---

Posádka : Viktorenko,A.S.[VE] | Kaleri,A.J.[PI] | Flade,K.D.[KV](Německo)

---

Kosmická loď Sojuz TM-14 s 11. základní posádkou stanice Mir a německým kosmonautem odstartovala 17.03.1992 v 10:54:30. Předstartovní přípravy byly zahájeny 15.03. za svítání, kdy byla nosná raketa dopravena na rampu č. 1 (tzv. Gagarinovskou, z níž od r. 1957 bylo do té doby vypuštěno již 316 raket). Startu 72. expedice sovětských kosmonautů přihlížela řada oficiálních hostů, mj. německá vládní delegace vedená spolkovým ministrem pro výzkum H.Reisenhuberem, v níž byli též čtyři dosavadní němečtí kosmonauti, dále resortní ministři Ruska a Kazachstánu. Přítomna byla rovněž skupina francouzských a amerických turistů, kteří za exkursi zaplatili 1900, resp. 4900 USD.

Posádku lodi Sojuz TM-14 tvořili velitel Alexandr Stěpanovič Viktorenko, palubní inženýr Alekandr Jurijevič Kaleri a kosmonaut výzkumník Klaus-Dietrich Flade (SRN).

Po bezchybné funkci všech stupňů (oddělení čtyř startovní bloků prvního stupně 2 min po staru bylo zachyceno v TV přenosu) byla loď navedena v 11:03 na předběžnou dráhu s parametry 51.6°, 88.7 min, 190-240 km. Během následujících dvou dní se uskutečnilo postupně pět korekcí dráhy, po nichž se dostal Sojuz TM-14 do těsné blízkosti orbitálního komplexu. První fáze setkávacího manévru byla zahájena 19.03. asi 37 km od stanice pomocí naváděcího systému KURS a ukončena ve vzdálenosti 0.4 km. Poté velitel provedl průlet před Mirem a zorientoval loď ve vzdálenosti 200 m proti spojovacímu uzlu -X na modulu Kvant. Připojení se uskutečnilo ve 12:32:50, k otevření průlezu došlo ve 14:46. Jako první přestoupil na palubu stanice Mir K.-D.Flade. Poté následovali další kosmonauti, kteří rovněž přenesli do orbitální stanice zbytek přístrojů (14 kg). Po uvítacím ceremoniálu a krátkém rozhovoru s ministrem Reisenhuberem začal pracovní program letu.

Za předletovou přípravu a vlastní let zaplatilo Německé výzkumné středisko pro letectví a kosmické lety DLR (Deutsche Forschungsanstalt für Luft- und Raumfahrt) sovětské organizaci Licensintorg podle komerčního ujednání z 18.04.1990 asi 20 mil. DEM, příprava vědeckého programu stála asi 25 mil. DEM.

Expedice MIR 92 byla zaměřena především na lékařský výzkum (13 experimentů) : CHR - studium chromosomálních změn v lymfocytech kosmonauta, Ústav genetiky university v Essenu, ROK - studium orientace kosmonauta v beztížném stavu a dalších problémů spojených s tzv. kosmickou nemocí, Ústav Maxe Plancka v Seewiesenu, HPMa - studium hormonálních regulací v beztížném stavu, universita v Mnichově, HPMb - experiment s hormonálními tekutinami, Svobodná universita v Berlíně, TON - studium nitroočního tlaku plně automatizovaným tonometrem, oční klinika university v Hamburku, OVI - studium vestibulárního aparátu, Fyziologický ústav university v Mohanu (Mainz), ISX - studium izometrických funkcí svalů, krevního tlaku a tepu, vysoká škola sportovní v Kolíně nad Rýnem, VOG - video-okulografický experiment, Svobodná universita v Berlíně, HSD - měření tloušťky kůže, Fyziologický ústav Svobodné university v Berlíně, PSY - psychologický test pracovní výkonnosti, Ústav letecké medicíny DLR, DOS - dozimetrická měření pěti různými detektory, Ústav letecké medicíny DLR, SUR - studium spánku, biorytmů a vlastních pocitů kosmonauta, Ústav letecké medicíny DLR, KFV - studium distribuce tekutin v lidském těle, Ústav letecké medicíny DLR. Program výzkumu byl splněn i když činnost elektroniky německých přístrojů negativně ovlivňovala vysoká relativní vlhkost na stanici Mir (přes 90%), s níž konstruktéři nepočítali. 14. experiment (TES) se týkal materiálového výzkumu a uskutečnil se na československém krystalizátoru ČSK-1, u něhož byl problém nadměrné vlhkosti prostředí odstraněn již v minulosti dodatečnou úpravou desek s elektronikou. Šlo o přípravu kovových slitin v mikrogravitaci podle návrhu Ústavu kosmických simulací v Berlíně a Humboldtovy university tamtéž. Materiály připravil ústav DLR z Kolína n. Rýnem a firmy OHB Systém (Brémy), Kayser Threde GmBH (Mnichov) a Panares (Mnichov), realizace se uskutečnila ve spolupráci s českými odborníky.

Dne 20.03. pokračoval Flade v lékařských experimentech (mj. CHR) a uskutečnil tiskovou konferenci s německými novináři. 21.03. se zabýval zejména psycho-fyziologickými reakcemi a specifickými aspekty adaptace lidského organizmu na stav beztíže (v TV přenosu byl vidět při experimentu OVI v modulu Kristall) a odpoledne začal s materiálovými pokusy TES, které ukončil 22.03. Následujícího dne využil Flade obleku Čibis a uskutečnil experiment KFV pomocí aparatury APT (Applied Potential Tomography), která původně měla být součástí britsko-sovětského letu JUNO v květnu 1991. V průběhu letu Flade (s volacím znakem DP1MIR) navázal řadu kontaktů s radioamatéry na frekvenci stanice Mir (145.550 MHz).

Před závěrem společného letu se ruští kosmonauti věnovali testům jednotlivých systémů a zkušebnímu zážehu motorové jednotky lodi Sojuz TM-13 (záměna sedaček v lodích Sojuz bala provedena už 20.03.). Poté byly přeneseny do návratové kabiny výsledky experimentů (asi 10 kg bylo pro německé odborníky), vč. amerického pokusu PCGP. Souběžné kosmonauti Volkov a Krikaljov trénovali ve vakuovém obleku Čibis, aby jejich kardiovaskulární systém lépe snášel návrat do pozemských podmínek. 24.03. od 15:00 do 23:30 kosmonauti spali a poté zahájili přípravy k návratu. Návratový manévr proběhl přesně podlé plánu a kabina přistála v plánované oblasti Kazachstánu (57 km SV od Arkalyku) dne 25.03. v 08:51:22, o šest sekund dříve, než určoval letový harmonogram. V místě přistání ležela několikacentimetrová vrstva sněhu. Za zajištění záchranných akcí musela NPO Eněrgija poprvé zaplatit asi 15000 USD. Po přistání se posádka podrobila lékařské prohlídce, zdravotní stav kosmonautů byl dobrý. Podle vyjádření lékařů S.Krikaljov zhubl během letu o 5 kg, musel být při prvních krocích podpírán a vyskytly se u něj abnormality vestibulárního ústrojí, avšak po několika dnech se stav zcela normalizoval.

Dne 26.03. bylo oznámeno, že S.Krikaljov (nyní druhý na žebříčku kosmonautů, 464 dny ve vesmíru) byl odměněn 150000 SUR a automobilem Volha, A.Volkov obdržel stejný typ automobilu a 75000 SUR.

Nová základní posádka se brzy na stanici zabydlila a zahájila sérii měření kosmického záření a pokračovala v testování fyzikálně-mechanických vlastností konstrukčních materiálů vně kosmické lodi. 31.03. kontrolovala fotografické a filmovací vybavení. 01. a 02.04. kosmonauti pořídili fotografie a spektrogramy několika zemědělských oblastí býv. SSSR, mj. v okolí Azovského moře v rámci komerčního programu Terra-K a v této činnosti pokračovali i 10.04. Ve dnech 11. až 14.04. soustavně pozorovali zdroj Cygnus X-1 přístroji observatoře Rentgen v modulu Kvant. 14.04. se věnovali lékařskému výzkumu, zaměřenému na vlastní psycho-fyziologické reakce a na vliv beztížného stavu na vestibulární systém i vidění. Využili k tomu zařízení, dopravené do vesmíru v rámci expedice AUSTROMIR. Následující tři pracovní dny byly věnovány geofyzikálnímu výzkumu pomocí bulharského zařízení Spektr-256 a astrofyzikálnímu pozorování rentgenového zdroje Cygnus X-1. 17.04. byl v zařízení Gallar zahájen experiment s růstem polovodičového krystalu teluridu kademnatého (CdTe), který trval 65 hodin.

Dne 19.04.1992 ve 22:29 UT odstartovala z Bajkonuru nákladní loď Progress M-12. Nesla spotřební materiál a další náklad, nutný pro zajištění dlouhodobého provozu orbitálního komplexu, vč. pohonných látek, potravin, vody, náhradních dílů, přístrojů a pošty. Tento Progress nebyl vybaven návratovým pouzdrem. Nosná raketa vynesla Progress M-12 na předběžnou dráhu s periodou 88.4 min ve výšce 193-230 km. Po nezbytných korekcích dráhy se 22.04. v 00:11 (podle jiných pramenů 21.04. ve 23:50) loď Progress M-12 bez problémů připojila k družicovému komplexu Mir ze strany přechodového úseku stanice na uzel +X.

Dne 23.04. posádka zahájila vykládku lodi a v následujících dnech pokračovala ve výzkumném programu, zaměřeném především na pozorování Země (pořizování snímků a videozáběrů vodních a lesních ploch v nespecifikovaných oblastech), měření toků nabitých částic v radiačních pásech kolem Země pomocí magnetického spektrometru Marija a dokončila výrobu dalšího polovodičového krystalu v peci Gallar.Rovněž přečerpala pohonné látky z nákladní lodi do nádrží orbitálního komplexu. 27.04. zahájila experiment v zařízení Gallar s růstem monokrystalu CdTe se zlepšenou strukturou a geofyzikálními vlastnostmi, který trval plných 75 hodin. Koncem dubna rovněž instalovali nový soubor vysílačů, které přivezla nákladní loď Progress M-12.

Počátkem května se kosmonauti zabývali dálkovým průzkumem Země pomocí videospektrální aparatury, umístěné vně stanice - byl zaměřen na ekologii vodních nádrží, lesních porostů a zemědělského využívání půdy. Ve dnech 07.-11.05. rovněž pokračovali v monitorování experimentů, týkajících se působení kosmického prostředí na vzorky konstrukčních materiálů a elektronických součástek, připevněných vně modulu Kvant 2. Probíhala i další astrofyzikální pozorování. Od 12.05. začala soustavná měření mikroakcelerací v různých částech stanice aparaturou Vibrogal.

Dne 14.05. ve 13:30 a 15.05. odpoledne byly provedeny korekce dráhy orbitálního komplexu motorovou jednotkou lodi Progress M-12. Nové parametry byly: 51.6°, 92.2 min, 374-414 km.

V dalších dnech pokračovala pozorování různých oblastí býv. SSSR, zaměřená na ekologické studie (mj. rostoucího znečištění v okolí velkých měst a průmyslových aglomerací). 22.-25.05. se opakovalo pozorování okolí Černobylu, povodí Volhy a zemědělských oblastí Kazachstánu jak videospektrografickou aparaturou, tak kamerou Priroda 5. Dne 26.05. posádka uskutečnila sérii měření kosmické radiace a věnovala se výzkumu přírodních zdrojů Země. 29.05. fotografovala Krasnodarskou pánev, okolí Volhy a Aralského jezera, 02.06. okolí Černobylu, Aralské jezero, okolí Krasnodaru, Kalmycko a průmyslové oblasti v Kazachstánu. Kosmonauti rovněž uskutečnili nový farmakologický experiment.

Počátkem června kosmonauti kontrolovali aparaturou Vibrogal podmínky, za nichž v pícce Gallar (v centrální části základního bloku stanice Mir) právě probíhala příprava krystalu GaAs (galiumarsenidu). V dalších dnech Viktorenko a Kaleri provedli kontrolu zařízení, umístěných vně stanice a realizovali experiment Rezonance, zaměřený na měření stability komplexu. Rovněž provedli další astrofyzikální pozorování rentgenovým dalekohledem v modulu Kvant a měřili toky neutronů a záření gama. Dne 10.06. prověřovali stav technického vybavení stanice.

V noci z 25. na 26.06. byla motorovou jednotkou lodi Progress M-12 znovu upravena dráha, jejíž nové parametry byly: 51.6°, 98.5 min, 390-413 km. Kosmonauti poté umístili do nákladového prostoru této lodi použité a nepotřebné zařízení. 27.06. ve 23:07 se Progress M-12 odpojil od družicového komplexu (byl při tom opticky sledován západními amatéry) a kolem 23:55 téhož dne se uskutečnil řízený zánik v zemské atmosféře nad obvyklou oblastí jižního Pacifiku.

Nákladní loď Progress M-13 odstartovala 30.06.1992 v 16:43 z Bajkonuru na počáteční dráhu s parametry 51.6°, 88.5 min, 189-244 km. Kromě obvyklého nákladu spotřebního materiálu a zásob čerstvých potravin nesla rovněž přístrojové vybavení pro rusko-francouzský společný let a dva nové gyrodyny (velké gyroskopy), protože při technických prověrkách se ukázalo, že pět ze dvanácti těchto zařízení systému polohové stabilizace komplexu je již mimo provoz a plánovaná životnost ostatních byla překročena. Během následujících dvou dnů byly provedeny obvyklé korekce dráhy, potřebné pro přiblížení lodi k orbitální stanici, avšak 02.07. došlo automaticky k přerušení sbližovacího manévru ve vzdálenosti pouhých 150 m od stanice poté, co kontrolní systém lodi zaznamenal odchylku od programu. Chyba byla zřejmě v softwaru pro kontrolu polohy podélné osy lodi a po příslušné změně programu se spojení s uzlem Mir +X úspěšně uskutečnilo 04.07. v 16:55. Poté kosmonauti začali s vykládáním přivezeného nákladu.

Dne 08.07. se uskutečnil předem oznámený výstup obou kosmonautů do prostoru. Začal otevřením poklopu v modulu Kvant 2 ve 12:37 a skončil ve 14:40 (o několik minut později, než bylo plánováno). Kosmonauti při něm instalovali dva nové gyrodyny systému stabilizace stanice. Viktorenkovo skóre při šesti výstupech je nyní 19 h 39 min. V dalších dnech pokračovala vykládka lodi, měření úrovně kosmického záření a sledování vlivu kosmického prostředí na různé materiály. 14.07. se uskutečnilo rovněž přečerpávání pohonných látek do nádrží stanice Mir. 17.07. prošli oba kosmonauti pravidelnou týdenní lékařskou prohlídkou a bylo konstatováno, že jejich zdravotní stav je dobrý. Téhož dne došlo ke korekci dráhy komplexu využitím motorové jednotky lodi Progress M-13. V následujících třech dnech měli kosmonauti čas na vědecký výzkum: kromě astrofyzikálních pozorování se zaměřili na dálkový průzkum Země (zemědělské usedlosti, řeky a jezera, ekologická situace dvou průmyslových oblastí) kamerou MKF-6MA. Po další korekci dráhy motory nákladní lodi dne 21.07. byly její nové parametry: 51.6°, 92.7 min, 407-425 km. Tyto úpravy nebyly původně plánovány a měly usnadnit setkávací manévr a vlastní spojení s lodí Sojuz TM-15, jejíž start byl kvůli nim o jeden den odložen. Nákladní loď Progress M-13 se oddělila od orbitálního komplexu 24.07. ve 04:49 a téhož dne se kolem 07:15 uskutečnil její řízený zánik obvyklým způsobem.

Transportní loď Sojuz TM-15 s posádkou Anatolij Jakovlevič Solovjov (velitel), Sergej Vasiljevič Avdějev (palubní inženýr) a Michel Tognini (kosmonaut výzkumník, Francie) odstartovala z Bajkonuru dne 27.07.1992 v 06:08:42 a nosná raketa ji vynesla na předběžnou dráhu s parametry 51.6°, 88.6 min, 200-233 km. Po dvou dvouimpulsních korekčních manévrech byl zahájen setkávací manévr. V jeho průběhu se projevila závada v systému automatického sbližování KURS na lodi Sojuz TM-15. Proto velitel aktivoval záložní komplet ručního řízení a dovedl loď bezpečně k přednímu spojovacímu uzlu hlavního bloku orbitální stanice (+X). Ke spojení tak došlo o 4 min později, než bylo plánováno, tedy v 07:51. Obě posádky se setkaly na palubě stanice Mir v 09:22.

Na zahájení společné rusko-francouzské expedice ANTARES, za níž zaplatila francouzská strana 12 mil. USD, se uskutečnila telekonference kosmonautů s francouzským prezidentem F.Mitterandem, při níž bylo využito ruské retranslační družice Kosmos-Altair a videotechniky, zanechané na palubě stanice r. 1990 japonským novinářem T.Akiyamou.

Poté byl zahájen výzkumný program, zahrnující 10 francouzských vědeckých experimentů, 6 jich bylo věnováno lékařství a biologii (podpůrné vybavení mělo hmotnost 170 kg): Orthostatisme - účinky beztížného stavu na kardiovaskulární systém kosmonauta a jeho hormonální mechanismus, Viminal - výzkum orientace a percepce kosmonauta, Illusions - studium adaptace senzomotorického systému člověka na změnu gravitace, Biodose - výzkum biologických účinků kosmického záření a stupně radiačního rizika, Nausicaa - monitorování úrovně radiace na orbitální stanici, Immunologie - sledování imunitního systému kosmonauta před a po letu. 2 experimenty se týkaly materiálového výzkumu (hmotnost vybavení včetně vzorků 96 kg): Supraconducteur - vypěstování supravodivého monokrystalu Yba2Cu3O7 v peci Krater V na modulu Kristall během pokusu trvajícího 160 h, Alice - výzkum transportu a změny fáze kolem kritického bodu na modelovém vzorku v téže peci. 2 experimenty (31 kg přístrojů) byly technického rázu: Exeq - studium vlivu těžkých iontů na různé elektronické prvky, Microaccélérometre - dlouhodobá měření úrovně mikrogravitace na stanici Mir. Část svého volného času věnoval Tognini radioamatérským kontaktům na frekvenci 145.550 MHz, avšak výlučně s francouzsky hovořícími stanicemi.

Na počátku letu si M.Tognini otevřeně stěžoval na žaludeční potíže a bolesti v zádech. Po poradě s lékařem francouzské výpravy, chirurgem M.Cometem se podařilo obojí utlumit - na bolesti v zádech pomohlo speciální cvičení a změna polohy těla při spánku, takže francouzský program mohl být v zásadě splněn (vedoucí projektu v CNES A.Labarthe po přistání konstatoval, že bylo provedeno 9 z 10 experimentů). Kromě toho se uskutečnilo během letu několik ruských pokusů, mj. výzkum vlastností kapalin v podmínkách mikrogravitace, genetická transformace rostlinných buněk (Altyn) a získání mikroorganismů s předem stanovenými vlastnostmi (Recomb). 5. den letu (02.08.) se již Tognini plně adaptoval na kosmické podmínky a mohlo být realizováno několik pokusů, mj. experiment Illusions. 6. den letu francouzský kosmonaut uskutečnil experimenty Alice a Orthostatisme a 7. den čtyři další. Viktorenko a Kaleri zatím uklidili stanici a začali s jejím předáváním další základní posádce. Následujícího dne kosmonauti filmovali povrch Země videospektrální aparaturou na moulu Kvant 2 a měřili úroveň ionizačního záření v okolí stanice. 9. den letu A.Solovjov a M.Tognini studovali svůj kardiovaskulární systém za použití obleku Čibis, zatímco ostatní kosmonauti pořizovali multispektrální snímky několika oblastí v Kazachstánu a v okolí Černobylu. 10. den letu Tognini pracoval s detektorem Nausicaa, zatímco Viktorenko s Kalerim oživovali systémy lodi Sojuz TM-14 před jejím návratem na Zemi a začali s přenášením výsledků experimentů a dalších vzorků (z toho 12 kg pro francouzské odborníky, zbytek přiveze až příští expedice) do přistávací kabiny. 08.08. Solovjov a Avdějev začali s měřením radiace uvnitř stanice pro porovnání s výsledky, získanými v prosinci 1988 expedicí ARAGATZ. Závěrečné výzkumné práce byly provedeny 09.08.

Téhož dne odpoledne přestoupili kosmonauti do návratové kabiny a v 18:30 uzavřeli průlez. Po obvyklých důkladných prověrkách hermetičnosti lodí se ve 21:50 Sojuz TM-14 oddělil od stanice Mir. V 00:28 došlo k zážehu korekčního motoru, který trval 261 s a poté se loď dostala na sestupnou dráhu. Návratová kabina přistála na Zemi 10.08. v 01.04.35 (s předstihem asi 40 s proti plánu), 136 km východně od Džezkazganu (Kazachstán, v místě o souřadnicích 47,42° s.š. a 69,35° v.d.). Při přistání se kabina převrátila a nárazem se zablokoval výstupní průlez. Kosmonauti nebyli zraněni avšak museli asistovat při otevírání průlezu. Ještě v průběhu letu byla mezi CNES, Ruskou kosmickou agenturou RKA a sdružením NPO Eněrgija podepsána rámcová dohoda o spolupráci do r. 2000, zahrnující mj. další čtyři čtrnáctidenní pilotované lety (1993, 1996, 1998, 2000).