NASA projekt APOLLO: AS-205

Antonín Vítek - SPACE

(L+K č.24, 25-26/1968)

Před osmi léty se zrodil projekt Apollo.

29. července 1960 oznámil Goorge M. Low, ředitel Úřadu pro pilotované lety při ústředí NASA na konferenci zástupců průmyslu, že se chystá nový rozsáhlý program pilotovaných letů, který má být završen přistáním člověka na Měsíci. Letos, 11. října 1968 se poprvé vznesla loď Apollo s tříčlennou posádkou do kosmického prostoru.

Řada nutných změn kosmické lodi po osudném požáru v lednu loňského roku si vyžádala téměř osmnáct měsíců usilovné práce. Teprve 30. května 1968 opustila kosmická loď výrobní číslo S/C 105 inspekční halu výrobního závodu North American Aviation v Downey, 12 214 Lakewood Boulevard a 12. června ji již měli technici v průmyslové oblasti startovací základny na Kennedyho mysu ve zkušebních dílnách. Po dvou měsících zkoušek v polovině srpna byla kosmická loď připojena k nosné raketě AS-205, stojící na smutně proslulé rampě 34A.

Mezitím se upřesňoval program letu. Mission C, jak byl označován až do okamžiku startu na všech oficiálních dokumentech, předpokládal maximálně jedenáctidenní cestu kolem Země s tím, že v případě nesnází bude možno kdykoli přistát. Sami kosmonauti nepřekypovali důvěrou ve výtvor techniků. Velitel lodi Wally Schirra prohlásil, že bude velkým úspěchem, když vydrží v kosmickém prostoru osm či devět dní.

Proto bylo rozhodnuto, že většinu hlavních úkolů mají kosmonauti splnit v průběhu prvních tří dnů. Jaké to úkoly byly?

Za prvé: uvést kosmickou loď Apollo na oběžnou dráhu kolem Země ve výši 193 až 240 kilometrů.

Za druhé: na konci druhého obletu se s lodí odpoutat od posledního stupně nosné rakety, provést simulovaný manévr spojení s měsíční sekcí LM a po několik desítek minut trvajícím letu ve formaci se od prázdného stupně SIV-B vzdálit.

Za třetí: po třiceti hodinách letu se opět pokusit o setkání s posledním stupněm a znovu cvičit let ve formaci.

V dalším průběhu letu šestkrát znovuzapálit hlavní motor pomocné sekce a prověřit jeho činnost v nejrůznějších režimech. Při posledním manévru bude kosmická loď uvedena na sestupovou dráhu do zemské atmosféry.

Je velmi zajímavé, že letový plán připravený pro Grissoma a jeho druhy se s tímto letovým plánem takřka kryje.

V průběhu předletových prověrek kosmické lodi byla zjištěna jediná vážnější závada při konečné justaci telekomunikačního zařízení. 5. září, při osmadvacet hodin trvajícím simulovaném letu bylo již vše v úplném pořádku. O čtyři dny později technici propojili elektrické systémy nosné rakety a lodi Apollo. Přípravy se dostaly do závěrečného stadia.

Generál Samuel Phillips, ředitel projektu Apollo, oznámil začátkem září rámcový plán na nejbližší dobu. Protože byl vrácen radarový systém měsíční sekce LM-3, mění se i náplň nejbližší letů. Po Apollu C bude následovat koncem prosince Mission C1, zatím rozpracovávaná ve třech variantách. Podle první z nich, nejméně náročné, to bude pouhé opakování prvního pilotovaného letu, jen s tím rozdílem, že nosnou raketou bude Saturn V. Půjde-li však při prvním letu vše hladce, dostanou kosmonauti povolení vzdálit se i na několik tisíc mil od matičky Země. A kdyby Apollo 8 dopadlo proti všemu očekávání na sto procent, není vyloučen ani oblet Měsíce. Bez výsadkového člunu ovšem. A proto není divu, že posádka dalšího Apolla drží „sedmičce" palce. Po C1 má někdy v březnu 1969 následovat Mission D s nácvikem manévrování měsíční sekce, pak E, F a konečně při letu označeném písmenem G by mohlo dojít k přistání.

Zatím se však trojlístek Schirra - Eisele - Cunningham trénují na let kolem Země.

6. října začal na mysu Kennedy předběžný countdown. Zkouší se elektronické zařízení nosné rakety Saturn I-B a velitelské a pomocné sekce kosmické lodi Apollo. Technici jsou spokojeni. První stupeň nosné rakety tankuje 150 tun kerosenu RP-1.

7. října je velká čtyřhodinová lékařská prohlídka posádky. Walter M. Schirra, Donn F. Eisele a R. Walter Cunningham - kteří jinak tráví většinu času na simulátoru - jsou přepečlivě vyšetřeni dr. Alanem Mar-terem, hlavním lékařem na odpalovací základně. Ten je s jejich zdravotním stavem naprosto spokojen.

Posádka je také plna důvěry. U Schirry je to pochopitelné, vždyť již není žádný nováček.

9. října je na mysu Kennedy velmi živo. Na třicetčtyřce pokračují přípravy, ale na devětatřicítce, pár kilometrů severněji je také živo. Z VAB - z montážní budovy - vyjíždí na tahači Saturn V AS-503 s kosmickou lodí pro let C1. Novináři mají konferenci s ředitelem Houstonského Manned Spacecraft Center a s dalšími vedoucími činiteli. Dr. George Mueller je velmi opatrný při odpovědích na otázky, jak asi let Apolla 7 dopadne: „Budeme na výsost spokojeni, udržíme-li kosmickou loď na oběžné dráze kolem Země po dobu tří dnů." Posádka je však optimističtější.

Ředitel startu Paul Donelly sděluje: „Je to neuvěřitelné, ale za poslední týden příprav jsme neměli ani jeden kiks. Raketa i kosmická loď jsou připraveny ke startu tak dokonale a odpovědně, jako žádná jiná raketa kdy vypuštěná z mysu Kennedy."

10. říjen. Schirra, i když je ostřílený kozák, si přece chce trochu uklidnit nervy. Vyžádal si dovolenou na lov ryb (to je jeho koníček). Jeho kamarádi se však rozhodli, že zůstanou na základně a pletou se technikům do práce.

V 19.45 našeho času je zahájen předběžný countdown. Prvá část 14 hodin a 15 minut trvajících příprav trvá šest hodin. Pak je několikahodinová přestávka, aby technici si mohli odpočinout a eventuálně dohnat případné zpoždění. To však nebylo třeba.

11. října. Nejvíce starostí mají meteorologové. Ráno prší a fouká ostrý nárazový vítr, o síle 20 až 30 km/h. To je již nepříjemně blízko pětatřicetikilometrovému limitu povolenému oddělením letové kontroly Plnění nádrží prvního a druhého stupně kapalným kyslíkem začalo v 10 hodin a v 11,30. Tankování druhého stupně kapalným vodíkem dokončili technici ve 12.50 našeho času.

Vedoucí týmu kosmonautů Slayton probudil posádku okolo 11 hodiny. Dr. Jerry Joiner je zběžně prohlédl, pak posnídali a oblékli si skafandry. Autokar je dovezl na rampu 34. V půl druhé odpoledne vyjeli výtahem do „bílé místnosti" a ve 13.48 zaujali místa v kabině Apollo 7.

Countdown pokračoval narušeně až do okamžiku 33,5 minuty před startem, kdy byla zjištěna první závada - dvě spálená relátka vyřadila z provozu nouzový rychlovýtah ve startovní věži. Ředitelství příprav startu rozhodlo pokračovat bez přerušení dál. Krátké zdrženi nastalo v okamžiku T-6.15, kdy si vedoucí příprav druhého stupně vyžádal dodatečný čas k chlazení motoru J-2. Po dvouatřičtvrtěminutovém zdržení se přípravy opět rozběhly a v 16.02.45 našeho času se zvedla raketa AS-205 z rampy 34.

Start a navedení na dráhu proběhlo perfektně. Proti plánované výšce 227,9 až 283,5 km byly skutečné parametry v okamžiku navedení - perigeum 227,2 km, apogeum 284,5 km, sklon dráhy 31,64° a oběžná doba 89,7 min.

Celá sestava zůstala spojená po dobu dvou oběhů kolem Země.

Velitelská sekce CM                     5743 kg
Pomocná sekce SM (vč. paliva)           8950 kg
Prázdný adaptér na měsíční sekci SLA    1724 kg
Užit. zatížení celkem                 16 417 kg
Přístrojový úsek IU                     1941 kg
Suchá váha S-IVB                        9938 kg
Pohonné hmoty asi                       1200 kg
-----------------------------------------------
Celkem                                29 496 kg

Přitom byly na S-IVB otevřeny ventily nádrže s vodíkem, aby se mohl volně odpařovat do prostoru. Tím získala soustava dodatečnou rychlost asi 10 m/s. Na konci prvního oběhu použila posádka řídicích trysek namontovaných na zádi stupně a provedla asi tucet manévrů ve všech osách.

Pak dal velitel lodi Schirra povel k oddělení SM od SLA a zapálením čtyř motorů RCS se vzdálil rychlostí asi 0,3 m/s do vzdálenosti 15 metrů. V tomto okamžiku vyrovnal rychlost obou těles, otočil loď v náklonu o 180° a pootočil podle osy o 60° doleva, aby umožnil ostatním členům posádky fotografovat nosnou raketu. Pak se několika manévry přiblížili zpět až na půldruhého metru.

Po detailní inspekci S-IVB a SLA, při níž zjistili, že tři ze čtyř panelů se rozevřely úplně, do úhlu 45°, zatímco zbývající se rozevřel jen do 30°, snížil velitel lodi rychlost o 1,8 m/s, aby předhonili prázdný stupeň.

Protože však poslední stupeň působením odporu atmosféry klesal rychleji než se předpokládalo, uskutečnila posádka další dva manévry, takže druhého dne navečer byli v bodě asi 150 km před prázdným stupněm. Z tohoto bodu se pokusili o setkání.

První manévr je přenesl na vyšší oběžnou dráhu, takže se po jednom oběhu dostali asi 160 km za prázdný stupeň. Odtud snížením rychlosti dohonili prázdný stupeň a manévrem TPI a TPF s ním ve vzdálenosti 70 metrů vyrovnali rychlost.

K raketě se nepřiblížili více jak na 20 metrů, protože dosti prudce rotovala. Tak byl splněn jeden z hlavních úkolů letu.

Na palubě však mnoho spokojenosti nebylo. V noci zamrzl jeden radiátor klimatizačního systému a Schirra dostal rýmu. Po něm začal kýchat i Cunningham. Tak berou prášky - každé čtyři hodiny dva aspiriny a každých osm hodin prášek proti zvýšenému tlaku.

13. října si stěžují na spací pytle.

V beztížném stavu z nich vyplouvají a tak raději spí v křeslech.

Službu mají rozdělenu na tři směny. V první jsou všichni vzhůru, pak spí Schirra s Cunninghamem a potom si to vystřídají s Donnem Eisele.

Den ubíhá bez zvláštních příhod. Večer hlásí i poslední člen posádky, že má rýmu.

Závada v dodávce střídavého proudu, která vznikla přetížením sítě 14. října ráno, byla rychle odstraněna.

Ten den byla na programu další prověrka manévrovací schopnosti kosmické lodi. Proběhla k plné spokojenosti pozemního střediska. A potom došlo k prvnímu přímému televiznímu přenosu z americké kosmické lodi.

O tom, zda bude či nebude na palubě televize se vedly dlouhé spory. Kosmonauti byli proti tomu, zvláště Schirra prý měl námitky. A také 13. října ji odmítl zapojit, že mají důležitější úkoly, a pohádal se proto se Slaytonem.

V pondělí konečně tedy televizní diváci v USA a po nich i my jsme měli možnost pozorovat vnitřek lodi Apollo 7. Záběry kosmonautů se střídaly s psanými žertovnými cedulkami i pohledy znečištěnými okénky lodi.

Téhož dne posádka testovala radarové zařízení pro setkání s měsíční sekcí, kterou zastoupila pozemní stanice na White Sands. První dva pokusy se nezdařily, úspěch se dostavil až o oběh později.

15. října fotografovali sopečnou činnost na Havajských ostrovech. Ze Země byli probuzeni Schirra a Cunningham o hodinu dříve, což se projevilo bručením a nadáváním velitele.

Přesto při druhém televizním přenosu vyvádějí jako malí kluci. Donn uvádí představení slovy: „Jediná pravá originální orbitální Apollo show!" Cunningham předvádí přístroj na cvičení svalů, Schirra plave ve stavu beztíže. Pak kamera ukazuje detaily v kabině.

Vedoucí činitelé NASA neskrývají své uspokojení. V prvních dnech byla sice spotřeba paliva trochu vyšší než se počítalo, ale jinak se kabina zdá být spolehlivá.

Na tiskové konferenci, která se konala v Houstonu 15. 10., prohlásil Eugene Kranz, že tento let má 36 hlavních úkolů a 15 podružných. Z hlavních bylo po 110 hodinách letu zcela splněno 21, částečně 4 a 6 je určeno pro návrat. Z 15 podružných úkolů bylo 10 splněno zcela, 3 částečně a jeden bude řešen při návratu, jediným stínem zůstává zdravotní stav kosmonautů. Schirra si stěžuje stanici Tannanarive: „Kašleme. Beru stále aspirin, pilulky proti tlaku jsme přestali brát, šetříme je na návrat. Není jich dost."

O hodinu později nad Ascensionem žádá Cunningham o povolení vzít si antibiotika. Lékaři však odmítají.

První dva přenosy televize měly takový úspěch, že Americký svaz televizních a rozhlasových umělců jmenoval kosmonauty čestnými členy.

Třetí vysílání je uskutečněno 16. října, opět v době, kdy loď přelétá území Spojených států. Tentokrát je vysílání více technické. Cunningham předvádí, jak na palubě „vaří" jídlo - k dehydratovanému ovoci přidává studenou vodu. Schirra zatím z vody dělá bubliny a nechává je plout kabinou.

16. října jsou na programu další tři hlavní úkoly - nácvik optické navigace, zaměřování pozemních orientačních bodů a tzv. minimum impulse burn - čili zapálení motoru SM na nejkratší možnou dobu.

Touto operací byl pověřen Donn Eisele. Proto si vyměnil místo s velitelem lodi - posadil se do levého křesla, Schirra si sedl na pravé křeslo a Cunningham se posunul do středu.

Operace proběhla úspěšně. Perigeum, které vlivem odporu atmosféry zatím kleslo na 164,9 km, vzrostlo na 167,3 km a apogeum ze 289,1 km na 291,8 km. Přírůstek rychlosti byl 5,7 m/s. Tím byla prověřena možnost použití velkého motoru SM místo malých manévrovacích motorků RCS k drobným korekcím.

Čtvrté televizní vysílání proběhlo 17. října. Po dvanáct minut předváděli kosmonauti zařízení lodi. Vysílání bylo tentokrát vážnější, protože předtím dostali od vedení letu výtku, že nemístně žertují.

Rýma je na ústupu. Kosmonauti si teď stěžují na jídlo, je ho moc, tak si vybírají.

Na programu 18. října je další hlavní úkol - zapálení motoru SM na maximální dobu. Zkouška operace navedení na dráhu kolem Měsíce.

Původně bylo plánováno zapálit motor na 60,9 vteřiny. Vedení letu se rozhodlo prodloužit hoření na 66 vteřin. Takovýto impuls by stačil k uvedení lodi na velmi excentrickou dráhu kolem Měsíce; pro kruhovou dráhu by bylo třeba asi 150 vteřin.

Operace byla zahájena v automatickém modu, řízeném palubním počítačem. Posledních třicet vteřin však řídil směr vektoru Schirra ručně. Při manévru, kterým byla změněna zejména rovina dráhy, se spotřebovalo na dvě tuny paliva.

V průběhu operace došlo k závadě na pozemní spojové síti, takže Houston neměl s posádkou spojení. Když bylo obnoveno, chytnul se Schirra s ředitelem letu. Nevěděl totiž, že má ručně zastavit motor, proto reagoval opožděně a loď získala asi o 15 m/s větší rychlost než bylo plánováno. Obořil se proto na pozemní středisko, že neustále mění letový plán. Ředitel Glynn Lunney mu odporoval: „Od počátku bylo na programu, že motor má být zastaven manuálně. Buď to Wally zapomněl, nebo to špatně pochopil." Posádka samozřejmě podporuje svého velitele a reptá. Navigátor si nadto stěžuje na elektrodu EKG, že je nevhodně konstruovaná na dlouhý let. Prostě jí oddělal a rezolutně odmítá ji znovu použít. „Přece nebudu nosit nákrčník z drátů a la Mickey Mouse!"

19. října je ovzduší jasnější. Není tolik práce. Páté televizní vysílání začíná při přeletu Mexického zálivu poněkud opožděně, protože Schirra prohlásil, „že ho to ani nenapadne, aby vstával tak nelidsky brzo". Na televizní obrazovce se objevuje posádka, předvádějící rozcvičku ve stavu beztíže. Pozemní centrum špičkuje velitele, aby si vyhledal lepšího scénáristu a lepší herce. Ten jen odsekne: „Naše číslo by bylo lepší, kdybyste nás tak brzo nebudili."

Aby si naklonil posádku, Houston povoluje sundat biomedikální sensory.

Dalšího dne, 20. října, je opět na pořadu změna oběžné dráhy. Šesté televizní vysílání nepřineslo nic nového.

V neděli se Schirra opět pohádal s Houstonem. Technici na Zemi žádají velitele, aby uvedl loď do pomalé rotace, aby zjistili její tepelné vyzařovací charakteristiky. Schirra se přímo rozzuřil: „Už toho mám dost! Chtěl bych znát jméno toho pitomce, který si tenhle pokus vymyslil. Počítám, že si ho najdu a že mu osobně řeknu, co si myslím, až se vrátím ..."

21. října je posedmé zapálen hlavní motor SM. Následuje sedmé, poslední televizní vysílání. Kosmonauti již projevují touhu po návratu na Zem.

Poslední den na oběžné dráze (22.října – pozn.M.F.). Po delší diskusi s ředitelstvím letu, zda vzít či nevzít skafandry a helmy, dochází ke kompromisu - helmy zůstanou otevřené. Kosmonauti se po rýmě bojí protržení bubínků při změně tlaku po přistání.

Operace sestupu z oběžné dráhy proběhla naprosto hladce až na několik závad ve spojení. Přistání bylo neuvěřitelně přesné. Původně bylo místo přistáni v bodě o souřadnicích 29,8° N a 67° W. Podle skutečných parametrů dráhy byl tento bod 14. 10. posunut na 27° 37' N, 64° 10' W. Poslední upřesnění přišlo na začátku posledního oběhu - 27° 32,5' N a 64° 04' W. Od tohoto bodu přistálo Apollo 7 pouhých 600 metrů.

Poslední nepříjemnost, která potkala kosmonauty, bylo převrácení velitelské sekce při dopadu na vodu. Proto navázali spojení s vrtulníky až 10 minut po přistání. Za necelou hodinu byli všichni šťastně na letadlové lodi Essex.

Při hodnocení označil ge. Samuel Phillips Apollo 7 za úspěch na 101 %. Na základě komplexního rozboru schválilo vedení NASA dne 12. listopadu, aby do plánu Mission Cl bylo zahrnuto deset obletů Měsíce.

Přepis článku zajistil M.Filip

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 7 | Zhodnocení letu Apollo 7 v L+K 3/1969 ]