Obsah > Základy kosmonautiky > Kosmická technika > Orientace a stabilizace

Úkolem je udržovat, nebo měnit orientaci kosmických těles v prostoru.

Pasivní stabilizační systémy
Stabilizace rotací
- využívá vlastnosti rotujících těles zachovávat beze změny osu rotace v prostoru (bezpilotní družice a sondy)
Gravitační stabilizace
- tělesa protáhlého tvaru se v gravitačním poli orientují podélnou osou k těžišti soustavy (gravitačně stabilizované družice bývají vybaveny závažím na vysunovací tyči)
Magnetická stabilizace
- permanentní magnety sledují orientaci magnetického pole (např. u Země)
Aerodynamická stabilizace
- při sestupu atmosférou lze k řízení orientace využít i vznikající aerodynamické síly
Stabilizace tlakem slunečního záření
- umístěním otáčivých lopatek lze udržovat orientaci vůči Slunci (doplněk k aktivní stabilizaci)

Aktivní stabilizační systémy
Reaktivní systémy
- soustava stabilizačních reaktivních motorů rozmístěná symetricky vůči těžišti tělesa
Setrvačníkové systémy
- využívají precesní sílu (vzniká při zvyšování nebo snižování rychlosti rotace setrvačníků [Saljut], nebo při snaze otočit pouzdrem s rychle rotujícím setrvačníkem [Skylab])
Magnetické systémy
- využívají interakce mezi magnetickým polem cívek elektromagnetů na družici a přirozeným magnetickým polem 


Aktualizováno : 25.05.1998

[ Obsah | Základy ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.