Obsah > Pilotované lety > Apollo > Apollo 7 / AS-205
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1968-089A 11.10.1968 22.10.1968 10d20h09m testy nové lodi kolem Země


Posádka Apolla 7
Posádka : Schirra,W.M.[VE] | Eisele,D.F.[PL] | Cunningham,W.R.[PL]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | Apollo 7 v L+K 1968 | Zhodnocení letu v L+K 3/1969 | Apollo 7 v NASA ]

Znak Apolla 7Popis letu : (převzato z L+K 15/94 se svolením Mgr. A.Vítka)

ANTONÍN VÍTEK, CSc. , ing JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Řada nutných změn v konstrukci velitelského modulu kosmické lodi po požáru Apolla 1 si vyžádala plných sedmnáct měsíců úsilovné práce. Teprve 30. května 1968 opustila loď druhé generace (výr. č. 105) brány výrobního závodu v Downey a o dvaapůl měsíce později byla na rampě 34A připojena k nosné raketě Saturn 1 B (výr. č. 205).

Pro první pilotovaný let programu Apollo s pořadovým číslem 7 byli vybráni tito astronauti: velitel Walter M. Schirra, pilot Don F. Eisele a palubní inženýr R. Walter Cunningham.

Co asi pociťovali muži, sedící v křeslech, která jejich předchůdci před časem neopustili živí?

Je 11. října 1968. Počasí startu přeje. Od moře fouká mírný větřík, který od nosné rakety odnáší obláčky mlhy. Osádka Apolla 7 je plně zaměstnána už od okamžiku (07.32 EST), kdy nastoupila do kabiny.

Odpočítávání běží hladce, technici vyžadují jen krátké přerušení v T -6 min 15 s, aby měli dostatek času na vychlazení motoru J-2 na druhém stupni.

V T -2 min 43 s přechází countdown pod kontrolu počítačů. Pracovníci v řídicím středisku startu LCC teď už jen napjatě sledují údaje na monitorech. V T -2 min 30 s se zavírají odvětrávací ventily nádrží nosné rakety a tlak v potrubí pomalu nabíhá na provozní hodnoty.

Dvacet osm sekund před startem přechází raketa na vnitřní baterie. Chvíle nejvyššího napětí. Mluvčí střediska řídícího start odpočítává:

"...Sedm, šest, řízení odblokováno, čtyři, zážeh".

Motory H-1 prvního stupně naskakují. Dál, dál!

".. . dva, jedna, start!"

Start Apolla 7 (11.10.1968)Je 15.02.45 UT. Nosná raketa se pomalu zdvihá. Trvá deset sekund, než proklouzne kolem nejvyššího patra obslužné věže. Pak se pomalu stáčí nad oceán.

Navádění proběhlo bez problémů. V T +10 min 34 s je již kosmická loď na oběžné dráze ve výši 227 až 284 km, se sklonem 31,64° a dobou oběhu 89,7 min. Technici na Zemi se pouštějí do zabezpečování stupně S-IVB. Je třeba vypustit zbytky pohonných látek - kyslíku a vodíku. Jinak by hrozilo roztržení nádrží vnitřním přetlakem, což není žádoucí. Stupeň má totiž posloužit jako cí1 pro setkávání.

Teprve v 17.58 UT se Apollo 7 odděluje od posledního stupně. Wally Schirra, jeho velitel, se poprvé ujímá řídicí páky. Krátký zážeh motorků RCS a kosmická loď odplouvá rychlostí 0,3 m/s do vzdálenosti asi 15 metrů od S-IVB. Tady ji velitel zastavuje a otáčí přídí proti nosné raketě. Zbývající dva členové osádky pořizují snímky nosiče ostošest. Všechno vypadá O. K., jen jeden z panelů adaptéru SLA se neotevřel úplně. To však nevadí. Uvnitř samozřejmě žádný měsíční modul není a pro příští lety se počítá s úplným odhazováním tohoto adaptéru.

Setkání s posledním stupněm nosné raketyWally opatrně přibližuje loď až na půldruhého metru zpět k poslednímu stupni nosné rakety. Simuluje tak spojení s LM. Chvíli obě tělesa letí v těsné formaci. Pak velitel znovu používá motory RCS a snižuje rychlost Apolla 7 o 1 ,8 m/s, aby se odpoutal do bezpečné vzdálenosti.

Tím však celá věc nekončí. Už příštího odpoledne v 1 7.37 UT uskutečňuje osádka kosmické lodi ze vzdálenosti 150 km první ze setkávacích manévrů. Je to dříve než bylo plánováno, protože S-IVB klesá vlivem odporu atmosféry rychleji, nežli se čekalo. Dalšími třemi manévry v 19.04 UT, 20.20 UT a 21 .05 UT - se Apollo 7 dostalo do vzdálenosti pouhých 70 m od stupně. Blíž se astronauti neodvážili, protože neřízený stupeň velmi rychle rotoval. Jeden z hlavních úkolů letu byl však bezpochyby splněn.

Zatímco na Zemi panuje s dosavadním průběhem letu spokojenost, na palubě kosmické lodi tolik pohody není. V noci zamrzl jeden z radiátorů klimatizačního systému, v kabině je chladno a velitel Schirra dostal rýmu. Po něm začíná kýchat i Cunningham. Oba berou každé čtyři hodiny dva aspiriny a prášky proti tlaku v hlavě. Také se spacími pytli není osádka spokojena. V beztížném stavu z nich astronauti vyplouvají, takže raději spí připoutáni v křeslech.

Službu mají rozdělenu do tří osmihodinových směn. V první z nich pracují všichni tři společně, pak si jde na osm hodin zdřímnout Eisele, který v noci vystřídá svoje dva kolegy. Večer 13. října, když se Don ukládá ke spánku, oznamuje, že se rýma nevyhnula ani jemu.

Přesto v následujících dnech plyne život v kosmu v poměrném klidu. Astronauti podle plánu testují motor SPS v různých režimech. Jsou vcelku spokojeni, ale jejich zdravotní stav se nelepší.

"Kašleme," sděluje velitel. "Beru stále aspirin, zato pilulky proti tlaku v hlavě jsme přestali brát. Šetříme je na návrat. Není jich v lékárničce příliš mnoho."

"A co takhle, kdybyste nám povolili si vzít antibiotika," škemrá huhlavě Cunningham. O něčem takovém však lékaři na Zemi nechtějí ani slyšet.

Také v televizních přenosech - prvních z americké kosmické lodi - je zřejmé, že se astronauti necítí dobře. Přesto však pokračují v práci.

Na 18. října je naplánována další velká zkouška, simulované navedení Apolla na dráhu kolem Měsíce. Celá operace byla zahájena ve 12.03 UT v automatickém režimu. Motor měl pracovat celkem 61 s a spotřebovat asi dvě tuny pohonných látek.

Během manévru však došlo ke ztrátě spojení se Zemí a Schirra vypojil motor opožděně, takže hořel o 5 sekund déle, než bylo v plánu. Následkem toho došlo k ostré diskusi s MCC.

"Vy neustále měníte letový plán," obvinil Schirra Houston.

"Od počátku bylo na programu, že motor bude vypojen ručně," odporuje ředitel letu Glynn Lunney. "Buď si to zapomněl, anebo špatně pochopil."

Osádka Apola 7 samozřejmě podporuje svého velitele a reptá. Palubní inženýr si nadto stěžuje na elektrody EKG, které mu překážejí. Sundavá je a odmítá si je znovu přidělat.

"Přece nebudu nosit nákrčník z drátu a la Mickey Mouse," hudruje.

Apollo 7 teď letí po dráze ve výši 165 až 450 km. Další den ráno - 19. října probíhá už pátý televizní přenos. Začíná opožděně.

"Ani mne nenapadne," bručí Schirra , "abych kvůli tomu vstával tak nekřesťansky brzo."

Astronauti předvádějí rozcvičku ve stavu beztíže. Spojař z MCC špičkuje, že by si velitel měl vybrat lepšího scénáristu a dokonalejší herce.

"Produkce by byla lepší," odsekne Wally, "kdybyste nás nechali pořádně prospat!"

V následujících dnech snižují astronauti dvěma zážehy SPS výšku apogea své dráhy. Je to už příprava na přistání.

Posádka Apolla 7 po přistáníZbývá ještě poslední den pobytu na oběžné dráze. Po delší diskusi s MCC, zda si vzít či nevzít skafandry, dospívají všichni zúčastnění ke kompromisu. Skafandry budou mít na sobě, ale přílby zůstanou otevřené. Astronauti se totiž bojí protržení bubínků při náhlé změně tlaku, když mají po rýmě ještě ucpané Eustachovy trubice.

Naposledy se zažehuje motor SPS a snižuje rychlost letu. Odděluje se služební modul a Apollo 7 vlétá do atmosféry.

Na třech padácích se snáší do Atlantiku a dopadá v 11.11.49 UT pouhých 600 m od vypočteného bodu (27°32,5' s. š., 64°04' z. d.), kde ho již očekává letadlová loď Essex.

Let Apolla 7 byl bezesporu úspěšný natolik, že zcela změnil plán pro následující misi. Komise pod vedením administrátora NASA dr. Paineho 11. listopadu rozhodla: poletí se poprvé k Měsíci.


Aktualizováno : 17.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.