Obsah > Pilotované lety > Apollo > Apollo 7 > Zhodnocení letu v L+K 3/1969

MEZI SEDMIČKOU A OSMIČKOU

NASA projekt APOLLO: AS-205

Antonín Vítek - SPACE

(L+K č.3/1969)

Naprostý úspěch Apolla 7 byl jednou z příčin, proč se NASA rozhodl vypustit další loď tohoto typu k Měsíci.

Na slavnostním shromáždění na Johnsonově ranči v Johnson City v Texasu prohlásil velitel „sedmičky" Schirra: „Měli jsme se úplně komfortně a nepociťovali jsme, že by prostředí bylo nepříjemné." Přestože šlo o první pilotovaný let Apolla a přestože se posádka uvnitř pilotního prostoru často pohybovala z místa na místo, nedošlo ani jednou k nepředpokládanému zapnutí či vypnutí některého ze sedmi set vypínačů, rozmístěných na palubních deskách.

V průběhu slavnosti převzal bývalý administrátor NASA James Webb, nejvyšší vyznamenání NASA „Za vynikající služby"1) a dva kosmonauti z Apolla 7 druhou nejvyšší medaili „Za výjimečné služby"2). Schirra, nositel dvou DSM a jednoho ESM, obdržel ratolest k ESM.

Dr. Robert R. Gilruth, ředitel Střediska pro pilotované lety, při této příležitosti prohlásil, že ačkoli není analýza letu zcela dokončena, zdá se, že problémy s kosmickou lodí neexistovaly a že tedy nevylučuje pro Apollo 8 „jakýkoli letový plán".

Filmové záběry, promítnuté u Johnsona, potvrdily výpovědi posádky, že pohyb uvnitř kabiny byl velmi snadný. Film dokumentoval, jak lehce se kosmonauti pohybovali z místa na místo a obraceli se, aniž se s čímkoli srazili. Jak poznamenal Cunningham, k přesunu z místa na místo stačilo lehce se dotknout jedním prstem stěny. Jedinou námahu bylo nutno vynaložit při použití síliče svalů při tréninku za letu.

Posádku také překvapila skutečnost, jak lehko udržovali polohu těla při práci s jednotlivými přístroji. I když měli na chodidlech adhezní materiál Velcro (podobně i na podlaze a stěnách), který jim usnadňoval udržovat stabilitu těla, při mnoha příležitostech pracovali volně zavěšeni v prostoru. I zde stačilo lehce se přidržovat přístroje, se kterým právě pracovali.

Dalším důkazem vhodného řešení interiéru velitelské sekce byly záběry Cunnighama při oblékání skafandru. Zatímco na Zemi tato operace platí za velmi obtížnou, dokázal to ve stavu beztíže za pouhých osm minut.

Naproti tomu si posádka hodně stěžovala na kosmickou stravu. „Vysoce výživná dieta se stane za několik dní odpornou, zvláště, když ji není možno nijak upravit." V jídelníčku kosmonauti měli např. hovězí pečeni, „upravenou" do vysušených drobivých kousků, která se jim záhy přejedla. Dávali přednost jídlům upravovaným přidáním vody.

Systémy kosmické lodi pracovaly výtečně. Eisele oceňoval zejména navigační a řídicí systém kosmické lodi, překonávající všechna očekávání. I po několika dnech práce vykazoval odchylky v nastavení gyroskopů inerciální plošiny řádu několika setin stupně.

Jediný nepříjemný efekt beztíží byl spojen s rýmou. „V normálním stavu na Zemi má hlen tendenci vytékat z nosních dírek, ale ve stavu beztíže se v nich úporně drží," řekl Schirra. „Bylo to hodně nepříjemné a měli jsme strach z protržení ušních bubínků při náhlé změně tlaku za přistání."

I když let lodi Apollo 7 byl zaměřen hlavně na vyzkoušení technických kvalit kosmické lodi, obsahoval program pět vědeckých experimentů:

S005 - synoptická fotografie terénu. Posádka pořizovala snímky zemského povrchu, souše i moře, pro geologické, kartografické a oceánografické potřeby. Současně se vyhodnocovala vhodnost jednotlivých druhů fotografických materiálů;

S006 - synoptická fotografie oblačnosti. Snímkování oblačných útvarů pro další rozvoj techniky družicové meteorologie.

Pro fotografické experimenty disponovala posádka 70mm kamerou Hasselblad se standardním objektivem 80 mm f/2,8 a dvěma kamerami Maurer 16 mm s měnitelnou rychlostí 1, 6, 12 a 24 obrázků za vteřinu a s výměnnými bajonetovými objektivy 18 mm f/2 a širokoúhlým 5 mm f/2.

Další tři experimenty měly medicínský charakter:

M006 - demineralizace kosti. Před a po letu byly pořízeny rentgenové snímky určitých kostí v těle kosmonautů. Z porovnání snímků se zjišťoval úbytek vápníku v těle;

MOU - změny krevního obrazu před a po letu;

M023 - systolický tlak, jeho změny z předletových hodnot, v důsledku změn funkce srdečního svalu.

Závěrečné hodnocení výsledků Apolla 7 proběhlo na schůzi nejvyšších činitelů NASA za předsednictví úřadujícího administrátora dr. Paineho 11. listopadu 1968. Bylo rozhodnuto, že další let, tj. Apollo 8, bude mít maximální cíl deset obletů Měsíce.

1) Distinguished Service Medal - DSM

2) Exceptional Service Medal - ESM

Přepis článku zajistil M.Filip


Aktualizováno : 17.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 7 | Apollo 7 v L+K roku 1968 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.