GT - 9 REKORDY S  PŘEKÁŽKAMI

pro časopis “Letectví + kosmonautika” zpracoval
astronautický klub S.P.A.C.E.

(L+K č. 15/1966)

Gemini 9 se od začátku lepila smůla na paty. Ještě dříve, než kosmická loď opustila bránu výrobního závodu McDonnell v St. Louis, členové první posádky, vybrané pro tento let, Elliot See a Charles Basset II, nalezli smrt v troskách letounu T-38. Tak se stalo poprvé v historii kosmonautiky, že k letu byla vybrána záložní posádka – Thomas Patten Stafford a Eugene Andrew Cernan. Prvnímu z nich se tedy podařilo dostat se do vesmíru během pouhých šesti měsíců dvakrát. Ale cesta tam byla vskutku trnitá.

Úterý 17. května 1966. John F. Kennedy Space Center rampa 14. V 15:15 našeho času se od země zvedla nosná raketa Atlas-Agena D s cílovou družicí. Opakovala se však historie Staffordovi již dobře známá: tentokráte pro závadu na prvním stupni rakety se cílové těleso na dráhu nedostalo.

Naštěstí technici NASA, poučeni osudem “šestky”, byli připraveni. Podle “Plánu X” bylo na Cape Kennedy záložní cílové těleso ATDA (Augmented Target Docking Adapter), válec přes tři metry dlouhý, o průměru 150 cm a váze 792 kg. Byl sestaven v rekordně krátké době ze součástí běžně používaných v projektu Gemini: ze spojovacího límce z cílového tělesa, aerodynamického krytu Ageny, orientačního systému RCS lodi Gemini s příslušnou elektronikou, číslicovým povelovým systémem a elektroinstalací. ATDA je připojeno standardní přechodovou mezistupňovou konstrukcí Agena-Atlas k nemodifikované mezikontinentální raketě Atlas. Družice nemá vlastní pohonný systém, takže bylo nutno předem škrtnout jeden velmi zajímavý experiment – použití motoru cílového tělesa ke změně dráhy spojených těles. Technici pracovali dnem i nocí a připravili raketu Atlas ke startu na 1. června.

15:44 – kosmonauti Stafford a Cernan převzali od záložní posádky – kolegů Lovella a Aldrina – připravenou kosmickou loď. Na rampě 14 mezitím pokračovaly přípravy ke startu cílového tělesa, kosmonauty překřtěného na “The Glob”.

16:00 – Atlas odstartoval přesně podle plánu a v 16:05:48 dosáhl oběžné dráhy ve výši 298,0 až 300,4 km. První krok se zdál být šťastně vykonán. Ale Stafford se od smůly neodlepil.

16:22 – sledovací stanice Kano v Nigérii oznamuje, že není jisto, zda se oddělil laminátový aerodynamický kryt družice, 150 kg těžký. Ředitel letu Bill Schneider se rozhoduje, pokračovat v přípravách ke startu. Počítač IBM 7094 v Houstonu oznamuje začátek “startovního okna”, časového úseku, ve kterém musí být GT-9 vypuštěna, aby se na konci třetího oběhu kolem Země setkala s cílem: 17:38:16.

17:02 – Carnarvon v západní Austrálii hlásí: “Systémy ATDA pracují dobře, rychlost navedení na dráhu dodržena s přesností 10 cm/s.”

17:32 – přípravy ke startu na rampě 19 přerušeny za stavu T – 3 minuty.

17:35 – Napětí roste. Pomalu se blíží konec posledního zastavení countdownu před startem. Bude vskutku poslední? Předejme slovo mluvčímu střediska pro přípravu startu na mysu Kennedy:

“Zde Gemini Launch Control. Za okamžik opět zahájíme počítání. Dosud stojíme na T – 3 minuty … zatím pokračují zkoušky, vše vyhlíží dobře. Astronaut Tom Stafford provádí prověrku spojení na vysokých frekvencích s pozemním operátorem. Bylo stanoveno provést start v 38 minut a 23 vteřin. Nyní jsme obnovili countdown; 2 minuty 52 vteřin a počítá se … Všechny systémy pracují dobře …”

“T – 2 minuty 20 vteřin a počítá se. Astronauti uskutečňují poslední zkoušky na palubě. Tom Stafford právě podává hlášení. T – 2 minuty a počítá se . T – 2. Všechno vypadá v nejlepším pořádku …. Právě dostáváme hlášení od dozorčího důstojníka střelnice, že pozemní zařízení jsou připravena. T – 1 minuta 40 vteřin, stojíme na T – 1 minuta 40 vteřin, vracíme countdown na T – 3 minuty a stojíme. Nemáme dosud zprávu o podstatě potíží. T – 3 minuty a stojíme.

Objevila se závada. Drahocenné vteřiny utíkají. “Okno” trvá jen šest minut. Stihnou to technici? Po půl minutě se opět ozývá středisko: “T – 3 minuty a stojíme. Krátce poté, kdy byl obnoven countdown, jsme zastavili na bodu 1 minuta 40 vteřin, protože doplnění dat na nosnou raketu z počítače nebylo správně dokončeno … Ještě jednou jsme obnovili countdown a nyní jsme na 2 minutách 50 vteřinách a počítáme.”

Zase to nevyšlo. Závod s časem pokračuje. Po 45 vteřinách hlášení:

“Zde Gemini Launch Control, T – 3 minuty a stojíme. Máme stále problém s přenosem čerstvých dat na nosnou raketu a kosmickou loď. Dvakrát jsme se pokoušeli doplnit data v řídícím systému a v palubním počítači a po dvakrát nebyla přijata. Stále stojíme na T – 3 minuty. Zde Gemini Launch Control.”

Dnešní startovací “okno” pomalu končí. Technici nejsou schopni závadu odstranit.

Po další půl minutě je každý spěch zbytečný. ATDA se již příliš vzdálilo:

“Zde Gemini Control v Houstonu. Protože jsme nestihli vypuštění v tomto okně na druhém oběhu cílového tělesa, ředitel letu Bill Schneider se rozhodl posunout start o 2 dny …”

Závada byla, jak se později ukázalo, ve vyrovnávací paměti pozemního počítače v Gemini Launch Control na mysu Kennedy.

Za dva dny, v pátek 3. června se kosmonauti opět ubírají k výtahu na rampě 19, Stafford vybaven metrovou tyčí se svítící žárovkou, vzdáleně připomínající obrovskou zápalku, kterou hrdě nazývá “záložním podpalovačem” (pozn.: V originále “Plus Count Initiator”). Náhradníci také připravili překvapení: nad otevřenými dveřmi kabiny visí cedule s “výhrůžnou” básničkou: Pomůže to?

“Žertovali jsme jen dosud,
ale dál už nebudem´!
Dostaňte se dnes už odtud,
sic´ vám místa zasednem´!”

Jim & Buzz

ATDA se pomalu přibližuje k Cape Kennedy. Tentokrát je pro start sedmiminutové “okno”. Přestože se opět nepodařilo přehrát do palubního počítače poslední údaje 3 minuty před startem, GT-9 odstartovala na vteřinu přesně – ve 14:39:32 – START.

14:42:08 – BECO, konec hoření 1. stupně ve výši 67 km a vzdálenosti 93 km.

14:45:19 – SECO, konec hoření 2. stupně. Ředitel letu Kranz: “Zásah do černého; dobře, výborně!” Stafford: “Tak už jsme na cestě. Je to fantastické.”

14:45:37 – kabina se odděluje. Dráha – 158 až 269 kilometrů.

14:48:12 – GT-9 se dostává z dosahu sledovací stanice na Bermudách. Je 1100 km za cílovou družicí.

15:29:10 – Stafford uskutečňuje první velký manévr. Zapíná motory na 1 minutu 40 vteřin. Po tomto manévru se loď nachází na přibližně kruhové dráze 28 km pod cílovým tělesem.

Vzdálenost mezi družicemi se pomalu zmenšuje. Kosmonauti se připravují na závěrečný manévr TPI. K němu dochází v dosahu sledovací stanice Carnarvon:

18:31 – GT-9 je 14 km za a 9 km pod ATDA.

18:39 – Carnarvon hlásí vzdálenost z pozemních měření 6,5 km. Malý palubní počítač pracuje na plné obrátky. Během setkávacího manévru má pěknou “fušku” - na 13 miliónů početních operací. Zpracovává údaje z palubního radaru a Cernan hlásí Zemi:

18:40 – “Vzdálenost 4,6 km, provádíme TPI.”

18:43 – “Vzdálenost 4,4 km, vzájemná rychlost 12 m/s.”

18:45 – “3,1 km, 10 m/s.”

18:46 – “2,5 km, 10 m/s.”

18:47 – “Vzdálenost 1,9 km, rychlost 6 m/s.”

Loď se dostává z dosahu Carnarvonu. V Houstonu panuje napětí. Teď rozhodne, zda kryt je odhozen, či nikoli. Zatím se vzdálenost mezi GT-9 a ATDA neustále zmenšuje. Setkání je ukončeno v 18:50 nad Indonésií.

19:05 – konečně spojení s Havají. Stafford: “Obě skořápky jsou na cílovém tělese, ale jsou široce rozevřeny. Je to strašidelný vehikl … Když se tu tak proháníme, tak to vypadá jako rozzuřený aligátor … Všechny čtyři svorníky vybuchly; visí to jen na drátech …” Následuje vzrušený rozhovor mezi Zemí a GT-9, co udělat s krytem. Stafford se neustále snaží prosadit radikální řešení – strčit do trosek krytu nosem lodi. Ředitelství letu navrhuje kompromis: odstranit kryt z ATDA jemnými pohyby tělesa a rozevíráním a svíráním čelistí spojovacího mechanismu. Aby kosmonauty zaměstnal, rozhoduje Houston o provedení dalšího manévru.

Houston: “Mám pro vás instrukce pro manévr; jste připraveni je zaznamenat?”

Stafford však vede svou: “Připraven jsem, ale co bude s tím spojováním? Rád bych to shodil zaměřovací tyčkou.” Na nosu lodi Gemini je krátká tyč, kterou používají kosmonauti k zjišťování rovnoběžnosti spojovacích mechanismů na ATDA a GT-9.

Houston: “Budeme ještě 23 minut v rádiovém kontaktu. Tak zatím ten manévr. Ostatní budeme řešit zvlášť.”

Stafford: “Připraven.”

Houston: “ O. K. GTTB pět nula jedna nula nula, delta V dvacet celých nula, doba hoření třicet pět vteřin, náklon devadesát dolů. Adresa 25 samé nuly, adresa 26 – devět nula dva nula nula, 27 nulovat. Přední motory – vzestupný manévr.”

Stafford: “Moje delta V je 225 stop za vteřinu.”

Houston: “Přepínám. 25 nulovat 26 90200, 27 nulovat. Delta V je 20 stop za vteřinu!”

Stafford: “O. K. GTB pět nula jedna …” Lidsky řečeno – 5 hodin a 1 minutu po startu má Stafford otočit loď nosem k Zemi, zapnout na 35 vteřin dva přední motory o tahu 40 kp a tím dostat kosmickou loď na eliptickou dráhu se stejnou dobou oběhu, jako má cílové těleso ATDA, aby se s ním po jednom oběhu opět setkali. Jde o nácvik operací, které budou někdy v budoucnu používány na drahách kolem Měsíce. Lodi se od sebe vzdálily na 20 km. Přibližovací manévr byl tentokrát proveden bez pomoci radaru. Kosmonauti byli odkázáni pouze na sextant a palubní počítač. Pozemní stanice zatím cvičily s cílovým tělesem jak se dalo, ale úspěch byl nevalný. Čelisti aligátora se spíše ještě sevřely. Po úspěšném druhém setkání se kosmonauti uložili k neklidnému spánku.

V sobotu ráno byla tělesa od sebe vzdálena 148 km. Při třetím setkání, uskutečněném v 11:40, se kosmonauti přiblížili k cílovému tělesu shora. Zabralo jim to více času a spotřebovali o 22,5 kg více paliva než předpokládali. Z celkové počáteční zásoby okolo 300 kg zůstalo jen asi 20 kg. Počítač pracoval při tomto manévru v zásadě dobře, ale Staffordovi se výsledky nelíbily a tak Cernan vytáhl tužku a začal počítat na papíře …

Ihned po skončení setkání byly zahájeny přípravy k Cernanově procházce vesmírem. Šéflékař Dr. Berry však nebyl spokojen. Oba piloti byli po špatném spánku a intenzívní práci příliš unaveni. Vycházka byla tedy odložena o den.

V neděli po “budíčku” kosmonauti posnídali a začali znovu připravovat výlet do prostoru, čili jak tomu říkají v Houstonu oficiálně – EVA (pozn.: Extra-Vehicular Activity = činnost mimo loď).

15:49 – nad Austrálií dostávají povolení k EVA.

15:58 – začátek dekomprese kabiny.

16:00 – nad Havají otevírají dveře a Cernan se v nich vzpřimuje: “Jaký to krásný, podivný svět!”

16:04 – Cernan snímá zařízení pro sběr mikrometeoritů S-12 a podává ho k uložení Staffordovi.

16:06 – instaluje 16mm kameru nad otevřené dveře.

16:07 – připevňuje si na hruď další fotoaparát a vystupuje z kabiny, připoután 7,6 m dlouhou “pupeční” šňůrou. Pomalu se pohybuje kolem lodi, pomocí drsných rukavic se přidržuje jejího povrchu, přibližuje se k její zádi, kde odstraňuje cáry vlající z adaptéru – dobře je známe ze snímků setkání lodí Gemini 6 a 7. Nad Kalifornií hlásí, že vidí jasně pod sebou města a leteckou základnu Edwards. Připevňuje na nos Gemini zrcátko, ve kterém ho může Stafford pozorovat, když se pohybuje kolem zádi kosmické lodi a zkouší manévrování pomocí lana. Když kamera, umístěná venku, doběhla, přiblížil se k ní a vyměnil kasetu s filmem. Po 45 minutách, když se Gemini ponořila do zemského stínu, vrátil se zas k adaptéru a započal pokusy s přípravou AMU (pozn.: Astronaut Maneuvering Unit), autonomní manévrovací jednotky. V chladu kosmické noci se Cernanovi začal zamlžovat průzor přílby. Po přepojení spojení na vysílač AMU se pronikavě zhoršilo spojení mezi kosmonauty.

17:16 nad Carnarvonem. Stafford hlásí, že Cernan má potíže s vyklopením jednoho ramene, nesoucího ovládací prvky AMU. Po vstupu kabiny do slunečního světla přibyla další nesnáz: v Cernanově skafandru začala stoupat teplota.

17:40 – spojení s Havají. AMU dosud není uvedeno do činnosti. Příprava je čtyřikrát až pětkrát časově náročnější než při nácviku v letadlech. Stafford má tep 80, Cernan 135.

17:52 – Stafford navrhuje, aby se Cernan vrátil během pěti až deseti minut zpět do kabiny.

18:03 – Kalifornie: “Potvrzujeme zrušení. Houston souhlasí se zrušením AMU.”

Cernan: “Je mi velmi líto, ale nic nevidím.”

Stafford: “Eugen mě prosí, abych vám řekl, že je mu to velmi líto, ale že si nemůže pomoci.”

Houston: “Tome, řekni mu, že si z toho nic neděláme!”

18:09 – zavřeny dveře – Cernan má tep 180! Těsně před tím se mu stala nepříjemná nehoda: Při vstupu do kabiny ztratil objektiv a kasetu se 24 m barevného filmu …

18:11 – začátek rekomprese kabiny.

18:17 – tlak v kabině 0,2 atm.

18:24 – tlak 0,37 atm. – normál.

Tím v podstatě skončily experimenty na palubě Gemini 9. Bylo dosaženo rekordního počtu tří setkání, ale ke spojení vinou chyby pozemního personálu nemohlo dojít. Cernan podstoupil dosud nejdelší “procházku” vesmírem. I když se mu nepodařilo použít manévrovací jednotky, prokázal práceschopnost lidí mimo kosmické lodi.

Ještě jednu “noc” ve vesmíru a pak – domů.

14:25 – kosmonauti oddělují adaptér a otáčení kabinu 20° nosem dolů a v 14:26:26 zapalují čtyři brzdicí rakety.

14:28 – potvrzují zapálení raket, odhazují sekci brzdicích motorů.

14:30 – uskutečňují prověrku systémů kabiny po provedení brzdicího manévru. Stafford má tep 80, Cernan 108.

14:41 – loď se nachází ve výši 148 km a přelétává západní pobřeží Severní Ameriky.

14:45 – jsou 110 km nad White Sands.

14:48 – vstupují do hustých vrstev atmosféry v sedmdesáti pěti kilometrech nad Houstonem – nastává období přerušení rádiového spojení – blackout.

14:53 – letadlová loď USS Wasp zachycuje kabinu svými radary a o půl minuty později navazuje s posádkou rádiové spojení.

14:55:30 – ve výši 15 km se otvírá stabilizační páskový padák,

14:56:30 ve výši 3200 m hlavní padák a v

15:01 kabina dopadá 2700 m od středu dopadové oblasti, necelých 6 km od letadlové lodi a 552 km od mysu Kennedy do Atlantického oceánu. Znamená to rekordní přesnost v přistání, dosaženou v rámci projektu Gemini. Velitel Waspu, Gordon E. Hartley řekl novinářům: “Přáli jsme jim všechno nejlepší, ale tohle bylo maximální – právě jak to plánovali.” Řekl, že úmyslně odplul ze středu dopadové oblasti, aby znemožnil Staffordovi splnit hrozbu, že “mu přistane přímo na komíně”.

K místu přistání přilétají helikoptéry a vysazují žabí muže, kteří připevňují ke kabině zajišťovací plovák.

15:11 – kosmonauti otevírají dveře a s rozkoší vdechují mořský vzduch. Rozhodují se vyčkat příjezdu letadlové lodi.

15:43 – dveře kabiny jsou opět uzavřeny; žabí muži seskákali do vody. Letadlová loď je pouhých 100 metrů od GT-9.

15:45 – z lodi je vystřeleno lano, které žabí muži připevňují ke kabině; ta pak pomalu putuje výtahem č. 3 na palubu.

15:50 – kabina je uložena na speciální podvozek a v

15:53 – kosmonauti vystupují, lodní kapela vyhrává a nad palubou vlaje transparent

VÍTÁME STAFFORDA (OPĚT) A CERNANA!