů únikové moduly, klimatizace, která byla spásou po pobytu venku ve čtyřicetistupňovém vedru se nazývala podpora životních funkcí. Nejvíce mě zaujal nápis před vstupem - "No Earth food allowed beyond this point, please" (Prosíme, nevnášejte jakékoliv pozemské jídlo). Po ubytování nám byly rozdány učebnice a zapůjčeny kombinézy. Potom následovalo osobní volno - výjímečně. Pouze jsme se museli seznámit se závaznými pravidly chování v celém areálu.

Další den jsme znovu vstávali v neuvěřitelných 7 hodin ráno a po snídani jsme po instruktáži pomáhali při přípravě startu horkovzdušných balónů. Jakmile byly balóny připraveny, vzal pilot do koše vždy dva dobrovolníky, kteří se s ním vznesli tak asi 5 metrů nad zem, poté přistáli a ihned nasedl další pár.

Po obědě následoval nácvik uvítacího ceremoniálu - ten se odehrával ještě v civilním oblečení. Poté přišel čas na první lekci, která oficiálně zahájila náš výcvikový program. Následovala lekce o orientaci v raketoplánu a poté skutečný uvítací ceremoniál v národních krojích - vyfotografovali jsme se s bývalým astronautem Mikem Mullanem před simulátorem raketoplánu, předali naši vlajku a pronesli pozdravný projev. Měli jsme štěstí, že se naše kroje daly nosit i ve čtyřicetistupňovém vedru, což Finové či Norové o svých krojích říci nemohli... Další dny již byly zaplněny výlučně přednáškami a praktickým výcvikem. Vše probíhalo od 8 hodin ráno do 10 hodin večer, navazovalo perfektně na sebe, pouze s půlhodinovou přestávkou na oběd a večeři a jedno až dvouhodinovým odpočinkem.

Byli jsme rozděleni do 3 týmů pojmenovaných podle středisek NASA - Kennedy, Johnson a Marshall (obvykle jsou čtyři - přidává se k nim Goddard). Každý tým byl rozdělen na tři specializace, každá specializace měla vlastní přednášky a praktická cvičení. První specializace - Aerospace - zahrnovala základy letu, techniku pilotáže raketoplánu, včetně schopnosti reagovat na závady v systému, navigaci, výcvik na centrifuze, základy meteorologie a hydrologie. Další specializace nesla název Engeneering - zabývala se opravami družic, činností mimo kosmickou lod', konstrukcí družic, použitím manipulátoru RMS, konstrukcí raketových motorů, manévrovací jednotkou MMU. Třetí specializací byla Technology - pokusy ve vesmíru, "první pomoc", potápění, práce v laboratořích Spacelab a Spacehab, plánování a příprava experimentů.

Kromě specializovaných přednášek a cvičení byly některé přednášky společné, např. život ve vesmíru, historie vesmírných letů, konstrukce raket a raketových motorů, jednotlivé části letu raketoplánu, kosmická stanice - a hlavně tu byl společný cíl: uspět při všech misích a zvládnout nástrahy instruktorů, kteří nám na panelech simulovali závady. Když vám začne z nádrže samovolně vytékat odpadní voda, tak je všechno ještě jakž takž v pořádku, ale pokud vám začne ubývat kyslík, teplota vystoupá na 42 stupňů Celsia (normál je 22-27), nebo vám naopak začne přibývat oxid uhličitý, je všechno jinak. Řešení těchto problémů není popsané - operační středisko musí najít příčinu a poté vyhledat ve čtrnáctisvazkové příručce NASA, týkající se raketoplánu, řešení. Simulovány byly i potíže zdravotní. A instruktoři nám nedali pokoj, zkoušeli všechno možné. Tak například při startu dvanáctihodinové mise nám selhal po zhruba pěti minutách letu jeden motor - což se zatím stalo pouze u jediného startu, STS-51F. Naštěstí to vždy byla pouze simulace. I když závadu neodstraníte nebo na něco zapomenete, bude se vám v průběhu mise na obrazovkách místo oken stejně promítat start, pohledy na Zemi, poloha Země se bude měnit podle polohy raketoplánu apod.

Rád bych se ale vrátil k místu, kde se mise odehrávají. Pro Level II jsou k dispozici dvě operační střediska, dva raketoplány (Atlantis se Spacehabem a Endeavour se Spacelabem a simulátorem kanadské ruky) a dvě kosmické stanice - z nichž jedna byla v době našeho pobytu bohužel mimo provoz.

Simulátory raketoplánů byly fantastické. K dispozici jsme měli zhruba 100 tlačítek rozmístěných na deseti deskách. Ve skutečnosti řada z nich je nefunkčních, bez jakékoliv možnosti jejich kontroly. Pokud bychom například při přistávání (14 sekund před dotykem) zapomněli vysunout podvozek, nezjistili bychom, jak bychom dopadli (asi dobře, podvozek může pomocí radiového povelu vysunout operační středisko). Některé přepínače jsou na panelech pouze nakresleny - někdy vás instruktoři zkoušejí, zda nějaké tlačítko skutečně existuje. Uprostřed přístrojové desky jsou dva počítačové monitory a jedna televizní obrazovka. Na tu může instruktor přepnout záběr z přibližně 15 kamer umístěných na raketoplánu a kosmické stanici.

Kosmická stanice byla spíše rájem našich kolegů ze specializace technology nebo engeneering. Ti zde měli možnost provádět spoustu experimentů - dokonce jeden údajně velice zajímavý, složitý a drahý pokus týkající se DNA. Bohužel, těchto pokusů se nikdo z nás nezúčastnil - snad se k nim dostane někdo z našich následovníků.

Operační středisko zaměstnává šest lidí, sedících před obrazovkami počítačů. Ty monitorují veškeré údaje, řeší všechny problémy a vydávají všechna povolení k pokračování programu podle letového plánu i podle čehokoliv jiného (zdravý rozum mezi to jiné rozhodně patři). Mezi nimi je i instruktor - "Sim God", který způsobuje všechny problémy. Pokud vám však řešení trvá poněkud delší dobu nebo se na něm nemůžete domluvit, napovídá.

Simulace sice spíše připomínají hru, ale přesto (nebo spíše proto) jsou vyvrcholením celého programu. V jejich průběhu je kladen důraz hlavně na jednu schopnost, kterou Američané většinou postrádají a Evropané ji také neovládají zrovna nejlépe - schopnost týmové práce. Na ní většinou závisí úspěch celé mise. Totéž platí o řídicím středisku a kosmické stanici - všude potřebujete pomoc těch druhých.

Rád bych věnoval ještě pár řádků přilehlému muzeu a návštěvnickému centru NASA o kterém by se daly popsat celé stránky. Takže pouze ve stručnosti, co zde najdetevenku: všechny důležitější americké i jiné rakety, namátkou německou V-2, Redstone, Jupiter C, Saturn 1 B, Saturn 5, vojenské rakety Pershing, několik typů protiletadlových raket i s transportéry, průzkumné letadlo SR-71 používané NASA, několik použitých SSME, model (opravdu pouze model) měsíčního povrchu s modelem lunárního modulu v životní velikosti. V budově naleznete výcvikové středisko Space Campu se zmíněnými simulátory, několik nikdy nevypuštěných družic, zbytek Skylabu, který spadl kdesi v Austrálii, kabinu Apola 16, originální skafandr z Apolla 16, simulátor měsíčního modulu Apolla, karanténní přívěs, který po tři týdny po návratu obývali astronauti z Apola 11 a 12, několik měsíčních kamenů, nepoužitý Skylab, nepoužitý přistávací modul i s roverem, simulátor MMU. Je zde i několik "pohyblivých" kinosálů se simulací a mezi tím spousta dalších artefaktů NASA doplněných o řadu fotografií a popisek. Absolvovali jsme i cestu po Marshall Space Flight Center.

Zkušenost získaná pobytem v ISC je po všech stránkách výjimečná a zcela jedinečná. Letos se uskuteční ISC 96 s ještě lepším programem a větším počtem účastníků. Pozvání pro zástupce České republiky je již potvrzeno.

Pak neváhejte a přihlašte se do konkursu na účast v "International Space Camp" v USA.

Seznámíte se s činností Marshall Space Flight Center NASA, získáte nové poznatky a absolvujete část výcviku astronautů včetně několika simulovaných letů raketoplánem na skutečných trenažérech v U.S. Space & Rocket Center (Huntsville, Alabama). To vše spolu s mladými lidmi z dalších zemí světa. Je to skvělá hra a neopakovatelná příležitost k poučení!

Náklady na pobyt a výcvik plně hradí NASA. Na cestovné (Praha - Atlanta a zpět, cca 20 000 Kč) slíbili přispět čeští sponzoři.

Písemné přihlášky přijímá Ing. M. Grün, Planetárium HaP, Královská obora 233, 17021 Praha 7, příp. Vám zašle poštou bližší podrobnosti.