Klimatizace
Má za úkol udržovat v lodi předepsanou teplotu a relativní vlhkost vzduchu. Z obytných prostor jde vzduch do výměníku tepla, kde se ochlazuje. Přebytečná vlhkost kondezuje a odsává se. Část ochlazeného vzduchu se ohřívá průchodem kolem vnitřního elektronického vybavení lodi a potom se mísí s chladným vzduchem na požadovanou teplotu (kolem 20 °C).

Regulace tlaku
V důsledku netěsností uniká atmosféra pomalu do okolního prostoru a musí se proto neustále doplňovat ze zásob. V případě havárie (např. proražení stěny) musí být regulační systém schopen dodávat vzduch takovou rychlostí, aby se udržel tlak nezbytný k životu po dobu potřebnou k oblečení skafandrů. Zásobní plyn je skladován buď v lahvích pod vysokým tlakem (10 až 20 MPa), nebo zkapalněný při velmi nízké teplotě v Dewarových nádobách.

Chemické složení atmosféry
V současných kosmických lodích a stanicích (raketoplán, Sojuz, Mir) se používá atmosféra o normálním složení (76 % dusíku, 23 % kyslíku) za tlaku zhruba 100 kPa.
Američané užívali v lodích Mercury, Gemini a Apolločistý kyslík pod tlakem 35 kPa. Na Skylabu byla směs 74 % kyslíku a 26 % dusíku pod tlakem 33 až 35 kPa. Výhodou atmosféry bohaté na kyslík je nižší tlak a tedy lehčí konstrukce stěn kosmické lodi. Nevýhodou je to, že dlouhodobý pobyt v takovém ovzduší může působit fyziologické obtíže.
Posádka také vydechuje oxid uhličitý (CO₂), který je třeba odstraňovat. Nejčastěji se k tomuto účelu užívá hydroxid lithný (LiOH), který váže CO₂ ve formě uhličitanu. Někdy se používá i peroxid barnatý (BaO₂), který navíc uvolňuje kyslík.

Zásobování potravinami a pitnou vodou
Zásoby potravin (v dehydratovaném, mraženém, nebo konzervovaném stavu) a pitné vody se vozí ze Země. Voda vyrobená v palivových článcích a voda zkondenzovaná z ovzduší se používá jako užitková (hygiena, chlazení, ...).