---

Posádka :
Engle,J.H.[VE] | Covey,R.O.[PL] | Van Hoften,J.D.[MS] | Lounge,J.M.[MS] | Fischer,W.F.[MS]

---

Popis letu : (převzato z L+K 13/86 se svolením Mgr. A.Vítka)

STS-51-I

VESMÍRNÍ OPRAVÁŘI

ANTONÍN VÍTEK, CSc.
Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Měl-li Challenger při startu potíže s motory, pronásledovala následující let STS-51-I pro změnu zase nepřízeň počasí. Původně stanovený termín startu, 24. 8., musel být kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám o den odložen, přičemž 25. 8. došlo k dalšímu odkladu, tentokrát pro závadu na jednom palubním počítači. Třetí termín, 27. 8., měl opět na kahánku. Nad Kennedy Space Center visela silná vrstva mračen a pouze malá, asi 5 x 5km trhlina v souvislé pokrývce mraků putovala přes Floridu a nabízela "startovní okno" tentokráte ve zcela jiném slova smyslu než obvykle. Toto "okno" se nakonec šťastně shodlo s tím pravým, časovým, takže raketoplán mohl v 10.58 UT odstartovat.

Tentokrát to byla Discovery s pětičlennou osádkou na palubě. Tvořili ji velitel plk. Joe H. Engle, pilot pplk. Richard O. Covey a trojice letových specialistů: James D. A. van Hoften, John M. Lounge a William F. Fisher. V nákladovém prostoru byly tři družice: ASC-1 pro firmu American Satellite Co., Aussat 1 pro australskou národní společnost Aussat Proprietary Ltd. a Leasat 4, známý též pod jménem Syncom 4-4, pro americkou firmu Hughes. Kapacita poslední družice měla být pronajata americkému válečnému loďstvu.

Vypuštění družic mělo být jednou z hlavních náplní letu, jenže osádka Discovery si to jak se patří zkomplikovala. Po navedení raketoplánu na dráhu bylo třeba uzavřít protisluneční kryty nad kolébkami s družicemi. Kosmonauti sledovali uzavírání krytu nad Aussatem 1 televizní kamerou, umístěnou na lokti kanadské ruky RMS. Přitom si nikdo neuvědomil, že ruka překáží krytu při zaklápění. Kryt se při kolizi s RMS trochu zdeformoval, ale dovřít se ho podařilo.

Až potud by tedy bylo vše v pořádku, kdyby bylo nedošlo k další komplikaci: osádka opomenula před uzavřením kolébky prověřit systémy Aussatu 1. Na Zemi toto opomenutí zaregistrovali technici od firmy a žádali osádku Discovery o chvilkové otevření krytu, aby prověrka mohla být udělána dodatečně. Částečně promáčknutý kryt však zachytil za antény na horní straně Aussatu a otevřel se jen zčásti. Kosmonauti chtěli použít k jeho odtlačení RMS, avšak přitom shledali, že selhal zesilovač servomotoru v lokti. To znemožnilo řízení ruky počítačem, takže nezbývalo než přejít na nouzový systém ovládání, totiž zapínat jednotlivé servomotory vypínači na zadní palubní desce. Takový způsob manipulace však silně zpomaloval práci. Protisluneční kryt se sice podařilo uvolnit, ale osádka Discovery se za daných okolností neodvážila ho znovu přiklopit. Bylo tedy nezbytné vypustit Aussat 1 co nejrychleji, zhruba o den dříve, nežli se plánovalo. Zbylé dvě družice byly vyklopeny dle plánu a celý trojlístek se úspěšně dostal na určené stacionární dráhy.

Práce s družicemi však nekončila. Na řadě byla oprava Leasatu 3, který po vypuštění z raketoplánu Discovery (let STS-51-D) zůstal na základní dráze jako mrtvé těleso. Počítalo se, že zachycení a opravu bude možno provést během 6 až 7 hodin, v rámci jediného výstupu do kosmického prostoru, který Američané označují zkratkou EVA.

Zpomalení manipulace s kanadskou rukou si však vyžádalo přepracování plánu na dvě vycházky.

Setkání Discovery s družicí se uskutečnilo 31. 8. v dopoledních hodinách místního času, mimo dosah pozemních stanic. Ve 14.22 UT, asi deset minut po výstupu van Hoftena a Fishera do kosmu, se Leasat vznášel přímo nad nákladovým prostorem raketoplánu. Van Hoften vyšplhal na pracovní plošinu, připevněnou na RMS, připoutal se na ni a v 15.05 UT už ho Lounge z kabiny raketoplánu zvedal k družici. Van Hoften měl na ni přichytit adaptér s kotvičkou, umožňující uchopit Leasat kanadskou rukou. Instalace kotvičky se však nechtěla podařit a dodržování vzájemné polohy mezi raketoplánem a stále unikající družicí také nebylo maličkostí. Stálo Engleho o 15 kg více pohonných hmot, nežli se počítalo. Po několika nezdarech se kosmonauti rozhodli instalovat místo kotvičky nejprve provizorní "madlo", umožňující přidržet Leasat pevně rukama. I jeho montáž probíhala s obtížemi a teprve v 16.00 UT se podařilo madlo usadit a přidržet vzpurnou družici rukou. Lounge snížil plošinu tak, aby Fisher, který celou tu dobu vyčkával připoután v nákladovém prostoru, dosáhl na druhou stranu Leasatu a upevnil tam druhé madlo.

Nyní převzal družici od van Hoftena a vzpíral těleso o hmotnosti 6500 kg rukama nad hlavou jako moderní Atlas. Za této situace se van Hoftenovi konečně podařilo přichytit adaptér s kotvičkou, takže po oddělení pracovní plošiny mohl Lounge zbavit Fishera břemene, které vzpíral skoro hodinu, a uchopit Leasat rukou RMS.

Po zajištění družice museli nyní oba kosmonauti zkratovat vstupy do palubního programátoru a zkratem zablokovat i zážehové obvody urychlovacího motoru, aby nedošlo k jeho náhodnému zapálení.

Pak Fisher, asi 4 h 20 min po začátku EVA, odkryl dva panely na boku družice, aby se dostal ke konektorům pro připojení nového povelového systému SBU. Ten byl nainstalován přibližně 5 hodin po začátku celé akce. Ještě však zbývalo připojit na horní stranu družice skříňku s bateriemi, aby bylo po zapojení proudu možno vyklopit 2,3m dlouhou všesměrovou anténu. Tím skončila Fisherovi a van Hoftenovi první "šichta", která trvala 7 h 8 min.

Druhá EVA začala 1.9. ve 14.15 UT. Fisher především nainstaloval nový kryt trysky urychlovacího motoru. Kryt byl vybaven teplotními čidly, protože motor jaksepatří prochladl a bylo třeba jej před zážehem nechat prohřát na provozní teplotu. Pak Fisher zapojil dva vypínače na SBU, čímž odstartoval časové spínače, nastavené na dobu 13 hodin, po kterou SBU nemohla plnit žádné příkazy ze Země. To bylo ochranné opatření, které mělo zabránit nežádoucímu zážehu motorů, dokud nebude raketoplán dostatečně vzdálen od družice. Nyní Fisher mohl s jistotou odpojit zkratovací pojistky zážehového systému urychlovacího motoru. Po 1 h 22min byly přípravné práce skončeny a zbývalo vypuštění družice. Proběhlo opačným postupem nežli zachycování předešlého dne. Fisher po uvolnění Leasatu z kotvičky držel mnohatunový kolos opět nad hlavou. Van Hoften z pracovní plošiny RMS zaměnil kotvičku za lehkou roztáčecí" tyčku, za níž celou družici uchopil. Oba kosmonauti drželi Leasat společně asi 7 minut, zatímco Engle natáčel raketoplán do polohy vhodné pro její vypuštění.

Dvě hodiny a dvacet šest minut od začátku druhé EVA Fisher na Englův povel odpojil svoje madlo. Van Hoften nyní držel družici sám Fisher ji jen lehce balancoval rukama. Trysky stabilizačního systému RCS udržovaly raketoplán přesně ve vymezené orientaci, ale jejich činnost působila nepříjemné relativní pohyby Leasatu vzhledem k nákladovému prostoru, takže Fisher měl co dělat, aby zabránil srážce družice s raketoplánem. Oba venkovní pracovníci ostře kritizovali osádku uvnitř "aby si nehrála s tryskama", ovšem za chod trysek odpovídala automatika a ta si z osobních názorů osádky nic nedělala. Lounge zvedl van Hoftena i s družicí nad nákladový prostor, ale ten měl stále větší potíže s udržením Leasatu v žádoucí poloze. Na pomoc přišlo řídicí středisko ze Země které nařídilo vypojit všechny trysky a ponechat Discovery pouze volnu vznášení.

Vše se uklidnilo a van Hoften mohl tyčkou družici od sebe odstrčit. Přitom jí zároveň udělil malý rotační impuls. Družice se začala vznášet vzhůru, ale Engle ji sledoval raketoplánem. Van Hoften znovu zachytil tyčku a udělil Leasatu další rotační impuls. To se opakovalo celkem pětkrát. Pracovníci od Hughesů totiž požadovali, aby družice rotovala nejméně dvakrát za minutu. Van Hoftenovi se pomocí šťouchů podařilo docílit dokonce tří obrátek za minutu.

Hodinu po vypuštění začaly z družice docházet na Zemi telemetrické údaje a po dvanácti hodinách se zapojily časové spínače na SBU, což umožnilo převzít řízení Leasatu 3 ze Země. Ta zvýšila 3. 9. rychlost rotace na 24 otáček za min.

Discovery po úspěšném dokončení programu přistála téhož dne ve 13.16 UT na základně Edwards AFB na dráze 23.