STRUČNĚ O PROJEKTU APOLLO

Informace o kosmickém lunárním projektu Apollo a startu rakety Saturn IA-6

Pro časopis Křídla vlasti zpracoval: INŽ. IGOR DOLEŽEL (KV č. 14 / 1964)

Snímky: NASA

Doposud největším americkým projektem kosmického “dopravního prostředku" s lidskou posádkou je projekt tzv. měsíční lodi Apollo, která má do konce r. 1969 dopravit na Měsíc dva astronauty a umožnit bezpečný návrat posádky zpět na Zemi. Těleso kosmické lodi Apollo sestává ze tří částí: ovládací, pomocné a exkurzní. Ovládací “mateřská" část, o váze 4,5 tun, 3,65 m vysoká a se základnou o průměru 4 m, obsahuje kabinu pro tříčlennou osádku a technická zařízení. Pouze tato část se má opět vrátit na zemský povrch. Pomocná část, obsahující pohonné hmoty a raketové motory, má za úkol nejdříve dopravit ovládací a exkurzní část na měsíční oběžnou dráhu a při zpáteční cestě udělit ovládací části s astronauty potřebné zrychlení, aby se mohla vzdálit z oblasti měsíční přitažlivosti.

Pomocná část, o výšce 7 m a o průměru 4 m, bude vážit 22,7 tun. Před zahájením brzdicího procesu při návratu k Zemi odpojí se pomocná část od ovládací části a zůstane v kosmickém prostoru.

Měsíční exkurzní část umožní dvěma astronautům krátkodobý pobyt na měsíčním povrchu. Její brzdicí rakety mají snížit přistávací rychlost na minimum; v poslední fázi bude náraz zmírněn půlmetrovými tlumiči v přistávacích nohách. Čtyři teleskopické nohy, každá o délce přes dva metry, obsáhnou základnu o průměru 8 m.

Váha kosmonauta se speciálním skafandrem a přístroji (110 kg na Zemi) se sníží vlivem menší měsíční gravitace na pouhých 19 kg, takže nebude fyzicky obtížné vystoupit z rakety a provést stanovené práce, mezi něž patří mj. nasbírání 40 kg vzorků měsíčních hornin.

Rám s přistávacím zařízením, které zůstane na Měsíci, poslouží při návratu exkurzní části na měsíční oběžnou dráhu jako odpalovací rampa.

Kompletní exkurzní část, o výšce 4,57 m a průměru přes 3 m, bude vážit s pohonnými hmotami 14 tun. Zbytek exkurzní části, která se vznese z Měsíce, bude vážit 4 tuny (přibližně 500 “měsíčních" kilogramů). Po spojení exkurzní části s mateřskou ovládací a pomocnou částí, kroužícími po celou dobu exkurze po měsíční oběžné dráze - pod řízením třetího astronauta - přestoupí osádka exkurzní části do ovládací části a exkurzní část, která se pak oddělí, zůstane v kosmickém prostoru, ve sféře měsíční přitažlivosti.

První letová zkouška zjednodušeného modelu (váha 8,5 t) ovládací a pomocné části kosmické lodi Apollo se konala 28. května 1964 pod vedením G. Muellera, ředitele sekce NASA pro kosmické lety s lidskou posádkou a za spolupráce W. von Brauna. Obě části kabiny Apollo dopravila na oběžnou dráhu kolem Země (perigeum 180 km, apogeum 225 km) dvoustupňová raketa Saturn IA-6. První stupeň této rakety je opatřen osmi motory Rocketdyne H-1 o celkovém tahu kolem 680 - 750 000 kp, druhý stupeň má šest motorů Pratt & Whitney XLR-10A3 vyvíjejících tah přibližně 45 000 kp. Motory obou stupňů spalují kapalné pohonné hmoty (I. stupeň: kerosin a kapalný kyslík; II. stupeň: kapalný vodík a kyslík). Při tomto pokusu byl dopraven na oběžnou dráhu kolem Země druhý stupeň rakety Saturn, vysílač předávající údaje o průběhu pokusu, modely (ovládací a pomocné části) kosmické lodi Apollo a zařízení pro záchranu astronautů v případě havárie nosné rakety při startu (vše o celkové váze 16 785 kg, což je přibližně o 300 kg méně, než vynesla do kosmického prostoru raketa Saturn 1A-5, vypuštěná letos 29. ledna 1964). Druhý stupeň rakety a model kosmické lodi zanikly po několika dnech v hustých vrstvách atmosféry.

1. Model kabiny kosmické lodi Apollo pro tříčlennou posádku
2. Nosná raketa Saturn IA-6 před startem na mysu Canaveral
3. Model exkurzní části (závody Grumman)
4. Na oběžné dráze kolem Měsíce: exkurzní část se odděluje od pomocné a ovládací části
5. Nosná raketa Saturn IA-6 s modelem kosmické lodi Apollo startuje 28.5.1964
6. Po přistání na měsíčním povrchu