GT - 11 KOSMICKÁ DŘINA

pro časopis “Letectví + kosmonautika” zpracoval
kolektiv astronautického klubu S.P.A.C.E.

(L+K č. 23/1966)

“ … three, two, one, zero, … we have ignition, … lift-off!”

Je 15 hodin 42 minut 26,5 vteřiny středoevropského času. Z oblaků žlutooranžového dýmu, který zahalil rampu 19, se majestátně zvedá stříbrný doutník rakety Titan. Nejprve pomalu, pak stále rychleji a rychleji se zmenšuje na jasném nebi Kennedyho mysu, sledován hlavněmi obrovských kinoteodolitů, až i jim mizí v dálce nad Atlantikem. Jen stuhy kondenzačních par se pomalu rozplývají v ostrém větříku.

“Připravte se na oddělení stupně!”
“Rozumím.”
“BECO!”

Ani předposlední Gemini se však neobešla bez odkladů. Z původně plánovaného 9. září byl start nejprve posunut o jeden den, když technici zjistili netěsnost v nádrži s okysličovadlem na Titanu II. Další závada, zjištěná následující den tentokrát na cílovém tělese, se ukázala později jako planý poplach. Přesto však způsobila ještě jeden odklad, a tak Gemini 11 odstartovala až v pondělí 12. září, 97 minut 24 vteřin po startu cílového tělesa GATV-11.

Posádka – fregatní kapitán Charles “Pete” Conrad a korvetní kapitán Richard F. Gordon – měla před sebou nemalý úkol: do konce prvního oběhu, to je za půldruhé hodiny dostihnout cílové těleso a spojit se s ním. Vyžadovalo to dodržet okamžik startu s přesností plus minus jedné vteřiny – startovní okno trvalo pouhé dvě vteřiny. Dopadlo to dobře – start vyšel jen s půlvteřinovým zpožděním a tak pokus o stíhací jízdu měl dobré vyhlídky.

Od startu již uplynulo pět a půl minuty.

Řídicí středisko: “Připravte se … Teď! Nula celá osm!”

“Přepínám. Nula celá osm!”

Dosaženo 80 procent oběžné rychlosti. Gemini je nyní již 150 km vysoko, 840 km od místa startu nad Atlantikem.

367,1 vteřiny letu – motor druhého stupně vypnut. Gemini: “Máme SECO!”

Houston: “Přepínám. Tak Teď do toho. Můžete jít na M rovno jedné.”

“Rozumím. M rovno jedné. Příjem.”

M = 1 je označení hlavního úkolu – setkání do konce prvního oběhu. Gemini 11 je tedy na oběžné dráze 161 – 281 km, nějakých 300 kilometrů za Agenou.

16:11 – Kosmonauti mění sklon dráhy manévrem o 1 m/s.

16:18 – Conrad hlásí sledovací stanici Tananarive: “Vidíme Agenu na 75 mil!”

16:32 – Při průletu apogeem zahajuje velitel manévr TPI (pozn.: TPI – Terminal Phase Initiation = zahájení závěrečného sbližovacího manévru). Rychlost lodi se zvyšuje o 43 m/s.

16:52 – Vzdálenost mezi tělesy 32 km. V té chvíli se GT-11 pohybuje nad Austrálií.

16:58 – Nad Havajskými ostrovy se kosmická loď Gemini přibližuje k Ageně na vzdálenost několika metrů. Při východu Slunce vyrovnává velitel rychlosti obou kosmických těles manévrem TPF (pozn.: TPF – Terminal Phase Finalisation = zakončení sbližovacího manévru, někdy označováno jako brzdicí manévr).

Gordon: “Jsi trochu doleva od ní!”, “Přece do ní nechci vrazit.”

Havajské sledovací stanici oznamují: “O. K., tak jsme tu. Je jasná … Je to fantastické, nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl. Vidím poziční světla … Čekám …”

Při spojení s Kalifornií oznamuje Conrad určité potíže při dálkovém ovládání Ageny. Jak se později ukázalo, šlo jen o vadnou kontrolní žárovku na panelu v kabině.

Conrad: “Doufáte ještě, že M bude jedna?”

Kalifornie: “Věříme, že ano.”

17:05 – Young, udržující rádiové spojení s lodí, dává povolení ke spojení.

17:15 – Conrad oznamuje: “We´re docked – jsme spojeni!”

Na celé manévrování spotřebovali 44 % paliva. Od startu uplynula 1 hodina 32 minut a 30 vteřin.

Gemini v tom okamžiku přelétala nad Mexickým zálivem.

První a hlavní úkol letu byl splněn. Technici jsou nadšeni. Piloti spotřebovali neuvěřitelně málo paliva. Bude možno uskutečnit setkání a spojení ještě několik.

Tři čtvrti hodiny letí obě tělesa spojena. Pak se oddělují a Gemini pomalu krouží kolem cílového tělesa. Piloti provádějí další experiment – S-26 (měření poruch ionosféry, vyvolaných letící družicí). Je již delší dobu známo, že kosmické těleso zanechává za sebou stopu, obdobnou brázdě za lodí. Při tomto experimentu šlo o to zjistit, zda bude možno využít tohoto jevu pro automatické navádění dvou družic na sebe.

Pracovní den pokračuje. Postupně piloti uskutečňují další tři setkání a spojení obou těles. Poprvé v krátké, ale veliké historii letů Gemini řídí kabinu i druhý pilot. Poslední spojení se uskutečňuje po 23. hodině našeho času. Pak již zbývá jen poslední úkol: prověření činnosti hlavního motoru Ageny. Současně kosmonauti měří zrychlení celé soustavy a tím prověřují přesnost stanovení váhy kosmických těles.

První pracovní den končí a kosmonauti se ukládají ke spánku 296 km nad povrchem Země na palubě šestitunové kosmické lodi. Čtyři hodiny spánku a čtyři hodiny dřímoty.

“Vstávat, oholit, sprchu. Vstávejte, už je čas zase něco dělat,” budí kosmonauty řídicí středisko. Začíná druhý pracovní den. Opět nabitý prací.

Okolo 12. hodiny našeho času zahajují přípravy ke kosmické procházce – EVA (pozn.: EVA – Extra-Vehicular Activity = činnost mimo loď). Během příprav však zjišťují, že tryska č. 8 systému OAMS (pozn.: OAMS – Orbital Attitude and Maneuvering Systém = hlavní řídicí systém Gemini) dává jen 20 % nominálního tahu. Podle názoru techniků v Gemini Mission Control není se však čeho obávat. Přípravy k EVA mohou pokračovat.

V 15:44 dostávají kosmonauti příkaz k otevření kabiny. O minutu později se již Gordon vyklání ven. Velitel ho drží za nohy. Druhý pilot se natahuje směrem k přístrojovému úseku, snímá z něj balíček s nukleární emulzí (S-9) a ukládá jej do kabiny. Pak montuje nad dveře filmovou kameru a konečně vyráží do volného prostoru na konci devítimetrové pupeční šňůry. Prvním úkolem je propojení Gemini a Ageny, které neustále letí spojeny, třicetimetrovým nylonovým lanem o průměru 5 cm. S lanem je však potíž. Na Zemi, při zkouškách v letadle, se to podařilo zvládnout za 30 vteřin, ale tady je to jiné. Skafandr má proti vesmírné prázdnotě veliký přetlak – 35 kg na čtvereční decimetr – a ten musí Gordon při každém ohnutí lokte nebo kolena překonávat. Kromě toho se musí neustále jednou rukou přidržovat. Snaží se sice obkročmo usednout na nos Gemini a držet se nohama, ale pořád se od ní odpoutává: “Rajtuju na ní jako kovboj!”

Conrad: “Jak se ti pracuje?”

“Jsem unaven.”

“Máme dost času, odpočiň si.”

Gordon se vrací na chvíli zpět do kabiny, pak ale vyráží znovu, dokončit úkol.

Z Gordona jen leje. Konečně je lano nasazeno na zaměřovací tyčku a zajištěno šroubem. Je zcela vyčerpán. Velitel se rozhoduje EVA ukončit.

V 16:28 kosmonauti uzavřeli dveře kabiny.

“Byli jsme venku 44 minut,” oznamuje Conrad pozemní stanici Tananarive. “Potom Gordonovi natekl pot do pravého oka, takže neviděl. I když odpočíval 5 nebo 10 minut, pot se nevypařil. Nemohl ho nijak dostat z oka. Nechtěl jsem, aby se ještě více uhřál. Stále neviděl pravým okem a nechtěl jsem, aby pracoval venku dál s tom možností, že nebude vidět ani na druhé oko.”

Na speciální šroubovák nedošlo. Snad až příště. Ukazuje se, že práce v kosmickém prostoru je mnohem namáhavější, než se původně předpokládalo. Ve výzkumu je však i negativní výsledek pokrokem. Bude se třeba více zamyslet nad technologií práce v kosmu.

V 17:18 otvírají na čtyři minuty znovu dveře a zbavují se pupeční šňůry, krabice s nouzovou zásobou kyslíku a dalších drobností.

Po krátkém oddechu pokračují ve výzkumné činnosti. Pro kartografy pořizují fotografie zemského povrchu (experiment S-5), pro meteorology fotografie oblačné pokrývky Země (S-6).

Ještě další dva experimenty je čekají tento den. Pro vědce z U. S. Naval Research Laboratory pořizují 70mm kamerou Maurer pomocí interferenčních filtrů fotografie záření atomárního kyslíku v červené oblasti viditelného spektra u vlnové délky 6300 nm (S-11). Výzkumníky z Oak Ridge National Laboratory zase zajímá současný vliv beztíže a radioaktivního záření fosforu P na krvinky a plísně (S-4).

Druhý den ve vesmíru je za nimi.

Středa 14. září. Radary sledovací stanice na Kanárských ostrovech sledují kosmickou loď Gemini. Za několik okamžiků zahájí činnost motory Ageny. Je 8.12 našeho času.

Paul Haney, mluvčí řídicího střediska v Houstonu: “40 hodin, 31 minut, 20 vteřin … Chybí jen několik vteřin do zapálení PPS (pozn.: PPS – Primary Propulsion Systém = primární pohonný systém Ageny.) … PPS nastartoval … Conrad potvrzuje zapálení … vypadá to dobře.”

25 vteřin hoření hlavního motoru Ageny Bell Modell 8247 zvýšilo rychlost kosmické lodi o 278 m/s. Tím padá výškový rekord Gemini 10. Po necelé hodině se nacházejí kosmonauti v apogeu nové dráhy, ve výši 1368 km nad jižním Indickým oceánem.

“Carnarvon, zde jedenáctka.”

“Slyšíme vás jasně a hlasitě.”

“Je to otřesný pohled. Svět je kulatý!”

“Máte pěkný rozhled?”

“Je to podívaná … Říkám vám, nemůžeme tomu věřit … Díváme se teď dolů přes Austrálii. Máme celou jižní část světa v jednom okně. Úplně fantastické. Teď nám uhnula Indie z levého okna a máme Borneo přímo pod nosem.”

Z této výšky pořídili celou sérii snímků Země. Dále sledovali záření atomárního kyslíku ve vysoké atmosféře. V době, kdy se pohybovali na této vysoké dráze, vznikla na Slunci erupce. Astronomové to oznámili dr. Charles Berrymu, šéflékaři amerických astronautů. Ten jen pokrčil rameny a prohlásil: “Uvidíme, co to udělá.”

Jak se ukázalo po letu, dostali ještě menší dávku radiace, než posádka “desítky”, která musela prolétat jižní brazilskou magnetickou anomálií.

Po dvou obězích, 43 hodin 52 minut 39 vteřin po startu, opět zapnuli motor Ageny a “zakotvili” na přibližně kruhové dráze ve výši 289 km.

Další velký úkol “jedenáctky” je splněn. Manévrování pomocí tahače je znovu ověřeno.

Další úkoly však čekají.

V 13:45 otvírá Gordon opět dveře kabiny a připevňuje před sebe fotoaparát s objektivovým hranolem a křemennou optikou, určený k fotografování ultrafialových spekter tzv. raných horkých hvězd (experiment S-14). Obtížná na tomto experimentu byla okolnost, že jednotlivé snímky měly dlouhé expozice – 30 až 60 vteřin – a po tu dobu bylo třeba velmi pečlivě stabilizovat loď. Přesto i zde prokázal pilot-velitel své mistrovství. Spotřeba paliva v OAMS nepřekročila 25 kg.

Gordon během 133 minut pořídil 10 kalibračních snímků a 40 snímků “naostro”. Protože snímky hvězd pořizoval jen v době, kdy kabina byla ve stínu Země, měli piloti nad Spojenými státy dost času na žertování s kolegy na Zemi.

“Tak jsme si tu teď oba dali šlofíka!”

Houston: “Výborně; další prvenství. První spánek ve vakuu!”

Gordon: “Hoši, je to nádherné. Řekněte dr. Gilruthovi (pozn.: ředitel Manned Spacecraft Center v Houstonu), že fotografování úspěšně pokračuje. Kluci, to není práce, to je privilegium!”

Houston si dobírá velitele Conrada: “Tak koukej, jestli ti zase kluci nevylezli na střechu!”

Na vysvětlenou – když letěl v “pětce” jako druhý pilot, tak jeho čtyři děti – Peter, Thomas, Andrew a Christopher – vylezly na střechu vily, “jestli uvidí tátu na obloze!” Po návratu otce z toho byl samozřejmě výprask.

Druhá EVA končí v 15:58 SEČ.

Kosmonauti jsou dnes v dobré kondici. Lékaři oznamují: Během EVA měl Gordon tep mezi 83 až 145, v časovém průměru 106 tepů za minutu, 19 dechů za minutu, velitel Conrad 75 až 120 tepů, průměr 91, dechů 13 za minutu.

V 17:31 našeho času odpojují kosmonauti Agenu od kosmické lodi: “Počkej … teď to škubne … bum!” Lano se však zcela nevytáhlo ze schránky. Conrad sděluje, že se asi zaseklo a že při pokusech škubnutím je vytrhnout se Agena dostala do oscilací. Piloti na radu Země stabilizují Agenu jejím řídicím systémem a pak jej opět vypínají. Lano se napíná, ale současně se začíná točit – tak jako švihadlo. Gordon to komentuje: “Nechce to pracovat, teď se zase houpeme my!” Ale po chvíli se lano uklidňuje, napíná a piloti konečně oznamují, že “se to začíná rozumně točit … zdá se, že se to stabilizuje.”

Přes tři hodiny letí lodi spolu spojeny. Rotují kolem společného těžiště v rovině skloněné asi 45° k rovině dráhy. Otočí se kolem dokola jednou za 9 minut. Na palubě se vytváří nepatrná tíže, pouhých 0.00015 g. Conrad hlásí: “Když dáme kameru nebo něco ke stropu, tak pluje zpátky … neustále.”

Předměty padají o 7 centimetrů za prvních 10 vteřin.

Po 21. hodině se Agena a Gemini definitivně odpoutávají. Definitivně? Ale ne. Piloti našetřili skoro 50 kg paliva a co teď s ním. Tak dává vedení letu příkaz, aby poslední den ráno provedli ještě jedno “rande”. Okolo 6. hodiny ranní našeho času se opět, popáté, přibližují k Ageně, tentokrát ze vzdálenosti 15 až 20 km.

Je 14:05 SEČ. Z Austrálie dostávají kosmonauti poslední pokyny pro přistání. Z pomocné páskové paměti ATM (pozn.: ATM – Auxiliary Tape Memory) přehrávají do palubního počítače program, který bude jejich loď řídit při průletu hustými vrstvami atmosféry.

GT-11 se řítí severovýchodním směrem přes Tichý oceán. Nachází se nyní východně od Gilbertova souostroví. Je 14:20.

“Zde Gemini Control, 70 hodin 38 minut letu … Navázáno spojení s Cantonem … 2 minuty 35 vteřin do retrofire.”

Za dvě a půl minuty budou zapáleny brzdicí rakety.

“Místo přistání – 610 námořních mil na východ od Cape, souřadnice 24 stupňů 18 minut sever, 70 stupňů západ … Gemini Control, 58 vteřin do retrofire …”

“Gemini Control. Posádka Gemini 11 oddělila přístrojový úsek. 30 vteřin do retrofire … 20 vteřin … 10 vteřin, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, retrofire!”

Nyní pracuje automatika. Posádka jen sleduje práci palubního počítače: “Retrorakety odhozeny!”

Země: “Rozumím, retro odhozeny!”

Gemini: “Odhození tři nula tři celé jedna.”

Země: “Rozumím.”

Gemini: “Automatický retrofire.”

Ve 14:30 řídicí středisko oznamuje na základě předběžných výpočtů, že kosmická loď přistane v dohledu vrtulníkové lodě U. S. S. Guam.

14:40 – Výška lodi již klesla na polovinu. Ve výši 148 km přelétávají Kalifornský záliv. Lékaři jsou spokojeni – Conrad měl v okamžiku zapálení brzdicích raket tep 94, Gordon jen 78.

14:48 – Nad Mexickým zálivem vstupuje loď do hustých vrstev atmosféry. Oblak rozžhavené plasmy přerušuje rádiové spojení se Zemí. Přetížení pozvolna stoupá na 7 g.

14:52 – Teplota plynu kolem lodi klesá, spojení je opět navázáno: “Máme tu tři gé, paliva v RCS (pozn.: RCS – Re-entry Control Systém = motory pro řízení polohy lodě během sestupu do atmosféry) zbývá ještě polovina.

14:54 – 15 kilometrů nad mořem.

14:55 – Ve výši 3 km se otvírá hlavní padák. Loď Guam navazuje s kosmonauty přímý kontakt. Počasí je příznivé – dohlednost neomezená, vítr 5 až 8 m/s, vlny půldruhého metru.

14:59:15 – Gemini 11 přistává pouhé tři kilometry od letadlové lodi. Žabí muži zajišťují GT-11 plovákem, v 15:18 jsou již kosmonauti v kabině helikoptéry a o 4 minuty nato jsou přivítáni kutálkou na palubě Guamu.

Předposlední Gemini skončila a skončila úspěšně. Raketa pro GT-12 již je připravována na rampě 19 ke čtyřdennímu letu, který se má uskutečnit v první polovině listopadu. Co nám předvedou kosmonauti James A. Lovell a Edwin E. Aldrin? Tentokráte mají – jako hlavní úkol – uskutečnit setkání s Agenou na třetím oběhu bez jakékoli pomoci se Země. Tím bude program Gemini vyčerpán a může být započato s pilotovanými lety v rámci projektu Apollo. První z nich, AS-204 s posádkou Grissom – White – Chaffee, má být uskutečněn v prosinci t. r., další AS-205 s posádkou Schirra – Eisele – Cunningham, v prvním čtvrtletí příštího roku. V montážní budově komplexu 38 se již od 12. září připravuje první letový exemplář Saturnu V – AS-501 – ke startu, který je očekáván v březnu příštího roku.

Závod na Měsíc se dostává do finiše.

Sledovací stanice projektu Gemini

CNV – Cape Kennedy (radar, telemetrie, hlas)
BDA – Bermudy (radar, telemetrie, hlas)
CYI – Kanárské ostrovy (radar, telemetrie, hlas)
KNO – Kano, Nigérie (hlas)
TAN – Tananarive, Malgašská rep. (hlas)
CRO – Carnarvon, Austrálie (radar, telemetrie, hlas)
CTN – Canton, souostr. Phoenix (hlas)
HAW – Kauai, Havajské ostrovy (radar, telemetrie, hlas)
CAL – Point Arguello, Kalifornie (radar, hlas)
GYM – Guyamas, Mexiko (radar, telemetrie, hlas)
TEX – Corpus Christi, Texas (radar, telemetrie, hlas)
ANT – Antiqua, Malé Antily (radar, telemetrie, hlas)
ASC – Ascension, jižní Atlantik (radar, hlas)
PRE – Prétoria, Jihoafrická rep. (radar)