Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval: Pavel Koubský, SPACE
(L+K č.13/1969)

Přesto, že se žádný z kosmonautů v té době ještě do vesmíru nepodíval, konala se začátkem roku 1961 ve Washingtonu konference o letu člověka na Měsíc. Předmětem diskuse byly možnosti cesty k Měsíci: buď přímý let, nebo setkání kosmické lodi s pomocným raketovým stupněm na dráze kolem Země. Skupina soustředěná kolem Maxima Fageta, hlavního konstruktéra lodi Mercury, prosazovala techniku přímého letu. Potřebovala k tomu raketu, jaká v té době neexistovala ani na rýsovacích prknech. Von Braunův tým doporučoval setkání na dráze družice Země. Podle tohoto plánu mělo odstartovat šest raket typu Saturn l, a po spojení těles na dráze kolem Země měla sestavená loď zamířit k Měsíci. Diskuse se zúčastnil také jednačtyřicetiletý John C. Houbolt, v té době vedoucí oddělení v Langley Field a člen komise, která studovala použití setkání kosmických těles pro budoucí pilotované lodi. Navrhoval fantastický způsob — setkání na dráze kolem Měsíce.

“Použít pro přistání na Měsíci malé lodi, která by se oddělila od mateřské lodi obíhající na dráze kolem Měsíce a později by se s ní opět spojila," uvedl Houbolt k svému návrhu, “mi připadá zcela přirozené. Jedete-li na výlet, netaháte sebou celý svůj domek, ale jedete autem. Domnívám se, že je to velice slibná cesta. Dovolí zjednodušit a urychlit vývoj, zkoušku a výrobu. Jednodušší bude i vlastní let. Toho se musíme držet."

Reakce odpůrců však byla nečekaně bouřlivá. M. Faget, jehož loď měla už konečně vynést prvního Američana do vesmíru, vykřikl: “Vaše výpočty jsou chybné," pak se obrátil k ostatním a řekl: “Naprosto se mýlí." Von Braun se naklonil k Houboltovi a tiše poznamenal: “Ne, to není správné."

J. C. Houbolt se však nedal odradit a svůj nápad dál rozvíjel. Upustil od původně navrhovaných dvou jednomístných člunů, které by současně přistály na Měsíci, a přiklonil se ke koncepci dvoumístné měsíční lodi. Mezitím přišel květen 1961, přistání na Měsíci se stalo reálným cílem a Houbolt bojoval o své uznání naplno. Nebyl přirozeně sám, kdo navrhoval techniku letu na Měsíc. Vznikaly a rychle zanikaly komise, výbory a panely. Na měsíčním přistání se snažila podílet prakticky všechna střediska NASA. Houbolt navštívil každou komisi, která byla ochotna ho vyslechnout. Byl dokonce pozván, aby referoval na semináři pracovníků rozbíhajícího se projektu Apollo o přednostech techniky kosmického randez-vous. Samozřejmě se pokusil rozšířit referát i o pasáž týkající se významu setkání na dráze kolem Měsíce pro let lidí. V poslední chvíli byl však požádán, aby od této “vsuvky" upustil.

Nesmířil se s tím a v listopadu téhož roku dostoupil jeho hněv vrcholu. “Jsem přímo poděšen způsobem myšlení některých jednotlivců a výborů," napsal v dopise Robertu Seamansovi, tehdejšímu administrátoru NASA. “Umožněte mi realizovat tuto myšlenku a přistaneme na Měsíci velmi brzy a nepotřebujeme k tomu ani houstonské impérium." Konečně našel Houbolt někoho, kdo uvažoval rozumně — Seamanse — odborníka, který hovořil o technice setkání na měsíční dráze s lidmi z Washingtonu. Houbolt pomalu získával stoupence. A jako vždy: jedním z prvních Houboltových spojenců byl Maxime Faget. Když začátkem roku 1962 začal metodu LOR (Lunar Orbit Rendez-vous) podporovat i von Braun, bylo Houboltovi jasné, že vyhrál. Rok poté převzal vyznamenání NASA Exeptional Scientific Achievement Award — vyznamenání za vynikající vědecký úspěch. To již ale pracoval jako poradce u společnosti Aeronautical Research Associates.

» » «

Historie vzniku LM není nijak překvapivá; dobré věci vznikají vždy s obtížemi. Než se kosmická loď z Houboltova náčrtníku vypravila do vesmíru, uplynulo osm let... “Nemohl jsem se ubránit vzrušení, když jsem viděl start Apolla 9," řekl Houbolt reportéru časopisu Life. Pochopitelně — v roce 1961 se koncepce letu, využívající setkání na měsíční dráze, zdála tak zvláštní a složitá, že se všichni američtí odborníci Houboltovi zcela otevřeně smáli. Navzdory tomu vyhrál a čtvernohý pavouk, vybavený osmnácti raketovými motory a skrývající ve svých útrobách padesát kilometrů drátu, ušetřil Spojeným státům miliardy dolarů a možná umožnil i dodržet původní termín: Do konce desetiletí.

Fotografie k článku ,,Zrození pavouka,, : (Snímky: Life)

1. Autor návrhu setkání na oběžné dráze kolem Měsíce, John C. Houbolt
2. Jeden z prvních náčrtků J.C.Houbolta - dva jednomístné čluny