---

Posádka :
Coats,M.L.[VE] | Blaha,J.E.[PL] | Buchli,J.F.[MS] | Springer,R.C.[MS] | Bagian,J.P.[MS]

---

Popis letu : (převzato z L+K 10/90 se svolením Mgr. A.Vítka)

STS-29 / DISCOVERY

S retranslační družicí

Ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc.
ANTONÍN VÍTEK, CSc.

Raketoplán Discovery odstartoval ke svému 8. letu 13. března 1989 ve 14.57.00 UT. Na suborbitální dráhu (65-298 km) se dostal po osmi a půl minutách letu, v 15.05.32 UT. Manévrem motory OMS přešel na základní dráhu ve výši 300 km nad Zemí v 15.37 UT. Na této dráze však začaty první potíže. První? Ale kdepak. Potíže začaly - jako vždy - už krátce poté, co byla Discovery 8. října 1988 na hřbetě Boeingu 747-SCA přepravena z Edwards AFB v Kalifornii na floridský kosmodrom. Tady dostala lhůtu ke startu do půlky března 1989, aby pak uvolnila místo pro další raketoplán Atlantis, která si, jak ještě uvidíme, nemohla čas ke startu vybírat vůbec. Na Merritt Island Launch Area, což je součást Kennedy Space Center, měli totiž v té době k dispozici jen jedinou startovní rampu, 39B. "Áčko" procházelo rozsáhlými rekonstrukcemi, které byly ukončeny teprve koncem roku.

Hned následujícího dne po příletu na Cape Canaveral byla Discovery přetažena do montážní haly OPF (Orbiter Processing Facility) k poletovému odstrojení a k inspekcím. Její hlavní motory putovaly do dílen k výměně některých součástí a jeden z nich - č. 1 - dokonce nazpět až k výrobci, firmě Rocketdyne, protože na něm technici objevili nepatrnou netěsnost v chladicím okruhu spalovací komory. Koncem roku 1988 však byly všechny tři motory včetně zbrusu nového č.1 (v. č. 2031 ) instalovány zpět na družicový stupeň. .

Netěsnost se podařilo objevit také na pravém modulu manévrovacích motorů OMS a při celkové revizi byl vyměněn i výparník vody, který při předchozím letu Discovery stávkovat a byl příčinou vysoké teploty v kabině.

Také při přípravě užitečného zatížení - družice TDRS-D - se nečekaně dostavilo zdržení. Do montážní budovy VPF (Vertical Processing Facility) sice družice dorazila již 30. listopadu 1988, ale zde jeden z techniků uklouzl a při pádu poškodil trysku prvního stupně urychlovací rakety IUS do té míry, že se již nedala opravit. Výrobní závod firmy Boeing však dodal urychleně nový kus, takže prověrky TDRS i IUS proběhly už v prvním lednovém týdnu 1989. Další potíže měl na svědomí let STS-27. Zde se při poletové inspekci ukázaly nedostatky u vysokotlakého kyslíkového čerpadla u motoru d. 3. Únavová koroze, způsobená přístupem vlhkosti k materiálu při výrobě, způsobila, že vnitřní kroužek jednoho ze čtyř ložisek popraskal. Následovala výměna všech kyslíkových čerpadel za jiná, vybavená ložisky vyráběnými odlišnou technologií. A nakonec ještě bylo třeba zabránit tomu, aby se neopakovalo odloupnuti tepelné izolace, jako se to stalo u levého motoru SRB při již zmíněném tetu STS-27. Uvolněná izolace z přední části SRBu narazila do družicového stupně raketoplánu (byla to tenkrát Atlantida) a rozsáhle poškodila jeho tepelnou ochranu.

Po všech uvedených potížích a změnách byla Discovery přetažena na těch 400 m z OPF do VABu (Vertical Assembty Building) a zde 25. ledna 1989 spojena s odhazovací nádrží ET. TDRS i s urychlovací raketou byla v nákladovém prostoru instalována 6. února 1989.

Potíže však dosud neskončily. Start se mět konat 10. března, avšak 5. března selhalo na Discovery hlavní časovací zařízení, které má na starosti pyrotechnické oddělování SRBů od ET.

Vzhledem k časové tísni bylo celé zařízení "ukradeno" z Columbie, ale i tak to způsobilo odklad startu na 13. březen.

Závěrečné odpočítávání brzdil silný vítr a konečné slovo měla ráno 13. března hustá mlha, která zdržela start o hodinu a padesát minut.

Bylo by zajímavé vědět, kolik lidí si ulehčeně oddechlo, když se Discovery konečně ocitla na kruhové dráze. Její osádka - Michael L. Coats (velitel), John L. Blaha (pilot), James F. Buchli, Robert C. Springer a James P. Bagian (tři letoví specialisté) - to určitě nebyla.

Po navedení na dráhu totiž řídicí středisko zjistilo kolísání tlaku ve vodíkové nádrži č. 3, určené pro palivové články. Osádka Discovery nádrž okamžitě odpojila od energetického systému a současně vypojila některé přístroje, aby došlo k úspoře v odběru proudu. Víc se prozatím dělat nedalo, přednost mělo odbavení užitečného nákladu.

V 16.17 UT otevřeli letoví specialisté dveře do nákladového prostoru a zahájili prověrky družice i jejího urychlovacího stupně. Kolem 19.30 UT byla sestava vyklopena o 29° z původní polohy. Po dokončení prověrek následovalo pyrotechnické oddělení kabelů propojujících IUS i TDRS s raketoplánem. Nyní bylo možno vyklopit celý systém i s lůžkem ASE (Airborne Support Equipment) na 52°, aby raketa měla volnou cestu. Zbývalo již jen pyrotechnicky přerušit spojeni IUS s lůžkem. To se podařilo a stlačené pružiny potom udělily celé sestavě relativní rychlost asi 0,1 m/s.

Další operaci řídil Coats. Motory RCS "uhnul" s Discovery pomalu (0,3 m/s) "dolů" od družice a po čtvrt hodině přešel s raketoplánem pomocí OMS na separátní dráhu.

Přesně hodinu po uvolnění TDRS-D z lůžka přivedlo 146 s hoření prvního stupně IUS družici na protáhlou eliptickou dráhu s apogeem 36 000 km. O 6 h a 12 min později došlo k zážehu druhého stupně IUS. Výsledkem jeho práce je stacionární dráha s pracovním bodem na 41° z. d. Dosavadní TDRS-1 se přemísti nad 79° z. d., kde bude sloužit jako operační záloha; má však už jen málo pohonných látek.

Po splnění svého hlavního úkolu se osádka raketoplánu věnovala snímkování země širokoúhlou kamerou IMAX a před odpočinkem spustila zařízení pro přípravu monokrystalů bílkovin.

Pokus SHARE, aktivovaný 14. března, však musel být přerušen. Šlo o prověrku dvou 15,5 m dlouhých tepelných trubic pro klimatizační systém budoucí stanice Freedom. Amoniak, obstarávající výměnu tepla svým vypařováním na "teplém" konci, se měnil v plyn rychleji, nežli se stačil na "studeném" konci opět zkapalnit a recirkulovat.

Obtíže se vyskytly i s klimatizovaným boxem experimentu Chromex, který se přehříval. Jeho úkolem bylo sledovat vývoj kořenového systému rostlin v beztíži, jejich buněčné dělení a změny chromosomů.

Zato se podařilo přepojením na záložní topný prvek eliminovat kolísání tlaku v dříve odpojené vodíkové nádrži. Tím bylo zažehnáno nebezpečí zkráceni letu o jeden den. Osádka Discovery také uskutečnila celkem 16 experimentů týkajících se ověřování funkce a chování raketoplánu. Přitom bylo telefaxovým zařízením TAGS (Text and Graphics System) přeneseno na palubu celé jedno číslo časopisu "Space News Roundup" vydávaného v JSC v Houstonu.

Prověřen byl i nový přenosný osobní počítač PGSC (Payload and General Support Computer) s kapacitou vnitřní paměti 8 megabyte, se zabudovaným pevným diskem 20 MB a s jednotkou pružného disku 3,5 palce.

Pozemní vojenská observatoř na Havajských ostrovech, vybavená mohutnými dalekohledy, se úspěšně pokusila sledovat zážehy motorků RCS a vypouštění odpadní vody.

Po řadě dalších pokusů zahájila Discovery 18. března svůj návrat na Zemi zážehem motorů OMS po dobu 137 sekund. Sledování vlivu bočního větru v průběhu přistávání na dráze 22 na Edwards AFB se pro jeho malou sílu nekonalo. Discovery tedy vyzkoušela alespoň účinnost brzdného systému a zastavila se po výběhu 2847 m dlouhém ve 14.34.40 UT. Jejímu přistání přihlíželo 450 tisíc lidí.