---

Posádka : Volkov,A.A.[VE](Rusko) | Aubakirov,T.[PI](Rusko/Kazachstán) | Viehböck,F.[KV](Rakousko)

---

Dne 02.10.1991 v 05:59:30 vzlétla k Miru transportní loď Sojuz TM-13 s kosmonauty A.Volkovem (Rusko), T.Aukibarovem (občan Ruska, reprezentující Kazachstán) a F.Viehböckem (Rakousko). Startu přihlížel rakouský kancléř F.Vranitzky a kazašský prezident N.Nazarbajev spolu s představiteli dalších 12 republik SNS. Na 4. a 5. oběhu proběhl dvouimpulsní manévr, po němž se loď pohybovala po dráze s parametry 51.6°, 90.14 min, 271-298 km. Další dvouimpulsní korekční manévr dráhy se uskutečnil 04.10. při 32. a 33. oběhu a přivedl loď do těsné blízkosti komplexu Mir. Volkov jej nejprve oblétl ve vzdálenosti asi 0.4 km a poté zakotvil ve vzdálenosti 150 m. Spojovací manévr proběhl mimořádně hladce a v 07:39 byl ukončen. Po dalších 90 minutách byl otevřen průlez a trojice kosmonautů přestoupila do Miru.

Výzkumné programy zahájili F.Viehböck a T.Aukibarov 05.10. biomedikálními testy. Rakouský kosmonaut postupně absolvoval různá vyšetření v rámci experimentů Optovert, Pulstrans, Mikrovib a Audimir, Kazašský kosmonaut se zaměřil na lékařské výzkumy Prognoz, Batyr, Son-B a genetické výzkumy.

Dne 06.10. byla na zařízení Optizon v modulu Kristall zahájena příprava monokrystalu germania, realizován experiment Logion a sovětský Migmas A, zaměřený na diagnostiku stavu konstrukčních materiálů orbitální stanice.

Dne 07.10. proběhlo snímkování území Rakouska a Kazachstánu (pokračování experimentu Aral-91, zaměřeného na přenos prachu a aerosolů v oblasti Aralského jezera), uskutečnily se experimenty Batyr, zaměřený na speciální dechová cvičení kosmonautů a Bodyfluids, dále byly zahájeny pokusy se semeny dovezených rostlin (pšenice, ječmene, cibule, šafránu apod.).

Dne 08.10. pokračovalo snímkování povrchu Země a začaly přípravy k návratu na Zemi, které vyvrcholily následujícího dne.

Dne 09.10. byly dokončeny všechny plánované vědecké experimenty. Jejich výsledky i vzorky mikroorganismů, odebraných z kůže kosmonautů byly přeneseny do lodi Sojuz TM-12. Ve 22:00 v ní kosmonauti A.Arcebarskij, F.Viehböck a T.Aubakirov zaujali svá místa a dne 10.10. v 00:52 se loď oddělila od stanice Mir. Návratový manévr začal v 02:30, brzdicí motor kosmické lodě byl zažehnut v 03:16:14 a pracoval 259.3 s. Po obvyklém rozdělení lodě vstoupila návratová kabina v 03:58 na Černým mořem do atmosféry. Padákový systém byl aktivován v 03:59 a přistání se uskutečnilo v 04:12 asi 61 km jihozápadně od Arkalyku. Po okamžité lékařské prohlídce bylo konstatováno, že zdravotní stav kosmonautů je velmi dobrý a ještě téhož dne odletěla celá posádka do Hvězdného městečka.

Za program AUSTROMIR zaplatila rakouská vláda přes 18 mil. USD. Bylo uskutečněno 15 původních vědeckých experimentů, kterým se kosmonaut věnoval více než 42 h letu, na přípravě přístrojového vybavení o hmotnosti 170 kg (v ceně 12 mil. USD) se podílelo více než 20 rakouských výzkumných pracovišť a 17 firem. Experiment Motomir využíval speciálního ergometru pro získání nových poznatků o činnosti svalů a únavě kosmonautů v kosmickém prostředí, Mirgen studoval účinek letu na genetický fond kosmonautů a imunitní systém, Mikrovib analyzoval pomocí speciální vesty chvění lidského těla, Cogimir se týkal změn v mozkové činnosti během letu, Bodyfluids studoval přerozdělení krve a tělesných tekutin v organismu (byl připraven ve spolupráci s Ústavem experimentální endokrinologie SAV a využíval čs. soupravu Plazma pro odběr a uchovávání vzorků), Audimir zkoumal šíření zvuku v beztížném stavu, Optovert sloužil k ověření možnosti ovlivnit projevy kosmické metody optickými metodami (speciální brýlová maska), Pulstrans se týkal vlivu tělesné zátěže na srdeční rytmus a tepny, Monimir se zaměřoval na snížení intenzity nervových vzruchů z páteře, k němuž ve stavu beztíže dochází spolu s atrofií pohybového ústrojí, Dosimir registroval různými způsoby dávky a absorpci energie záření v materiálech a lidském organismu, Migmas představoval elektronovou mikrosondu pro materiálovou analýzu, v níž se s využitím elektronového zdroje získává elektronový obraz, Logion zkoušel, zda vysláním kladných iontů do okolí kosmického tělesa lze ovlivnit nežádoucí elektrostatické nabíjení povrchu družic způsobované ultrafialovým zářením, Brillomir sloužil ke studiu mísení různých kapalin v mikrogravitaci, Fem měl při dvou přeletech Rakouska posoudit vliv atmosféry na kvalitu snímků pro dálkový průzkum Země a Datamir byl počítačovým systémem, zaznamenávajícím detailně všechny pracovní činnosti rakouského kosmonauta. V průběhu letu navázal rakouský kosmonaut řadu radioamatérských spojení na frekvenci 144.550 MHz (volací znak OE0MIR).

Dne 15.10. kosmonauti S.Krikaljov a A.Volkov přestoupili do lodi Sojuz TM-13 a přemístili ji od předního spojovacího uzlu +X k zadnímu (-X, na modulu Kvant), aby uvolnili místo pro nové nákladní lodi Progress M. Přelet, při kterém byla mj. testována opravená anténa systému KURS, trval 1 h 44 min.

Nákladní loď Progress M-10, vybavená návratovým pouzdrem o hmotnosti 350 kg pro dopravu materiálu zpět na Zemi, odstartovala z Bajkonuru 17.10.1991. Nesla spotřební materiál a další náklad, potřebný k zajištění provozu komplexu Mir, zejm. pohonné látky, potraviny, vodu, náhradní díly, přístroje a poštu. Dne 19.10. se uskutečnil pokus o setkání a spojení s předním stykovacím uzlem na straně přechodového úseku stanice. Pro závadu na navigačním systému KURS byl manévr ve vzdálenosti asi 150 m automaticky přerušen. Spojení se uskutečnilo až 21.10. kolem 03:30 a posádka pak neprodleně zahájila vykládku nákladu.

Během listopadu pokračovaly výzkumné práce a opravy zařízení komplexu. Dne 24.11. se stanice nacházela poblíž Floridy v době startu amerického raketoplánu Atlantis F-10 (STS-44), jehož průběh posádka pozorovala. 27.11. v 08:48 minula orbitální stanice tento americký raketoplán ve vzdálenosti 39 km a kosmonauti pozdravili své americké kolegy prostřednictvím svého palubního amatérského vysílače, zachyceného radioamatéry v Houstonu. Dne 04.12. zahájili S.Krikaljov a A.Volkov několikadenní sérii materiálových pokusů na československém krystalizátoru ČSK-1 - hlavním úkolem bylo studium eutektické slitiny stříbra a germánia. 06.12. ukončili kosmonauti předchozí sérii experimentů na zařízení Volna 2, zaměřenou na studium pohybu kapalin v mikrogravitaci. Ve dnech 10. až 20.12. se uskutečnilo rozsáhlé pozorování a snímkování Země, zejména v rámci komerčních služeb dálkového průzkumu. 20.12. kosmonauti pozorovali jádro aktivní galaxie v souhvězdí Canes Venatici komplexem rentgenových dalekohledů, 24.12. obdobné studium aktivní galaxie v souhvězdí Canis Major. Dne 29.12. bylo magnetickým spektrometrem Marija dokončeno měření toků energetických částic a studium jejich interakce s atmosférou Země.

V průběhu listopadu a prosince byla posádka aktivní při navazování radioamatérských spojení na frekvenci 145.550 MHz (A.Volkov měl volací znak U4MIR, S.Krikaljov U5MIR). Nový rok 1992 strávili kosmonauti S.Krikaljov a A.Volkov už podruhé během čtyř let na oběžné dráze, tentokrát však poprvé oslavili rovněž pravoslavné vánoční svátky dne 07.01.

Dne 10.01. se zabývali kontrolou psycho-fyziologických reakcí a měřením pracovní výkonnosti pomocí vybavení, navrženého rakouskými odborníky v rámci programu AUSTROMIR. Dále se prováděla kontrola zraku a smyslu pro rovnováhu. Dne 13.01. došlo k doplnění nádrží komplexu pohonnými látkami z nákladní lodi Progress M-10.

Dne 14.01. kosmonauti připravovali návratové pouzdro lodi Progress, návrat naplánován na 18.01. Uskutečnil se pětidenní cyklus astrofyzikálních pozorování přístroji observatoře Rentgen na palubě modulu Kvant a dvoutýdenní intenzivní pozorování okolí sopky Mt. Pinatubo na Filipínách, po jejíž erupci r. 1991 se dostalo do atmosféry velké množství prachu. Oddělení nákladní lodi bylo odloženo pro problémy s gyroskopickou stabilizací komplexu - porucha na jednom z gyrodynů, umístěných na obou modulech Kvant, jejichž plánovaná doba životnosti byla již překročena, byla označena za vážnou. K oddělení došlo proto až 20.01. v 07:14. Loď shořela jako obvykle nad Tichým oceánem, pouzdro ve 12:08 na padáku úspěšně přistálo v plánované oblasti.

Dalších několik dní strávili kosmonauti exponováním videospektrálních snímků povrchu Země kamerami, instalovanými na kontrolované plošině, připevněné k modulu Kvant 2.

Dne 25.01.1992 v 07:50 vzlétla nákladní loď Progress M-11 a byla vyvedena na počáteční dráhu s parametry 51.62°, 86.6 min, 190-245 km. Po korekcích se pohybovala po dráze ve výši 264-304 km. Náklad tvořily pohonné látky, potraviny (čerstvé citrony, cibule a křen), voda, náhradní díly (mj. souprava pro opravu jednoho z gyrodynů), přístroje (asi 85 kg, především pro rusko-německou expedici MIR 92 a dále francouzský mikroakcelerometr pro expedici ANTARES) a pošta. Kromě obvyklého nákladu nesla též aparaturu o hmotnosti 5 kg, připravenou americkou firmou Payload Systems Inc. Pro krystalizaci 23 různých proteinů v rámci 96 pokusů vědců z USA, Kanady, Japonska a Evropy. Šlo o druhý ze šesti předplacených letů experimentálního programu PCGP (protein Crystal Growth Program) - prvním byl let lodi Progress M-2, viz 1989-099A a pokusy se uskutečnily v období prosinec 1989 - leden 1990. Příští let je plánován v termínu 20.11.1992-20.01.1993.

Dne 27.01. v 09:31 se připojila automatická nákladní loď Progress M-11 ke stykovacímu uzlu +X stanice Mir (od závady na anténě systému KURS lodě Progress používají tohoto uzlu na přídi komplexu). Následujícího dne zahájila posádka vykládání nákladu a bezodkladně byl aktivován experiment PCGP. 31.01. kosmonauti pracovali znovu na českém krystalizátoru ČSK-1, v němž připravili eutektickou slitinu stříbra a germania.

Dne 01.02. poskytli oba kosmonauti rozhovor moskevské stanici Radio-1, v němž hovořili o svých úkolech na nejbližší období. A.Volkov se zmínil o tom, ža začali s přípravou dvou polovodičových krystalů, pokračují v opravách a chystají se pozorovat přístroji observatoře Rentgen. S.Krikaljov popřel, že by měl zdravotní obtíže a poznamenal, že právě dokončil lékařský experiment M-108 s dobrými výsledky. V dalších dnech biomedikální experimenty pokračovaly.

Dne 15.02. uskutečnili kosmonauti Volkov a Krikaljov televizní vysílání pro veřejnost. Mj. v něm dementovali zprávy, že jsou bez možnosti návratu na Zemi, protože Kazachstán požaduje vyplacení 1.5 mil. SUR za nasazení pátracích oddílů při přistání lodi Sojuz TM-13. Je ovšem skutečností, že v důsledku úsporných opatření byl zredukován počet sledovacích lodí a kosmonauti zůstávají 9 h denně bez rádiového kontaktu s kontrolním letovým střediskem.

Dne 20.02. se uskutečnil předem oznámený výstup do prostoru: ve 20:09:20 otevřeli kosmonauti Volkov a Krikaljov výstupový poklop na modulu Kvant 2 a vystoupili do volného prostoru. Byl to už sedmý Krikaljovův výstup během jeho pobytu na oběžné dráze. Krátce poté selhalo Volkovovi klimatizační zařízení (sublimátor), teplota vody v chladicím systému skafandru Orlan vzrostla na trojnásobek a zapotil se mu průzor. Proto byl schopen práce pouze v okolí průlezu, kde instaloval některé nové vědecké zařízení. Krikaljov však pracoval podle plánu: sejmul doplňkové zařízení na nosníku Sofora a vyměnil sadu materiálů, vystavených působení kosmického prostředí (např. fotoelektrické články, instalované r. 1988 V.Titovem a M.Manarovem). Výstup skončil po 4 h 12 min, tři minuty poté byl poklop znovu hermeticky uzavřen. Pro S.Krikaljova to byl už sedmý výstup a celkovým skóre 36 h 29 min překonal dosavadní rekord M.Manarova. Z finančních důvodů byla aktivita kosmonautů mimo orbitální komplex pro příště omezena.

Ve dnech 24.-25.02. byla na Bajkonuru potlačena vzpoura vojáků základní služby, vyvolaná špatnými sociálními podmínkami a šikanováním. Při nepokojích došlo k materiálním škodám a tři vojáci zahynuli.

Dne 28.02. bylo oznámeno, že během února byla několikrát korigována dráha orbitálního komplexu zážehy motorové jednotky lodi Progress M-11. Nové parametry dráhy jsou: 51.6°, 92.2 min, 378-411 km. V uplynulých dnech se kosmonauti zabývali zejména materiálovými pokusy: v zařízení Gallar byl připraven nový monokrystal sulfidu kademnatého (CsS), v českém krystalizátoru ČSK-1 umístěném v modulu Kristall se uskutečnil výzkum krystalizace eutektické slitiny chloridu olovnatého (PbCl) a chloridu stříbrného (AgCl). 02.03. začala příprava monokrystalu selenidu kademnatého (CdSe) v zařízení Gallar, která trvala 65 hodin a skončila až 06.03. Téhož dne proběhly prověrky systému ventilace stanice a zásobování vodou. Průběžně byla pozornost věnována experimentům v zařízení Danko, zaměřeném na změny mechanických a fyzikálních vlastností materiálů, vystavených působení kosmického prostředí vně komplexu. Rovněž pokračovaly běžné lékařsko-biologické testy podle harmonogramu.

Před oddělení lodi Progress M-11 bylo ještě jednou využito jejího pohonného systému ke korekci dráhy a zbytek paliva se potom přečerpal do nádrží orbitálního komplexu. 09. a 10.03. byly do prostoru nákladní lodi umístěny nepotřebné předměty, vč. zoxidovaných nádrží ze základního bloku stanice.

Dne 13.03. kolem 07:30 se nákladní loď Progress M-11 od stanice Mir oddělila a poté byla navedena do zemské atmosféry, v níž shořela. Kosmonauti zatím pokračovali v geofyzikálních výzkumech a připravovali se na přijetí další expedice.

Následujícího dne kosmonauti usedli do transportní lodě Sojuz TM-13 a přemístili ji ze zadního stykovacího uzlu -X na přední uzel +X hlavního bloku stanice. Manévr začal v 11:43 a skončil po 27 min.

Kosmická loď Sojuz TM-14 s 11. základní posádkou stanice Mir a německým kosmonautem odstartovala 17.03.1992 v 10:54:30. Předstartovní přípravy byly zahájeny 15.03. za svítání, kdy byla nosná raketa dopravena na rampu č. 1 (tzv. Gagarinovskou, z níž od r. 1957 bylo do té doby vypuštěno již 316 raket). Startu 72. expedice sovětských kosmonautů přihlížela řada oficiálních hostů, mj. německá vládní delegace vedená spolkovým ministrem pro výzkum H.Reisenhuberem, v níž byli též čtyři dosavadní němečtí kosmonauti, dále resortní ministři Ruska a Kazachstánu. Přítomna byla rovněž skupina francouzských a amerických turistů, kteří za exkursi zaplatili 1900, resp. 4900 USD.

Posádku lodi Sojuz TM-14 tvořili velitel Alexandr Stěpanovič Viktorenko, palubní inženýr Alekandr Jurijevič Kaleri a kosmonaut výzkumník Klaus-Dietrich Flade (SRN).

Po bezchybné funkci všech stupňů (oddělení čtyř startovní bloků prvního stupně 2 min po staru bylo zachyceno v TV přenosu) byla loď navedena v 11:03 na předběžnou dráhu s parametry 51.6°, 88.7 min, 190-240 km. Během následujících dvou dní se uskutečnilo postupně pět korekcí dráhy, po nichž se dostal Sojuz TM-14 do těsné blízkosti orbitálního komplexu. První fáze setkávacího manévru byla zahájena 19.03. asi 37 km od stanice pomocí naváděcího systému KURS a ukončena ve vzdálenosti 0.4 km. Poté velitel provedl průlet před Mirem a zorientoval loď ve vzdálenosti 200 m proti spojovacímu uzlu -X na modulu Kvant. Připojení se uskutečnilo ve 12:32:50, k otevření průlezu došlo ve 14:46. Jako první přestoupil na palubu stanice Mir K.-D.Flade. Poté následovali další kosmonauti, kteří rovněž přenesli do orbitální stanice zbytek přístrojů (14 kg). Po uvítacím ceremoniálu a krátkém rozhovoru s ministrem Reisenhuberem začal pracovní program letu.

Za předletovou přípravu a vlastní let zaplatilo Německé výzkumné středisko pro letectví a kosmické lety DLR (Deutsche Forschungsanstalt für Luft- und Raumfahrt) sovětské organizaci Licensintorg podle komerčního ujednání z 18.04.1990 asi 20 mil. DEM, příprava vědeckého programu stála asi 25 mil. DEM.

Expedice MIR 92 byla zaměřena především na lékařský výzkum (13 experimentů) : CHR - studium chromosomálních změn v lymfocytech kosmonauta, Ústav genetiky university v Essenu, ROK - studium orientace kosmonauta v beztížném stavu a dalších problémů spojených s tzv. kosmickou nemocí, Ústav Maxe Plancka v Seewiesenu, HPMa - studium hormonálních regulací v beztížném stavu, universita v Mnichově, HPMb - experiment s hormonálními tekutinami, Svobodná universita v Berlíně, TON - studium nitroočního tlaku plně automatizovaným tonometrem, oční klinika university v Hamburku, OVI - studium vestibulárního aparátu, Fyziologický ústav university v Mohanu (Mainz), ISX - studium izometrických funkcí svalů, krevního tlaku a tepu, vysoká škola sportovní v Kolíně nad Rýnem, VOG - video-okulografický experiment, Svobodná universita v Berlíně, HSD - měření tloušťky kůže, Fyziologický ústav Svobodné university v Berlíně, PSY - psychologický test pracovní výkonnosti, Ústav letecké medicíny DLR, DOS - dozimetrická měření pěti různými detektory, Ústav letecké medicíny DLR, SUR - studium spánku, biorytmů a vlastních pocitů kosmonauta, Ústav letecké medicíny DLR, KFV - studium distribuce tekutin v lidském těle, Ústav letecké medicíny DLR. Program výzkumu byl splněn i když činnost elektroniky německých přístrojů negativně ovlivňovala vysoká relativní vlhkost na stanici Mir (přes 90%), s níž konstruktéři nepočítali. 14. experiment (TES) se týkal materiálového výzkumu a uskutečnil se na československém krystalizátoru ČSK-1, u něhož byl problém nadměrné vlhkosti prostředí odstraněn již v minulosti dodatečnou úpravou desek s elektronikou. Šlo o přípravu kovových slitin v mikrogravitaci podle návrhu Ústavu kosmických simulací v Berlíně a Humboldtovy university tamtéž. Materiály připravil ústav DLR z Kolína n. Rýnem a firmy OHB Systém (Brémy), Kayser Threde GmBH (Mnichov) a Panares (Mnichov), realizace se uskutečnila ve spolupráci s českými odborníky.

Dne 20.03. pokračoval Flade v lékařských experimentech (mj. CHR) a uskutečnil tiskovou konferenci s německými novináři. 21.03. se zabýval zejména psycho-fyziologickými reakcemi a specifickými aspekty adaptace lidského organizmu na stav beztíže (v TV přenosu byl vidět při experimentu OVI v modulu Kristall) a odpoledne začal s materiálovými pokusy TES, které ukončil 22.03. Následujícího dne využil Flade obleku Čibis a uskutečnil experiment KFV pomocí aparatury APT (Applied Potential Tomography), která původně měla být součástí britsko-sovětského letu JUNO v květnu 1991. V průběhu letu Flade (s volacím znakem DP1MIR) navázal řadu kontaktů s radioamatéry na frekvenci stanice Mir (145.550 MHz).

Před závěrem společného letu se ruští kosmonauti věnovali testům jednotlivých systémů a zkušebnímu zážehu motorové jednotky lodi Sojuz TM-13 (záměna sedaček v lodích Sojuz bala provedena už 20.03.). Poté byly přeneseny do návratové kabiny výsledky experimentů (asi 10 kg bylo pro německé odborníky), vč. amerického pokusu PCGP. Souběžné kosmonauti Volkov a Krikaljov trénovali ve vakuovém obleku Čibis, aby jejich kardiovaskulární systém lépe snášel návrat do pozemských podmínek. 24.03. od 15:00 do 23:30 kosmonauti spali a poté zahájili přípravy k návratu. Návratový manévr proběhl přesně podlé plánu a kabina přistála v plánované oblasti Kazachstánu (57 km SV od Arkalyku) dne 25.03. v 08:51:22, o šest sekund dříve, než určoval letový harmonogram. V místě přistání ležela několikacentimetrová vrstva sněhu. Za zajištění záchranných akcí musela NPO Eněrgija poprvé zaplatit asi 15000 USD. Po přistání se posádka podrobila lékařské prohlídce, zdravotní stav kosmonautů byl dobrý. Podle vyjádření lékařů S.Krikaljov zhubl během letu o 5 kg, musel být při prvních krocích podpírán a vyskytly se u něj abnormality vestibulárního ústrojí, avšak po několika dnech se stav zcela normalizoval.

Dne 26.03. bylo oznámeno, že S.Krikaljov (nyní druhý na žebříčku kosmonautů, 464 dny ve vesmíru) byl odměněn 150000 SUR a automobilem Volha, A.Volkov obdržel stejný typ automobilu a 75000 SUR.