Apollo 11 - 20./21. července 1969

Když 12. dubna 1961 Jurij Alexejevič Gagarin jako první člověk ze Země oblétl naší planetu, sledovali jsme jeho let s úžasem z rozhlasové reportáže. Teprve o řadu let později jsme se dozvěděli, že Gagarin byl v době vysílání reportáže již zpátky na Zemi. V tehdejším Sovětském svazu se to tak dělalo. Informaci o kosmických letech v Moskvě zveřejňovali, až když měli jistotu, že se let podařil. Američané své pokusy nezatajovali. Reportáže ze startů raket zveřejňovali i když se start nezdařil a skončil výbuchem. Sovětská propaganda toho využívala ve svůj prospěch a poukazovala na nespolehlivost americké techniky .

Lety programu Apollo byly tehdy pozorně sledovány i v Československu. Politická situace po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa způsobila, že lidé obraceli svou pozornost a přízeň raději k Americe, než k moskevské propagandě. Chystané první přistání člověka na Měsíci tak bylo pozorně sledováno a s napětím očekáváno.

V Československé televizi však byli lidé, kteří svou pasivitou mohli znemožnit vysílání přímého přenosu z této události. Přenos nebyl objednán, ani se s jeho vysíláním nepočítalo¹⁾. Přesto se uskutečnil ke všeobecné spokojenosti diváků i komentátorů, kteří museli neplánovaně přijít do studia²⁾. Jak k tomu došlo?

Byla neděle 20. července 1969. Večerní vysílání televizního programu se chýlilo ke svému závěru. Diváci se dozvěděli, že v pozdních nočních hodinách by mělo proběhnout očekávané přistání na Měsíci³⁾ a že další den bude podána podrobnější informace o tom, jak to dopadlo.

Tehdy mi bylo 29 let a pracoval jsem na hlavní řídící stanici radioreléových spojů na Strahově. Sem vedly všechny televizní trasy ze zahraničí. Vykonával jsem funkci vedoucího provozní směny. Také jsem pozorně sledoval přenosy z letů Apolla. Měl jsem možnost sledovat vysílání zahraničních televizí prakticky po celý den. Ten den k nám přicházely obrázky z Houstonu i v době, kdy u nás nebyly vysílány. Televize v sousedních státech se také chystaly ukončit své vysílání. O programu Apollo sice informovaly pravidelně, ale takové nadšení a zájem diváků, jako byl tehdy v Československu, u sousedů nebyl.

Noční služba nám končila až ráno a tak jsem si prohlížel zahraniční vysílání, zda tam nebudou ukazovat něco zajímavého. Z Německa jsme dostávali pouze jejich monoskop, ale z Vídně přicházely obrázky z USA, kde se objevovaly i záběry z Apolla 11 , které mělo přistát na Měsíci. Byl jsem rozhodnut podívat se na tento přenos i když u nás nebude vysílán (a nebo možná právě proto). Přicházel k nám pouze obraz beze zvuku. I to by mi stačilo. Zavolal jsem do Měšťanské besedy kolegům na spojovém pracovišti, zda mají zájem sledovat alespoň obrazový přenos z Měsíce. Zájem měli a tak jsem jim ho propojil. Po chvíli se začali shánět po zvukovém doprovodu. Ten jsem neměl. Vysílání naší televize skončilo a ze studia většina pracovníků odešla domů. Po několika minutách mě kolegové žádali, abych zkusil sehnat i zvuk, že by ho chtěl někdo z redakce, kdo se na tento přenos také dívá⁴⁾.

Zkusil jsem zavolat do Norimberku, odkud jsme dostávali obvykle přenosy z Eurovisní sítě. Ale tam mě odbyli, že mi nic nepropojí, protože žádný přenos nemáme objednaný.

Do Vídně jsem se bál zavolat, abych nepřišel i o obraz. Zkusil jsem zavolat kolegy na stanici Kamzík u Bratislavy. Nějak to zařídili a pouze zvuk k přenosu z Apolla i poslali. Jen mě žádali, abych ho nikam nepropojoval, aby neměli kvůli tomu průšvih. Tak se do Měšťanské besedy dostával obraz i zvuk. Naše vysílače byly již vypnuté. Zapínat se měly až další den dopoledne před vysíláním.

Přestože přenos z Apolla nebyl nijak zajištěn a byl ve skutečnosti kradený, onen pracovník redakce, který byl přítomen asi náhodou, zavolal redaktora Doubka a další lidi do studia. Domníval jsem se, že se budou pouze dívat na přenos. Kolem druhé hodiny ranní se mě zeptal, zda by bylo možné zapnout i TV vysílače. Dispečer vysílačů mi nejprve položil otázku jestli jsem se nezbláznil. Když jsem mu vysvětlil situaci, slíbil pomoc a začal volat na vysílače, aby zahájili mimořádné vysílání mimo plán. Také do vysílání rozhlasu byla dána informace, že televize bude vysílat mimořádný přenos z přistání Apolla 11 na Měsíci.

A tak se tento neplánovaný přenos přece jenom uskutečnil. Dnes se o něm hovoří jako o legendárním přenosu. Po celých třicet pět let na něj mnozí pamětníci vzpomínají a nikoho nenapadlo zjišťovat okolnosti jak se vlastně uskutečnil. Patrně se neobjevil ani ve výkazech mezinárodních přenosů a nikdo za něj nezaplatil ani korunu. Oficiálně se tento přenos vlastně nikdy nekonal. Stále je uváděno datum 20. července, ale tento přenos se vlastně konal v době, kdy u nás již bylo 21. července 1969 a bylo tehdy již pondělí³⁾.

Letos proběhlo několik pořadů, ve kterých bylo vzpomínáno na tuto historickou událost celosvětového významu. O okolnosti televizního přímého přenosu se opět nikdo nezajímal.

Jako přímý účastník jsem si uvědomil, že i tato událost vstoupila do historie a neměla by upadnout do zapomnění.

Červenec 2004

Ing. Zdeněk Bezouška

Poznámky A. Vítka

1. Tohle není pravda. Přenosy byly plánovány, ale v průběhu mise Apolla 11 došlo k časovým změnám, které věci zkomplikovaly. Je sice pravda, že někteří vedoucí činitelé byli až příliš “opatrní” a “alibističtí”, ale v redakci Televizních novin tehdy vládlo nadšení a zápal pro to, abychom lidem v Československu let Apolla 11 co nejvíce přiblížili. Nemuseli jsme se vracet, v redakci jsme tehdy strávili prakticky nepřetržitě celé tři dny, co Apollo 11 operovalo v blízkosti Měsíce. Tady se Ing. Bezouška mýlí. Jako jeden z komentátorů průběhu letu Apolla 11 v Československé televizi musím upozornit, že přenos z vlastního přistání proběhl v době normálního provozu televize, a to v neděli 20. července večer
2. (Modul Eagle přistál na povrchu Měsíce 20. 7. 1969 v 20:17:43 UT, tedy 21:17:43 SEČ; v roce 1969 letní čas nebyl – v Československu byl znovu zaveden až v roce 1979). Na obrazovce se tehdy objevovaly střídavě se záběry na nás ve studiu jen obrázky z řídicího střediska v Houstonu a my museli mnohokrát během asi dvacetiminutového vysílání v průběhu motorické části sestupu upozorňovat diváky rozhořčeně volající do televize, že z měsíčního modulu se z technických důvodů vysílat televize za letu nemůže, že to bude možné až po přistání během výstupu astronautů na měsíční povrch. Kdy to bude, jsme nevěděli; původní časový harmonogram letu předpokládal, že astronauti po přistání a nezbytných kontrolách půjdou nejprve spát a pak teprve vystoupí ven, což znamenalo že někdy brzo ráno středoevropského času. Na tu dobu byl sjednán i přímý přenos.
3. To jsme byli my, ing. Jan Kolář a já. Sledovali jsme do té doby v redakci Televizních novin v budově Čs. televize ve Vladislavově ulici postup příprav jednak podle agenturních zpráv přicházejících dálnopisem a pak také z anglického vysílání Hlasu Ameriky a věděli jsme, že se časový plán změnil a že se Armstrong a Aldrin místo přípravy na spánek chytají k výstupu. Toto jsme oznámili ještě před ukončením normálního vysílání televize a pak redaktor Doubek také zavolal do Čs. rozhlasu s tím, že se nějak pokusíme o to, abychom zařídili přímý přenos. Jak, to bylo zatím ve hvězdách, protože byl objednán až na ráno.
4. Přímý přenos z výstupu na povrch Měsíce se skutečně konal až v pondělí ráno. Přípravy se proti prvním zprávám protáhly asi o hodinu, ale to se už díky ing. Bezouškovi vysílal monoskop a pokud si pamatuji, tak jsme mohli několikrát diváky ubezpečit, že přípravy na Měsíci pokračují a že přenos bude. Armstrong vystoupil z modulu Eagle v 02:39:36 UT (03:39:36 SEČ) a vrátil se do něj v 05:09:33 UT (06:09:33 SEČ). Zájem o tento přenos byl tak veliký a to přesto, že spousta lidí tehdy nespala a vydržela celou dobu u televizních přijímačů, že byl vysílán ze záznamu celý ještě jednou, tuším v odpoledních hodinách 21. 7. a ve večerních televizních zprávách toho dne bylo z tohoto přenosu opakováno několik delších sestříhaných záběrů.

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 11 ]