Obsah > Pilotované lety > STS > STS-6 Ch/F-1 > Experimenty při letu STS-6


Užitečné zatížení, vypuštěné během prvního letu raketoplánu Challenger, bylo zatím nejhmotnějším v celé historii nasazení kosmického transportního systému STS.

Tracking and Data Reay Satellit (TDRS-A)
Tato spojová a sledovací družice (popis viz L + K 59,1983, č. 4, s.146) spolu s urychlovacím stupněm IUS a vypouštěcí kolébkou zabírala dvě třetiny prostoru v trupu raketoplánu. Byla vypuštěna na samostatnou dráhu na osmém oběhu Challengeru. V důsledku závady na druhém stupni IUS se nedostala na plánovanou dráhu v průběhu měsíce května byly zahájeny manévry pomocí malých korekčních motorů družice, aby se dostala na stacionární dráhu. Plánovaný bod zavěšení je nad 41° z. d. Startovní hmotnost TDRS-A činila 2268 kg, IUS 14 746 kg, kolébky 2536 kg; celkem hmotnost systému obnášela 19 55Q kg.

Zařízení pro elektroforézu (CFES)
Zařízení pro kontinuální elektroforézu GFES (Continuous Flow Electrophoresis System) bylo již zkušebně použito pro let STS-4. Tentokráte byly použity vzorky směsi krysího a vaječného albuminu, hemoglobinu a směsi hemoglobinu s polysacharidem. Zařízení o hmotnosti 299 kg bylo umístěno v obytném prostoru raketoplánu.

Reaktor na výrobu latexových částic (MLR)
Zařízení MLR (Monodisperse Latex Reactor) sloužilo k experimentálnímu ověřování výroby jednotně velkých latexových částic do velikosti 0,01 mm. Sestávalo ze čtyř reaktorů, obsahujících po 10 ml reakční směsi. Zařízení bylo již použito při startech STS-3 (úspěšně) a STS-4 (pokus nedokončen pro přístrojovou závadu). Při tomto pokusu pracoval úspěšně. Zařízení je umístěno v obytném prostoru raketoplánu.

Sledování bouřkových výbojů (NOSL)
Komplex zařízení NOSL (Nighttime/Daylight Optical Survey of Thunderstorm Lightning) sestává z l6mm kamery, dvoukanálového kazetového magnetofonu Sony TC 124 a fotoelektrického detektoru, namontovaného na kameře. Přístroj během natáčení registruje průběh záblesku při výboji v mracích a doprovodný slovni komentář kosmonauta. Zařízení bylo použito již při STS-2 a STS-4.

Autonomní užitečná zatížení (GAS)
V průběhu letu STS-6 byly vezeny na palubě tři kontejnery GAS (Getaway Specials):
a) Výroba sněhového krystalu. Studentský japonský experiment, financovaný deníkem Asahi Shimbun. Ve dvou měděných pouzdrech s okénky sledovaly 4 televizní kamery kondenzaci podchlazených vodních par. Pokus byl vybrán z více než 17 000 návrhů. Při realizaci se podílela firma Nippon Electric Co. Pokus byl neúspěšný; vznik krystalů pozorován nebyl. Poplatek za vypuštění činil 10 000 dolarů.
b) Vliv kosmického prostředí na klíčivost semen. Semenářská firma George W. Park Seed Co. nechala za 3000 dolarů dopravit na oběžnou dráhu 11,3 kg semen 46 druhů rostlin v různém balení, aby zjistila případné změny v jejich klíčivosti.
c) Soubor experimentů Letecké akademie v Colorado Springs. Šest experimentů, připravených kadety letecké akademie USAF: 1. pájení kovů v beztíži; 2. příprava slitiny olova a cínu; 3. příprava pěnokovu; 4. čištění kovů zonální tavbou; 5. elektrolytické pokovování; 6. vliv beztíže a kosmického záření na mikroorganismy. Poplatek za vypuštění činil 10 000 dolarů.


Aktualizováno : 15.06.1997

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-6 ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.