STS-92/ISS-3A

STÝ, JUBILEJNÍ LET

Ing JOSEF KRUPIČKA, Csc., Mgr. ANTONÍN VÍTEK, Csc.

Je to neuvěřitelné, ale je tomu tak. Expedice Discovery (STS-92) završila první stovku vzletů raketoplánů do vesmíru.

Z předcházejícího letu (STS-103) se tento družicový stupeň vrátil 28. prosince 1999 a okamžitě po přistání byl přetažen do haly č. 1 v budově OPF k poletovému odstrojení.

Během dalších předstartovních příprav ho technici jako obvykle vybavili novou sadou motorů SSME výr. čísel 2045, 2053 a 2048. Do nákladového prostoru mu zabudovali přechodovou komoru EAL¹⁾  se stykovacím modulem ODS²⁾.

V další montážní budově  SSPF³⁾ se mezitím připravovalo dvojí užitečné zatížení pro tento let. Prvním z nich byl přechodový tunel PMA-3⁴⁾, umístěný na paletě Spacelab.

Tento tunel, určený k připojení k modulu Unity, má sloužit jako další přístaviště pro raketoplány, které prozatím přistávaly u PMA-2. Změna  místa je nezbytná, protože PMA-2 má být počátkem příštího roku v souvislosti s připojením americké laboratoře Destiny přemístěn nejprve dočasně na konstrukci ITS-Z1⁵⁾ a pak na přední uzel laboratorního modulu.

Tunel i další díl užitečného zatížení, integrovaná příhradová konstrukce ITS-Z1, byly na Kennedy Space Center dopraveny již v únoru 1998 a od té doby procházely vystrojováním a prověrkami.

V druhé polovině srpna dospěly přípravy Discovery v OPF ke konci. Družicový stupeň byl (21.srpna) na transportním podvozku převezen nejprve přes ulici do haly OPF č. 3 a potom, ve čtvrtek 24. srpna, putoval do VAB, kde byl v hale č. 3 připojen ke zkompletovaným startovním motorům SRB výr. č. RSRM-76, tvořícím soubor BI-104PF a také k superlehké odhazovací nádrži ET výr. č. SN-104A. I když přes víkend byly dokončeny všechny předepsané testy, rozhodli se odpovědní činitelé nevyvážet raketoplán na rampu již v pondělí, ale pro všechno vyčkat, jak dopadne start Atlantis. Důvodem byla stále trvající sezóna hurikánů a nikdo nechtěl riskovat zbytečný zmatek v případě nutnosti rychle uklízet hned dva družicové stupně do bezpečí. Discovery se tedy vydal na rampu 39A teprve o týden později, 11. září. Téhož dne byla příhradová konstrukce ITS-Z1 určená pro nastávající let  uložena v SSPF do přepravního kontejneru.

O den později dorazila na Cape Canaveral letová osádka, kterou tvořili velitel Brian Duffy (STS-45 v březnu 1992, STS-57 v červnu 1993 a STS-75 v lednu 1996), pilot Pamela A. Melroyová (nováček), letový specialista č. 1 (MS-1) Leroy Chiao (STS-65 v červnu 1994 a STS-72 v lednu 1996), MS-2 William S. McArthur Jr. (STS-58 v říjnu 1993 a STS-74 v listopadu 1995), MS-3 Peter J. K. Wisoff (STS-57 v červnu 1993, STS-68 v srpnu 1994 a STS-81 v lednu 1997), MS-4 Michael E. Lopez-Alegria (STS-72 v říjnu 1995) a konečně japonský astronaut Kioči Wakata (STS-72 v lednu 1996) v roli letového specialisty č. 5, aby se zúčastnila obligátního zkušebního odpočítávání TCDT, které skončilo v pátek ráno simulovaným vzletem. Mezitím, 13. září, dorazila na rampu významná část nákladu, totiž příhradová konstrukce ITS-Z1, kterou technici okamžitě umístili do manipulačního prostoru PCR⁶⁾ v obslužné věži. Odsud byla do nákladového prostoru raketoplánu uložena 19. září.

Tradiční oponentura FRR se konala ve čtvrtek, na den sv. Václava, 28. září. Komise nenalezla jakoukoliv závadu, takže odpovědní pracovníci stanovili start na 5. října na 21:38:24 EDT (6. 10., 01:38:24 UT).

O den později bylo nutno optimální čas vzletu korigovat o jednu sekundu. V 19:10 UT totiž museli technici v ruském řídicím středisku v Koroljovu u Moskvy dát povel k úhybnému manévru pro COLA⁷⁾,  aby se mezinárodní kosmická stanice vyhnula poslednímu stupni nosné rakety. Při té příležitosti bylo zvýšeno apogeum dráhy ISS o dva kilometry.

Ostré odpočítávání nastávající mise Discovery začalo v úterý 3. října 2000 o půlnoci místního letního času EDT, (tedy 04:00 UT) od obvyklých T -43 h, i když meteorologové dávali pro den startu  jen 60% šanci na přijatelné počasí. Countdown probíhal hladce až do stavu T -11 hodin, kdy byly přípravy sice plánovaně přerušeny, avšak souhlas k dalšímu pokračování nepřišel. Vzlet raketoplánu byl odložen prozatím nejméně o 24 hodin.

Příčina zdržení spočívala v tom, že technici objevili na videozáznamu, pořízeném při odhazování ET během vzletu STS-106 zřetelnou závadu. Jeden z pěticentimetrových výbušných šroubů, poutajících odhazovací nádrž se nezatáhl do konstrukce a vyčníval do prostoru. I když v průběhu uvedené mise k ničemu dalšímu nedošlo, existovala možnost, že by mohl zavadit o tepelnou ochranu raketoplánu a poškodit ji právě na velmi exponované spodní části trupu.

Vedení NASA ustavilo tři nezávislé vyšetřovací týmy, které se začaly problematikou šroubu zabývat. Kromě toho vyvstal další, tentokráte vážnější problém. Dvoupalcový přepouštěcí ventil u kyslíkového potrubí motorů SSME, jenž slouží k potlačení nizkofrekvenčních vibrací, při zkouškách nefungoval podle předpokladů. Nezbývalo než otevřít motorový prostor a ventil důkladně prozkoumat, případně vyměnit, k čemuž nakonec stejně došlo. Proto manažeři letu, kteří se sešli v pátek ráno, stanovili nový pokus o vzlet na 9. října na 20:06 EDT (10. 10. v 00:06 UT). Ale ani tento termín se však nepodařilo splnit.

Výměna zmíněného ventilu i následné zkoušky těsnosti palivového systému proběhly naštěstí hladce a byly ukončeny v průběhu soboty. V pondělí se však počasí zhoršilo a vítr v nárazech dosahoval rychlosti 82,5 km/h. Vedení letu se rozhodlo vůbec nezačínat s plněním nádrže ET⁸⁾  a start znovu odložilo o 24 hodin, na 10. října na 19:39:36 EDT (23:39:36 UT). Ani potřetí to však nemělo vyjít.

Plnění nádrže ET kapalným vodíkem a kyslíkem začalo podle plánu 10. října, dvě minuty po poledni místního času a za dvě hodiny bylo úspěšně dokončeno. Také osádka Discovery už byla připravena na palubě a v 17:17 EDT (22:17 UT) došlo dokonce k uzavření vstupního průlezu do raketoplánu. Za stavu T -3 h během poslední vizuální obhlídky však jeden člen skupiny FIT⁹⁾, Jorge Rivera, zjistil, že na kyslíkovém potrubí, spojujícím odhazovací nádrž ET s raketoplánem, leží kovový kolík, běžně používaný k zajištění části zábradlí na obslužné věži. Ten by při pádu během vzletu mohl vážně poškodit tepelnou ochranu Discovery, takže bylo nutno jej odstranit. Kolík však zůstal zaklíněn přibližně 12 metrů nad rampou. Za těchto okolností bylo nutno start odvolat, nechat osádku vystoupit a vypustit pohonné látky z nádrže ET. V brzkých ranních hodinách 11. října technici nanovo přistavili k raketoplánu obslužnou věž a v 02:42 EDT neblahý čtvrtkilogramový kolík odstranili. V 05:15 EDT (09:15 UT) se věž RSS¹⁰⁾ začala odsouvat a start Discovery byl stanoven na 19:17 EDT (23:17 UT).

Nové plnění nádrží ET bylo zahájeno v 10:40 EDT (14:40 UT) a skončilo kolem 13:30 EDT. To již letová osádka měla za sebou jak snídani, tak meteorologický brífing a oblékala se do lehkých oranžových přetlakových obleků. V 15:29 EDT vyrazili astronauti ze svého dočasného obydlí v budově O&CB na dvacetiminutovou cestu v mikrobusu na rampu. V 15:52 EDT již začali usedat do svých míst na palubě družicového stupně - jako první velitel Duffy, jako poslední McArthur. Pak již nezbývalo, než hermeticky utěsnit vstupní průlez, což bylo dokončeno kolem 17:30 EDT, a odsunout přístupový můstek do pohotovostní polohy.
Zbytek odpočítávání proběhl hladce. Od T -20 min, po plánovaném desetiminutovém přerušení, putovaly hodiny odtikávající v sále č. 3 střediska řízení startu v přístavku budovy VAB nerušeně až k T - 9 min, kde se v 18:32 EDT (22:32 UT) opět zastavily. V průběhu přibližně šestatřicetiminutového přerušení příprav upřesnili balistici na základě posledního sledování dráhy stanice ISS optimální čas vzletu Discovery na 23:17:00 UT. To byl také začátek startovního okna v trvání 4 minuty a 12 sekund. Vedoucí přestartovních prověrek Steve Altemus  nechal proběhnout poslední hlasování a vše bylo připraveno. Ředitel startu Mike Leinbach dal  svůj souhlas a v 19:08 EDT se countdown naposledy rozběhl. V T -31 s převzaly další řízení počítače, v T -6,6 s začaly nabíhat motory SSME a po dosažení nuly zažehl elektrický impuls motory SRB. Šrouby, poutající Discovery k rampě, povolily, ve 23:17:00,067 UT se rozpojily kontakty signalizující start a o 25 milisekund později radiolokátory sledovací sítě USAF na Cape Canaveral Air Force Station zaregistrovaly první pohyb kolosu o vzletové hmotnosti 2050508 kg. Stá expedice raketoplánů, pro Discovery osmadvacátá, započala.

„Chystáme se udělat velký skok,“ parafrázoval velitel Duffy Armstrongova první slova při výstupu  na Měsíc. „Takže jedem!“

Průběh vzletu byl vcelku hladký. Při inspekci rampy se sice dodatečně přišlo na to, že dva šrouby poutající raketoplán k mobilnímu vypouštěcímu zařízeni MLP¹¹⁾ se správně neodpálily, ale to start nedokázalo ovlivnit. V T +120 s se podle plánu oddělily motory SRB, ale hlavní motory raketoplánu pracovaly až do T + 8 min. Po odhození již nepotřebné ET se družicový stupeň nacházel na suborbitální dráze ve výši 75-318 km se sklonem 51,57°  k rovníku.

„Pam,“ ozval se spojař Dominic Gorie z Houstonu, „vítej do vesmíru! Gratuluji ti!“

„Díky, Dome,“ odpověděla Pamela Melroyová, třetí žena ve funkci pilota raketoplánu, která se vydala na svoji první expedici. „Bylo to úžasné!“

Po dosažení apogea suborbitální dráhy v 00:00:52,6 UT, byly zapojeny  na 56,5 sekundy motory OMS,  takže zvýšily rychlost raketoplánu o 24,9 m/s a uvedly  ho na výchozí dráhu ve výši 159-322 km, s dobou oběhu 89,32 min a s nezměněným sklonem k rovníku. Stihání ISS mohlo započít.

Na palubě  Discovery bylo však nejprve nutno vše zkontrolovat. Po úspěšných prověrkách dostali astronauti od ředitele letu Wayne Haleho ze střediska MCC v Houstonu souhlas s pokračováním v letu, v 00:55 UT otevřeli dveře nákladového prostoru a vyklopili parabolickou anténu, sloužící pro spojení v pásmu Ku přes družice systému TDRSS¹²⁾. Kromě toho tato parabola slouží jako anténa setkávacího radiolokátoru při přibližování ke stanici ISS. Vše se zdálo být v pořádku, a když v 02:59:23 UT piloti uskutečnili první korekční manévr  NC-1, mohla se celá osádka v 04:17 UT odebrat k prvnímu osmihodinovému odpočinku ve vesmíru.
Druhý den letu (12.-13. října) zahájili astronauti přípravu přechodové komory EAL pro plánované výstupy, ale potom se dostavila první komplikace. Kolem 14:00 UT zjistili technici ve středisku v Houstonu, že data, vysílaná z raketoplánu, jsou zkreslená. Při hledání příčin se ukázalo, že vina spočívá ve špatné funkci antenního napáječe parabolické antény v nákladovém prostoru Discovery. To znamenalo, že nebude možno vysílat televizní záběry z průběhu letu v reálném čase¹³⁾, a že nebude možno použít setkávacího radiolokátoru při stíhaní ISS. Technici na Zemi se okamžitě pustili do analýzy problému.

Živo bylo také v sále řídicího střediska ISS v Houstonu. Tady pracovníci kontrolovali funkci klimatizačního systému a pustili elektrické topení v modulu Unity i v přilehlých přechodových tunelech PMA¹⁴⁾, aby se zde vytvořilo příznivé prostředí pro nastávající práce.

V průběhu dne pokračovaly přípravy na výstup - astronauti McArthur, Lopez-Alegria a Chiao kontrolovali skafandry a záchranné systémy SAFER¹⁵⁾ - a také prověrky dálkového manipulátoru RMS, kterému se věnoval japonský astronaut Wakata.

Po dvou úspěšných korekcích dráhy (NC-2 a NC-3) se osádka Discovery uložila ke zkrácenému, ani ne sedmihodinovému odpočinku kolem 02:30 UT.
Třetí den letu (13.-14. října) začal budíčkem v 09:17 UT a kolem 14:10 UT zahájili piloti přípravu na závěrečné manévry pro setkání s kosmickou stanicí ISS. Po korekcích NH a NC-4 přešel družicový stupeň ve 14:09 UT manévrem Ti na přibližovací dráhu. V 15:53 UT  se Discovery po několika dalších drobných korekcích  nacházel přibližně 180 m pod stanicí ISS. Tady piloti  vyrovnali  vzájemnou rychlost obou těles, ale krátce nato, po nepatrném zvýšení rychlosti začal raketoplán ISS oblétat. V 16:10 UT se dostal přesně nad stanici, aby z výše 75 m zahájil přibližování metodou R-bar¹⁶⁾.

V 16:21 UT byl dosažen další kontrolní bod ve vzdálenosti 50 m od stanice. Zde astronauti připravili stykovací systém ODS do pohotovostního stavu a v 17:15 UT, po souhlasu  z  Houstonu, obnovili piloti další přibližování. Kolem 17:20 UT již vzdálenost obou těles klesla na pouhých 30 m a rychlost přibližování činila jen 0,05 m/s.

V té době se již raketoplán i stanice ocitly v dosahu ruských pozemních stanic. Připomeňme, že přímé spojení ISS s řídicím střediskem v Koroljovu je nezbytným předpokladem stykovacího manévru. Potom, v 17:39 UT, dostala osádka Discovery souhlas k vlastnímu spojení se stanicí.

K tomu došlo v 17:45:15 UT vysoko nad Ukrajinou. Po prvním kontaktu vyrovnaly pružiny periferního androgynního stykovacího systému náraz i drobnou nesrovnalost os, nepřevyšující 2°. Pak zabraly servomotory zámků, přitáhly příruby k sobě a v 17:59 UT mohla osádka  raketoplánu potvrdit dokončení pevného spojení obou těles. O osm minut později byl stykovací mechanismus ODS vypojen.

Setkání a spojení se povedlo na jedničku, přestože astronauti tentokrát postrádali jeden z navigačních prostředků - palubní radiolokátor. Protože dosavadní snažení techniků na Zemi najít způsob, jak opravit porouchanou anténu bylo neúspěšné, rozhodlo se vedení letu nechat další pokusy o opravu plavat.

To už ve vesmíru probíhala příprava ke vstupu na palubu stanice. Do prostoru mezi průlezy ODS a PMA-2 byla napuštěna atmosféra a astronauti zkontrolovali, zda spojení je skutečně hermetické. Ve 20:30 UT otevřeli první průlez z ODS do přechodového tunelu PMA-2 a postupně prošli až do modulu Unity. Po kontrole situace a otevření poklopu do dalšího přechodového tunelu PMA-1 se však vrátili zpět na palubu raketoplánu a kolem 02:17 UT se uložili k osmihodinovému odpočinku.

Čtvrtý den letu (14.-15. října) začal v 10:17 UT. Pečlivě připravený časový harmonogram připojení příhradové konstrukce ITS-Z1 šel v jediném okamžiku k čertu. Ve 12:57 UT došlo totiž ke čtrnáctiampérovému proudovému nárazu - pravděpodobně následkem krátkého spojení, jenž vyrazil pojistky na hlavním rozvodu č. 3. Okamžitě přestaly  pracovat tři velmi důležité systémy: televizní kamera, umístěná na dně nákladového prostoru, zaměřená směrem vzhůru a umožňující sledovat manipulaci s nákladem uvnitř trupu raketoplánu, dále jednotky rozhraní OIU¹⁷⁾ a zejména optický počítačový zaměřovací systém OSVS¹⁸⁾, nezbytný pro přesné navádění RMS při montážních pracích. Přípravy k připojení příhradové konstrukce k modulu bylo proto nutno pozastavit a co nejrychleji vyřešit vzniklou situaci, tím spíše, že Koiči Wakata měl konstrukci ITS-Z1 připojit ke stykovacímu uzlu, na který není z letové paluby raketoplánu vidět.

Protože nebylo možno okamžitě najít a opravit místo zkratu, nařídil letový ředitel Chuck Shaw proto osádce Discovery, aby připojila systém OSVS k jinému zdroji elektrické energie. Navic bylo rozhodnuto, aby se astronaut Lopez-Alegria, přezdívaný LA, přesunul do modulu Unity, odkud by mohl  proces připojování sledovat vizuálně.

„Vy teď toho na chvíli nechte,“ vybídl ředitel letu osádku Discovery, „a my tady zjistíme, je-li  na palubě dostatek kabelů na propojení a také možností, kde je připojit. Už na tom makáme, a souhlasíte-li s tím, aby se LA přesunul zpátky do Unity, kvůli kontrole spojení, pak myslím, že situaci zvládneme a prostě, že nad tím vyhrajeme.“

„OK, Chucku,“ odpověděl Duffy. „Dovedu si představit, jak na tom dole tvrdě pracujete. Jen do toho, my jsme připraveni postupovat podle vašich pokynů.“

„Znamenám,“ řekl Shaw, „berte to jako dobrou simulaci.“ Narážel tím na různé simulované závady při výcviku na Zemi.

„Neuvěřitelné! Simulace je houbeles proti tomuhle,“ zaznělo z vesmíru.

Přesto osádka úpravy OSVS zvládla a prověrky, dokončené v 15:18 UT prokázaly, že tento systém funguje tak, jak má. Za těchto okolností dalo středisko souhlas se zahájením montážních prací na připojení příhradové konstrukce ITS-Z1. Wakata oživil manipulátor RMS, astronauti připravili stykovací uzel ACBM¹⁹⁾ určený k připojení konstrukce ITS-Z1 a Lopez-Alegria zaujal místo v modulu Unity.

V 15:57 UT uchopil Wakata příhradovou konstrukci kanadskou rukou, v 16:15 UT odemkli astronauti všech pět zámků dosud poutajících ITS-Z1 v lůžku v nákladovém prostoru a Wakata se chystal náklad zvednout do výše.

Do akce ovšem vpadl další problém. V 16:38 UT řídicí středisko oznámilo, že se uzel ACBM modulu Unity sám deaktivoval. Nastalo nové vyčkávání,  dokud technici neprověřili situaci. Ukázalo se, že jde o náhodnou chybu, takže v 16:43 UT byl  ACBM znovu oživen.

O šest minut později vyzdvihl Wakata pomocí RMS konstrukci nad nákladový prostor a piloti mohli zahájili kalibraci OSVS. V 17:55 UT Wakata domanévroval ITS-Z1 do bezprostřední blízkosti stykovacího uzlu na modulu Unity, zatímco jeho kolegové ještě dokončovali svoji činnost.

Konečně, v 18:21 UT, byla příhradová konstrukce ITS-Z1 připojena k ACBM -Z modulu Unity²⁰⁾ a v 18:35 UT došlo na zamykání 16 zámků ACBM. Proces pevného napojení byl ukončen v 19:10 UT.

Vzhledem k časovému skluzu proti původnímu plánu nevstoupila osádka Discovery ten den  do modulu Zarja a také nebyla zahájena překládka nákladu. Kolem 23:00 UT astronauti uzavřeli přístup do přechodového tunelu PMA-2, aby bylo možno snížit tlak v kabině raketoplánu na 703 hPa v rámci příprav na výstupy do kosmu. Odpočinek po perném dni byl zahájen kolem 02:17 UT.

Pátý den letu (15.-16. října) začal v 10:17 UT. Po ranní hygieně, snídani a po konzultaci s řídicím střediskem o denním programu se astronauti Chiao a McArthur pustili kolem 11:15 UT do bezprostředních příprav k prvnímu výstupu. V přechodové komoře EAL si oblékli skafandry, připravili nářadí a po zevrubných zkouškách svého vybavení zahájili v 14:11 UT dekompresi přechodové komory. Přepojením skafandrů na vlastní baterie ve 14:27 UT výstup oficiálně započal.
Ve 14:46 UT  byli již oba astronauti v nákladovém prostoru a zahájili přípravy k práci. Wakata  mezitím oživil manipulátor RMS, jenž pak během výstupu sloužil jako vysokozdvižná montážní plošina.

Prvním úkolem obou kosmických montérů byla instalace kabelového svazku č. 1, sestávajícího z 6 jednotlivých kabelů, propojujících konstrukci ITS-Z1 a Unity. Tuto část práce zahájili v 15:22 UT a ukončili v 16:03 UT.

Druhou akcí, trvající od 16:12 do 16:27 UT, bylo přemístění antény SASA²¹⁾ z transportního lůžka na konstrukci ITS-Z1. Poté následovala instalace svazku kabelů č. 2 (4 vodiče) mezi příhradovou konstrukci a modulem Unity, což oběma pracovníkům zabralo přibližně tři čtvrti hodiny, od 16:42 do 17:27 UT. Hned na to došlo na instalaci parabolické antény pro spojení se Zemí v pásmu Ku. V 17:55 UT ji astronauti uvolnili z transportního lůžka, načež následovala montáž nosníku, spojená s usazením paraboly. V 18:46 UT bylo dokončeno propojování kabelů a během dalších čtyř minut oba pracovníci vyklopili nosník do pracovní polohy. Pak již zbývalo jen instalovat skříňku na nářadí ETSD²²⁾ na levobok konstrukce ITS-Z1 a nezbytný úklid pracoviště.

Kolem 20:40 UT se Chiao a McArthur vrátili do přechodové komory, o deset minut později byl hermeticky uzavřen vnější poklop, a ve 20:55 UT byla zahájena rekomprese EAL, což představovalo oficiální ukončení výstupu v trvání 6 h 28 min.

K osmihodinovému odpočinku se astronauti odebrali v 02:17 UT.

Šestý den letu (16.-17. října) převzala štafetu výstupu druhá dvojice astronautů, Wisoff a Lopez-Alegria. Asi za dvě hodiny po budíčku se tito pracovníci kolem 12:00 UT odsunuli do přechodové komory a zahájili přípravy k výstupu. K zahájení dekomprese EAL došlo kolem 14:10 UT a v 14:15 UT, po přepnutí skafandrů na vlastní baterie, byl oficiálně zahájen druhý výstup.

V 14:21 UT se Wisoff a Lopez-Alegria v nákladovém prostoru  pustili do práce. Kolem 15:10 UT zahájili odstraňování šroubů držících tunel PMA-3 na paletě stavebnice Spacelab. Přes drobné potíže byly v 15:39 UT všechny šrouby uvolněny a o pět minut později uchopil Wakata, obsluhující od zadní palubní desky manipulátor RMS, přechodový tunel do kleští.

V 16:01 UT byl PMA-3 uvolněn z palety a vyzvednut do výše nad nákladový prostor. Po aktivaci systému OSVS Wakata opatrně přemanévroval PMA-3 k modulu Unity.

Oba montéři se mezitím věnovali prověrce stykovacích bodů na „horním“ konci příhradové konstrukce ITS-Z1, k nimž má být při následujícím montážním letu připojen modul slunečních baterií PVM-P6²³⁾. Pak se opět přemístili k modulu Unity, aby zde asistovali při připojování tunelu k ACBM +Z, což bylo hotovo v 17:36 UT. Ihned poté zahájila Pam Melroyová zamykání zámků ACBM; svoji činnost ukončila v 17:48 UT.

Wisoff a Lopez-Alegria se opět vrátili na horní konec příhradové konstrukce, kde připravili stykovací body č. 2.

Třičtvrtě hodiny poté, co Wakata uvolnil PMA-3 ze sevření kanadské ruky, přesunuli se k tunelu i oba montéři a zahájili přípravu kabelového spojení mezi Unity a PMA-3. Vlastní montáž byla zahájena kolem 18:50 UT a ukončena v 19:55 UT. Správnou instalaci kabeláže potvrdily prověrky, provedené za spoluúčasti střediska MCC v Houstonu. Kolem 20:20 UT byl zahájen úklid pracoviště a ve 21:09 UT se Wisoff a Lopez-Alegria vrátili do přechodové komory EAL. Její rekompresí, zahájenou ve 21:22 UT byl oficiálně ukončen druhý výstup v celkovém trvání 7 h 07 min.

Tím však pracovní den dosud neskončil. Kolem 21:32 UT zbývalo ještě zvýšit oběžnou dráhu ISS opakovaným zažíháním motorů RCS a připravit nářadí pro třetí výstup do volného prostoru, včetně prověrky záchranných systémů SAFER. Do postele se osádka Discovery dostala až po 02:17 UT.

Další pracovní den (17.-18. října) však zahájili opět v 10:17 UT. Tentokrát přišla na řadu opět první dvojice montérů, která zahájila dekompresi EAL ve 14:17 UT. V 14:30 UT byl třetí výstup oficiálně zahájen a krátce nato již Chiao a McArthur v nákladovém prostoru zahajovali přípravné práce.

V tomto okamžiku si McArthur všiml, že od přechodové komory odplouvá do prostoru nějaké těleso.

„Hele, tady nám letí krytka z přechodové komory,“ vykřikl. „Vidíte ji? Krytka dekompresního ventilu... Teď se odrazila od Z1. Počkejte, chvíli ji budu sledovat... Myslím, že se k nám už nevrátí.“

Krytku bylo možno snadno nahradit, ale řídicí středisko mělo obavu, aby se náhodou poutacím lankem nezachytila v příhradové konstrukci, kde by mohla způsobit nějaké škody.

„Vůbec ne,“ uklidnil McArthur Zemi. „Byl to nefalšovanej kulečníkovej odraz. Odrazil se od rohu Z1, pak od kanadské ruky a právě teď se stal posledním přírůstkem kosmického smetí, obíhajícího Zemi.“

Objekt byl katalogizován pod číslem 26572 a dostal mezinárodní označení 1998-067E.

Kolem 15:35 UT zahájili astronauti instalaci řídicí jednotky DDCU-HP Z1-4B²⁴⁾ pro připojení chystaných panelů slunečních baterií na palubní síť. Do vesmíru byly dvě tyto jednotky dopraveny na paletě Spacelab spolu s PMA-3. Montáž a propojování trvalo něco přes půl hodiny a kolem 16:15 UT mohli už Chiao a McArthur zahájit montáž druhé, analogické jednotky DDCU-HP Z1-3B. Tato práce byla ukončena v 16:50 UT. Oba pak ještě provedli revizi a drobnou úpravu vedení kabeláže na příhradové konstrukci a konečně instalovali skříňku na nářadí ETSD na pravoboku konstrukce ITS-Z1.

Poté se věnovali závěrečným úpravám propojovacích kabelů na tunelu PMA-3 a kolem 19:30 UT se pustili do demontáže a přemístění pomocného kýlového trnu, jenž zabezpečoval konstrukci ITS-Z1 v nákladovém prostoru během startu. Ten dosud trčel do prostoru a mohl by být v budoucnosti nebezpečný jiným astronautům při montážní či inspekční práci mimo stanici.

Kolem 20:40 UT zahájili úklid pracoviště a o 25 minut později se vrátili do přechodové komory EAL. Třetí výstup do volného prostoru skončil ve 21:18 UT po 6 h 48 min.

Kolem 22:57 UT se ještě uskutečnila druhá korekce dráhy stanice a pak, po přípravě vybavení pro čtvrtou, poslední vycházku se v 02:17 UT osádka Discovery uložila k osmihodinovému odpočinku.

Osmý pracovní den (18.-19. října) zahájili astronauti Wisoff a Lopez-Alegria kolem 12:15 UT přípravu k výstupu do volného kosmu. Dekomprese přechodové komory začala kolem 14:40 UT a v 15:01 UT se již oba nacházeli v nákladového prostoru. Jakmile si nachystali potřebné nářadí, pustili se v 15:51 UT do pověrky funkce zámků stykovacích bodů na konstrukci ITS-Z1, určených pro připojení modulu slunečních baterií PVM-P6. Při tom bylo nutno stopadesátkrát otočit ovládacím zařízením, což ovšem astronauti neprováděli ručně, ale univerzálním pistolovým elektrickým šroubovákem.

Dále bylo nutno přemístit kotvičku pro uchopení konstrukce manipulátorem RMS s povrchu ITS-Z1 do jejího nitra, opět z bezpečnostních důvodů²⁵⁾. Tyto akce byly dokončeny v 16:16 UT.

Kolem 16:30 UT se astronauti pustili do další práce. Bylo třeba vyklopit kabelovou lávku pro kabely a pro trubky s chladicím médiem, které povedou  mezi budoucími slunečními panely a chystaným modulem Destiny. Tato operace zabrala přibližně padesát minut, načež se Wisoff a Lopez-Alegria opět vrátili ke zkoušení stykovacího mechanismu pro připojení modulu PVM-P6.

V rámci příprav na další montážní let ISS-4A museli na příhradovou konstrukci umístit nastavitelné úchyty nohou APFR²⁶⁾ pro let ISS-4A, což provedli kolem 17:30 UT. Po půlhodině práce již zbýval jen úklid pracoviště.

Kolem 18:50 UT bylo všechno hotovo a Wisoff a Lopez-Alegria se mohli pustit do příprav na letové zkoušky systému SAFER. Pro jistotu se připoutali dlouhými jistícími lany ke konstrukci stanice a kolem 19:00 UT zahájili vlastní zkoušky. Letovou zkoušku uskutečnil Wissof, zatímco Lopez-Alegria ho jistil z plošiny na RMS.
„Je velmi stabilní,“ pochvaloval si vlastnosti manévrovací jednotky Wisoff. „Snadno se ovládá, lehce lze korigovat dráhu, jen je to neuvěřitelný pocit, když se člověk pohybuje jako družice prostorem rychlostí 25 000 stop za sekundu. Prostě neuvěřitelný zážitek.“

V 19:26 UT si oba astronauti vyměnili role, ovšem nácvik transportu nepohyblivého astronauta, který se měl uskutečnit po ukončení zkoušek systému SAFER byl pro nedostatek času odvolán. Kolem 21:50 UT se Wisoff a Lopez-Alegria vrátili do přechodové komory, jejíž rekompresí ve 21:57 UT byl ukončen čtvrtý výstup v trvání 6 h 59 min.

Pak osádka Discovery krátce před 22:00 UT obnovila v obytných prostorách raketoplánu normální tlak ovzduší (1014 hPa).

Před tím, kolem 21:52 UT se ještě uskutečnila korekce dráhy stanice ISS a v 02:17 UT se osádka odebrala na kutě.

Devátý pracovní den (19.-20. října) byl věnován především překládce nákladu mezi raketoplánem a stanicí ISS. Na rozdíl od předchozích dvou letů toho bylo tentokrát podstatně méně.

Kolem 13:30 UT astronauti opět otevřeli průlez a vstoupili do tunelu PMA-2 a krátce nato i do modulu Unity. Odtud pokračovali až do Zarji.

Kromě překládky musela osádka Discovery dokončit propojení systémů konstrukce ITS-Z1 na systémy stanice. Touto záležitostí se zabývala především Melroyová.

V dolní části konstrukce je umístěn malý vestibul, v jehož vnitřku jsou umístěny rozvody. Lze se tam dostat po otevření poklopu ve středu stykovacího uzlu ACBM. Melroyová se zde věnovala montážní práci zhruba od 14:15 UT do 15:30 UT, kdy byly zahájeny zkoušky čtyř silových gyroskopů, určených pro stabilizaci celé stanice. Gyroskopy jsou umístěny ve schránkách uvnitř příhradové konstrukce ITS-Z1.

Ostatní členové osádky mezitím stěhovali  části výbavy ISS, zejména   hygienických prostředků, určených pro první dlouhodobou osádku stanice.

V průběhu této mise  nebyl vůbec otevřen nový ruský modul Zvezda, přestože se před startem uvažovalo o možnosti, že by jeden z astronautů provedl alespoň inspekci dvou akumulátorových baterií, které selhaly. Vedoucí činitelé NASA od toho nakonec upustili, zejména proto, že tato osádka nebyla k uvedené činnost vůbec trénována a i jinak byl program jejího letu více než nabitý.

Bylo to moudré rozhodnutí, protože se stále více projevovalo zdržení, k němuž došlo během čtvrtého dne letu. Navíc došlo ještě k další lapálii: v palubním záchodu raketoplánu selhalo automatické stírací zařízení, které seškrabává tuhé exkrementy z bočních stran „mísy“, takže Wisoff a Melroyová museli záchod vyčistit ručně.
V časové tísni řídící středisko rozhodlo, že astronauti  (proti plánu) neuzavřou průlezy do stanice ještě ten den večer, a že nepřipraví stykovací uzel ODS k odpojení raketoplánu od stanice. Toto opatření umožnilo osádce dokončit v klidu rozdělanou práci další den, i když to současně znamenalo, že oddělení od stanice se odloží o jeden oběh, tedy přibližně o půldruhé hodiny.

Jak řečeno, tak uděláno. Večer ve 21:47 UT se uskutečnila poslední korekce dráhy stanice motory RCS - a po osmihodinovém odpočinku od 02:17 UT do 10:17 UT začal desátý pracovní den (20.-21. října).

Po dokončení úklidu přestěhovaných věcí v prostorách ISS byly postupně uzavřeny průlezy a osádka Discovery se začala připravovat na odlet. Po souhlasu ředitele letu s odpojením raketoplánu od stanice - astronauti jej obdrželi ve 14:47 UT - oživil McArthur mechanismus stykovacího uzlu. O deset minut později byly ukončeny prověrky hermetičnosti průlezů ve vestibulu ODS.

V 15:08 UT se obě tělesa od sebe odpoutala a raketoplán, nejprve působením pružin a pak opatrným zážehem trysek, se začal vzdalovat od stanice ISS. V 15:18 UT, po dosažení vzdálenosti 45 m od ní, zahájila Melroyová oblet stanice.

V 15:32 UT se motory RCS uskutečnil drobný korekční manévr pro změnu roviny dráhy (změna rychlosti o 0,6 m/s) a pak, v 15:55 UT, přešel raketoplán úhybným manévrem na samostatnou dráhu.

Zbytek dne, zhruba od 18:50 UT, měla osádka osobní volno a k odpočinku se astronauti uložili opět kolem 01:17 UT.

Jedenáctý pracovní den (21.-22. října) měl být předposledním dnem letu, a proto proběhl ve znamení příprav na přistání. Zatímco se piloti Duffy a Melroyová věnovali prověrkám systémů raketoplánu, včetně zkušebních zážehů všech 44 trysek systému RCS, krátkodobého spuštění jednoho ze tří turbočerpadel hydrauliky a vyzkoušení elevonů i kormidel, zbytek osádky se pustil do úklidu vnitřních prostor družicového stupně.

V druhé polovině dne se ovšem uskutečnila tradiční letová tisková konference.

Dvanáctý den letu (22.-23. října) se osádka Discovery začala chystat k návratu na Zemi. V 15:09 UT astronauti uzavřeli dveře do nákladového prostoru, třebaže předpověď počasí na Floridě byla již od předchozího dne špatná.

V 16:22 UT však přišlo to, co většina zasvěcených předpokládala: přistávací manévr byl odvolán, protože boční vítr nad drahou 33/15 letiště SLF dosahoval rychlosti 20 uzlů, tedy 37 km/h.

„Briane,“ ozval se spojař Dominic Gorie z Houstonu, „vítr s námi dnes nespolupracuje, pořád přesahuje povolený limit. Jak současný stav, tak předpovídaná situace nedovolují přistání, a protože předchozí předpověď se teď téměř nachlup vyplnila, tak to vypadá, že dnes celý den bude vycházet taky. Tím pádem pro dnešek s pokusy o váš návrat končíme.“

„OK, rozumím,“ zněla lakonická odpověď velitele Discovery. Jeho osádka tedy musela opět otevřít dveře nákladového prostoru, ale na zbytek dne ke spokojenosti osádky připadlo osobní volno. Vzhledem k tomu, že předpověď na následující den byla pro Floridu ještě horší, došlo řízení letu k rozhodnutí aktivovat záložní letiště (Edwards AFB), ale ani tam vyhlídky nevypadaly příliš nadějně.

Po odpočinku od 01:17 UT do 10:17 UT nastal  tedy první den prodlouženého letu. Přistání na Floridě nepřipadalo vzhledem k silnému větru v úvahu, takže se s ním na KSC přestalo počítat. Nad základnou Edwards AFB v Mojavské poušti v Kalifornii prozatím táhly mraky a schylovalo se k přeháňkám. Byla tu však určitá šance na zlepšení.

„Předpověď se nemění, srážky v okruhu 30 mil,“ sdělil osádce spojař Dom Gorie současně s oznámením, že první ze tří možností k přistání v Kalifornii nebude využito. „Tak se raději zaměříme na druhé dvě dnešní možnosti pro Edwards a přeskočíme tu na oběhu 186; soustředíme se na 187. a 188. oběh. Pro ty to vypadá skutečně lépe, než právě teď. Jinak budeme ještě uvažovat o třech možnostech  na zítřek, protože nad Edwardem se má počasí podstatně zlepšovat. Takže máte půldruhé hodiny k dobru, než si začnete oblékat skafandry.“

„Tohle vypadá jako dobrý plán,“ souhlasil velitel Duffy. „Vymysleli jste to dobře... Stejně jsme předpokládali, že to na tomhle oběhu nepůjde. Jsme připraveni na ty dva další, to není vůbec problém.“

Ale povětrnostní situace se nezlepšila dostatečně. V 18:19 UT osádka Discovery znovu uzavřela dveře nákladového prostoru a po dalším odpočinku (02:17 až 10:25 UT) přišel čtrnáctý den letu (24. října). Počasí na Floridě bylo neustále špatné - nízká oblačnost, možnost srážek, nárazový vítr dosahující 46 km/h - donutilo řídicí středisko k resignaci. Raketoplán se začal poprvé po čtyřech letech, po nepřetržité řadě 23 přistání na Cape Canaveral, připravovat k přistání v Kalifornii. Tuhle variantu vidí vedoucí činitelé NASA neradi, protože převoz na hřbetě Boeingu 747-SCA je nákladný, a hlavně se prodlužuje doba příprav k dalšímu letu nejméně o týden. Tentokrát však nebylo zbytí. Počasí nad základnou Edwards bylo jako vymalované. Modré nebe a jen velmi mírný větřík vanoucí přímo proti směru dráhy 22, to vše představovalo nevídané zlepšení proti pošmournému pondělí. Astronauti na Discovery proto kolem 17:00 UT zahájili bezprostřední přípravy k přistání a o čtvrt hodiny poté již potřetí a tentokráte naposledy uzavřeli dveře nákladového prostoru.

V 18:41 UT jim řídicí středisko nařídilo „tankovat vodu“²⁷⁾ a současně je informovalo, že není třeba znovu provádět kompletní testy řídicího systému, protože tohle už dvakrát s velmi dobrým výsledkem proběhlo.

V 19:09 UT zahájila Pamela Melroyová přípravu hydraulických čerpadel APU²⁸⁾ k provozu a v 19:28 UT poskytl Leroy Cain, letový ředitel pro sestup,  kýžené „ano“ pro brzdicí manévr.

Raketoplán byl tedy v 19:38 UT otočen zádí proti  směru letu, v 19:47 UT spustila Melroyová APU č. 1 a velitel Duffy přesně v 19:52:00 UT zapojil oba manévrovací motory OMS na dobu 182 sekund, což snížilo rychlost raketoplánu o 103 m/s. Discovery začal sestupovat z dráhy.

Duffy opět otočil družicový stupeň přídí ve směru letu, přitáhl jej tak, aby podélná osa svírala s dráhou letu úhel přibližně 40°, Melroyová spustila zbyvající dvě APU a osádka vyčkávala, až se Discovery ponoří do atmosféry.

Ten její pomyslnou hranicí proťal rychlostí 25 Mach nad jižním Pacifikem ve výši 121 km, přibližně 8 tisíc kilometrů od místa přistání. V té době sestupoval  raketoplán přibližně o 150 m/s. Kolem 20:36 UT piloti vypojili již neúčinné trysky RCS a řízení letu převzaly elevony a kormidla.

Discovery přelétl pobřeží Tichého oceánu  v oblasti Los Angeles ve výši 26 700 m, přenesl se přes Palmdale, kde byl postaven, a zamířil nad Mojavskou poušť. Ve 20:54 UT jej zahledly mohutné sledovací kamery ze základny Edwards a pozorovaly, jak jej Duffy ovládá. Discovery elegantně vykroužil pravotočivou zatáčku o 204° načež nasadil na přistání ze vzdálenosti téměř 30 km od letiště.

Kola jeho hlavního podvozku se dotkla dráhy 22 ve 20:59:41 UT; o 13 sekund později dosedlo na přistávací plochu i příďové kolo. Následoval brzdicí padák a ve 21:00:47 UT se raketoplán po letu trvajícím 12 dní 21 h 42 min 41 s definitivně zastavil.

Očekával ho ovšem přelet na Kennedy Space Center na Floridě²⁹⁾ a příprava na další misi, jíž měl být let STS-102 alias ISS-5A.1, plánovaný předběžně na 15. února 2001.