Pátek, 11. listopadu 1966. Bílý transportér se znakem NASA na boku zastavuje u červeného můstku, vedoucího k montážní věži komplexu 19. Z vozu vystupují dvě postavy v bílých skafandrech a pomalu kráčejí cestou, kterou již absolvovalo devět dvojic. Vpředu velitel James A. Lovell, sledován druhým pilotem Edwinem „Buzz“ Aldrinem, který nese na zádech ceduli s výrazným nápisem END. Ano, dnes začíná poslední let v Programu Gemini.

Let Gemini 12 je plánován na čtyři dny. Původně měl začít již 9. 11. Na programu bylo spojení s Agenou, výstup na vysokou dráhu 297 – 763 km, pozorování zatmění Slunce, jeden výstup z lodi a dvakrát pozorování z otevřených dveří kabiny. 8. listopadu byl však let odložen o 24 hodin a 9. 11. byl konečně stanoven termín 11. listopadu. To znamenalo vypustit z plánů pozorování zatmění. Příčinou odkladů byl nejprve vadný tranzistor v měniči, dodávajícím střídavý proud pro autopilot a později závada v synchronizaci setrvačníků v inerciální soustavě řízení nosné rakety.

Dnes byli kosmonauti vzbuzeni v 16.30 SEČ a v 19.48 usedají do kabiny GT-12.

Agena startuje z rampy 14 přesně podle plánu ve 20.08 hod. Vše je v pořádku. Je uvedena na dráhu 293,5 – 313 km. Gemini 12 má zelenou.

Countdown probíhá bez vzrušení a bez závad. V T – 3 minuty se přípravy jako obvykle zastavují. Tři minuty a dvacet devět vteřin čekají technici, aby přizpůsobili okamžik startu rakety Titan II dráze cílové družice.

Ve 21.46.30 SEČ se zažehují motory prvního stupně a o tři vteřiny později opouští poslední Gemini svůj mateřský přístav.

Ve 21.49.06 zahajuje práci druhý stupeň.

5 minut 52 vteřin po startu: „SECO¹!“

Pete Conrad z houstonského řídicího střediska potvrzuje: „Rozumím, SECO. Dvanáctko, proveďte IVAR².“ První prací kosmonautů je oprava chyb v navedení na dráhu. Mezi Zemí a kosmickou lodí létají prostorem čísla. Palubní počítač vyhodnocuje záznamy palubních měření, velké počítače IBM 7094 v Houstonu měření pozemních stanic. Během minuty má již Aldrin výsledek: „Nula, nula, dvě, osm, nula. Dopředný.“

Houston: „Přepínám. Rozumím, dvacet čtyři dopředu to dělá. V pořádku.“

„Dvacet osm dopředu!“

„Dvacet osm dopředu. Rozumím.“

Je třeba opravit rychlost o 28 stop za vteřinu. O tolik dala menší výkon nosná raketa.

Gemini sleduje Agenu, letící dosud s tisícikilometrovým náskokem, jihovýchodním směrem přes Atlantik. Dráha: 160,5 – 271 km.

19 minut 31 vteřin letu. Teď mají navázat spojení přes stanici Ascension. Je s tím však potíž. Navzájem se neslyší. Není tedy divu, že o deset minut později při spojení přes Tananarive mluví Pete Conrad poněkud zvýšeným hlasem.

„Tananarive, zde Houston.“

„Houston, zde Tananarive. Spojeno.“

„Tananarive, zde Houston, přepněte na retranslaci. Zkouším.“

„Zkoušejte … Zde Tananarive, přepnuto na retranslaci.“ Spojení mezi pozemními stanicemi je tedy navázáno. Půjde to i nahoru?

„Gemini 12, Gemini 12, zde operátor Houston přes Tananarive. Přejděte na návratovou anténu. Rozuměli jste?

„Rozumím. Slyšíme vás a jak vy nás?“

Houston: „Rozumím. Měli jste nějaké potíže se spojením nebo co je s vámi?“

„Nepozorovali jsme žádné. Vysílali jsme fonii pořád.“

„O. K. Přelet nad Ascensionem byl nízký … Jste připraveni zaznamenat NC-1 ?“

„Rozumím. Připraven zaznamenat. Teď jedeme přes návratovou anténu. Mám přepnout na adaptérovou anténu, nebo pojedem´ pořád přes návratovou?“

„Tak prosím vás, teď si zaznamenejte ten NC-1 a nehrajte si s rádiem!“

„Připraven zapisovat.“

„Rozumím. NC-1. Čtyři devět na čtyři nula. Delta V – šest šest desetinná tečka šest. Delta T – jedna plus dvě osm. Vybočení nula, náklon nula. Adresa dvě pět – nula nula šest šest šest, adresa dvě šest, adresa dvě sedm – samé nuly. Zadní trysky. Dopředný manévr.

„Rozumím. NC-1, GETB³ 4940, delta V 66.6 …“

Manévrem NC-1, 49 minut a 40 vteřin po startu, upravují výšku perigea ze 162 km na 221 km.

Další manévr uskutečňují při následujícím průletu apogeem. To je již 12. listopad, 0,05 hodin. Nad Indickým oceánem přechází GT-12 na kruhovou dráhu ve výši 270 km. Poslední dva velké manévry – TPI a TPF⁴ – jsou provedeny v 0.50 a v 1.31. Setkání se poněkud opozdilo, protože zlobil palubní radar. Spojení uskutečňují o 19 minut později proti letovému plánu, ve 2.00.23 SEČ.

Podle programu mají zapnout motor Ageny. Zjišťují však, že turbočerpadlo tohoto motoru nepracuje. Ředitel letu dává příkaz k odpoutání od Ageny. Po prověření situace se znovu spojují. Lovell pilotuje dvakrát a Aldrin jednou. Pak zkoušejí pomocné motory Ageny. Ty pracují dobře. V Houstonu padlo rozhodnutí: zatmění Slunce znovu na program. Kosmonauti mění dráhu pomocí SPS⁵ Ageny na 257 – 284 km tak, aby se mohli druhý den setkat se stínem, který vrhne Měsíc na zem. Po ukončení tohoto manévru se ukládají ke spánku.

Po šesti a půl hodinách slušně hlubokého spánku se Lovell a Aldrin připravují k pozorování. Původně měli pozorovat z otevřených dveří, ale pro nedostatek času zůstává Aldrin v kabině. Ve 13.48, když loď míjí ostrovy Galapágy, zachycují zatmění speciální kamerou Maurer na 70mm film. Pořizují dva snímky; jeden s expozicí 1 sec., druhý 4 sec. Vyfotografovat měsíční stín na Zemi se jim však nepodařilo.

Okamžitě začínají připravovat další pokus – výstup do otevřených dveří.

V 17.15 otvírá Buzz Aldrin dveře lodi. Ke kabině je připoután přívodem kyslíku dlouhým 46 cm, 61 cm dlouhou hadicí pro odvod vzduchu, 77 cm dlouhým elektrickým konektorem. Kromě toho je zajištěn nylonovým lanem, které si může nastavit na délku 74, 89 nebo 108 cm. Před tím, než se staví na sedadlo, cvičí půl minuty. Toto cvičení přinese lékařům další informace o chování člověka ve vesmíru při práci. A nyní zahajuje vlastní EVA⁶. Nad osvětlenou částí Země snímkuje povrch planety (S-5, S-6), na noční straně fotografuje pomocí aparátu vybaveného mřížkou na odraz vybrané oblasti Mléčné dráhy, Siria a některé hvězdy souhvězdí Kasiopey (S-13). Je to pokračování pokusů zahájených na GT-10. Přitom spatřil Buzz velice jasnou hvězdu, kterou nemohl identifikovat. Po chvíli bádání se mu to přece podařilo. Byl to papírový sáček, který před chvílí vyhodili do prostoru …

Aldrin pozoroval stejný úkaz jako Gordon v září. Zdálo se mu, že ho nějaká síla táhne ven z kabiny. Tato síla není patrně fiktivní, ale půjde asi o skutečný fyzikální jev. Odborníci z NASA to vysvětlují tím, že dekomprese se uskuteční nedokonale a poslední zbytky atmosféry z kabiny unikají po značnou dobu, čímž působí „průvan“ ve směru z lodi do kosmu.

Činnost mimo kabinu trvá 2 hodiny a 29 minut. Po celou dobu má Buzz tep i dech blízký normálu.

Ten den je na programu ještě řada dalších experimentů: měření beta záření (M-408), fotografie záření vysoké oblohy (S-11) a fotografie libračních bodů soustavy Země – Měsíc (S-29).

Druhá směna končí ve dvě hodiny v noci. Kosmonauti se ukládají ke spánku.

Neděle 13. listopadu začíná poplachem. V 10.37 pozemní stanice zjišťují, že jedna z palivových baterií nedodává proud. Kosmonauti jsou okamžitě probuzeni. Vyřazují jeden článek z provozu. Tím sice klesá výkon baterie o jednu třetinu, ale na další experimenty to nebude mít vliv. Odpoledne se objevuje další závada. Ve 14.20 selhávají dvě orientační trysky OAMS⁷ – číslo 2 a 4. Hlavní program dne – kosmická procházka – však přesto v 16.32 začíná.

Aldrin, jako šestý muž v historii kosmonautiky, opouští palubu kosmické lodi. Hned od začátku je tu nápadný rozdíl proti jeho předchůdcům. Tep se pohybuje v rozmezí 102 až 122. Američané se poučili z počátečních obtíží. Nejvíce namáhá pohyb a nedostatek opory. Proto má Buzz vně kabiny vysunovací, 2,5 m dlouhé „zábradlíčko“, na skafandru popruhy s karabinkami, na nohou přezůvky se smyčkami a na povrchu obou těles mnoho záchytných bodů. také rozcvička ve dveřích minulého dne mu pomohla se aklimatizovat.

Aldrin dnes pracuje na dvou pracovištích. Čistí nejprve okénka lodi. „Nemohli byste mi taky vyměnit olej?“ poroučí si velitel Lovell jako u benzínové pumpy. Pak Aldrin spojuje Gemini a Agenu třicetimetrovým lanem, aktivuje sběrač mikrometeoritů (S-10) a odchází do adapteru s kamerou, která bude sledovat jeho práci v „dílně“. Zde na desce 76 x 76 cm zašroubovává a vyšroubovává šrouby, propojuje elektrické a pneumatické konektory a jednu chvíli honí nástroje, které mu uletěly po adapteru. „Cvičím tu rande v malém,“ oznamuje veliteli. Přesto se nepotí; klimatizace chladí skafandr skvěle, snad až příliš, protože si jednou postěžuje, že mu „táhne na nohy“.

Pak se vrací na Agenu a pokračuje, nyní již opět v denním světle, v nácviku montáže na druhém, menším panelu. Vše jde tak dobře, že procházka je prodloužena z plánovaných 113 minut na 129. Tím padá Cernanův rekord 125 minut. Než zavírá dveře, pozoruje z nich činnost trysek poškozených motorů, které velitel střídavě zapíná a vypíná. EVA končí v 18.42.

O dvě hodiny později, 47 hodin 18 minut po startu, se Agena odpojuje od GT-12 a začíná let na laně. Pro poruchu na OAMS však musí posádka upustit od pokusu s umělou tíží. Lano bylo odhozeno 51 hodin 51 minut 10 vteřin po startu.

14. listopadu jsou probuzeni v 10.30. Na programu je experiment S-051 ve spolupráci s francouzskými vědci. Ve 12.28.31 startuje ze základny Hammaguir na Sahaře raketa Centaure alpha a ve výši 70 až 170 km vypouští sodíkový mrak. Kosmonauti ho nespatřili, ale fotografují celou oblast. Francouzi tedy vypouštějí záložní raketu Centaure beta při dalším obletu „dvanáctky“. Startuje ve 14.03.21. Ani tentokráte oblak sodíku kosmonauti, vybavení brýlemi s interferenčními filtry, nevidí. Francouzi kategoricky tvrdí, že oblak byl ze Země viditelný. Když Lovell obdržel tuto zprávu, jen zabručel: „Chtěli bychom to taky tak.“ Pak dodal: „Obrázky udělány, žádné pozorování. C´est la vie – takový je život!“

Opakování pokusu S-051 zpozdilo přípravy na poslední EVA. V 16.20 otvírá naposledy Buzz Aldrin dveře lodi. Znovu cvičení a fotografování. Zbavují se zbytečné přítěže, která jim překážela v kabině. Velitel si libuje: „Tak teď mám konečně kam dát nohy.“

V 17.12 je kabina opět uzavřena.

Pak vypovídá poslušnost ještě třetí tryska OAMS. Kosmonauti jdou spát ve tři hodiny ráno 15. 11. Po hodině – poplach. Je třeba snížit tlak kyslíku v palivové baterii. V 6.30 znovu usínají. Poslední kosmický budíček jim dává v 10.30 sledovací loď Rose Knot Victor. Jsou nevyspalí, ale v dobré náladě. Tu jim nemůže zkazit ani zjištění, že „neteče voda“ a že tedy musí žvýkat polosuchou dehydrovanou stravu. Odpoledne přibývá do seznamu poruch další článek palivové baterie a čtvrtý motor OAMS.

Ale konec letu se blíží.

„Zde Mission Control, Houston. Operatér P. Conrad nevázal kontakt s Gemini 12 přes Canton. Máme 3 minuty do zapálení brzdicích raket. Teď. Tři minuty do retrofire.“

Kosmonauti otáčejí kosmickou loď do správné polohy. Oddělují přístrojový úsek. „Sep adap!“

Conrad v Houstonu má co dělat, aby Aldrinovi porozuměl. Kvalita spojení je velmi špatná.

Houston: „Připravte se na třicet vteřin. Teď. Třicet vteřin.“

Počítač na palubě kontroluje polohu lodi. Vše v pořádku. „Pět, čtyři, tři, dva, jedna – retrofire!“

Je 19.46 SEČ. Čtyři brzdicí rakety se postupně zapalují. Rychlost lodi klesá. Velitel odhazuje sekci brzdicích motorů a oznamuje to pozemním stanicím: „Retro odhozeny!“

„Zde Houston, opakuj.“

Lovell ještě jednou potvrzuje, že rakety jsou odhozeny.

Houston: „Retro odhozeny a můžete přečíst hodnotu z IVI⁸?

Aldrin diktuje do mikrofonu změnu rychlosti. Země nerozumí: „Zde Houston, řekněte to ještě jednou.“

„Přepínám. Tři nula jedna celá čtyři.“ Rychlost klesla o necelých sto metrů za vteřinu. „Hoši, brzdíme!“

Konečně se GT-12 blíží k Havaji a spojení se zlepšuje. Piloti potvrzují, že všechny systémy jdou dobře. I tlak v palivovém systému jednoho prstence RCS⁹ se stabilizoval na normál. Posádka začíná dlouhou litanii prověrky.

Zatím na Zemi počítají místo přistání: „Gemini 12, podle údaje IVI budete šest celých jedna krátcí.“ Chyba v místu dopadu je tedy něco přes jedenáct kilometrů. Bude úkolem kosmonautů při průletu atmosférou tuto chybu korigovat.

Loď se vzdaluje od Havaje: „Houston, zde Havaj. Signál ztracen.“

Teď poletí půldruhé minuty sami, než naváží spojení s kalifornskou stanicí. Konečně antény zachycují kosmickou loď. „Zde Houston. Čekejte, zpracováváme telemetrické údaje.“

Z Point Arguello proudí nepřetržitý tok informací do řídicího střediska v Houstonu.

Gemini klesá.

„Zde Gemini Control. Kosmická loď je 109 námořních mil vysoko. 15 minut 45 vteřin od zapálení brzdicích motorů, 20 minut 33 vteřin do přistání.“

Další stanice na pacifickém pobřeží amerického kontinentu se připravuje na poslední přelet poslední Gemini.

Houston: „Guaymas na retranslaci, Kalifornie na místní.“

Guaymas: „Guaymas na retranslaci.“

Kalifornie: „Kalifornie místní.“

Stanice si předávají štafetu. Přístroje na skalnatém mysu Arguello jsou teď v záloze. Gemini ve výši 175 km přelétává stodvacátý poledník. Do přistání chybí 18 minut 26 vteřin.

Kosmonauti mají napilno. Dokončují prověrku systémů lodi před nejkritičtějším údobím letu. Loď přelétává Kalifornský záliv, Mexiko a blíží se k Texasu. „Guaymas na místní, Texas na retranslaci.“

Je třeba dát kosmonautům poslední instrukce. Kolega Conrad z houstonského ústředí prostřednictvím stanice v Corpus Christi upřesňuje přistávací manévr: „Gemini 12, zde Houston. Váš 400 K čas je nula plus nula osm.“

Gemini: „400 K čas 20 plus 08. Příjem.“

20 minut a 8 vteřin po zapálení brzdicích motorů míjí loď výšku 400 tisíc stop. Ještě šest minut budou slyšet Zem. Pak oblak plazmy zahalí loď a přeruší rádiové spojení.

Houston: „RET-RB¹⁰ dvě šest plus nula tři.“

Posádka pilně zapisuje časové údaje. „Dvanáctko, stabilizační padák půjde v čase 29 plus 02, váš hlavní ve 30 plus 26.“

Gemini: „Rozumím. Stabilizační 29 plus 02, hlavní 30 plus 26.“

„Dvanáctko, zde Houston. Časy začátku a konce přerušení spojení jsou v pořádku.“

„Rozumím.“

„Mnoho štěstí!“

Spojení je přerušeno. Loď jako žhavý meteor prolétává hustými vrstvami atmosféry. Jerry White, mluvčí střediska, oznamuje: „Gemini 12 se nyní nachází v periodě přerušení spojení. Je 52,21 námořní míle vysoko, jižně od delty řeky Mississippi. Jsme 11 minut 27 vteřin před dopadem.“

Na panelech odtikávají poslední minuty a vteřiny programu Gemini.

„10 minut 20 vteřin do dopadu. Stále je spojení přerušeno. Gemini 12 právě míjí floridský poloostrov. ve výši 40 námořních mil přeletěla jižní část Floridy."

Zbývá splnit posledních 7 minut z takřka tisíce letových hodin. „Konec přerušení. Zachytili jsme je na Grand Bahama.“

„Gemini 12, Gemini 12, zde Houston, připravte se.“

Gemini: „Tak jdeme dolů.“

„Dvanáctko, zde Houston. Je to výborné.“

„S tím počkej, až budeme na palubě.“

Houston: „Příjem.“

Barorelé zahajuje poslední fázi přistání: „Tak to je stabilizační.“

Houston: „Opakuj!“

Gemini: „Stabilizační padák.“

Ve výši 15 kilometrů malý stabilizační padáček o průměru 240 cm zmírňuje pád lodi. Pak následuje řídicí padák, průměr 5,6 metru a konečně ve třech kilometrech hlavní, šestadvacetimetrový padák.

Milióny televizních diváků očima kamer na letadlové lodi sledují poslední kilometry letu.

Je 19.21 světového času. Pět kilometrů od letadlové lodi USS Wasp a 800 metrů od plánovaného bodu končí úspěšně program Gemini.

1 SECO - Second stage Engine Cut-Off = vypnutí motoru 2. stupně.
² IVAR - Insertion Velocity Adjustment Routine = úprava rychlosti navedení na dráhu.
³ GETB - Ground Elapsed Time, for Burn = okamžik zapálení motoru, počítáno od startu rakety.
⁴ TPI - Terminal Phase Initiation = zahájení přibližovacího manévru;
   TPF - Terminal Phase Finalisation = zakončení přibližovacího manévru.
⁵ SPS - Secondary Propulsion Systém = sekundární pohonný systém Ageny.
⁶ EVA - Extra-Vehicular Activity - činnost mimo loď.
⁷ OAMS - Orbital Attitude and Maneuvering Systém = manévrovací a stabilizační systém Gemini.
⁸ IVI - Increment Velocity Indicator = ukazatel změny rychlosti.
⁹ RCS - Re-entry Control Systém = systém řízení polohy při návratu.
¹⁰ RET-RB - Retrofire Elapsed Time, Re-entry Blackout = čas přerušení spojení, počítáno od zapálení brzdicích motorů.