Obsah > Nosiče > Saturn > Saturn 5 v L+K 1965

SATURN 5

Nosná raketa Saturn 5 startujePopis vývoje zkoušek a technických parametrů těžkých nosných raket Saturn 5

Pro časopis Letectví a kosmonautika: Inž. Milan LEDVINA (L+ K č. 9 / 1965)

Snímky a originály kreseb: NASA

Poslední člen rodiny raket Saturn, označovaný nyní jako Saturn 5, je současně nejmohutnější vyprojektovanou a “zveřejněnou" raketou.

Rozhodnutí o zahájení prací bylo učiněno na podzim roku 1961, práce byly zahájeny počátkem roku 1962. Již od počátku se sledují souběžně dva cíle: hlavním je vyslání trojice kosmonautů na Měsíc, druhým, ale neméně významným, je využití dvoustupňové varianty k vynesení velkého užitečného zatížení na oběžnou dráhu kolem Země. Předpokládá se, že by takto bylo možno zřídit družice o váze okolo 100 tun. Saturn 5 by se tedy měl stát v období kolem roku 1970 nosnou raketou pro nejvyšší užitečné zatížení a přispět nejen k dosažení naší přirozené družice, ale i ke zřízení stálé oběžné stanice s posádkou. Uvažuje se i o tom, že po přistání lidí na Měsíci bude nutno zřídit na jeho povrchu základnu, která by umožnila lety k planetám. Pro tyto účely by bylo možno využít i Saturnu 5 jako “nákladní" rakety; s přidaným dalším stupněm by mohl Saturn 5 dopravovat poměrně velké užitečné zatížení ke vzdáleným planetám.

Schématický nákres nosné rakety Saturn 5 Třístupňová varianta (určená pro let k Měsíci) o průměru cca 10 metrů (včetně stabilizátorů 19,2 m) je 88 metrů dlouhá (bez užitečného zatížení), váží při startu 2725 tun (bez užitečného zatížení) a motory 1. stupně mají vyvíjet tah 3400 Mp. Tyto nejzákladnější údaje poskytují také nejlepší představu o mohutnosti rakety, jejíž váha při startu se rovná váze 37 letadel Tu-104 A nebo váze 48 letadel Il-18 “Moskva". Je schopna vynést na oběžnou dráhu dvanáctinásobek užitečného zatížení letadla Tu-104 A nebo téměř osminásobek zatížení letadla Il-18; přitom se počítá se značnou rezervou tahu, takže by raketa mohla splnit úkol i kdyby selhal jeden z pěti motorů 1. stupně! Saturn 5 s užitečným zatížením je téměř dvojnásobně vyšší než petřínská rozhledna v Praze.

První stupeň tvoří 5 motorů F-1 o celkovém tahu 3400 Mp (po 680 Mp). Stupeň S-1C, vyvíjený firmou Boeing od počátku roku 1962, váží 122,8 tun a skládá se z 68,7 tuny těžké konstrukce, z pohonného systému o váze 48,6 tuny, 5,5 tuny těžkého pokusného (měřícího) zařízení, včetně systému autodestrukce, a konečně z jedné tuny telemetrického zařízení a naváděcího systému. Nádrže pojmou více než 2000 tun pohonných hmot, z toho 600 tun leteckého petroleje a 1400 tun kapalného kyslíku.

Konstrukce 1. stupně sestává ze sekce pohonného systému, v níž je pět motorů F-1 v rámu přenášejícím tah, aerodynamických krytů čtyř obvodových motorů, které je možno natáčet v žádaném směru (podle povelů naváděcího systému) a z nádrže na petrolej a na kapalný kyslík; dále jsou součástí stupně aerodynamické stabilizátory a přechodová část, spojující jej s 2. stupněm.

Konstrukčním materiálem jsou zejména hliníkové slitiny (americké označení 2219) s velmi výhodnými vlastnostmi i za extrémně nízkých teplot. Stěna nádrže na palivo, dlouhá okolo 13 m a opatřená podélnými i příčnými výztuhami, je silná pouze 6,3 mm. Je pochopitelné, že při tak slabé stěně by muselo dojít k deformaci vlastní vahou a proto se udržuje v nádrži přetlak plynným héliem. Nádrž na okysličovadlo je dlouhá 19,5 m a její stěna je silná jenom necelých 5 mm; podélné výztuhy jsou umístěny ve vzdálenostech okolo 25 cm, příčné výztuhy po cca 100 cm. Přehrady zároveň zabraňují přelévání kapaliny, které nepříznivě ovlivňuje stabilitu rakety.

Z hliníkové slitiny je vyrobena i konstrukce mezi oběma nádržemi a přechodová část.

Každý z motorů F-1 váží 8265 kg a je dlouhý celkem 5,4 m; maximální průměr - 2,9 m - má výstupní otvor trysky. Čerpadla musí dopravit do spalovací komory každou vteřinu asi 2700 kg pohonných hmot (motor rakety V-2 z roku 1944 měl vteřinovou spotřebu pohonných hmot cca 135 kg, přičemž vyvíjel v úrovni mořské hladiny tah okolo 25 Mp). Čerpadla pohání plynová turbína o výkonu 60 000 koní (motory atomového ledoborce “Lenin" mají výkon “jenom" 44 000 koní).

Spolehlivost motoru F-1 je značně vyšší než očekávali jeho konstruktéři. Při posledních 39 statických zkouškách na plný chod (tj. na 150 vteřin) fungoval stoprocentně, při více než 300 zkouškách prokázal spolehlivost 95,6 %; pouze dvakrát došlo k závadám, které by při letu mohly ohrozit (překročením přípustného pracovního tlaku) konstrukci a tím i funkci motoru. Jeden z motorů se zkoušel - bez poškození - dokonce dvanáctkrát, a to pokaždé na plný tah. Další z motorů se zkoušel třikrát na dvojnásobnou dobu, tj. na 300 vteřin, opět bez závad. Z toho je patrné, že motor F-1 je skutečně “nadějnou" konstrukcí. Letové zkoušky 1. stupně - a tím vývoj stupně – mají být ukončeny v průběhu roku 1966.

Vývojem 2. stupně, označeného S-2, byla pověřena firma North American, jíž byly udány následující základní parametry: délka 25 m, průměr 10 m, pohon pěti motory J-2 (typ použitý pro 2. stupeň rakety Saturn 1B) s celkovým tahem 453,5 Mp; váha bez pohonných hmot nesměla překročit 37,5 tuny.

Při konstrukci se opět využilo v nejširším měřítku hliníkových slitin (2014 a 7075 -T 6). Zvláštností konstrukce nádrží je to, že jejich stěny jsou dvouvrstvé, s evakuovaným meziprostorem; toto opatření (vyzkoušené již u stupně Centaur) je nutné u všech raket opatřených motory spalujícími kapalný vodík. Pohonné hmoty váží okolo 422 tun. Motor J-2 o jmenovitém tahu 90,7 Mp je dlouhý 3 m (průměr výstupního otvoru trysky cca 2 m) a váží 900 kg; jeho váha plně odpovídá dnešním konstrukčním možnostem a je v ní skryta ještě další “rezerva" pro případné budoucí snížení. Motory jsou uloženy v kardanových závěsech a mají volnost naklonění ± 10°.

I tento motor úspěšné prochází statickými zkouškami na stavu; jeho spolehlivost je též značně vysoká, v každém případě snese srovnání se spolehlivostí motorů na “klasické" pohonné hmoty.

O kvalitách motoru J-2 svědčí mj. i to, že je uzpůsoben pro několikeré uvedení v chod a zastavení, nezbytné při letu po projektované dráze k Měsíci. Byly vyřešeny i některé dílčí problémy, jako dodržení přesného dávkování paliva (kapalného vodíku) i v tom případě, že jeho část je již zplyněna, regenerativní chlazení kapalným vodíkem apod.

Porovnání různých verzí raket Saturn (Saturn 1, Saturn 1B, Saturn 5)Třetí stupeň rakety Saturn 5, známý v hlavních rysech již z popisu 2. stupně rakety Saturn 1B (stupeň S-4 B), má též jediný motor J-2. Konstrukce obou zmíněných stupňů je do značné míry podobná, rozdíly jsou jen v rozměrech a ve zvýšení tuhosti (vzhledem k podstatně vyššímu užitečnému zatížení rakety Saturn 5). Motor J-2 v 2. stupni rakety Saturn 1B bude pracovat nepřetržitě, kdežto u Saturnu 5 se plně využije jeho cenné vlastnosti, že jej lze opakovaně uvést v činnost.

Stupeň S-4 B pro raketu Saturn 5 je dlouhý 21 m (průměr 6,6 m) a váží - bez pohonných hmot - cca 14 tun. Motor J-2 je uložen v kardanovém závěsu a lze jej naklánět v rozmezí ± 7,5°. Konstrukce nádrží je již známa z předchozích typů raket Saturn. Menší nádrž na kapalný kyslík, umístěná v nádrži s kapalným vodíkem, je chráněna zvláštní tepelnou izolací.

Snahy maximálně “vylepšit" konstrukci rakety jsou zaměřeny jednak na snížení váhy “mrtvé" konstrukce, tj. váhy rakety bez pohonných hmot a užitečného zatížení, jednak na použití výhodnějších pohonných hmot, respektive zvýšení tahu motorů jiným způsobem. Uvažuje se také o použití přídavných “startovacích" motorů.

Za nejreálnější z těchto možností lze pokládat zvýšení tahu motorů zvýšením pracovního tlaku ve spalovací komoře (zkoušky motorů, o nichž jsem se zmínil v předchozích odstavcích, ukazují schůdnost této cesty bez nebezpečí havárie) nebo “obohacení" kapalného kyslíku kapalným fluorem. Tento způsob zvýšení specifického impulsu pohonných hmot, označovaný v odborné literatuře jako způsob “flox" (fluor - oxygen), má vést ke zvýšení “výkonu" o cca 12 až 15 % (při přídavku asi 20 % kapalného fluoru). Výsledky, jichž se prozatím pokusně dosahuje u menších jednotek, jsou nadějné, s realizací se však počítá až v pozdější fázi vývoje rakety Saturn 5.

Ačkoli jsou výsledky vývoje rakety Saturn 5 vcelku úspěšné, převládají již dnes v odborných kruzích NASA obavy, že termín uskutečnění letu k Měsíci (posunutý bývalým presidentem USA Kennedym z roku 1970 na rok 1968) přece jen nebude dodržen.

* * *

Rakety řady Saturn, které mají umožnit první přistání lidí na Měsíci - i když je sporné, zda je tam dopraví právě raketa Saturn 5, budování stálých oběžných stanic Země a průzkum vzdálených planet naší sluneční soustavy, prozatím uzavírají řadu velkých nosných raket v konkrétní podobě. Větší a mohutnější rakety existují dosud jenom v alternativních návrzích a v ideových projektech, jejichž převedení do konstrukčních kanceláří si vyžádá ještě hodně práce a času.

SATURN 5 (USA)

Řez nosnou raketou Saturn 5 (1 : 500) Vývoj: 1962-1968 (?)
Použití: od r. 1968 (?)
Celková délka (cca)                                       110 m (s kosm. lodí Apollo)
                                                         88 m bez užitečného zatížení
Maximální průměr trupu                                                           10 m
Rozpětí stabilizátorů                                                          19,2 m
Váha rakety při startu                           cca 2725 t (bez užitečného zatížení)
Užitečné zatížení (cca)                         100 -110 tun na standard. oběž. dráze
                                                41 tun pro dosaženi únikové rychlosti
Počet stupňů                                                                        3 
Zadavatel vývoje                                                                 NASA

1. stupeň:
řešitel                                                                        Boeing
váha (cca)                               2122,8 tuny (z toho 122,8 t váha konstrukce)
délka (cca)                                                                      42 m
maximální průměr                                                                 10 m
typ motorů                                                                  5 x F - 1
pohonné hmoty                                         petrolej (RP 1), kapalný kyslík
obsah pohonných hmot (cca)                                      2000 tun (600 t RP 1,
                                                               1400 t kapal. kyslíku)
tah motorů - při mořské hladině                                               3400 Mp
doba funkce (cca)                                                               150 s
sekundová spotřeba (cca)                                                      2,7 t/s
specifický impuls - při mořské hladině                                     260 kps/kg
rychlost na konci hoření (cca)                                                  M = 6
konec hoření ve výšce (cca)                                                     40 km
konstrukce: čtyři  z pěti  motorů F - 1 uloženy  výkyvně;  tlakování nádrží
                   stlačeným héliem; dodávku pohonných hmot do spalovacích
                   komor  motorů   zabezpečuje   turbočerpadlový  systém  (10
                   čerpadel);  maxi-málně využito hliníkových slitin

2. stupeň:
řešitel                                                                North American
váha (cca)                                    460 tun (z toho 37,5 t váha konstrukce)
délka (cca)                                                                        25 
maximální průměr                                                                 10 m
typ motorů                                                                    5 x J-2
pohonné hmoty                                           kapalný vodík, kapalný kyslík
obsah pohonných hmot (cca)                                                    422,5 t
tah motorů - ve vakuu                                                        453,5 Mp
doba funkce (cca)                                                               390 s
sekundová spotřeba (cca)                                                      1,1 t/s
specifický impuls - ve vakuu                                               420 kps/kg
rychlost na konci hoření                                                téměř kruhová
konec hoření ve výšce                                                    120 - 150 km
konstrukce:                    motory zavěšeny; stěny nádrží dvouvrstvé s evakuovanou    
                                    mezivrstvou; maximálně využilo hliníkových slitin

3. stupeň:
řešitel                                                                       Douglas
váha (cca)                                   119 t (z toho 14 tun vlastní konstrukce)
délka (cca)                                                                      21 m
maximální průměr                                                                6,6 m
typ motoru                                                                        J-2
pohonné hmoty                                           kapalný vodík, kapalný kyslík
váha pohonných hmot (cca)                                                     105 tun
tah motoru                                                                    90,7 Mp
doba funkce                                                                  až 500 s
                                 (cca 135 s do dosažení oběžné dráhy, potom cca 300 s
                                  do udělení únikové rychlosti)
sekundové spotřeba (cca)                                                     0,22 t/s
rychlost na konci hoření (cca)                             1. 7,6 km/s na kruh. dráze
                                                       2. 10,97 km/s - únik. rychlost
konec hoření ve výšce (cca)                                                 1. 160 km
                                                                         2. neuvedeno
konstrukce:                        konstrukce nádrží stejná jako u 2. stupně; využito 
                               hliníkových  slitin;  orientace  a  stabilizace stupně
                                   zabezpečena motory fy. Tapco o tahu 68 kp

Fotografie a nákresy k článku ,,Saturn V,, : (Snímky: NASA)

  1. Nosná raketa Saturn 5 startuje (kresba)
  2. Schématický nákres nosné rakety Saturn 5
  3. Porovnání různých verzí raket Saturn (Saturn 1, Saturn 1B, Saturn 5)
  4. Řez nosnou raketou Saturn 5 (1 : 500)
    1. 5 motorů 1. stupně (F-1),
    2. stabilizátory,
    3. nádrž na palivo,
    4. nádrž na okysličovadlo,
    5. 5 motorů 2. stupně (J-2),
    6. nádrž na okysličovadlo,
    7. nádrž na palivo,
    8. motor 3. stupně (J-2), 9 - nádrž na okysličovadlo,
    9. nádrž na palivo,
    10. expediční (exkursní) část kosmické lodi Apollo,
    11. pohonná část kosmické lodi Apollo,
    12. kabina kosmické lodi Apollo,
    13. záchranné rakety

Přepis článku : M.Filip, 29.2.2004

Aktualizováno : 25.04.2004

[ Obsah | Rakety a kosmodromy | Saturn ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.