---

Posádka : Scott,D.R.[VE] | Irwin,J.B.[PL] | Worden,A.M.[PL]

---

ANTONÍN VÍTEK, CSc. , ing JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Apollo 15 bylo první expedicí typu "J". Zdokonalení nosné rakety Saturn 5 (od výr. č. SA-510) znamenalo podstatné zvýšení její nosnosti, které umožnilo přidat do výbavy měsíčního modulu lehký elektromobil LRV*, čímž se podstatně zvětšil akční rádius osádky vysazené na měsíční povrch.

Nosná raketa s velitelským a služebním modulem Endeavour a měsíčním modulem Falcon vzlétla 26. července 1971 ve 13.34 UT z rampy 39A a v 1 6.24 UT zamířila směrem k Měsíci. Tříčlenné osádce velel David R. Scott, pilotem velitelské sekce byl Alfred M. Worden a pilotem LM pak James B. Irwin.

Až na drobné nepříjemnosti s rozbitým sklem výškoměru v LM a chybnou funkcí indikátoru chodu motoru SPS proběhl let k Měsíci hladce. Také manévry LOI-1 a LOI-2, uskutečněné 29. července ve 20.05 UT a 30. července v 00.14, jejichž výsledkem byla dráha ve výši 17-108 km, představovaly již běžnou rutinu. První vážnější závada se ukázala při pokusu o rozdělení lodi. V důsledku omylem rozpojeného konektoru došlo k odpoutání LM o oběh později. Potom však již vše klapalo: Falcon přistál na základně Hadley u stejnojmenné brázdy 30. července ve 23.16.29 UT.

Za necelou třičtvrtěhodinu po přistání se velitel Scott vysoukal horním průlezem půlí těla ven, aby vyfotografoval impozantní panorama měsíčních Apenin, korunované horou Mount Hadley.

Následoval odpočinek, po kterém se 31 . července ve 13.29 UT Scott a Irwin vydali na první měsíční vycházku. Jedním z prvních úkonů samozřejmě bylo vyložení měsíčního vozítka a jeho uvedení do provozu.

Poté oba astronauti vyrážejí směrem na jih ke kráteru Elbow. Ne ovšem pěšky, ale automobilem. Scott za volantem Rovera kličkuje mezi krátery.

"Drž se, Jime," napomíná svého spolujezdce a pokračuje:

"Musím tu věc dostat trochu do ruky. Geologie počká, teď chci vyzkoušet Rovera. Dělá deset kilometrů v hodině při jízdě do kopce; když sjíždíme, raději snižuji na osm. Moc príma se s tím zachází. Malé krátery překonává hravě, i když se trochu kolébá ze strany na stranu. Nepodkluzujeme a řízení je citlivé až dost. Hochu, trochu to poskakuje. Hoplá! Zadek při té rychlosti odskakuje jako motorový člun na vlnách... Dal jsem to na doraz, člověče, a rychloměr vylezl na dvanáct kiláků! Však už vidíme brázdu. Tady je Hadleyova brázda! Koukáme přímo do ní. Jsme skoro na jejím okraji. Je vidět krátery na druhé straně. Koukni se, Jime. Támhleten obrovský balvan. Ten musí mít alespoň 30 stop. A támhle je Elbow. Tam zapneme televizní anténu!"

Rover byl totiž vybaven velkou parabolickou anténou, která umožňovala během zastávek přímý televizní přenos na Zemi. Během jízdy mohli astronauti používat pouze šestnáctimilimetrové filmové kamery.

Scott a Irwinem vystoupili z vozítka a pouštějí se do sběru vzorků. Hadleyova brázda je však přitahuje jako magnet.

"Jime," volá Scott na kamaráda, "vidím místo, kde není tolik šutrů. Tam by se to dalo slézt až dolů!"

"Proboha, Dave," vyjekne capcom. "Ani nápad! Koukněte se pohnout raději trochu k jihu."

Nezbývá než nasednout na Rovera a pouť pokračuje.

"Páni, to je jízda," ozývá se Scott, "kam se na to hrabe Grand Prix. Ale takovýhle kopec písku jsem ještě neviděl. Hned bych si tu sedl na bobek a hrál si s kamínkama."

I když byli astronauti vzrušení jízdou, přece jen se věnovali víc než tři čtvrtě hodiny geologii. Pak následoval návrat k LM a obvyklá instalace laboratoře ALSEP. První vycházka skončila po 6 hodinách a 14 minutách a během ní Rover urazil přes 10 km.

V podobném stylu proběhla 1. srpna od 12.02 do 1 8.50 UT i druhá měsíční výprava. Byla plně věnována geologii a oba astronauti zaujatě sbírali vzorky kamenů.

"Patnáct jednou ranou," hlásí Irwin, oháněje se hrabičkami. "Jako když shrábneš bank v pokeru."

"Udělej z nich hromádku, Jime," nabádá ho velitel. "Hned jsem tam a dám ti na ně sáček. Tenhle kráter je učiněnej zlatej důl. Mám tu kámen do zelena. Ale ne, přece jen je šedý. To zbarvení dělá jen přílba. Škoda. Zato tahle srostlice - půlka je černá jako čedič, druhá je také zrnitá ale bílá. Nebo tahle brekcie. Vypadá jako kus skla."

Chvíli oba sběratelé cloumají bez úspěchu velkým kamenem.

"Nám postačí vzorky půdy z okolí, krotí je capcom. "Jenom seberte ještě nějaké malé kaménky."

"Těch máme plný pytel," zní opovržlivá odpověď.

Po návratu k LM ukazoval tachometr 12,5 km. Tady se astronauti pokusili o odběr trubkového vzorku z hloubky pomocí elektrické vrtačky, ale pokus narážel na nečekané obtíže. Vrtání šlo ztěžka, pak se zase nedařilo vytáhnout sondu z půdy.

Oba pracovníci tento úkol dokončili až na začátku třetí vycházky, která odstartovala 2. srpna v 09.05 UT. Když se trubku o délce 2,4 m konečně podařilo vyprostit, dalo astronautům zabrat její rozšroubování na jednotlivé díly. "Ještě jsem neslyšel nic o tom," láteří Scott mezi prací, lapaje po dechu, "že tuhle věc opravdu potřebujete. Je to tak důležité?"

"Je to opravdu důležité, Dave. Zcela vážně," zní odpověď ze Země. "Jde o nejhlubší vzorek odebraný z Měsíce od té doby, co tam Měsíc je."

"Hochu, tak tohle zní jinak," přikývne Scott uklidněně. "Tak zaber, Jime. No, a je to! Teď už můžeme vyrazit!"

Projížďka směřovala opět k Hadleyově brázdě a byla doprovázena sběrem vzorků. Po návratu ještě Scott orazítkoval "dopisy" pro filatelisty, které osádka LM vzala s sebou ze Země. Pak ve 13.36 UT poslední vycházka skončila.

Následoval start - v 15.11.27 UT a spojení s mateřskou lodí v 19.10.27 UT.

Na oběžné dráze strávila trojice astronautů ještě dva dny, během nichž došlo k vypuštění malé družice. Návrat k Zemi byl zahájen manévrem TEI 4. srpna ve 21 .37 UT. Přelet zpestřil výstup Wordena do kosmického prostoru. Pilot CM při něm dopravil do kabiny kazetu s filmem z fotogrammetrické kamery, umístěné na služebním modulu. Apollo 15 přistálo 7. srpna ve 20.46 UT v Tichém oceánu, kde na něj čekala letadlová loď USS Okinawa.